mi-380 komentáře u knih

Masterton je mistr ve vymýšlení těch nejodpornějších způsobů zabíjení. To potvrzuje i ve třetím příběhu s komisařkou Katie, tentokrát mě ale potěšil větší propracovaností, ponurostí a komplikovaností děje, a to jak při vyšetřování, tak i v pohledech do soukromí hlavní hrdinky. A byla tu i osvěžující postava padoucha, kterému se dá fandit.
80 % (jsem 253. hodnotící, průměr je 84 %).

57 19.04.2021

Vydáno v roce 1959? Těžko uvěřitelné. Už podeváté obdivuji jednoduchost, účelnost, humor a lehkost, s jakou autor své knihy psal. Tentokrát dokonale popisuje shon a ruch kolem svatby, jenže k téhle patří tajemná hrozba. Podezřelí přibývají i ubývají, Carella s kolegy neví, kam dřív skočit, napětí roste, příběh se zamotává, atmosféra houstne. Moře pátrání se spojí s kapičkou náhody a výsledkem reakce je několikanásobná pointa. To vše McBain dokáže zvládnout na sto šedesáti stránkách díky přesným popisům a rázným a vtipným dialogům, které úspěšně a svižně posouvají děj vpřed.
90 % (zatím 87 hodnotících s průměrem 86 %).
…
„Trumpetu, křídlovku, saxofon, nebo jak se tomu krámu říká. Cvičí na něm od rána do večera. Jakživi jste neslyšeli tak příšerný zvuky. Vědět, že hraje na roh, tak jsem mu ten byt nepronajala…“
„Vy nemáte ráda hráče na dechy?“
„Já bych to řekla takhle. Je mi z nich na blití.“
„To je opravdu originálně řečeno.“ Meyer si odkašlal.

P.S.
V akci tentokrát Steve Carella, Meyer Meyer, Bert Kling, Cotton Hawes a Bob O'Brien.

57 01.03.2021

Úvodní drsný výcvik doplněný očekávanou buzerací a šikanou už jsem párkrát absolvoval. V literatuře, v kinematografii i v naší armádě. Takže dlouho se neděje nic neočekávaného. Ale pozor, rok vydání 1959! No, to kdybych mohl stihnout, bral bych úvod úplně jinak, nejspíš jako skvěle popsané seznámení s armádou budoucnosti.
Zato popis filozofie systému a politiky z toho vyplývající, to je pro dnešního občana západu ta pravá sci-fi: právo rozhodovat mají jen ti, kteří už dokázali, že jsou ochotni pro společnost obětovat maximum, ostatním nezbývá než se přizpůsobit. Demokratické volební právo pro všechny? Diskutabilní výdobytek posledních několika desetiletí, experiment, který autor popisuje jako slepou uličku historie. No, uvidíme…
Na rozdíl od filmu, který jede podle šablony: výcvik - výchova - romantika - výcvik - válka, je v knize pojem romantika nahrazen slovem výcvik.
85 % (zatím 437 hodnotících s průměrem 81 %).
…
Jedna holka mu otevřeně řekla: „Moje máma říká, že násilím se nikdy nic nevyřeší.“
„Jo?“ Pan Dubois na ni smutně koukal. „Jsem si jist, že Rada starších města Kartága by to uvítala. Každému, kdo se drží historicky nepravdivé – a naprosto nemorální – doktríny, která praví, že 'násilím se nic nevyřeší', bych radil, aby vyvolal ducha Napoleona Bonaparta a vévody z Wellingtonu a nechal je to prodebatovat.“
…
Když se to musí udělat, muž – opravdovej muž – svýho psa zastřelí sám, nenajme si na to záskok, kterej by to za něj uklidil.

57 02.02.2021

Tak už jsem ji našel - inspiraci. Ať už vědomou nebo nevědomou, vidím ji. Četl Dominik Dán McBainův 87. revír? Má intuice říká, že ano, důkazy mám jen nepřímé, je jich ale dost. Steve Carella a Richard Krauz by si rozuměli. Postupy vyšetřování, pohledy zpět, splétání malých a velkých případů, smutná minidramata obětí, výslechy podezřelých, a dokonce se s hlavními postavami v obou případech dostáváme až do ložnic, k jejich andělsky trpělivým manželkám. Jen humor mezi policisty je v americkém velkoměstě jiný - studenější, občas až nepřátelský.
Carella a spol odhalují podvodnické triky profesionálů, od malých - pětidolarových až po ty velké, kde jde o život, a do středu pozornosti se tentokrát dostává i jeho hluchoněmá kráska Teddy. Znovu musím obdivovat autora za to, jak dokázal do 160. stran nacpat tolik příběhů a děje.
90 % (aktuálně 139 hodnotících s průměrem 86 %).

57 26.10.2020

Jedna z mých prvních dobrodružných knih. Napínavá a poučná – třicetiletá válka, moře, kolonie. Tehdy, v nějakých mých dvanácti, třinácti, stoprocentní pětihvězdičkové nadšení.
Dnes jsem dočetl podruhé. Bavilo mě to znovu, ale… Názory autora nějak moc zapadají do sedmdesátých let, kdy byla má kniha vydaná. Dobrodružná část i charakteristiky hlavních postav ano, jinak je Kratochvílův pohled na události, dobu i lidi příliš černobílý. Na jedné straně ušlechtilé dobro (chudí vesničané, otroci, poddaní, prostí vojáci, Komenský, husité), na druhé zlo, které je třeba vymýtit (šlechta, mniši, otrokáři, církev, velitelé). O náboženství, které v té době hrálo významnou roli, skoro není řeč, pokud nepočítám občasnou zmínku, že katolíci tehdy bojovali proti protestantům.
Jedna hvězda uletěla, nevydržela ten nesmiřitelný třídní boj.
75 % (zatím 148 hodnotících s průměrem 89 %).

Mikovy případy mají zatím skoro vždy jedno společné policejní vyšetřovací tabu – jeho osobní zainteresovanost. V sedmé knize to platí dvojnásobně, takže tentokrát bez humoru, zato s přebytkem alkoholu v krvi, tajně pátrá a zasahuje jako člen trestného komanda.
Můj přítel Karel, majitel minipivovaru, často zdůrazňuje, že správné pivo musí mít „pitelnost“. U Martina Goffy musím při každém setkání vysoce ocenit „čitelnost“.
Co snížilo mé hodnocení? Epilog a pár jihoamerických kapitol před koncem.
70 % (zatím je nás 111 hodnotících s průměrem 82 %)
…
Tohle přece není normální, říkal jsem si. Pokud bych život jednoho člověka klidně vyměnil za miliardy ostatních, tak… Jestli na tomhle principu funguje celý svět, pak jde o ten nejbláznivější a zároveň nejzbytečnější kout vesmíru.

57 31.01.2020

Pavel Soukup povýšil tuhle náležitě krvavou, bizarně originální, příjemně rozvětvenou a stoprocentně nepravděpodobnou historku na vyšší level. V letních vedrech přiměřené audio ochlazení.
80 % (aktuálně 942 hodnotících s průměrem 85 %).

56 03.07.2024

Valpružina noc, pálení Listoně (něco jako naše Čarodějnice) končí v roce 1986 tragicky.
Rok 2019 - záhadná doktorka Thea posílá kamsi zprávy ještě záhadnější Margaux, a spolu s nimi sledujeme dvojitou cikánskou story, která je i není detektivkou. Kniha vhodná hlavně pro čtenáře, kteří zařadili mezi své oblíbené autory Michaelu Klevisovou.
Ano, také patřím do cílové skupiny, proto 90 % (aktuálně 462 hodnotících s průměrem 87 %).

P.S.
Michaela Klevisová se mimo jiné vyznačuje velkým množstvím významných postav, obvykle jich v jejích románech napočítám něco mezi šestnácti a osmnácti. Anders de la Motte těch postav na čtenáře vyslal dokonce 23 a navíc ještě jednoho velkého psa. Poznámkový blok se mi osvědčil.

56 09.05.2024

Hrdě se hlásím k nemnohým ctitelům Erlendurova staromilského přístupu k vyšetřování. První příběh série - autor stál na rozcestí, kde jedna cesta mířila přes Růži pro Algernon k sci-fi, druhá k studené realitě ostrova na severu. Výměny názorů Indriðasonových postav, které mnozí tak kritizují, považuji za originální literární perličky, těším se na ně a nacházím v nich realitu všedního dne a spoustu skrytého humoru. I při četbě tohoto románu, kterým autor sérii uváděl občas trochu kostrbatě do chodu, který ovšem chronologicky patří až na čtvrté místo, a který byl u nás vydán jako jeden z posledních, jsem se nenudil.
...
„Nemám už víc co říct, takže půjdu. Jestli mě budeš znovu potřebovat, můžeš se mi kdykoliv ozvat.“
„Moment, moment,“ brzdil ji Erlendur. „S ohledem na vyšetřování jsem to já, kdo určuje, co bude dál, a ne ty. A myslím, že nám toho musíš říct víc.“
„A co jako?“ chtěla vědět Guðrún.
„Ty to víš samozřejmě lépe než já.“
„Cože? O čem to mluvíš?“...
75 % (aktuálně 91 hodnocení s průměrem 69 %).

P.S.
Erlendur - chronologicky (zdroj: pitaval.cz, doplněno, upraveno):
1. KamEinvígið (2011) - Duel
2. Reykjavíkurnætur (2012) – Noc nad Reykjavíkem
3. Kamp Knox (2014) - Vina
4. Synir duftsins (1997) – Synové člověka
5. Dauðarósir (1998) – Růže smrti
6. Mýrin (2000) – Severní blata
7. Grafarþögn (2001) – Dech smrti
8. Röddin (2003) - Hlas
9. Kleifarvatn (2004) - Jezero
10. Vetrarborgin (2005) – Mrazivá noc
11. Harðskafi (2007) – Seance smrti
12. Myrká (2008) - Oběť
13. Svörtuloft (2009) - Propasti
14. Furðustrandir (2010) - Chlad

56 14.12.2023

165/868: Je možno pomocí pístu nasávat vodu 100 st.C teplou?
191/1006: Dutá kovová koule je nabita nábojem Q. Jaké napětí je mezi libovolným bodem na povrchu koule a bodem uvnitř koule?
Uklízím sklep, přebírám bedny s poklady.
Tyhle úlohy mě nepřestaly bavit.
100 % (jsem druhý hodnotící, oba za 100 %).

P.S.
Odpovědi:
165: Nelze, pod pístem bude díky nízkému tlaku pára.
191: U = 0 V (Faradayova klec).

56 12.01.2023

Dramatický souboj s osudem. Vyprávění neobyčejně dojemné a zároveň promyšlené s vynalézavostí klasiků sci-fi (žánru, který tu v anotaci, kdo ví proč, není uveden). A navíc s upozorněním, že po každém pokusu o nápravu chyb z minulosti přichází nečekaná, nepříjemná, ale logická reakce.
90 % (zatím 271 hodnocení s průměrem 88 %).

56 25.11.2022

Politika a špionáž. Dva důvody, proč poslední knihy Agathy ztrácely své kouzlo. Mám obavu, aby to s Childovým Reachrem nedopadlo stejně. Proč soutěžit s Bondem?
Jinak tu nic ze základních očekávaných složek nechybí: hlavní hrdina se bezhlavě vrhá do sebevražedné mise, v níž se řídí hlavně instinktem a spoléháním na své fyzické parametry a rváčské zkušenosti, a pálí do soupeřů mimo jiné i vtipné a cynické hlášky.
Ale jo, rád jsem se s ním znovu setkal.
70 % (zatím 96 hodnocení s průměrem 81 %).
…
Možná propadla šachtou. Možná nepropadla. Reacherovi se to nechtělo zjišťovat. Jen zabouchl dveře a obrátil se.
...
„Opusťte město. Hned teď ráno. Vlastně okamžitě. Nechal přistavit auto, které vás odveze na dálnici. A přeje si, abyste slíbil, že se nevrátíte.“
„Co když se mi nechce odjet?“
„No tak, Reachere. Spolupracujte se mnou. Včera jste požádal o svezení.“
„To bylo včera. Město mi od té doby přirostlo k srdci.“
„Učinil vám férovou nabídku, Reachere. Jste tady necelých čtyřiadvacet hodin, a už jste se zapletl do dvou velkých rvaček.“

56 21.10.2022

Connelly a jeho Harry znovu ve formě. Nekompromisní, svérázný, neúplatný, konfliktní. Zároveň také zamyšlení nad prioritou řešení různých případů, o čemž nějak moc často rozhodují víc politici než odborníci. Obecná pravda, bohužel. Utěšeně komplikovaný děj s mnoha, současně s řešením dvou hlavních kauz, probíhajícími konflikty a zákulisními manévry a s přesvědčivým pohledem do všech tří autorových prioritních oblastí (policie, justice, tisk).
95 % (aktuálně 177 hodnocení s průměrem 91 %).
…
Pokud poručík očekával radostné výkřiky nebo alespoň zatleskání, musel být zklamaný. Reakce na dobrou zprávu, že do vyšetřování případu půjde neutuchající tok peněz, byla spíše vlažná. Placené přesčasy byly dobrá věc a za celý rok jich bylo zoufale málo.
Policisté se však zdráhali spojovat práci na tomto konkrétním případu s finančním ohodnocením. Bosch věděl, že všichni přítomní by pracovali tak dlouho, jak bude potřeba, bez ohledu na to, zda by za to dostali zaplaceno.
Proto to děláme.

56 01.07.2022

Povídky, které formují názor na život v české kotlině v letech třicátých až šedesátých. Na maloměstě, v Praze, ke konci i s občasným nakouknutím do bájné Ameriky.
Alespoň na mě to zabralo, přímému účastníkovi událostí té doby věřím pohledy do všech hlavních témat (rasová otázka, poválečná Praha, jazz), druhá četba po x letech potvrdila plné hodnocení Škvoreckého nenahraditelného přínosu: historie bláznivého minulého století podaná zábavnou formou. Znovu jsem našel lidskost, toleranci, ironii, nadhled, pochopení pro lidské slabosti, účast s osudy lidí chudých i bohatých, to vše zakončeno většinou dramatickou pointou, často i s laskavým humorem bystrého pozorovatele a zdvořilého vypravěče v jedné osobě. Povídky smutné i veselé, ale hlavně hořce nezapomenutelné, jednu z nejhořčejších, Konec Bulla Máchy, převedla známá rocková kapela do hudební podoby a dost se jich převtělilo i do podoby filmové a televizní.
100 % (aktuálně 83 hodnotících s průměrem 88 %).

56 29.06.2022

Tohle vyžadovalo mou velkou trpělivost a shovívavost. Úvodní seznamování s osobami a místem děje bylo nekonečné. Předpokládaný hororový děj začal až v druhé polovině knihy, a i potom vše probíhalo jednoduše, v duchu dětské vyprávěnky večer po zhasnutí, skromným polopatickým vypravěčským stylem. Díky malému rozsahu a mé vrozené zvědavosti jsem vydržel, dalším pokračováním Zafónových mlhavých dobrodružství se ale vyhnu velkým obloukem.
50 % (aktuálně 164 hodnotících s průměrem 79 %, kterému ani mé hodnocení nepomůže změnit barvu).

56 12.04.2022

Autor i jeho rodina prožívali naplno většinu dramatických přemetů minulého století. Doma i v emigraci. Jeho knihy mají většinou autobiografické rysy, a pokud ne, pak píše hutnou literaturu faktu. Díky „Dědovi“ jsem pochopil i temný podtón, který se dá najít v každé jeho knize. Takový chmurný předek, drcený porevolučními pořádky, který byl pro autora v dětství nedostižným vzorem, musel v jeho dospělém životě a následně i v jeho textech nechat obrovskou zlověstnou šlápotu.
85 % (aktuálně 40 hodnotících s průměrem 85 %).

56 14.02.2022

Otův neutrální vztah k režimu se s příchodem šedesátých let a s přibývajícími životními zkušenostmi mění na vztah mírně kritický. Jiný vztah, totiž k opačnému pohlaví, zůstává vytrvale a pevně kladný, naštěstí. A hned na prvních stránkách se mu to zamotá, krouží kolem něho dokonce čtyři krásky, jedna z nich, mimo jiné, s pořádným copem, ale i ty ostatní mají své významné přednosti. Ota znovu propadá naplno svému velkému hobby – řešení záhad, do kterých mu nic není. I tentokrát se při tom potkává s galerií podivných týpků a i podvanácté má jeho vyprávění v ich formě spád, vtip a originální romanticko-epické kouzlo trampských hospod, železničních lokálek a nuzných čtvrtí (ta Na Slatinách se dodnes moc nezměnila, před pár lety jsem ji propátral s Prahou neznámou).
80 % (zatím 37 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Dženy mluví až nenormálně potichu. V tom tichu, co produkuje, se skrejvá tajemství. To ticho táhne chlapa do hlubin, mezi modravý stíny, kde až docela na dně svítí jenom jediný světlo: je to světlo nepoznanýho. Je třeba vědět, že svítí na hranici věčný tmy, v hloubce, ze který se už nelze vrátit.
…
Měla klukovskej hlas a dost těžko definovatelnej věk. Mohla to bejt žena, dorostenka, ale klidně taky jenom starší žákyně, vpředu předčasně vyvinutá, jak ty poválečný děti cpaný smetánkem bejvaj. Jinak se mi zdála dost hubená, aspoň ramínka měla jako housličky jak říkávala moje babička.

56 21.12.2021

Tahle štvanice mi připomínala bojovku, v níž nemesis zastupují bezruký, beznohý a slepý. O vrahovi je jasno, lovci se řítí na starém náklaďáku do hor, a čtenář čeká a čeká, kdy a jak se na hlavní scéně objeví komisař Adamsberg. Teprve potom se to pořádně zamotá.
Skvělé dialogy a postřehy, originální pátrání.
90 % (72 hodnotících je na průměru 78 %).
…
Náhlou představou, že by si Camille mohla sundat sako, džíny a boty, se mu sevřel žaludek. Představil si ji, jak se drhne v potoce padesát metrů odsud, ve tmě bledá, oslabená nahotou. Připadalo mu, že bez vysokých bot, bez saka, bez trika a bez náklaďáku se Camille stává stejně zranitelnou, jako by skála, která ji chránila, najednou uhnula stranou. Odzbrojená, a tedy dosažitelná. Padesát metrů, to není nic moc.
Skoro dosažitelná. Všechno je vždycky v tom skoro. Kdyby se člověk o nic nestaral a urazil těch padesát metrů, co ho oddělují od nahé dívky u potoka, a kdyby ta nahá dívka byla ráda, že ho vidí, spousta problémů tohohle světa by se zjednodušila. Ale takhle to nechodí. Nikdy. Těch posledních padesát metrů je nepředstavitelně komplikovaných, na začátku, na konci i uprostřed. Nic nejde.

56 16.10.2021

Moderní Odyssea s Illiadou a Aenesis dohromady. Místo starověké Tróje novodobé Jericho, v roli Bohů americká armáda, role válečníků zastali prostí Američané, muži z městečka Jericho (z nichž leckdo ještě pamatoval nějakou tu válku, což, jak víme, platí pro tento národ i dnes), místo kouzel biologické zbraně. Autor rozjíždí své drama pomalu, nenápadně, důkladným seznamováním s množstvím postav, které postupně vtahuje do smrtící hry a některé i do explicitně popsaných sexuálních scén (je znát, že kniha vyšla těsně po revoluci - krunýř cenzury praskl, z doby předrevoluční přesto vydržel protiimperialistický obsah – čestný šerif spolu s hippíkem proti zpupnému generálovi).
80 % (114 hodnotících s průměrem 82 %).

56 02.09.2021

Mistr krátkých románů McBain se projevil i jako mistr dlouhých povídek. Tři příběhy; jasné, stručné, výstižné, přesvědčivé, navíc citově zabarvené. Jako bych přečetl další tři autorovy romány, velká spokojenost. Dalo se to zvládnout i během intenzivního vodácko-turistického pobytu na Soumaráku.
95 % (zatím 85 hodnocení s průměrem 84 %).

P.S.
V hlavních rolích postupně Carella, Meyer, Hawes.

56 05.08.2021