mi-380 komentáře u knih

Autor vypráví a vypráví, popisuje Británii pod římskou nadvládou jako by byl přímým účastníkem, jenže když se ani v polovině knihy nic zásadního nestalo, došla mi trpělivost. Ze všeho nejvíc mi text připomínal prehistorické sci-fi, kdy hlavním a jediným autorovým trumfem byl polopatický popis neznámého světa. Nedočteno.

Dokonalý přehled středoškolské fyziky. Stručný, pochopitelný a logický popis dějů, které v přírodě probíhají. A je jedno jestli s lidmi, nebo bez nich a je jedno, jestli máte maturitu, nebo ne. Jde jen o to, jak tyhle jevy dokážeme využívat. Fyziku mám rád, je to věda, kterou politikové neovlivní, tak se ji teď alespoň rozhodli částečně žákům utajit, viz aktuální ministerský návrh na zjednodušení osnov. Fyzikální zákony sice budou ve vesmíru platit nadále, ale úředníci mají za to, že Newtonovy zákony, Ohmův zákon nebo zákony zachování energie jsou nad rozum žáků druhého stupně, měly by se vyučovat až na střední škole. To znamená, že pro velkou část populace bude racionální pohled na svět utajovanou záhadou, jakýmsi nepochopitelným nesmyslem, a místo toho do škol skrz doplňky osnov nastupuje politická ofenzíva multikulturní výchovy (například zohlednění potřeb minoritních skupin, aktivní spolupodílení se podle svých možností na přetváření společnosti, nekonfliktní život v multikulturní společnosti a podobně). No, výsledků těchto experimentů a snah o proměnu lidstva, kdy šelmy a dravce je nutno změnit na ovečky, stanovit, že Země je placatá, zlomit přírodní zákony, se nejspíš dočkáme brzy.
100 % (aktuálně 2 hodnocení s průměrem 100 %).

P.S.
Možná by bylo řešením druhý stupeň základní školy úplně zrušit, aby nám pod tíhou učiva ty ubohé děti nekolabovaly;-).

37 28.02.2021

Další díl komplikované stavebnice značky Vegaš, bez Koniáše, bez Baklyho. V ní nás autor spolu s nečekaným svérázným hrdinou prohání vlevo, vpravo, dopředu, dozadu, nahoru a tentokrát hlavně dolů, a nutí nás těšit se na další doplněk.
95 % (215 hodnotících je na průměru 86 %).
…
Byli okolo mě, slyšel jsem je přicházet, cítil jsem blížit se smradlavou, odpornou, páchnoucí maleriatskou magii, kterou se obklopili. Bylo jich sedm.
Šest se stáhlo, vnímal jsem hroty útočných kouzel opírajících se o mou hruď.
„Měl jsi být agonií zmítající se troska prosící o milost.“
Ten hlas jsem dobře znal.
„Nejsem.“

37 05.09.2020

Pro Škvoreckého a jeho hrdiny (a samozřejmě i hrdinky) mám už dávno slabost. Jeho knihy hodnotím nad obvyklý průměr. Krátké setkání číslo 1 není výjimkou. Můj oblíbený autor s pomocí své manželky mne znovu zavedl do vzdáleného světa české komunity v Torontu s obvyklými častými záblesky vzpomínání na starou vlast, na úplně jiný svět. Když jsem se Škvoreckým začínal, vážně jsem o útěku do Kanady uvažoval, nakonec mé hrdinství skončilo jen přestěhováním za prací do středních Čech. I tak to beru jako určité rozdvojení, velmi vzdáleně srovnatelné s předrevoluční emigrací. Spolužáci a přátelé zůstali na jihu, tady mám spoustu nových, ale… je to malá emigrace.
Bavila mě ich forma z pozice několika vypravěčů, sofistikovaný humor, jemný náznak detektivky, nenásilné odkrývání tajemství českých přistěhovalců a za brýlemi pod slamákem jsem tušil jako vždy laskavý, tolerantní a mírně ironický autorův úsměv.
90 % (zatím 24 hodnocení s průměrem 77 %).

37 20.04.2020

Pověstný mistr humoristické sci-fi zde v rychlém sledu střídá okamžiky fantastické, napínavé, humorné, a bohužel i fantasmagorické. Bez těch posledních by četba ubíhala plynule a v dobré náladě. Děj je přiměřeně zamotaný a plný nápadů a úsměvných reálií dvaadvacátého století viděných pohledem z roku 1957. Příjemná zábava.
75 % (jsem hodnotící s pořadovým číslem 17, aktuální průměr je 73 %).
…
Fronta mlčky postupovala kupředu. Blaine si všiml, že muži i ženy v ní jsou vesměs nuzně oblečení, zanedbaní, nemytí. Všichni měli stejný výraz zarputilého zoufalství.
Je snad ve frontě na chleba?
Poklepal na rameno muži, který stál před ním. “Promiňte,” zeptal se ho, “na co tu stojí ta fronta?”
Muž otočil hlavu a upřel na Blaina zarudlé oči. “Na budku pro sebevrahy,” odpověděl a bradou ukázal na začátek fronty.
Blaine mu poděkoval a rychle z fronty vycouval. Takhle zahájit svůj první opravdový den v budoucnosti, to nevěští nic dobrého. Budky pro sebevrahy! No, on do žádné takové dobrovolně nevleze, to tedy rozhodně ne.

37 07.04.2020

Šedesátá léta – doba, kdy se mladí zbavovali konvencí a radovali se z přicházejících změn. Ti na západě směřovali doleva, lidé na východě doufali v posun doprava. Autor důkladně nahlíží do pocitů mladého anglického novomanželského páru s důrazem na traumata sexuální nezkušenosti v kombinaci s jejich labouristickým politickým přesvědčením.
Přitom nás zahlcuje podrobným a otevřeným rozborem trapností při prvních sexuálních zážitcích a stejně podrobným popisem obrovské vzdálenosti mezi rodinnými zkušenostmi dvou lidí stejné národnosti.
V novele vidím varovnou otázku: Jak můžeme pochopit partnera z jiné země, jiné kultury, jiné civilizace, když nedokáže porozumět ani Angličan z venkova Angličance z města?
90 % (381 hodnotících je pro mě na nepochopitelně nízkém průměru 77 %).
…
Sebevědomě potrhlí univerzitní studenti, připomínka toho, jak strašně toužila odtud odejít. Dokonce už jako žačky pokládaly s kamarádkami vysokoškolské studenty za ostudu, za dětinské vetřelce v jejich rodném městě. (Jde o Oxford-:).

37 20.05.2019

Ať vyšetřuje slečna Marplová, policie nebo amatéři jako Gwenda a Giles, všichni musí mít jednu důležitou schopnost: musí mít herecké nadání, musí umět lhát. Při řešení této zapeklité polozapomenuté záhady domu na pobřeží nakonec odhalí ještě většího lháře, hlavního a samozřejmě nečekaného padoucha, který už po osmnácti letech nepočítal s otevřením případu, natož s andělsky ochranitelskou rolí slečny Marplové.
75 % (105 hodnotících, 84 %).

37 23.02.2019

Jsem rád, že se mi jako první dostal z této série do ruky druhý díl „Bez těla“. Tento první je příjemná detektivka z domácího prostředí, ale taková trochu unavená, podobně jako mužovy oči. Mám dojem, že tajemný Goffa v roce 2013 teprve nabíral dech k lepším výkonům.
70 % (aktuálně 134 hodnotících s průměrem 82 %.

37 14.02.2019

Týn nad Vltavou, město mého mládí, před kterým se likvidační kruh kolem temelínské elektrárny zastavil. Autor, jehož jsem „objevil“ teprve letos, umí úžasně popsat atmosféru zoufalství a zmaru lidí z vesnic, které stály v cestě. Ať už přímo elektrárně, kolem níž se bouralo úplně zbytečně, nebo hněvkovické nádrži na Vltavě. Purkarec, Jaroslavice (kde jsem měl babičku s dědou), Buzkov, Březí, Podhájí, Knín, Temelínec, Hrádek. V létě jsem ta místa projížděl na kole, jedině ovocné stromy naznačují, kde byly pozemky kolem chalup, které zmizely. Pro spoustu lidí byla akce Temelín událostí horší, než obě světové války.
90 % (dnes 848 hodnotících s průměrem 87 %).

37 14.11.2018

Kdybych mohl rozhodovat o seznamu povinné četby, tahle kniha by v něm nemohla chybět. Mám obavu, že současné lidstvo se opět začíná dělit na několik zcela nesmiřitelných, netolerantních, nekompromisních a agresivních skupin, fanaticky přesvědčených o své pravdě, a to nevěstí nic dobrého. Vypravěčka ukazuje, kam to vede.
95 % (v době mého komentáře 1784 hodnocení s průměrem 92 %).

37 05.09.2017

Tak mě magie ostrova Lewis znovu pohltila. I když si May z úvodní Skály vybírá nezvykle mnoho, ať už z děje nebo ze stylu, jsem rád, že se s Finem a jeho blízkými zase setkávám. Fin Macleod se znovu dostává do popředí děje (což mi v druhé části chybělo) a jeho vzpomínání na dospívání a všechno, co k tomu patří (lásky, hudba, kamarádi, škola, průšvihy...) mě bavilo stejně jako jeho vzpomínky na dětství a boj s amnézií v první části. A osudy jeho znovuobjevených přátel v čele s Piskořem jsou tak krásně propletené a nasměrované k dramatickému finále, že se musím vrátit k pěti hvězdičkám.
90 % (aktuálně 307 hodnotících, 85 %).

37 21.01.2016

Hořkosmutné vyprávění o muži, kterému život rozdal mizerné karty. King ve dvou rovinách jako vždy poutavě popisuje jeho zoufalou současnost i tragickou minulost a dokazuje, že je nejen výborný vypravěč, ale i brilantní psycholog. I přes pseudonym jeden z nejlepších Kingových románů. 95 %.

37 24.04.2012

Zdánlivě jednoduchý, stručný, ale podivuhodně účinný styl. Navíc spousta zajímavých a nečekaných informací, přirovnání k bulváru (Hellboy) mi zní jak špatný vtip. Ze sedmi příběhů 4 považuji za úžasné (Baťa, Švec, Fabián, Moserová), 3 ,,pouze" za výborné (Baarová, Procházka, Kubišová). 95 %.

37 08.04.2012

Když napsala tenhle román, bylo už paní Agatě 69 let, přesto se jedná o neobyčejně svěží, vtipné a promyšlené dobrodružství s perfektními charakteristikami učitelek i žaček prestižní britské dívčí školy. 90 %.

37 30.11.-0001

Krátké. Krátké věty. Velmi krátké. Úderné. Styl zůstává, bratři autoři jedou na podobné vlně. Že vymáhání spravedlnosti bude ve stylu soudce Dredda by mělo být každému jasné, že pravděpodobnost zápletky se procentuálně blíží k nula celá nula zrovna tak, že vyváznout z kritických situací vyžaduje nejen pořádného chlapa, ale také pořádnou dávku štěstí, to je snad také jasné. Hlavně, aby se čtenář po přečtení nacházel s pocitem zadostiučinění ve stavu spokojeně vrnícího kocoura. U Reachera se to pokaždé nepovede, i tentokrát mám pocit kocoura, co se tu a tam nespokojeně zavrtí a ostražitě rozhlédne. I pro reacher-followera mého ražení přicházejí podobné pocity jako už na jaře vyjevila hankamol (minimum napětí, vyčerpané nápady, sice zběsilý, ale přesto podivně roztahaný děj).
65 % (zatím 113 hodnocení s podprůměrem 71 %).
…
O chvíli později se otevřely přední dveře. Oboje. Vystoupili dva muži.
Na tom jsme se nedohodli.
Otevřely se oboje zadní dveře. Vystoupili dva muži.
Na tom jsme se rozhodně nedohodli.
Změřil jsem si ty muže. Měli něco mezi sto osmdesát pěti a sto devadesáti centimetry. Každý vážil tak devadesát kilo. Nic, čeho bych se musel bát.

36 23.09.2024

Bitva o Anglii a ještě víc o vojenskou a politickou kariéru.
70 % (88 % vygenerovalo 264 hodnotících).
…
„Narcisse!“
„Caesare?“
„Kolikrát mě provolali imperátorem?“
„Včetně dnešního večera osmnáctkrát, Caesare.“
„T-t-tak! Co ty na to? Dokonce a-ani Augustovi a Tiberiovi se t-t-takové pocty nedostalo!“
Narcissus sklonil hlavu a zdrženlivě se nad takovým úspěchem usmál.
„Zasloužíš si jich ještě mnohem víc, Caesare,“ odpověděl Plautius zdvořile.

36 15.01.2021

Bosch 010 – podruhé v kůži soukromého detektiva. Čtu poctivě postupně. Co se stalo starému kámošovi McCalebovi (Bosch 007 – „Temnější než noc“)? Pátráme, zkoumáme, ale něco stále chybí… básník, básník, básník. Autor si s námi hraje. Bosch tu dokončuje případ, který začal někdo jiný v jiné knize. Přerušuji četbu na straně 61 a beru do ruky první velký příběh novináře McEvoye „Básník smrti“. Tam, doufám, najdu temný prolog k „Temným proudům“.

36 07.01.2021

Autorovi se podařilo něco neuvěřitelného. Vytvořil svět plný plyšáků, nečekaně krutý, srovnatelný s nejlepšími příběhy drsné školy i mafiánské reality dvacátého století.
90 % (aktuálně 61 hodnotících s průměrem 76 %).

36 02.12.2020

Výzva pro cestovatele, turisty, zvědavce a fotografy. Do této skupiny se počítám. Kniha je podrobný a přitažlivě zpracovaný přehled, bohatě ilustrovaný a má tři základní části:
1. Sedm nových divů světa (Tádž Mahal, Koloseum, Machu Picchu, Socha Krista, Velká čínská zeď, Chichén Itzá, Petra)
2. Kandidáti na sedm nových divů světa (14 dalších úžasných staveb)
3. Sedm divů Česka (Pražský hrad, Karlův most, Ještěd, Č. Krumlov, Dlouhé Stráně, Hluboká a Karlštejn)
Polemizovat se dá o výběru, dopadu na turistiku a vůbec významu takového hlasování, nic to ale neubere na originalitě divů a důmyslu a schopnosti tehdejších stavitelů.
95 % (jsem třetí hodnotící, aktuální průměr je 80 %).

P.S.
České divy jsem prolezl všechny, na zámku Hluboká jsem se ženil, z jedenadvaceti světových jsem navštívil jen šest...

36 11.05.2020

Autoři se postupně víc a víc soustřeďují na členy vyšetřovacího týmu. Pátrání, které mě v první části (Temná tajemství) připadalo v severské krimi naprosto originální, je odsunuto na vedlejší kolej. V tom není problém, ten vidím v autorském postupu, kdy jsou všichni hlavní hrdinové pomalu, ale jistě, zahnáni do temných koutů svých běsů a tam se bez možnosti pozitivního řešení točí v nekonečném víru zoufalství. Tak to vypadalo na konci páté části a šestá pesimistický vývoj potvrzuje. Mezi kriminalisty tu prostě nenajdeme ani jedno veselé sluníčko, jen těžce poznamenané psychopaty.
65 % (zatím 155 hodnotících je v průměru nadšeno mnohem víc – na 87 %).

36 10.05.2020