Metroušek komentáře u knih

Jistě erudovaný, ale v podstatě krotký a adorující "životopis z pera věřícího", což je originální a daleko poctivější a správnější podtitul tohoto dílka, které beru spíš jako novodobý katechismus. Doufal jsem v něco víc, ale klapky, do nichž autor dobrovolně nasměroval své vidění, nic víc neumožnily. Pokud si někdo byť v dobré víře vezme za základ svého snažení kanonická evangelia, tak logicky nemůže ničeho víc dosáhnout, a nemůže se dostat dál než za špičku svého římskokatolického nosu.

2 12.09.2020

Zajímavá kniha zkušeného praktika, kterou by si mohli přečíst zejména astmatici, alergici a jiní nemocní, jejichž choroby jsou spojené s plícemi, kuřáci (třeba lehké cigarety jsou vcelku horší než silné, a svou denní dávku by si měli vykouřit pokud možno v krátkém časovém intervalu), chovatelé domácích mazlíčků (kočičky, ble), ale i lidé, kteří povolují a pořádají silvestrovské ohňostroje, neboť podle autora tím za pouhý jeden den vypustíme do světa 15% emisí, jež mají na svědomí nákladní automobily za celý rok, samozřejmě s příslušnými následky na naše zdraví. Nazvat náš druh Sapiens bylo zajisté míněno jako nadsázka.

3 12.09.2020

Překombinovaný, nechutně roztažený, chladný techno-thriller. Autor má slušné nápady, ale provedení pokulhává.

1 11.09.2020

Pan Olsson má dobré nápady na techno-thrillery, ale zbytečně je zahušťuje velkým množstvím postav, zbytečnou rozvleklostí a nadbytečnou akcí, a také jeho chladný severský styl mi moc nesedí. Tato kniha je však čtivější než jeho prvotina, a snad se mu napotřetí zadaří, seškrtá dílo o třetinu, a bude mít tah na branku.

2 11.09.2020

Crichton mi hodně chybí, byl to vizionář, něco jako Elon Musk nebo Steve Jobs. To ale také znamená, že se mu leccos nepovedlo. A právě tahle kniha patří mezi ty, které tu laťku nepřelezly.

10.09.2020

Další dílo předního českého chrliče, který již vychrlil podle Databáze knih 190 a podle ČDBD 170 knih. Vezmeme-li v úvahu průměr, tak to dělá 4,02 vychrlené knihy za rok, počínaje chrličovou první vydanou knihou. Osobně dávám přednost kvalitě před kvantitou a její rodnou družkou (pod)průměrností, ale je hezké, že si i tak svižně vychrlená dílka najdou, jak vidno níže, své velice spokojené čtenáře. Takže přeji další krásná, rychlá chrlení jak chrliči, tak chrleným čtenářům!

1 10.09.2020

Opravdu nevím, jestli je lepší číst tuhle nudnou, daty přeplněnou knížku vědeckých rozhovorů, nebo báchorky o ufounech. Název knihy trochu zavádí, je to kniha o tom, že k nám mimozemšťané ani náhodou nikdy nezavítali, nikoli o možné existenci mimozemšťanů ve vesmíru.

1 01.09.2020

Minier se asi nikdy nepoučí, a podle mě dosud vždycky (čtyři thrillery ze čtyř přečtených) dokáže zmršit konec svých tak nadějně spřádaných románů. A proto se asi nikdy velkým spisovatelem nestane, ačkoli bych mu to přál. Stejně jako Dan Brown vždycky podlehne touze to ještě trochu zkomplikovat, nebo to přímo převrátit vzhůru nohama, a jak se tak na to dívá, ten momentální blbý nápad se mu zdá tak dobrý, že to tak už nechá, a vydavatelství, které by mohlo trochu zasáhnout, mlčí, protože je rádo, že tak čtené autory má. Podobní autoři zřejmě vůbec nechápou, že zásadní zvrat se neděje samovolně, ale vyplývá z celého toku díla, a nese v sobě určitou osudovost. Opravdu mě to mrzí, protože šest set stránek si zaslouží příslušnou péči, a mělo by být doladěno. Respektuji, že mnoho dnešních čtenářů to tak chce mít, a cítí při čtení takových zvratů jistou formu osvícení, ale pro mne má slovo věrohodnost pořád svůj význam, a pořád věřím, že skutečně velcí spisovatelé dokážou takové zvraty a vyvrcholení přesvědčivě ustát a vysvětlit, a mnohdy ještě povznést do bezkonkurenčních výšek. Výtek bych měl víc, ale tahle je tak zásadní, že se spokojím s ní.

8 28.08.2020

Nejsem si jistý, jestli člověk podle této knihy do stanice Zázračné vyléčení skutečně dorazí, ale tato poctivá kniha je jedním z nejlepších jízdních řádů, jaké jsem četl, a které k té stanici vedou. Rozhodně může člověku pomoci zlepšit kvalitu života, a věřím, že přinejmenším jako podpůrná léčba může pomoci vyléčení. Není to jenom plytké plácání, jako to u podobných knih často bývá.

4 24.08.2020

Tak to se Welshovi skutečně povedlo. Syrový, výstižný, pravdivý popis skotské drogové scény bez zbytečného moralizování, který nechává na čtenáři, ať si z toho vybere to, co chce, a udělá si svůj úsudek.

2 24.08.2020

Není nad to, když člověk praktikuje to, o čem káže. Kniha je určitě fundovaná, a podpořená vlastními zkušenostmi autorky - lékařky, které sděluje velmi otevřeně. Osobně si myslím, že pro starší lidi od padesáti let výš by přinejmenším "lačnění", jak předstupeň hladovky nazývá autorka, mohlo stát za úvahu. Za sebe mohu systém snídaně - svačina (pouze ovoce) - oběd (a lačnění až do snídaně) jenom doporučit, je překvapivě nenásilný; respektuji, že to někomu může připadat ujeté a extrémní, ale prý to tak dělají i některé hollywoodské hvězdy, a Buddha, který je po leckoho slušnou autoritou, koneckonců jedl jen dvakrát denně, a končil obědem. Nechat tělo alespoň občas odpočívat cca 18 hodin by nemělo nikomu ublížit, a věřím, že jisté ozdravné procesy za tu dobu, zejména při pravidelnějším "lačnění" proběhnou. (PS: Nakonec se mi to tak zalíbilo, že jsem zatím u toho svého lačnění zůstal natrvalo, každý den. PPS: Po třech čtvrtletích se mi to pořád líbí, vyhovuje mi to, a lidem v předdůchodovém a důchodovém věku bych to s čistým svědomím mohl doporučit. Nevšiml jsem si žádných negativních důsledků, ale je doba koronavirová, tak si jeden nemůže být zcela jistý. Na druhé straně, léčebné účinky lačnění bych rozhodně nepřeceňoval.)

3 24.08.2020

Zajímavý případ, tenhle Minier. Umí psát, ale tohle už je jeho třetí knížka ze tří, které jsem četl, kde nezvládl zakončení, přepálil je, překombinoval, zakončil nevěrohodně, a prostě podělal. Nechápu, proč si spisovatelé jako on myslí, že v závěru musí zařadit turbo rychlost. Přesto mu dám ještě šanci, protože v té bídě nevěrohodných, schématických thrillerů, psaných jenom na efekt a pro peníze, které se v posledních dvou desetiletích vyrojily, a podobají se sobě jako vejce vejci, se tohle dá číst.

9 18.08.2020

Nádherné fotografie, a stručné, promyšlené komentáře, vhodné pro širokou veřejnost.

4 14.08.2020

Je radost číst dobře napsaný, inteligentní thriller. O to víc bolí nevěrohodné, překombinované zakončení.

3 14.08.2020

Obvyklá sbírka osobností a případů, jako je na toto téma zvykem. Za přínos považuji docela podrobné rozpitvání života a díla jasné podvodnice Blavatské, které kupodivu ještě ve 21. někteří lidé věří.

04.08.2020

Inteligentní, a skutečně znepokojující technologický thriller ze současnosti. Autor umí psát, kniha se velmi dobře čte, a rozhodně mě potěšila. Dlouho jsem věřil, že dám pět hvězdiček. Velká škoda, že pan Minier příliš brzo poodhalil karty, a závěr těžce překombinoval. Možná už příběh viděl svým vnitřním zrakem na filmovém plátně, ale větší střízlivost by tomu slušela víc. Kdo si chce o UI přečíst na vědečtější úrovni, doporučuji Harariho Homo Deus.

5 04.08.2020

Jsem rád, že volná linie Babel - Zweig - Drda pokračuje. 20. století bylo docela drsné, asi mnohem víc, než si zatím dokážeme připustit. Je dobré si ty věci připomínat, ačkoli si je připomíná jenom mizivá část lidí, a zbytek se radostně tetelí v nepřehledném chaosu dneška. Pan Padevět je velice erudovaný autor, a jeho výběr je zřejmě hodně dobrý. Respektuji, ačkoli mě moc netěší, jeho zakotvení příběhů "těsně před". Babel, Zweig a Drda se odvážili jít přímo do toho okamžiku; je to pochopitelně daleko nosnější. Tak třeba příště.

3 31.07.2020

Opravdu nerad beru někomu iluze, ale myslím si, že filmová zpracování Brownových kousků jasně ukázala, jak snadno se lidé nechají obalamutit pozlátkem. Kdo chce, tak to vidí, kdo nechce, tak nevidí. Jsou to falešné, vykalkulované kousky, dělané na efekt, a myslím si, že Brown to ví, a že byl nejvíc šokovaný tím, jaký rozruch vyvolal, a jaký úspěch se svými dílky slavil. Peníze mu přeji. Oblbnout tolik lidí je opravdu kumšt. Tohle je asi nejlepší z jeho dílek, ačkoli mám spoustu výhrad. Tak trošku nadsazuji.

Opravdu nerad beru někomu iluze, ale myslím si, že filmová zpracování Brownových kousků jasně ukázala, jak snadno se lidé nechají obalamutit pozlátkem. Kdo chce, tak to vidí, kdo nechce, tak nevidí. Jsou to falešné, vykalkulované kousky, dělané na efekt, a myslím si, že Brown to ví, a že byl nejvíc šokovaný tím, jaký rozruch vyvolal, a jaký úspěch se svými dílky slavil. Peníze mu přeji, a přispěl jsem mu i sám čtyřmi kousky v angličtině. Vždyť oblbnout tolik lidí je opravdu kumšt.

Neznám lepší chválu na knihy o kapitánu Nemovi, než píseň Nautilus, kterou nazpíval Václav Neckář. Doporučuji jak knihy, tak písničku.

12 01.07.2020