mi-380 komentáře u knih

Makropulovský příběh plný bujné fantazie, svérázného humoru a několika světadíly se valícího děje, kde ve velkých rolích se objevují vůně, řepa, sex, a zdá se, že k poctě Karlu Čapkovi v jedné z hlavních rolí nestárnoucí Alobar, pragmatický muž pocházející z české kotliny.
85 % (aktuálně 200 hodnocení s průměrem 87 %).
…
„Bude bouřka," usoudil Alobar. „Jednu věc ovšem nemáme a po té jsme nuceni toužit."
„A to?" Kudra si zapnula živůtek, aby se chránila před prvními kapkami mrznoucího deště.
„Vliv u toho neznámého soudního dvora, který nás odsuzuje k smrti proti naší vůli.
Novelu zákona, který prohlašuje smrt za jednoznačný důsledek zrození."

35 05.05.2019

Mám radost, že jsem díky několika spřáteleným uživatelům narazil na českou detektivku, která je čtivá, uvěřitelná, má spád a často dokonce i humor:
„Přemýšlel jsem,“ řekl Tony, když se o chvíli později vrátil do kanceláře.
„To nedělej, zpomaluje to práci,“ upozornil jsem ho. „Jak s tím jednou začneš, tak bys taky mohl zjistit, že máš blbý zaměstnání za málo peněz.“
„Přemýšlel jsem jen trochu.“
„Tak to se mi ulevilo. A na co jsi teda přišel?“
85 % (zatím 92 hodnotících určilo průměr 86 %).

35 08.11.2018

... Kilgas dostal pětadvacet let. Před časem bylo jedno takové šťastné období: to linýrovali všem deset jako podle pravítka. Ale od devětačtyřicátého přišla nová etapa – všichni bez rozdílu dostávali pětadvacet. Deset let se ještě dá utáhnout a nechcípnout, ale pětadvacet – ať to někdo zkusí.
... Podle papíru zavřeli Šuchova za velezradu. Tak taky vypovídal – ano, je to pravda, dal se zajmout, protože chtěl zradit vlast, a ze zajetí se vrátil proto, že plnil úkol, kterým ho pověřila německá výzvědná služba. Ale jaký to vlastně byl úkol, to si nedokázal vymyslet ani Šuchov, ani vyšetřovatel. Tak to nakonec nechali – prostě úkol. Šuchov uvažoval jednoduše: nepodepíšeš – kabátek z prken, podepíšeš – aspoň chvíli si tu ještě pobudeš. A podepsal.
... Ve skutečnosti to bylo takhle: v únoru ve dvaačtyřicátém roce obklíčili na Severozápadní frontě celou jejich armádu. Z letadel jim neshodili kouska žrádla, ostatně žádná letadla ani nebyla. Došlo to tak daleko, že lidi ostrouhávali kopyta z koňských zdechlin, máčeli tu rohovinu ve vodě a jedli ji. A do pušky ani patrona. Tak je Němci postupně schytali po lesích a hnali do zajetí. V jedné takové zajatecké skupině si Šuchov pobyl pár dní a ještě tam, v lesích, jich pět zas uteklo. A znova se začali schovávat po lesích a po bažinách – až se nakonec zázrakem dostali ke svým. Jenže dva složil na místě samopalník, třetí podlehl zraněním, a tak došli jenom dva. Kdyby byli bývali chytřejší, byli by řekli, že bloudili v lesích, a nic by se jim nestalo. Ale oni se přiznali, že jako jdou z německého zajetí. Ze zajetí? No počkejte, vy děvky! Kdyby jich bylo pět, možná by si srovnali výpovědi a uvěřili by jim, ale dvěma, kdepak: s tím útěkem, to prý se, lotři, smluvili.

Zase jedna tvrdá lekce o realitě totalitního režimu.
100 % (1048 hodnocení, z toho průměr 85 %).

35 06.10.2018

Uznání autorovi za předvídavost, kritický a realistický pohled na problémy Blízkého východu a schopnost celých 760 stránek stupňovat napětí. Zamrazilo mě z až moc podrobně popsaného katastrofického návodu, občasné mírné pousmání mi přivodilo přesvědčení hlavní postavy a tedy i autora, že Spojené Státy jsou ve všem stále ještě daleko před celým světem a Evropané, Arabové i Asiaté jsou v knize většinou v rolích gangsterů, podvodníků, korupčníků a jiných ubožáků a jedině američtí agenti jsou schopni něco vyřešit.
85 % (aktuálně jsem 1177 hodnotící, průměr je 90 %).

35 02.07.2018

Úžasně čtivá a originálně poskládaná historka se zajímavým pohledem do vnitřního světa žen a (povrchního?) světa mužů. Oba pohledy autorky jsou ale pro mne těžko přijatelné: jednání žen a hlavně ústřední postavy je mi často nepochopitelné a nepříjemné, jednání mužů mi připadá nevěrohodné, je znát, že pro autorku jsou muži jedna velká nevyzpytatelná neznámá.
75 % (1450 hodnotících, 79 %).

35 03.05.2016

Zanedbaný interiér auta. Už několik týdnů. A v mobilu čeká Billy Byrne. Připravuji vysavač, vodu, hadry, jar, do ucha nasazuji handsfree, tisknu play a začínám. Ideální kombinace. U tohoto akčního, nostalgicky naivního dílka je možné soustředění rozdělit mezi dvě činnosti, přestože se říká, že muži to neumí. Tentokrát se mi podařilo zvládnout obojí.
Billy je něco jako Tarzan Chicaga, přenesený na loď, na ostrov, schopný nadlidských bojových výkonů a prožívající proměnu z odporného primitiva v ušlechtilou bytost. K dílku nerozlučně patří autorova tehdejší víra v převahu bílé rasy, odpor ke zbabělcům všech barev a také nezdolné přesvědčení, že správný muž vždy pomůže dámě v nesnázích.
65 % (aktuálně jsem třetí hodnotící, průměr je 67 %).
…
Kapitán Simms sotvaže uzřel těsně před přídí hroty skalisek, uvědomil si rázem nebezpečí, které lodi hrozí a ztratil hlavu. Byl neskonale zbabělý a nevěděl v zoufalství, co počíti.
Opustil kormidlo a zmateně pobíhal po palubě sem a tam, vykřikuje šíle strachem a hrůzou, aby jej někdo zachránil, slibuje nemožné obnosy tomu, kdo ho bezpečně dopraví na břeh.
Mužstvo vidouc, že kapitán ztratil hlavu, bylo zachváceno zmatkem a celá paluba se brzy ozývala zděšeným křikem a naříkáním.
Barbara Harding přihlížela s odporem této hnusné hře. Vidouc plakati a naříkati dospělé muže, pohrdala jimi ještě více než dříve.

34 06.09.2020

Peter May v minulém tisíciletí nabíral dech a spisovatelské zkušenosti k napsání kvalitnějších detektivek. Zároveň potřeboval vykřičet své ekologické varování a popsat zajímavou atmosféru prudce se proměňující komunistické velmoci. Vypravěčský talent autora přebíjí nepravděpodobnou zápletku.
70 % (651 hodnotících, 76 %).

34 09.03.2020

Přesnější název by byl: Skoro objasněné záhady… Neobjasněné byly v době, kdy se udály, v pozdější době byly většinou objasněny. Příběhy jsou to ale zajímavé, je jich 14, jsou psané jasným a stručným stylem. Jde o válku, takže samá tragédie. Nejvíc mě zaujaly ty, které se udály v přístavu v Bombaji, v italském tunelu, na lodi Cap Arcony, na ponorce USS Tang. Zbývajících deset pojednává o ztraceném bombardéru, Rudolfu Hessovi, atentátu na Hitlera, krásné rusovlásce, ukradeném umění, německé tajné zbrani, Martinu Bormannovi, admirálu Jamamotovi, Amelii Earhartové a pokusu o likvidaci Churchilla.
80 % (zatím nás hodnotilo 17, průměr 82 %).

34 13.02.2020

Přečteno díky ostré kritice jednoho uživatele na adresu Miroslava Žambocha. Bakly je prý okopírovaný Druss. Považuji to za směšnou výtku. Podobných postav i příběhů vycházejících ze starých bájí bychom ve fantasy našli desítky. Bakly i Druss patří do kategorie nemilosrdných, svalnatých, těžko porazitelných zabijáků, kteří působí navenek chladnokrevně a odtažitě, ale dokážou respektovat určitá morální pravidla. Styl psaní a popis jejich světů – tam se oba autoři liší. U Žambocha vidím větší sevřenost, přímočarost a břitký smysl pro humor, Gemmellovy příběhy jsou více rozvinuté do šířky s větším množstvím postav a čaruje se v nich častěji. V obou případech se jedná o zábavné a napínavé historky a i kdyby byl Bakly přiznaným synem Drussa, můj požitek z četby plné dobrodružství a fantazie by to nesnížilo.
75 % (zatím 119 hodnotících s průměrem 90 %).
…
Dopředu vystoupil další muž. Byl vysoký, širokoplecí, ve zprohýbaném kyrysu, se dvěma krátkými meči a bandalírem se čtyřmi vrhacími noži.
„Nejdřív kvůli tobě musíme čekat, kozí ksichte, a pak si na palubu přivedeš svýho přítelíčka. No, Kelva Šermíř se s takovýma, jako jste vy dva, plavit nebude.“
„To ani nemusíš!“ Druss vymrštil levičku, prsty se mu sevřely na mužově hrdle, a pravičkou šermíře udeřil do podbřišku. Jediným rozmachem zvedl Druss vzpírajícího se válečníka do vzduchu a hodil ho přes palubu.

34 03.02.2020

V době, kdy jsem četl hlavně SF, byl pro mě Aldissův Nonstop vzácným objevem s úžasným ústředním nápadem. Nápady je třeba využívat a jejich účinek zdokonalovat. To přesně udělal Aldiss s Heinleinovými Sirotky. V nich jsem našel svižný děj, heinleinovskou krutost, odpudivé politikaření, hlavně však myšlenku o postupném úpadku izolované lidské komunity a s tím úzce související přechod na primitivní formy žití (možná přesněji přežívání) v dalších generacích.
A vznik nové víry, nového náboženství...
80 % (aktuálně 70 hodnocení s průměrem 79 %).
…
Učedník si zvlhčil jazykem rty a začal:
„Na počátku byl jen Jordan, jen on sám se svými myšlenkami, na Počátku bylo temno a tvor jako člověk byl neznámý. Ze samoty vzešla touha, z touhy vzešla vize až k zalknutí, ze snění pak vzešel Plán a z Plánu poté vzešlo rozhodnutí... Jordanova pozvedla se ruka - a Loď zrozena byla v chvíli, míle k míli kabin malých, zásobníků řada na obilí, chodba, dveře a vše pro ty, co dosud se nezrodili. Pohlédl na svoje dílo, svět pro rasu novou k obývání. Myšlenkou svou vzniknout nechal člověka - a strnul v zahloubání. Člověk divý hanbou byl by, člověk volný Plán by zmařil jeho, proto Jordan zákon stvořil, směrnic, řádů soubor pro každého.

34 22.11.2019

V úvodním dílu zahnal autor do neřešitelné situace psychologa Joea, nyní provedl něco podobného jeho drsnému policejnímu rivalovi, který zde Joea odsouvá na vedlejší kolej. Spolu s ním je skoro hmatatelně ve významné roli opět můj oblíbený Londýn s jeho tajemnými podzemními přítoky Temže.
Amnézie, to je vděčné, spisovateli i filmaři zdánlivě nadužívané, téma. Před několika lety jsem uklouzl při bowlingu, lehké ťuknutí do zátylku, a ten trvalý dvouhodinový výpadek paměti, během něhož jsem podle svědectví přátel v pohodě dohrál a výjimečně i vyhrál, mi dokazuje, že si ti autoři zase tak moc nevymýšlejí.
80 % (aktuálně 156 hodnotících s průměrem 76 %).
...
Nějakej hajzl mě postřelil! Mělo se mi to vrýt do paměti. Měl bych být schopen to prožívat znovu a znovu jako ty kňourající oběti v odpoledních televizních talk show, které přitom mají na rychlé předvolbě v telefonu právníky specializující se na nemajetkovou újmu. Ale já si nepamatuji nic. A bez ohledu na to, kolikrát pevně zavřu oči a pěstí si budu tlouct do čela, se na tom nic nezmění.

34 06.10.2019

Prostřednictvím vývoje hlavních postav jako by chtěl autor upozornit na jeden historický předěl: konec puritánství a ctihodnými bílými muži ovládané demokracie a nástup nové doby s dravým mládím, emancipací a pozitivní diskriminací.
Není to tak veselé, jak jsem čekal, humor je jemný, vychází hlavně z absurdních situací, do kterých se naši dva profesoři dostávají. Docela ale milé a příjemné srovnání Anglie a Ameriky šedesátých let. Doby, kdy au pair v Anglii dělaly chudé dívky z Irska, v USA jela volná láska, boje za práva žen a menšin, studentské stávky a na univerzitách se rozbíhal nezastavitelný proces, kdy do popředí se dostávají společenskovědní humanitní studijní směry a počtem studentů i profesorů, a samozřejmě také vlivem na politiku, začínají válcovat klasické obory: inženýry, lékaře, přírodovědce, biology, matematiky… Až jsme po padesáti letech s překvapením zjistili, že nějakou vysokou školu (nebo alespoň maturitu) si může udělat každý a řemeslníci, technici, zdravotníci a pracovníci dalších praktických oborů jako by mizeli v propadlišti dějin.
80 % (283 hodnotících je aktuálně na průměru 83 %).
…
„Jo takhle kdybys byl Afričan, to by bylo něco jiného. Nebo ještě líp Ind. Co já bych dal za takového pravého Inda s doktorátem,“ zasténal toužebně, jako by na pustém ostrově snil o bifteku s pomfrity. K výdobytkům nedávné studentské stávky totiž patřilo, že univerzita se zavázala zaměstnávat víc učitelů z rozvojových zemí, jenže většina ostatních univerzit je sháněla taky, a poptávka proto převyšovala nabídku.

34 24.09.2019

Dopřál jsem si ještě jeden ponor do minulosti.
Je to asi jediný román Otakara Batličky, ve skutečnosti jde ale znovu o povídku, proloženou desítkami dalších povídek, vyprávěných postupně jednotlivými členy výpravy. Batlička byl prostě mistrem krátkých povídek a také mistrem v ovládání předchůdců našich mobilů – vysílaček. Tenhle jeho velký koníček, který mu byl nakonec osudný, v knize dostává jednu z hlavních rolí. Samozřejmě kromě nebezpečného pralesa, přítoků Amazonky s mohutnými vodopády, nevyzpytatelných domorodců, vražedných zbraní a letadel, a hlavně dobrodruhů rozdělených jasnou tlustou čarou na foglarovsky šlechetné dobré a ziskuchtivé zlé. Mezi těmi druhými vyniká přízračná postava muže se zelenýma očima. Postava, která mě před lety, kdy jsem v nějakém časopise četl tuto maxipovídku na pokračování, strašila ve dne v noci.
75 % (58 hodnotících s průměrem 86 %)
…
Muži u vedlejšího stolu se uklidnili. Považují nás za cowards — zbabělce. Nejsme hodni jejich jediného pohledu.
Nakláním se k Redovi: „Proč, proboha, jste si to nechal líbit?“
„Podívejte na moje ruce,“ usmál se hořce. „Pro ně mi sportovní reportéři říkají Železný Svěrák. Myslíte, že bych je mohl vztáhnout na toho křiklouna? Když při zápase přehodím soupeře přes hlavu a odhodím ho na tři metry, že kosti praskají, O. K., je to sportovní zápas. Oba víme, na čem jsme. Ale tady to udělat nemohu. Mimo ring neukazuji nikdy svou zápasnickou převahu. Ten políček, který mi uštědřil? Příteli, dnes večer jich dostanu mnohem víc, uvidíte. A také budu muset zachovat chladnou krev.“
Během řeči vytáhl z kapsy plnicí pero. Pro Reda záležitost skončila. Klidně se pouští do psaní pohledů.

34 18.09.2019

Je to tak trochu jako návrat domů, přečíst si další detektivku od Dominika Dána.
Hned v úvodu nám autor připomene, že nejkrásnější ženy světa na podpätkoch nemáme hledat nikde jinde než v Našom Meste; nejkrásnější ředitelka gymnázia Kristina, nejkrásnější policistka Petra a nejkrásnější módní návrhářka a redaktorka Zorka.
Za dveřmi číslo 141 v budově U dvoch levov se zatím čeká na vraždu. Krauz píše hlášení, tlstý Váňa se cpe tlačenkou, Burger kouří a čte noviny, krpatý Kuki vtipkuje, Hanzel čistí zbraně, Chozé vyspává probdělou noc.
Zpočátku se rozbíhá několik zajímavých, ke konfliktu evidentně mířících příběhů, takže vůbec nevadí, že na první pořádnou práci pro Krauze a spol čekáme přes polovinu knihy. Pak už jde ale opravdu do tuhého, a to bez krásy a bez humoru.
90 % (aktuálně 125 hodnocení s průměrem 84 %).

34 07.03.2019

Dostáváme očekávaný standard z Našeho Mesta a z kanceláře 141. Sledujeme vzrůstající sílu organizovaného podsvětí a její propojování s politikou i policií.
80 % (aktuálně 153 hodnotících s průměrem 86 %).

Tři části („Smrť na druhom brehu“, „Korene zla“ a „Cigaretka na dva ťahy“) jsou zajímavé tím, že jsou vydané těsně po sobě, navazují na sebe, autor jimi vyplnil mezeru mezi případy z roku 1992 a 1996 a zároveň musel po dvanácti letech navázat na svou první knihu napsanou v roce 2005 „Popol všetkých zarovná“. Já bych na přehled ve výskytu postav v jednotlivých knihách potřeboval pořádnou plochu, nejlépe zeď. Trochu mi to připomíná filmovou ságu Star Wars, která začala čtvrtou částí a po osmadvaceti letech byl natočen díl třetí.

34 07.02.2019

Helenka na gymplu v Praze. Už to není taková legrace, ale normalizační výpověď je stále přesná a poučná. Dospívání v partě, básně, zvýšená vnímavost na kulturu i dospělé, první velké lásky, rebelie, provokace, tragédie. To byly, jsou, a doufám stále budou znaky tohoto věku v každé době, v každém režimu. Autorka to všechno, včetně smutného farizejství dospělých a jejich ne vždy účinných konexí, dokáže citlivě a pravdivě popsat.
90 % (aktuálně 635 hodnotících s průměrem 87 %).

... Když už je nějakej dům zničenej natolik, že to začne bejt nebezpečný pro kolemjdoucí, vyřeší se to tím, že se kolem něj postaví ohrada nebo lešení, na kterým ale nikdy nikdo nepracuje a který už tam zůstane stát navždycky.
Antoša má jednoho spolužáka, co je takovej technicky založenej, prej je to tak trochu magor, jmenuje se Šíma, ale říkaj mu kvůli tomu inženýr Šíma, a ten má kromě jinýho takovou úchylku, že ty lešení počítá a vede si o nich záznamy, kdy a kde nějaký postavili a tak. A tenhleten Šíma jich jenom na Starým Městě napočítal čtyřicet osm. A tak je to všude, ve všech čtvrtích kromě sídlišť, ale ty jsou i bez lešení ještě mnohem hnusnější.

34 29.01.2019

Ještě jeden vynalézavý kriminální případ s dalším z nekonečné galerie geniálních vrahů, který dokáže téměř nemožné - spojit svou vysokou inteligenci se schopnostmi prvotřídního ajťáka a zároveň mechanika, který umí sestrojit jakýkoliv fantastický vražedný stroj. Ano, je to napínavé, je to spotřební zboží, a je to určeno přednostně početnému fanklubu Roberta Huntera, detektiva, který postupně všechny ďábelské padouchy v posledních minutách na posledních stránkách udolá. Je totiž o něco chytřejší a autor i čtenáři, a hlavně štěstí, jsou na jeho straně.
Tři a půl hvězdičky, 70 % (současných 752 hodnotících je nadšeno mnohem víc, generuje průměr 95 %).

34 13.01.2019

Hořkosmutné vyprávění o muži, kterému život rozdal mizerné karty. King ve dvou rovinách jako vždy poutavě popisuje jeho zoufalou současnost i tragickou minulost a dokazuje, že je nejen výborný vypravěč, ale i brilantní psycholog. I přes pseudonym jeden z nejlepších Kingových románů. 95 %.

34 24.04.2012

Slečna Marplová a její první velký případ. Paní Christie dokazuje své výjimečné schopnosti: ich forma a ještě k tomu z pohledu muže - duchovního. Kromě mobilů a počítačů tenhle venkovský život Anglie roku 1930 působí nádherně současně. Stejně tak i charaktery postav a vztahy mezi nimi. 85 %.

34 27.11.2010

Pavel Soukup povýšil tuhle náležitě krvavou, bizarně originální, příjemně rozvětvenou a stoprocentně nepravděpodobnou historku na vyšší level. V letních vedrech přiměřené audio ochlazení.
80 % (aktuálně 942 hodnotících s průměrem 85 %).

33 03.07.2024