mi-380 komentáře u knih
Děsivá zpráva o krutých důsledcích náboženského a politického fanatismu. Poutavé vyprávění, naléhavé svědectví, obžaloba podivuhodně životaschopného politicko-náboženského systému, který už po staletí pomalu, ale jistě zahaluje svět svými burkami a nikáby a strhává civilizaci zpět do středověku. Některé příběhy tragikomicky připomínají naši realitu před rokem 1989, například černý trh se zakázanými kazetami, většina knihy je ale temnější než ty nejhnusnější horory.
V knize vidím další důkaz o pohádkovosti multikulturního soužití. Ano, vždy to nějaký čas funguje, ale vždy jde také o soužití na sudu s dynamitem. A jednou dojde k výbuchu s hroznými následky, je to jen otázka času. Těch příkladů z minulosti i současnosti je mnoho. Namátkou připomínám genocidu ve Rwandě, holokaust, masakry v bývalé Jugoslávii, vyvražďování vesnic v Nigérii, potomky černých otroků, kolonie, západoevropské no go zóny, Kurdistán, Ukrajinu, sunnitsko-šíitskou nenávist a samozřejmě i naše Sudety. V Afghánistánu jde o trvalé soupeření čtyř národů: Paštunů, Tádžiků, Uzbeků a Hazárů. A těm ještě přijedou radit Sověti a po nich Američané...
Procestoval jsem devět muslimských zemí, vždy se setkal s veselými a přátelskými lidmi. Žít bych tam ale nechtěl, a mám za to, že po přestěhování muslimů do Evropy časem zákonitě nastupuje oboustranná frustrace. Muslimské čtvrti, které jsem viděl v Bruselu, Londýně, Barceloně nebo Paříži, mi už tak idylické nepřipadaly.
100 % (zatím 1423 hodnotících s průměrem 94 %).
…
Převzetí moci Talibanem v roce 1996 - část rozhlasového hlášení (kapitola 37):
- Za chov papoušků budete zbiti.
- Nebudete si lakovat nehty. Učiníte-li tak, bude vám uříznut prst.
- Budete-li v čas modlitby přistiženi při jiné činnosti, budete zbiti.
- Zakázán je zpěv. Zakázán je tanec. Zakázáno je hraní karet, hraní šachů, hazardní hry a pouštění draků.
- Budete-li přistiženi, jak se snažíte muslima obrátit na svoji víru, budete popraveni.
Zásadní dílo. Tedy, zásadní pro můj zájem o historii Latinské Ameriky a o literaturu, kde realismus je pokroucený magií a okořeněný humorem ve smutku. I podruhé, po několika desetiletích, jsem byl fascinován autorovou neomezenou představivostí, spojenou se smyslem pro detail a zároveň jeho schopností udržet všechny ty příběhy sedmi generací Buendiů (od José Arcadia po Aureliana) z Maconda s jejich věčnými rodinnými přemety, fantastickými úlety, kdy sexuální motivy hrají ústřední roli, to vše pod palbou osudových ran politického a náboženského fanatismu, v relativně pevné osnově.
Audiokniha - s přesnou dikcí a přiměřenou dávkou ironie přečetla Hana Makovičková.
100 % (už 2037 hodnotících s průměrem 86 %).
V týdeníku Der Freitag a na internetovém Huffington Post Deutschland uveřejnil článek osmnáctiletý Syřan Aras Bacho a stěžoval si, že už má plné zuby těch vzteklých Němců a nezaměstnaných rasistů, kteří jej urážejí a znepokojují. Po několika nadávkách pokračoval: My uprchlíci nechceme žít s vámi v jedné zemi. Máte přece možnost Německo opustit a já myslím, že byste i měli. Když vám nesedíme, proč tu vůbec žijete? Najděte si nový domov!
...
Smutné čtení, s častými pauzami. Autor stránku za stránkou přesně vystihoval mé pocity, související s klesající hladinou mého vrozeného optimismu. A vše přesně zdůvodnil. Přímo tragické mi připadá chování evropských novinářů, profesorů humanitních věd, umělců a hlavně politiků, lidí, co si hrají na elity, které všechno vědí nejlépe a jiné názory považují za strašení, rasismus, dezinformace, ale sami často po několika letech ty stejné, kdysi nepřijatelné názory, přijímají za své, z dezinformací jsou najednou informace. Nechtějí vidět, nechtějí slyšet, nic jim neříká pojem prevence. Místo ní se ohání falešnou humanitou, politickou korektností a cenzurou. Vládcové Evropy si hrají na zachránce světa, na něco, na co náš malý předlužený kontinent díky jejich rozhodnutím už dávno nemá. Emoce a pocity nadřazenosti porážejí zdravý rozum. Samotné europoslance to trápit nemusí, o ty je doživotně postaráno. Zodpovědnost politiků nulová, příští generace si nějak poradí. Poradí?
100 % (aktuálně 100 hodnocení s průměrem 92 %).
...
Politický establishment zapomněl, že mnozí z nás milují tu Evropu, kterou známe. Nepotřebujeme politiky, kteří ze slabosti, sebenenávisti, zloby nebo únavy změnili náš svět na místo, jež vypadá zcela jinak. I když jsou Evropané výjimečně soucitní, jejich trpělivost jistě není nekonečná.
Autorův druhý příběh s novinářem Markem je znovu aktuální, živý, „Terencovy“ myšlenkové i pracovní postupy jsou sympaticky empatické, pochopitelné a české, retrospektivy chytře promíchané, předmět jeho pátrání ovšem naopak nesympaticky mafiánský.
95 % (zatím 259 hodnotících s průměrem 89 %).
P.S.
Kmentův Mrázek a Krejčíř, Pelikánové Ukrajinská mafie v Česku, a teď tohle. Při takových dávkách organizovaného zločinu by jeden snadno získal pocit, že ta naše individuální svoboda je hodně křehoučká, že jsou tu struktury (když nepočítám umanuté politiky, ženoucí Evropu do neschopnosti konkurovat okolnímu světu), které si s jedincem, co se dostane do jejich soukolí, dokáží pohrát stejně jako režim Kim Čong-una. Mé štěstí je, že to vše znám zatím jen z druhé ruky. Kéž by to vše odvanul čas, jak napovídá Scorseseho Irčan.
Četl jsem s dětmi a o něco větší radost jsem měl z jejich nadšení než ze samotné knihy. Určité uspokojení jsem měl i ze skutečnosti, že autorka dokázala vrátit děti k četbě. Jedna dcera byla absolutně nadšená, dodnes si hýčká potterovskou sbírku všeho možného: knihy, filmy, lego, figurky a nevím co ještě (ta druhá je podobně ujetá z Pána prstenů). Pro mě byl největší potterovský zážitek, když jsem při jedné návštěvě Anglie dorazil do Oxfordu a prohlédl si tu slavnou jídelnu v Christ Church College.
70 % (aktuálně 13 150 hodnotících s průměrem 93 %, deváté místo v pořadí nejlépe hodnocených, nejčtenější kniha - 23 601 čtenářů).
Přírodou prozářené, sladce i smutně dojemné, lehce humorné vzpomínání na tatínka s jeho životními vzestupy i pády. Zároveň dokonalá lekce pamětníka na téma holokaust a jeho následky. 360 tisíc zabitých občanů Československa v poslední velké válce, z nich velké procento židovského původu, je stálým varováním pro nás i pro obyvatele Izraele, prvního i posledního útočiště tohoto národa. Kdo viděl na vlastní oči relativně tolerantní Izrael, plný Arabů a mešit, a Palestinu, kde v Gaze nic židovského nemá šanci na přežití, ten pochopí.
...
Jednu kýtu jsme dali pekaři Bláhovi, byl k nám za války moc hodný, jednu do statku Burgrovým, ti k nám byli ještě hodnější, a ostatní máma naložila do takové krásné kamenné štoudve a dělala mým bráškům Hugovi a Jirkovi omáčky a bifteky, což byla její velká specialita. Kluci se cpali na příští léta, aby vydrželi Terezín, Osvětim, Mauthausen a pochody smrti v třicetistupňových mrazech a nošení kamenů na mauthausenských schodech v třicetistupňových vedrech a všechny ty krásné věcičky, které pro ně připravili Němci. Hugo se vrátil celkem dobrý. Jirka se vrátil z Mauthausenu a měl čtyřicet kilo a půl roku umíral od hladu a utrpení, než začal znovu žít. Nikdy mi o tom moc nevyprávěl, jenom jednou, a když jsme mluvili o tom srnci, řekl:
„Možná že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačily akorát do konce.“...
100 % (už 2733 hodnotících, průměr je 85 %).
Tradiční starosvětské obyčeje obyvatel malé komunity, poklidné dýchánky s lehkou konverzací. Kontroverzní obraz, lovecká vášeň, vražda. Řeší v Quebecku inspektor Gamache, kombinace Toma Barnabyho a slečny Marplové, po francouzsku, s nezbytnou anglickou asistencí, zatímco agentka českého původu nevyzpytatelně oživuje atmosféru jako štika mezi kapry. Překvapila mě upovídanost a nečekané skoky časem i prostorem, takže četba trochu drhla. Doufám, že druhý případ budu hodnotit výš.
70 % (zatím 650 hodnocení s průměrem 80 %).
Další ďábelská jízda pro čtenáře, co mají rádi spád, napětí a důmyslnou konstrukci příběhu. Jednodenní rychločetba, jinak to snad ani v tomto případě nejde. Prostě Robotham.
90 % (zatím 235 hodnotících, průměr je 92 %).
Autor, který mě dovede dokonale vrátit do reality. Dolů na Zem, domů do Čech, ještě víc domů do jižních Čech, na Českobudějovicko, Písecko, Novohradsko. Tam umístí přesný vztah, při jehož sledování se mi stále vybavuje ten slavný text: „We are just two lost souls swimming in a fishbowl year after year…“, krásně nostalgicky popíše první velkou lásku a k tomu jakoby mimochodem a zároveň i jako hlavní dramatickou linku zaměří nekompromisní pohled mezi mazané malé venkovské podnikavce, kteří vymýšlejí, jak si na hraně zákona na úkor jiných něco nahrabat. A uvěřitelný, neambiciózní hlavní hrdina bez iluzí se zamotává do problémů a zoufale se s nimi jako s koulí na noze vleče příběhem i životem do nepředvídatelných řešení.
100 % (aktuálně 657 hodnotících s průměrem 82 %)
P.S.
Autor, se kterým bych se chtěl sejít a pokecat.
Autor nekompromisně pokračuje v metamorfóze Torkelova elitního policejního útvaru – z kdysi efektivního, jako dokonalý stroj pracujícího týmu zbývá skupina špatně spolupracujících individualistů, kterým jde tentokrát o život všem, a navíc ještě lidem z jejich okolí. Vzpomněl jsem si na Bonnie a Clyde a také na pruty našeho Svatopluka.
Čtivé, napínavé, dobře promyšlené. Jako obvykle.
90 % (aktuálně 247 hodnotících s průměrem 91 %).
Podle názvu jsem čekal Kotletu, dostal jsem ale tvrdšího a sofistikovanějšího Goffu, trochu jako pokračování série Miko Syrový, pokud bych měl přirovnávat. Takže dobré, velmi dobré, skoro výborné. Proč skoro? Absolutní spokojenost při četbě mi občas narušila nějaká nelogičnost, jako například absence využívání mobilu v situacích, kde se to přímo podbízí (katastr, foťák). To je ale asi problém můj, člověka, který už si život bez těch desítek praktických aplikací dovede těžko představit.
Závěr: Křížová palba už je na stole.
...
Nejdřív po mně chtějí, abych našel tajemného našeptavače a teď mám ještě pátrat po tom, proč ode mě zdrhla manželka? Proč mi rovnou nepřikážou, abych odhalil, kdo zabil Kennedyho?
To bych měl alespoň nějakou šanci.
85 % (zatím 696 hodnocení s průměrem 87 %).
Jeden z pilířů mého výchovně-vzdělávacího procesu v době, kdy autor byl u nás tabu. Přesto jsem, několik desetiletí po vydání, z téhle knihy jako teenager čerpal zkušenosti historické i morální. Muzika, studium, provokace, pokusy o hrdinství, kluci a holky, dvě pohlaví, nostalgické vzpomínání na lidi, kteří tu byli a nejsou. Revoluce na poslední chvíli, když už se to může, není to tak nebezpečné, a ještě je tu šance stát se hrdinou. Autor je skvělý pozorovatel a moudrý a vtipný glosátor svého okolí. To dokázal už touhle prvotinou a vydrželo mu to celý život, doma i v Kanadě. Už dávno patří mezi mé nej.
...
Ale neměl jsem chuť se někoho zmocňovat při revoluci. Vlastně jsem nikdy neměl moc chuť se někoho zmocňovat. To jen že ta wirtemberská královna byla hezká a já vždycky cítil sympatii k hezkým ženským. Jako každý. Každý k nim cítil sympatii.
...
Ale, Helenko, dyť
Ne, nemáš bejt sprostej. Jestli řekneš ještě jedno sprostý slovo, tak odejdu.
Ale prdel přeci neni tak sprostý slovo.
Já du, řekla Helena a vstala.
...
Irena mi jednou řekla, jak chodí sama se psem po lese a myslí na problémy. O literatuře a o politice a já nevím. A tenkrát jsem se v duchu styděl, že já myslím jen na holky, když jsem sám, a připadal jsem si proti ní méněcenný. Ale to bylo dávno. To bylo hrozně dávno.
100 % (1031 hodnocení je zatím na průměru 84 %).
P.S.
Jeden můj slovenský přítel mi po letech prozradil, že u nich se té české revoluci v květnu 1945 říkalo: revolúcia pri pive a suchej saláme.
DD se nám vrátil, raduji se vždy v červenci (a pak ještě v prosinci). Tentokrát jde o pátrání naprosto originální, ve stylu svérázných osamělých soukromých detektivů se ho ujímá s minimální pomocí ostatních Krauz, a spolu s ním se vracíme hluboko do minulosti, přičemž autor pálí do čtenáře smutné příběhy ze slovensko-rakouské hranice a nutí ho k vyhodnocování motivů jedné i druhé strany.
Audiokniha, s pomocí skvělé četby MM věnuji znovu tolik hvězd, že by trumfly nejen štábního praporčíka nebo kapitána, ale i armádního generála.
90 % (zatím 63 hodnotících je na stejném průměru)
P.S.
Kniha s pořadovým číslem 36, chronologicky zařazena na pozici číslo 32. Ocitáme se tu (po úvodu v roce 1952) v září 2008, těsně po vyřešení případu mrtvé studentky v Maďarsku (Kráska a netvor).
Aktuální pořadí podle data řešení případů:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210
Masakry. Pátrání, přesuny, úvahy, to vše jen vyplňuje malé mezery mezi desítkami mrazivých hororových scén. V nich jsou Keplerovi mistři. Jurek jako Fénix vstává z popela a jeho geniální, pomstychtivý, zločinný mozek se střetává s neméně geniálními „mossadovskými“ úskoky Joony Linny. Čtivost na maximu.
85 % (aktuálně 2257! hodnocení s průměrem 84 %).
Tenhle zážitek je na delší komentář.
Oskar Schindler - spravedlivý mezi národy na své životní cestě*. Sudetoněmecký průmyslník-arizátor s dobrým srdcem. Veselý, poživačný, podnikavý, oblíbený, štědrý, jeho hlavní válečná vina byla, že Židy považoval za lidi. Autor nasazuje od začátku strohý dokumentární styl, popisující osud nejen hlavní postavy, ale i mnoha „Schindlerových dělníků“, vycházející z jejich poválečných výpovědí. Také díky Spielbergovi jde o zaslouženou legendu a podobná svědectví mě jen víc a víc utvrzují v přesvědčení, že stát Izrael má své jasné opodstatnění a jeho nekompromisní politika zajišťuje tomuto národu holé přežití. Při návštěvě Izraele mě přitom překvapilo množství mešit a tolerance k Arabům (za ww2 většinou spojenci Němců), což v muslimských zemích obráceně neplatí, tam je tolerance k Židům blízká nule.
Krutosti v Krakově (omšelé pozůstatky ghetta jsou tam k vidění dodnes), které autor ve většině knihy popisuje, daleko převyšují účinek všech thrillerů a hororů s masovými vrahy. Tady šlo o Skutečné Nelidské Masové Vrahy. Nejen Němci se svými ukrajinskými nohsledy se vyžívali v likvidaci Židů, i spoustě Poláků vadili. Před válkou dokonce polská vláda jednala s francouzskou o možném přesunu milionů židovských spoluobčanů na Madagaskar a při válečných přesunech židovských transportů museli často paradoxně vojáci Židy před polskými nacionalisty chránit.
Každé slovo v knize má sílu, každá věta je malým dramatem, každá stránka popisuje nepochopitelnou nenávist, krutost a vraždění.
95 % (zatím 712 hodnotících, průměr 89 %).
…
Oskar dal z jedné cukrárny přinést dort a pak ho nakrájel na stole Klonowské. Do kanceláře se začaly trousit delegace židovských i polských dělníků s blahopřáním a on upřímně políbil dívku jménem Kucharská, jejíž otec byl před válkou poslancem polského parlamentu. Potom mu přišla potřást rukou židovská děvčata a vzápětí i Židé; dokonce i Stern sem nějak zaskočil z továrny Pokrok, kde byl nyní zaměstnán, aby Oskarovi stiskl formálně ruku a přitom se ocitl v jeho pevném drtivém objetí.
Toho odpoledne někdo, snad tentýž nespokojenec jako minule, zavolal na Pomorskou a udal Schindlera za porušení rasových zákonů.
…
Stejně jako tehdy na nádraží přednesl Oskar svůj obvyklý projev. Jsou to nenahraditelné vyučené zbrojní dělnice. Sám jsem si je v průběhu let vyškolil. Znamenají pro mě pracovní sílu, kterou nemohu jen tak snadno nahradit.
P.S.
Asi trochu spoiler: *Svitavy, Krakov, Brněnec, (a nakonec v rychlosti ještě Německo, Argentina, Izrael, Německo).
Po dlouhé době jsem otevřel relativně novou detektivní sérii. Začátek mě vystrašil – myšlenky a jednání šíleného a brutálního vraha. Kdyby to zabralo souvisle víc než první kapitolu, asi bych četbu vzdal. Jenže pak jsem se seznámil se skotskými policisty a jejich novým svérázným inspektorem, a popisy charakterů a vztahů i poutavě postupující děj mě u případu přidržely. Do šílencovy zvrácené mysli se ale vracíme poměrně často, což nejsou moc příjemné vstupy. Byla doba, kdy jsem si myslel, že jsem cynik, ale mám dojem, že to už je pryč, sledování detailních postupů mučení mě nebaví, ale naopak odpuzuje. Trochu mi nesedí inspektorovo trauma – to je víc ženské než mužské, podobně nechápu pokračování v dávno vybojované bitvě kdysi utlačovaných LGBT. To vše a miliónkrát omleté téma sériového vraha, podobně jako střídání kapitol vrah/policie, vrah/policie, přiměřeně vyvažuje dovedně vykoumaná zápletka a (tak trochu severská) kvalita vyprávění.
75 % (aktuálně 821 hodnotících s průměrem 86 %).
Krásná, úžasná, dokonalá Lili. Co je zač? Pátrání po její identitě autor prostřednictvím několika hlavních postav předkládá dramaticky, poutavě, s důsledně a úspěšně budovaným napětím. Šokující odhalení ve dvou třetinách knihy zas pro pozorného čtenáře tak překvapivé nebylo a od tohoto bodu o další loopingy ve zbývajícím ději není nouze. Valí se na čtenáře/posluchače jeden za druhým, až je jich nějak moc, a podobně přibývají i náhodné události a nelogické nepravděpodobnosti. Ale je to historka chytře vykombinovaná, originální, a mou pozornost dokázala pevně udržet po celou dobu.
Audiokniha, kvalitní četba Hany Benešové.
75 % (aktuálně 725 hodnotících s průměrem 80 %).
Závažné rodinné morální dilema autorka zabalila do komplikovaného tvaru, kdy několik hlavních postav v mnoha časových rovinách střídavě popisuje napínavé soudní drama s precedentem, který má potenciál dynamitu.
90 % (už 1603 hodnotících s průměrem 90 %).
Nacvičujeme a zkoušíme, vystoupení se blíží. Jako přímý účastník v technickém zázemí jsem přečetl a viděl z bezprostřední blízkosti x-krát, přesto jsem ani jednou Dlouhého a Širokého neobjevil (kdepak asi jsou, kampak se ti čerchmanti schovali...). Místo nich je tu ale spousta dalších pohádkových postav, a hlavně ten svébytný cimrmanovský humor, co je tu s námi už nejspíš od příchodu praotce Čecha a jeho družiny. (On trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží. A já mu ještě ten kbelík potřu zevnitř špekem, takže on se nemá kde chytit, pořád mu to klouže, ty ručičky se mu smekají, on už nemůže, začne volat: Pomoc! a teď ti ostatní se seběhnou, vylezou honem nahoru, taky tam spadnou a já jich pak ráno vytáhnu takových šest, i pět.)
100 % (zatím už 321 hodnocení s průměrem 95 %).
Nekompromisní vyšetřovatel krále Přemysla Otakara II. Oldřich se svými ostrými hochy Divišem a Otou se poprvé objevují na scéně a hned řeší dva ukrutně zamotané zločiny. Rytíři, vojáci, mniši, pěkné dívky, řemeslníci, inkvizice, lupiči. Hrady, tvrze, hospody, temné lesy. Autor mě laskavým, ale i věcným přístupem zavedl do naší dávné historie a zároveň i do nové, zábavné a zatím málo prozkoumané série.
85 % (aktuálně 866 hodnocení s průměrem 85 %).