Mergirus komentáře u knih
Konečně! Noru Roberts už čtu dlouho a sérii Smrtící... jsem i začala sbírat, ale tenhle první díl mi scházel, vůbec nikde se nedal sehnat. Děkuji moc e-knihovně, z jejíchž stránek jsem si mohla tuto knihu i další stáhnout. Hlavní hrdinka Eva si mě získala svou odvahou a snahou dosáhnout pro mrtvé spravedlnosti. Není žádnou chudinkou,která by se nechávala opečovávat od Roarka, ale jsou si rovnocennými partnery. Kombinace detektivky, erotiky a humoru mě nadchla a stala jsem se fanynkou série Smrtící... Jen tak dál.
Četla jsem ji svému synovi. Oběma se nám moc líbila. Jako malá jsem sledovala tenhle večerníček, proto mi v hlavě zní hlas Jiřinky Bohdalové. Ale zapomněla jsem na konec, ten mě mile překvapil.
Četla jsem ji svému synovi a musím říct, že mi přišla trošku náročná, co se týká větných staveb - zbytečně dlouhá souvětí a složité větné konstrukce. Ale líbilo se mi poučení na konci.
Opět jsem se nezklamala. Napínavý příběh, střihnutý humorem a trochou erotiky. Autorka se dotkla tématu, který mi nahání husí kůži - jen aby tohle někoho nenapadlo.
Zpočátku jsem k této knize přistupovala s menším nadšením než ke knihám předcházejícím. Počítala jsem totiž s tím, že Ztracené příběhy jsou posledním dílem Hraničářova učně a dále už bude autor pokračovat v sérii Bratrstvo. Naštěstí Flanagan nezklamal a i v tomto díle nechybí humor, správná zápletka a vyzdvižení odvahy a cti.
Karla Kryla velmi oceňuji a mám ho ráda. Jeho kniha je i dnes aktuální, bohužel. A brontosauři se mu povedli.
Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek od Garwoood, dokonce jsem dopadla tak špatně, že jsem si ji musela koupit, abych nevypadala v knihovně blbě, že si ji pořád půjčuju. Už jsme ji četla asi čtyřikrát a pochybuju, že teď to bylo naposled. Děj je čtivý a rychle ubíhá, nechybí tu ani humor, neustále se u téhle knížky culím. Vřele doporučuji jako nenáročnou oddychovku a pro pobavení.
Na jednu stranu jsem ráda, že série už skončila. Ale na druhou stranu je mi líto, že už nebudou další osudy. Marta a Lukas měli asi devět životů, že vše přežili relativně ve zdraví. Thomasův osud mě překvapil, stejně tak Klářin. Naštěstí už nedošlo k dalšímu honu na čarodějnice a páter Sebastian byl vemi rychle utnut.
Opět velmi pěkná kniha, čtivá od začátku až do konce. Jen mi "vadilo", čím autorka udržovala čtenáře napětí - skoky z Akkonu do Freibergu, to jsem knihu opravdu odložit nemohla. Reinhard se nakonec vybarvil, to se musí uznat, ale jsem zvědavá, koho zase dá autorka Kláře. Jen mi připadalo trochu divné, jak rychle se autorka zbavila Marie, nevlastní dcery Marty. Jen tak mezi řečí se dovídáme, že je mrtvá. Nevím, jestli jsem jenom já měla špatné vydání knihy (Euromedia Group - Knižní klub,r.2012,1.vydání, ale to moje bylo trochu chybné a vcelku zralé na nové vydání. Asi tři hrubky, které bily do očí, spousta chybějících čárek tam, kde naprosto přesně měly být (spojení vedlejších vět, tam není nic sporného, na to jsou přesná pravidla), špatné uvozování přímé řeči...
Zajímavý díl, obzvláště Albrecht se vybarvil. Jen škoda, že tomu Ota nevěří a nechce se ho zbavit. Marta ho měla nechat užívat blín a nejlépe ho předávkovat.Christiana je mi moc líto, ale někdy už to přijít muselo, neustále smrti unikal.
Díkybohu, že zlo bylo potrestáno, protože Randolf se neustále vracel a dělal všude peklo. Jnak toho znásilňování už je trošku přehnané. Procesy s čarodějnicemi jsou tu bohužel popsané pěkně. Ekkekhart překvapil, nečekala jsem , že by obrátil, ale škoda, že si z toho nevzal ponaučení...Doufám, že nebude někde škodit. U Richenzy nezbývá než dodat, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Tato kniha se četla výborně celá, ale v jednom úseku jsem si opravdu napětím kousala nehty a rychle četla, abych se dověděla konec. Jsem zvědavá na další díly.
Celkem chytlavá a napínavá kniha. Jen se obávám, že celá ta série asi nebude mít šťastný konec.
Konečně se ke slovu dostal Horác a jeho čest a věrnost! (I když si uvědomuju, že kniha by měla být zaměřena hlavně na hraničáře). Ale nevím, jak dokázala Kasandra přemluvit svého otce, aby ji poslal tak daleko jen kvůli jedinému rytíři.
Zajímavý dodatek k sérii, o které jsem se domnívala, že již skončila. Líbí se mi pokračování Cuka a Cuka 2, jsem ráda, že autor neposlal Cuka 1 na jatka. A plynule se autor dostal k další sérii - Bratrstvo. Jen ty svatby mi přišly už trochu moc.
Opět krásná kniha, která se čte jedním dechem. Autor se "obrátil" i proti Haltovi - ukázal, že nikdo není nesmrtelný. Ale naštěstí vše dobře dopadlo, jsem ráda, že John Flanagan nepatří mezi ony autory, kteří se zbavují svých postav (např. George R.R.Martin).
Velkým překvapením je zde Haltův původ. Také je tu hezky ukázáno, že sekty jsou jen skupiny chamtivců, kterým jde jen o zlato, ne o nějakého boha.
Zde mám téměř shodný komentář jako k předcházejícímu dílu. Měly by se spojit,jsou zbytečně rozsáhlé. Ale zaujalo mě, jak vyzrátli na početní převahu. A Skandijci zde opět zazářili, jak jinak.
Čaroděj na severu je pro mě docela zklamáním. Děj je trošku rozvláčnější. Domnívám se, že by se tento díl dal zkrátit a shrnout i s následujícím dílem. Ale je tu hezky ukázáno, jak se lidé bojí neobvyklých "věcí" - postižení lidé-, přestože nemají čeho. Důkazem toho je například obr Trobar, který má měkké srdce.
Souhlasím s Alex.Barunkou, kniha se opět četla jedním dechem. Mně se ještě navíc líbí postavy Skandijců. Je mi blízký humor Eraka a Svengala.