mekkejla komentáře u knih
Jsem až v šoku z toho jak moc se mi to líbilo. Určitě bych chtěla občas nějakou klasiku zařadit.
Tentokrát bych asi dala spíš 4 hvězdy, ale za ten nečekaný závěr prostě musím jednu přidat!
Tohle byla taková jízda! Nikdy bych nevěřila, že příběh fiktivní kapely, který je ještě k tomu vyprávěný stylem rozhovoru mě dokáže takhle pohltit! Bože, já bych si tu jejich hudbu tak ráda poslechla!!! Bylo to fakt úžasné a určitě musím mrknout na další díla této autorky.
Hezký romantický příběh okořeněný atmosférou pro mě neokoukaného Islandu. Několikrát jsem při názvu některé přírodní zajímavosti googlila, abych se pokochala.
Stále tuto sérii mám ráda, nemůžu se dočkat pokračování, ale na 5 hvězd to za mě tentokrát bohužel není. U předchozích dílů jsem neustále žasla a obdivovala autorku za to, jak bravurně zvládá poměr mezi tajemstvím a hádankami a jejich vyzrazením - zkrátka bylo to tajemné tak akorát, aby mě to drželo v napětí, ale ne tolik, abych byla zmatená a ztratila se v haldě symbolů a nenápadných narážek. A to se teď stalo. Už těch všech čísel, rádoby podobností a naznačování bylo za mě přespříliš... Ale jak tu někdo zmiňoval - budu doufat a věřit, že autorka stále ví, co dělá a kam chce postavy a celý děj dovést. Snad mě další díl přesvědčí.
Já jsem si Eleanor zamilovala vcelku rychle, v jistém smyslu je takový "Shaldon", ale celou dobu jsem se děsila toho odhalení, proč je jaká je. Nakonec to nebylo vzhledem k postupným narážkám tak šokující, ale na hrůze to tomu neubralo. Snad už se má Eleanor teď opravdu skvěle a Raymond je nejen její kamarád.
Já jsem byla spokojená. Musím říct, že svou ponurostí mi příběh opravdu připomínal pana Kinga. Napětí u mě vydrželo celou dobu, čtení mě opravdu bavilo. Rozuzlení jsem už je konci tušila, i když poslední zjištění ohledně hlavy mě nejdříve dost šokovalo. Ale i to dávalo nakonec smysl.
Manžel mi říkal několik let, že se mi to bude líbit a nakonec musím uznat, že měl pravdu. Příběh Geralta mě nadchnul a nepustil. Naopak rozdmýchal zvědavost a očekávání, co bude dál. Opravdu skvělé čtení.
Skvělé! Pan Dán se zařadil mezi mé top autory. A kolektiv detektivů v čele s Krauzem a Burgrem je naprosto bezkonkurenční!
Říct, že si mi kniha líbila mi přijde skoro zvrácené, protože na ni nic líbivého opravdu nebylo. V podstatě všechny postavy byly mírně řečeno na hlavu, Libby mě chvílemi neskutečně štvala, Patty byla jako matka na facku, Ben byl trouba, že mlčel a Diondra... uaaa!!! Ale bylo to napínavé, četlo se to dobře a rozuzlení bylo nečekané. Takže asi jsem zvrácená, ale líbilo se mi to :-D
Napsané je to krásně a až nečekaně čtivě. Ze začátku jsem taky měla zmatek v příbuzenských vztazích, ale celkem rychle jsem se zorientovala. Postavy jsou vykreslené opravdu hodně barvitě a ta příroda - aaach... No ale ten příběh? Plný krutosti, násilí a nenávisti, kterou z mého pohledu nemůže omluvit jakkoliv velká láska. Heathcliff zkrátka bezhlavě ničí až se mu konečně podaří zničit i sám sebe... Nechápu, jak se do něho někdo mohl díky knížce zamilovat, nedej bože ho brát za vzor! Jsem ráda alespoň za ten konec. Katka nebyla bezvýhradně "můj typ", ale už jen díky tomu, že se H nepoddala a nenechala se zadupat a naopak se jí v té hrozné atmosféře ještě podařilo vdechnout nový život do Haretona, tak jsem jí moc fandila. Suma sumurám - literární hodnotu to bezpochyby má, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale pochybuji, že se k ní budu někdy s láskou vracet, nejsem masochista...
Kdykoliv se ve čtení trochu zaseknu, sáhnu po Bryndzovi a je po krizi. Ani tady to nebylo jinak. Příběh plynul rychle, bavil mě, zajímal a otevřený konec je za mě fajn změna.
Asi je to způsobeno mou láskou k výtvarnému umění, ale mě si příběh získal okamžitě a rozjezd mi vůbec nepřišel nijak zdlouhavý nebo nudný. Je pravda, že linka Anny byla napínavější, ale i Morgan jsem si zamilovala a fandila jí. Musím se poohlédnout po dalších knihách od autorky.
Už je takovou mojí tradicí, že každý podzim na mě padne nálada přečíst si něco od Kinga. Jeho knihy jsou delší, člověk se během nich zavrtá do atmosféry příběhu, pár postav si zamiluje, pár jich nenávidí, nejdříve se to zdá zdlouhavé, ale nakonec se začte, stránky plynou a vám je pak líto, že už je konec - který byl tady teda skvělý, i když smutný. Celkově to bylo super, ty čtyři hvězdičky jsou velmi poctivé. Top od mistra u mě ale stále zůstává Dallas.
Jediná výtka je za mě název a když na něj koukám v originále, tak se mi to jen potvrzuje. Čekala jsem, že se v knize bude hodně řešit vztah se snoubencem po tragédii a že to bude depka. No ale vůbec. Kniha je sice plná bolesti a zklamání, ale ještě více je tam naděje, odhodlání, síly, lásky k životu i k lidem. Chvílemi to sklouzlo do hodně sladkých vod, ale to nevadí, Maggie si to zasloužila. Určitě doporučuji k přečtení a je škoda, že není známější.
Pokračování příběhu Sylvie se mi líbil, ale první díl nepřekonal. Hodně mě ale zaujalo vyprávění o těhotenství a porodu (právě mám třetí tříměsíční miminko) - ještě, že v tomhle ohledu už se zdravotnictví posunulo o míle daleko. Našemu zamilovanému páru jsem samozřejmě fandila, ale musím se přiznat, že tentokrát mě dobrota a čistota obou chvílemi trochu drásala. Obzvlášť Sylvie by mohla mít svatozář, byla v podstatě bezchybná, což přece jen nepůsobí úplně uvěřitelně. Ale přijde mi, že takové prostě hrdinky paní Körnerová jsou.
Colleen ty slaďárny prostě umí no. Přiznám se, že jsem měla nejednou slzy na krajíčku. Příběh byl kolikrát dost přitažený za vlasy, hrdinové až nechutně úžasní, náhody a propletence velmi nepravděpodobné, ale vem to čert - kvůli tvrdé realitě se taková kniha nečte.
Opravdu moc povedený díl. Zamilovala jsem si postavu Milwy i Regise. A moc mě potěšily filozofická okénka. Autor několikrát uhodil hřebíček velmi přesně na hlavičku.
Po prvních pár stránkách jsem protáčela oči s tím, že jsem omylem sáhla po YA romanťárně. A ano, nakonec jsme se i k té romantice dostali, ale teda byla to hodně zajímavá jízda... Napsané je to skvěle, stránky ubíhají člověk ani neví jak, vše zamotané se nakonec rozmotá a celkem to i dává smysl. Přišlo mi, že řešení celé situace bylo nakonec až moc jednoduché, ale asi je fakt, že když se o některých věcech dlouho nemluví, tak už jen prolomení té mlčenlivosti může dost pomoct, takže asi ok. A Sagan byl miláček.
Výjimečně neskutečně děkuji své chabé paměti - přesto, že jsem viděla film, jsem si knihu mohla užít, protože pro mě bylo vše jak poprvé - tak málo jsem si toho z filmu pamatovala. Ale věřím, že po přečtení se mi to už nestane. Tato série je prostě nezapomenutelná.