Merlinit komentáře u knih
Nevadí mi přímočarost, přežiji i vulgaritu, drobné nechutnosti a jistou drsnost. Co mi skutečně vadí je pozérství trčící z příběhu tak výrazně, že jej devalvuje.
Dobré. Ne tak, jako některá předchozí autorčina dílka, ale dobré.
Zvláštní, záhadně působící příběh. Vyprávění klouže chvílemi po povrchu, zdánlivě zlehka, s úsměvem, bizarní skutečnosti druhého plánu však nenechají čtenáře na pochybách, že to nejsilnější jej teprve čeká.
Opravdu půvabné pověsti okořeněné valašským výrazivem, moc pěkné čtení.
Půvabné pověsti a pohádky, některé očividně inspirované skutečnými událostmi.
Slušné, bohužel tak krátké, že je to ku škodě jednotlivých pověstí.
Krásný příběh, hluboce lidský, plný odvahy a lásky. Také, bohužel, plný lidské zabedněnosti. Protože je v něm ale toho pěkného víc, dávám plný počet a ráda se za nějakou dobu zase začtu. Skvělá kniha.
Přiznávám, že mě kniha štvala. Krkala mě rozervaná, věčně nespokojená hlavní hrdinka (nikoli Kamila, té to bylo "nalajnováno"), ta nihilistická femme fatale. Největší životní nespokojenost vykazují ty, kdo k ní mají ten nejmenší důvod - a každý/-á, kdo tohle klišé potvrzují, si zasluhují řádně profackovat a strčit do hnoje!
Četla jsem lepší, ale i horší. Přečtete, přežijete, zapomenete.
Dobrá kniha. Bez přehnaných ambicí, hořkosladká, ale dobrá.
Kniha nesporně zajímavá. Občas jsem se pozastavovala nad sděleným faktem a jeho popřením v jednom odstavci (Byl sice mezi přáteli, avšak hluboce nešťastný, nikdo z nich mu nerozuměl(..........) Tady byl mezi svými, obklopen přáteli, kteří mu rozuměli.), přikládám to nejspíš příliš doslovnému, až otrockému překladu. Z díla rovněž poněkud příliš vyčnívá ruská duše se vším svým bolným krasosmutněním. Komu to nevadí, ten si dobře počte.
Vlastně není co říci, popis knihy je zcela přesný. Snad až na pár myšlenek, obratů, které čtenář rozhodně nezapomene.
Bill je v podstatě životní ztracenec, velké štěstí, že potkal své žáky z ašramu v Púně jeětě včas.
Kdysi jsem se o knihu již pokusila, přiznávám, že neúspěšně. Nějak mi přišla moc romantická, akademická a po pravdě i užvaněná. Přešlo pár (set) let a Elizabeth, pánové Bennet, Darcy, Bingley, jakož i paní Bennetová a její dcery, ti všichni nabrali na životnosti a přirozenosti a okouzlujícím způsobem, s lehkostí sobě vlastní, si podmanili další čtenářku. Gratuluji Jane Austenové k zbrusu nové obdivovatelce a sobě k novému poli čtenářské působnosti.
Žádně velké nadšení, ovšem básně v úvodu kapitol byly dobré a i v textu se našly neotřelé myšlenky a slovní obraty.
Motivačních knih jsem přečetla spousty, tahle je navíc milá a vtipná.
Měla jsem to štěstí, že jsem ke knize přistupovala bez očekávání a jsem tomu ráda: je to dobrý kus a zkreslené vnímání si nezaslouží.