mi-380 komentáře u knih

1. V rodinné knihovně jsem vyhrabal staré vydání z roku 1946. Rozverné veršování, zaplněné nekonvenčním jazykem, mi připomnělo mé básnické pokusy ze základní školy. Jenže ty měly maximálně deset slok, tady jich KHB vyplodil 85 stran, a to ještě jde o pouhý fragment, úvod do nedokončeného díla. Ladovy ilustrace přenášejí děj do autorova devatenáctého století.
2. Zjistil jsem, že k dispozici je i audionahrávka z roku 1965, hlas Jana Pivce mi Havlíčkovo satirické provokativní šťourání do církve a feudálů povýšil na čtyři hvězdy.
Vtipné a nekompromisní.
80 % (zatím 778 hodnotících s průměrem 80 %).
…
Hřmi Perune, na můj svátek
místo kanonády,
pak si přijdi se mnou vypít
šálek čekolády.
…
Vladimír byl ještě k tomu
puncto sexti štvanec,
jako lev kraloval mužům
a ženským co kanec.
Jednu ženu měl Normanku
a jednu Řekyni
dvě měl Češky, že jsou hezky,
jednu Bulharyni.

57 16.10.2021

Macdonald nám prostřednictvím Lew Archera, toho mírnějšího následovníka slavného Phil Marlowa, připomíná, že krásné dívky nemají lehčí život než ostatní, spíš naopak. Pro čtenáře, co rádi americkou drsnou školu a rádi se potloukají kolem L.A. uprostřed dvacátého století, jde o povinnou četbu.
85 % (zatím 35 hodnotících s průměrem 71 %)
…
Válely se tu potrhané časopisy a zmačkané noviny, nedopalky cigaret a špinavé nádobí. Mísa hnijícího ovoce se hmyzem přímo hýbala. Pokojové květiny povadly a uhynuly. Pavučiny splývaly ze stropu ve špinavých závojích. Římská vila osvobozená Vandaly.
…
„Nejsem zámožná žena.“ V jejích kruzích to patrně znamenalo, že si své milióny může spočítat na prstech jedné ruky.

57 16.08.2021

Velínského ukecaný, teď už třicetiletý Ota Fink znovu proplouvá poválečnou dobou s šarmem Fanfána Tulipána. Silvestrovská zima, lyžařský výlet ROH, trampské osady, přesuny vlakem, autobusem, tramvají, dokonce i velorexem, skromné a ošuntělé lokality, poslední cenová skupina. Ota je stále chudý a stále stejný bojovník za spravedlnost, vylže se z každé situace, každému vyká jako malý kluk, přestože ostatní mu tykají, a jeho většinou servilní chování k příslušníkům SNB je dnes až nepochopitelné. Ale případ s Marií řeší a samozřejmě vyřeší. Příjemná připomínka doby, tohle je už jedenáctý příběh. Nadšení z četby by tu bylo, ale už o stupínek nižší než u prvních dílů, ruší lehké závany romantické naivity a naivní romantiky.
80 % (zatím 38 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„Co si to tam šeptáte?“ zeptal se esenbák.
„Co bysme si asi šeptali,“ řekl Sam a zasmál se.
„A co je vám k smíchu?“
„Já se nesměju. Je to takovej tik.“
„Však ono vás to tikání přejde.“
…
Před sebou na stole měli zástup plnejch i poloplnejch korbelů i půllitrů, pekáč prejtu, prkno špeku, talíř nakrájenýho chleba, flašku okurek, nože, škatulky startek, plný popelníčky, fajfky, sirky a pytlíky s tabákem. Na levým rukávu měli všichni našitý kolečka s obrázkem jakýhosi rozchechtanýho debila a nápisem, kterej jsem sice nepřečet, ale jakej jinej nápis to moh bejt, než T. O. MERRY BOYS.

57 05.08.2021

Chudoba versus bohatství, umění versus komerční kýč, zoufalství promarněného talentu, nenávratně mizející tvůrčí síla. Šílenství nešťastného malíře, ale i samotného autora, prosakuje četbou jako rozlitá barva. Novela je zajímavě rozčleněna na dva samostatné příběhy, které spojuje jen… TEN obraz a TA tajemná postava na něm.
Audiokniha: suverénní četba Borise Rösnera.
85 % (155 hodnotících s průměrem 84 %).
…
Koupil obraz za vysokou cenu, opatrně jej přinesl do svého pokoje a se zuřivostí tygra se na něj vrhl, trhal jej, rval, rozřezával na kousky a dupal po něm provázeje to všechno divokým smíchem rozkoše…
…
skřípal zuby a požíral obraz baziliščím pohledem…

57 09.07.2021

Kamarád Václav, meteorolog, tvrdí: „Počasí známe přesně, ale jen to, co bylo včera, to ti dokážeme vysvětlit důkladně, horší je to s tím, co bude zítra.“ Nějak tak podobně je to i s ekonomy. Mají spousty teorií o tom, proč a jak dochází ke krizím, bublinám, recesi, devalvaci, inflaci, ale přesněji předpovědět kdy a jak tyto jevy nastanou, to nedokážou. Dominik Stroukal o tom ale umí hezky vyprávět a na konci vyvodí i několik praktických doporučení. Přečetl jsem od něho už třetí knihu (před touto Bitcoiny a Dark Web) a díky němu pochopil i pojmenování směru, ke kterému jsem už před pár lety (díky své narůstající skepsi k politikům a k roli státu a jeho hrozivě se rozrůstající armádě zaměstnanců) dospěl, vyznává jej i autor. Přidávám ho do oblíbených.
95 % (aktuálně 22 hodnocení s průměrem 86 %).
...
Jak říká Milton Friedman, není nic trvalejšího než dočasný vládní program.

57 24.06.2021

Hamburg, váleční zločinci, pomsta. Nalákaly mě tyto společné body s nedávno dočteným, mnohem přesvědčivějším, Případem Odessa F. Forsytha. Víc společného, bohužel, nenacházím, klesám do průměru. Podivný geniální americký mstitel se přemísťuje po Evropě s úžasnými sexuchtivými kráskami vždy po ruce, řádí jako tornádo v Kansasu a všude po sobě zanechává stopy jako dobře vykrmený brontosaurus. Pravděpodobnost nula, spád děje dobrý, zvědavost mě hnala dál. Dočetl jsem až do konce, šlo jen o 160 stran.
65 % (zatím 233 hodnotících generuje průměr 81 %).

57 04.05.2021

Masterton je mistr ve vymýšlení těch nejodpornějších způsobů zabíjení. To potvrzuje i ve třetím příběhu s komisařkou Katie, tentokrát mě ale potěšil větší propracovaností, ponurostí a komplikovaností děje, a to jak při vyšetřování, tak i v pohledech do soukromí hlavní hrdinky. A byla tu i osvěžující postava padoucha, kterému se dá fandit.
80 % (jsem 253. hodnotící, průměr je 84 %).

57 19.04.2021

Úvodní drsný výcvik doplněný očekávanou buzerací a šikanou už jsem párkrát absolvoval. V literatuře, v kinematografii i v naší armádě. Takže dlouho se neděje nic neočekávaného. Ale pozor, rok vydání 1959! No, to kdybych mohl stihnout, bral bych úvod úplně jinak, nejspíš jako skvěle popsané seznámení s armádou budoucnosti.
Zato popis filozofie systému a politiky z toho vyplývající, to je pro dnešního občana západu ta pravá sci-fi: právo rozhodovat mají jen ti, kteří už dokázali, že jsou ochotni pro společnost obětovat maximum, ostatním nezbývá než se přizpůsobit. Demokratické volební právo pro všechny? Diskutabilní výdobytek posledních několika desetiletí, experiment, který autor popisuje jako slepou uličku historie. No, uvidíme…
Na rozdíl od filmu, který jede podle šablony: výcvik - výchova - romantika - výcvik - válka, je v knize pojem romantika nahrazen slovem výcvik.
85 % (zatím 437 hodnotících s průměrem 81 %).
…
Jedna holka mu otevřeně řekla: „Moje máma říká, že násilím se nikdy nic nevyřeší.“
„Jo?“ Pan Dubois na ni smutně koukal. „Jsem si jist, že Rada starších města Kartága by to uvítala. Každému, kdo se drží historicky nepravdivé – a naprosto nemorální – doktríny, která praví, že 'násilím se nic nevyřeší', bych radil, aby vyvolal ducha Napoleona Bonaparta a vévody z Wellingtonu a nechal je to prodebatovat.“
…
Když se to musí udělat, muž – opravdovej muž – svýho psa zastřelí sám, nenajme si na to záskok, kterej by to za něj uklidil.

57 02.02.2021

Tak už jsem ji našel - inspiraci. Ať už vědomou nebo nevědomou, vidím ji. Četl Dominik Dán McBainův 87. revír? Má intuice říká, že ano, důkazy mám jen nepřímé, je jich ale dost. Steve Carella a Richard Krauz by si rozuměli. Postupy vyšetřování, pohledy zpět, splétání malých a velkých případů, smutná minidramata obětí, výslechy podezřelých, a dokonce se s hlavními postavami v obou případech dostáváme až do ložnic, k jejich andělsky trpělivým manželkám. Jen humor mezi policisty je v americkém velkoměstě jiný - studenější, občas až nepřátelský.
Carella a spol odhalují podvodnické triky profesionálů, od malých - pětidolarových až po ty velké, kde jde o život, a do středu pozornosti se tentokrát dostává i jeho hluchoněmá kráska Teddy. Znovu musím obdivovat autora za to, jak dokázal do 160. stran nacpat tolik příběhů a děje.
90 % (aktuálně 139 hodnotících s průměrem 86 %).

57 26.10.2020

Autor to má přesně odposlouchané a promyšlené. Do sauny nechodím, je mi tam horko. Ale dvě hodiny v hospodě po tenisu, nohejbalu, cyklistice s partou, tam je stejná diskuze. Karikatura mužského světa stlačeného úderem kyvadla emancipace, jehož výkyv se už přesouvá přes rovnovážný bod. Tak trochu povídky z třetí kapsy: současné, zkrácené, úderné. Skoro až mám chuť zkusit zase saunu.
K tomu skvělá četba Petra Čtvrtníčka a jsem v krátké době už podruhé nadšený na 100 % (aktuálně 276 hodnotících s nezaslouženým podprůměrem 72 %).

57 03.10.2020

Jedna z mých prvních dobrodružných knih. Napínavá a poučná – třicetiletá válka, moře, kolonie. Tehdy, v nějakých mých dvanácti, třinácti, stoprocentní pětihvězdičkové nadšení.
Dnes jsem dočetl podruhé. Bavilo mě to znovu, ale… Názory autora nějak moc zapadají do sedmdesátých let, kdy byla má kniha vydaná. Dobrodružná část i charakteristiky hlavních postav ano, jinak je Kratochvílův pohled na události, dobu i lidi příliš černobílý. Na jedné straně ušlechtilé dobro (chudí vesničané, otroci, poddaní, prostí vojáci, Komenský, husité), na druhé zlo, které je třeba vymýtit (šlechta, mniši, otrokáři, církev, velitelé). O náboženství, které v té době hrálo významnou roli, skoro není řeč, pokud nepočítám občasnou zmínku, že katolíci tehdy bojovali proti protestantům.
Jedna hvězda uletěla, nevydržela ten nesmiřitelný třídní boj.
75 % (zatím 148 hodnotících s průměrem 89 %).

Mikovy případy mají zatím skoro vždy jedno společné policejní vyšetřovací tabu – jeho osobní zainteresovanost. V sedmé knize to platí dvojnásobně, takže tentokrát bez humoru, zato s přebytkem alkoholu v krvi, tajně pátrá a zasahuje jako člen trestného komanda.
Můj přítel Karel, majitel minipivovaru, často zdůrazňuje, že správné pivo musí mít „pitelnost“. U Martina Goffy musím při každém setkání vysoce ocenit „čitelnost“.
Co snížilo mé hodnocení? Epilog a pár jihoamerických kapitol před koncem.
70 % (zatím je nás 111 hodnotících s průměrem 82 %)
…
Tohle přece není normální, říkal jsem si. Pokud bych život jednoho člověka klidně vyměnil za miliardy ostatních, tak… Jestli na tomhle principu funguje celý svět, pak jde o ten nejbláznivější a zároveň nejzbytečnější kout vesmíru.

57 31.01.2020

Hrdě se hlásím k nemnohým ctitelům Erlendurova staromilského přístupu k vyšetřování. První příběh série - autor stál na rozcestí, kde jedna cesta mířila přes Růži pro Algernon k sci-fi, druhá k studené realitě ostrova na severu. Výměny názorů Indriðasonových postav, které mnozí tak kritizují, považuji za originální literární perličky, těším se na ně a nacházím v nich realitu všedního dne a spoustu skrytého humoru. I při četbě tohoto románu, kterým autor sérii uváděl občas trochu kostrbatě do chodu, který ovšem chronologicky patří až na čtvrté místo, a který byl u nás vydán jako jeden z posledních, jsem se nenudil.
...
„Nemám už víc co říct, takže půjdu. Jestli mě budeš znovu potřebovat, můžeš se mi kdykoliv ozvat.“
„Moment, moment,“ brzdil ji Erlendur. „S ohledem na vyšetřování jsem to já, kdo určuje, co bude dál, a ne ty. A myslím, že nám toho musíš říct víc.“
„A co jako?“ chtěla vědět Guðrún.
„Ty to víš samozřejmě lépe než já.“
„Cože? O čem to mluvíš?“...
75 % (aktuálně 91 hodnocení s průměrem 69 %).

P.S.
Erlendur - chronologicky (zdroj: pitaval.cz, doplněno, upraveno):
1. KamEinvígið (2011) - Duel
2. Reykjavíkurnætur (2012) – Noc nad Reykjavíkem
3. Kamp Knox (2014) - Vina
4. Synir duftsins (1997) – Synové člověka
5. Dauðarósir (1998) – Růže smrti
6. Mýrin (2000) – Severní blata
7. Grafarþögn (2001) – Dech smrti
8. Röddin (2003) - Hlas
9. Kleifarvatn (2004) - Jezero
10. Vetrarborgin (2005) – Mrazivá noc
11. Harðskafi (2007) – Seance smrti
12. Myrká (2008) - Oběť
13. Svörtuloft (2009) - Propasti
14. Furðustrandir (2010) - Chlad

56 14.12.2023

165/868: Je možno pomocí pístu nasávat vodu 100 st.C teplou?
191/1006: Dutá kovová koule je nabita nábojem Q. Jaké napětí je mezi libovolným bodem na povrchu koule a bodem uvnitř koule?
Uklízím sklep, přebírám bedny s poklady.
Tyhle úlohy mě nepřestaly bavit.
100 % (jsem druhý hodnotící, oba za 100 %).

P.S.
Odpovědi:
165: Nelze, pod pístem bude díky nízkému tlaku pára.
191: U = 0 V (Faradayova klec).

56 12.01.2023

Dramatický souboj s osudem. Vyprávění neobyčejně dojemné a zároveň promyšlené s vynalézavostí klasiků sci-fi (žánru, který tu v anotaci, kdo ví proč, není uveden). A navíc s upozorněním, že po každém pokusu o nápravu chyb z minulosti přichází nečekaná, nepříjemná, ale logická reakce.
90 % (zatím 271 hodnocení s průměrem 88 %).

56 25.11.2022

Politika a špionáž. Dva důvody, proč poslední knihy Agathy ztrácely své kouzlo. Mám obavu, aby to s Childovým Reachrem nedopadlo stejně. Proč soutěžit s Bondem?
Jinak tu nic ze základních očekávaných složek nechybí: hlavní hrdina se bezhlavě vrhá do sebevražedné mise, v níž se řídí hlavně instinktem a spoléháním na své fyzické parametry a rváčské zkušenosti, a pálí do soupeřů mimo jiné i vtipné a cynické hlášky.
Ale jo, rád jsem se s ním znovu setkal.
70 % (zatím 96 hodnocení s průměrem 81 %).
…
Možná propadla šachtou. Možná nepropadla. Reacherovi se to nechtělo zjišťovat. Jen zabouchl dveře a obrátil se.
...
„Opusťte město. Hned teď ráno. Vlastně okamžitě. Nechal přistavit auto, které vás odveze na dálnici. A přeje si, abyste slíbil, že se nevrátíte.“
„Co když se mi nechce odjet?“
„No tak, Reachere. Spolupracujte se mnou. Včera jste požádal o svezení.“
„To bylo včera. Město mi od té doby přirostlo k srdci.“
„Učinil vám férovou nabídku, Reachere. Jste tady necelých čtyřiadvacet hodin, a už jste se zapletl do dvou velkých rvaček.“

56 21.10.2022

Tohle vyžadovalo mou velkou trpělivost a shovívavost. Úvodní seznamování s osobami a místem děje bylo nekonečné. Předpokládaný hororový děj začal až v druhé polovině knihy, a i potom vše probíhalo jednoduše, v duchu dětské vyprávěnky večer po zhasnutí, skromným polopatickým vypravěčským stylem. Díky malému rozsahu a mé vrozené zvědavosti jsem vydržel, dalším pokračováním Zafónových mlhavých dobrodružství se ale vyhnu velkým obloukem.
50 % (aktuálně 164 hodnotících s průměrem 79 %, kterému ani mé hodnocení nepomůže změnit barvu).

56 12.04.2022

Autor i jeho rodina prožívali naplno většinu dramatických přemetů minulého století. Doma i v emigraci. Jeho knihy mají většinou autobiografické rysy, a pokud ne, pak píše hutnou literaturu faktu. Díky „Dědovi“ jsem pochopil i temný podtón, který se dá najít v každé jeho knize. Takový chmurný předek, drcený porevolučními pořádky, který byl pro autora v dětství nedostižným vzorem, musel v jeho dospělém životě a následně i v jeho textech nechat obrovskou zlověstnou šlápotu.
85 % (aktuálně 40 hodnotících s průměrem 85 %).

56 14.02.2022

Otův neutrální vztah k režimu se s příchodem šedesátých let a s přibývajícími životními zkušenostmi mění na vztah mírně kritický. Jiný vztah, totiž k opačnému pohlaví, zůstává vytrvale a pevně kladný, naštěstí. A hned na prvních stránkách se mu to zamotá, krouží kolem něho dokonce čtyři krásky, jedna z nich, mimo jiné, s pořádným copem, ale i ty ostatní mají své významné přednosti. Ota znovu propadá naplno svému velkému hobby – řešení záhad, do kterých mu nic není. I tentokrát se při tom potkává s galerií podivných týpků a i podvanácté má jeho vyprávění v ich formě spád, vtip a originální romanticko-epické kouzlo trampských hospod, železničních lokálek a nuzných čtvrtí (ta Na Slatinách se dodnes moc nezměnila, před pár lety jsem ji propátral s Prahou neznámou).
80 % (zatím 37 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Dženy mluví až nenormálně potichu. V tom tichu, co produkuje, se skrejvá tajemství. To ticho táhne chlapa do hlubin, mezi modravý stíny, kde až docela na dně svítí jenom jediný světlo: je to světlo nepoznanýho. Je třeba vědět, že svítí na hranici věčný tmy, v hloubce, ze který se už nelze vrátit.
…
Měla klukovskej hlas a dost těžko definovatelnej věk. Mohla to bejt žena, dorostenka, ale klidně taky jenom starší žákyně, vpředu předčasně vyvinutá, jak ty poválečný děti cpaný smetánkem bejvaj. Jinak se mi zdála dost hubená, aspoň ramínka měla jako housličky jak říkávala moje babička.

56 21.12.2021

Tahle štvanice mi připomínala bojovku, v níž nemesis zastupují bezruký, beznohý a slepý. O vrahovi je jasno, lovci se řítí na starém náklaďáku do hor, a čtenář čeká a čeká, kdy a jak se na hlavní scéně objeví komisař Adamsberg. Teprve potom se to pořádně zamotá.
Skvělé dialogy a postřehy, originální pátrání.
90 % (72 hodnotících je na průměru 78 %).
…
Náhlou představou, že by si Camille mohla sundat sako, džíny a boty, se mu sevřel žaludek. Představil si ji, jak se drhne v potoce padesát metrů odsud, ve tmě bledá, oslabená nahotou. Připadalo mu, že bez vysokých bot, bez saka, bez trika a bez náklaďáku se Camille stává stejně zranitelnou, jako by skála, která ji chránila, najednou uhnula stranou. Odzbrojená, a tedy dosažitelná. Padesát metrů, to není nic moc.
Skoro dosažitelná. Všechno je vždycky v tom skoro. Kdyby se člověk o nic nestaral a urazil těch padesát metrů, co ho oddělují od nahé dívky u potoka, a kdyby ta nahá dívka byla ráda, že ho vidí, spousta problémů tohohle světa by se zjednodušila. Ale takhle to nechodí. Nikdy. Těch posledních padesát metrů je nepředstavitelně komplikovaných, na začátku, na konci i uprostřed. Nic nejde.

56 16.10.2021