mi-380 komentáře u knih

Kniha přímo navazuje na Leveyho Stručné dějiny maliarstva, je ale jinak pojatá. Není psaná chronologicky, ale formou encyklopedie. Abecední řazení má své výhody i nevýhody. Je to přehledné, chybí ale popis vývoje, provázanosti, vzájemného ovlivňování umělců i směrů. Kvalita reprodukcí odpovídá době vydání, je podprůměrná.
Zajímaly by mě myšlenkové pochody malířů, kteří počínaje Williamem Turnerem, přes slavné impresionisty, až po všechny možné protagonisty moderních -ismů dvacátého století mění postupně svůj rukopis od realitě se blížícím počátkům své tvorby k absolutnímu zjednodušení - do laikovi těžko pochopitelných zrůd, skvrn a čar. V Praze v posledních letech probíhalo několik výstav, kde jsme tento vývoj mohli sledovat na vlastní oči, a to na originálních dílech (Kupka, Filla, Gauguin, Světlo, Impresionisté…). Zajímavé je, že i ceny těchto geometrických útvarů a cákanců u těch nejslavnějších šplhají do závratných výšek miliónů až stovek miliónů dolarů (Picasso, Kupka, Munch, Toyen, Pollock, Kooning, Rothko a další). Pokud bych to bral podle sebe, mohu místo malby sledovat vývoj mého písma (protože umím nakreslit jen hlavonožce a geometrické útvary za pomoci pravítka a kružítka). To (písmo) bylo v první třídě roztřesené, postupně krásně úhledné psací, časem v pubertě přešlo do stále úhledného polotiskacího, při mých technických studiích jsem přešel na písmo kolmé tiskací a nyní? Pokud někdy nepoužiji klávesnici a pokud si nedávám opravdu velký pozor, pak mé písmo je rozevláté, neuspořádané, pro nezasvěcené většinou těžko čitelné. Také jsem prodělal (písmo)malířský vývoj, vyzrál.
Není to mou neschopností, když chci, umím stále psát hezky. Je to netrpělivost? Přirozený vývoj? Lajdáctví? Umění?
95 % (jsem druhý hodnotící, průměr je 90 %).

36 07.04.2020

Dobrý název, všichni jsme někdy udělali chybu. A určitě nezůstalo u jedné. Stejně je na tom hlavní hrdinka. Dobrá výchozí situace, skvěle se rozvíjející spletitý příběh, dlouho za plný počet. Zakončení mi trochu zchladilo nadšení, ale i tak jde o oživení v kombinovaném žánru sociální drama/thriller.
85 % (aktuálně 63 hodnotících s průměrem 89 %).

36 04.04.2020

Rozpačité přešlapování na místě zachránil strhující konec, ale týmová práce není pro Reachera to pravé. Tentokrát jsem s Childovým hrdinou těžko hledal společnou řeč. Hlavní důvod vidím v knize, kterou jsem četl před Volným pádem: Simmonsův Terror. V něm šlo o úplně jinou ligu a po Simmonsonovu hutném důkladném vypravěčském stylu mi toto Reacherovo dobrodružství připadá povrchní jako výlet venkovanů do města. To je ale můj problém a na dalšího Reachera se těším stejně jako dřív.
65 % (232 hodnotících, 91 %).

36 03.02.2020

Velmi smutné. Přes všechny vtípky kriminalistů a svěží dialogy.
Velmi reálné. Přes obligátní první větu: Mesto, príbeh a všetky osoby v tejto knihe sú vymyslené a akákoľvek podobnosť …
Velmi čtivé. Přes, nebo možná, díky četbě v originálním „cizím“ jazyce.
95 % (zatím 151 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„Fakt si myslíte, že som blbá?“
„Nííjéé…“
„Tak poďte obaja. Máte šťastie, že blonďáci sa mi odjakživa páčili viac ako čierni! Mala som dvoch…“
„Naraz?“ vyhŕklo Chosému.
„Postupne,“ došlo jej, na čo sa jej vlastne spýtal a zahanbene sklonila hlavu a sprisahanecky sa usmiala, „vy ste ale šibal! Samozrejme, že nie naraz! Za našich čias sa také veci, čo dnes filmujú na videokazety, nerobili!“
„Vy pozeráte porno!?“ zhrozil sa Chosé.
„Nijéé… opatrovateľka hovorila… a hlavne hulákajte na chodbe! Nech susedia všetko počujú! Hybajte rýchlo dnu!“
Vošli.
…
Je to prehrešok proti Desatoru Božích prikázaní… poznáš Desatoro?“...
„Nie, ale… už som o tom počul od tatu. Raz hovoril mame, že jeden farár niekde stratil bicykel a až keď si spomenul na jedno z Desatora… že Nezosmilníš… tak si spomenul, kde bicykel zabudol…“...
…
P.S. Chronologicky se v tuto chvíli jedná o 21. díl (z celkových dvaceti osmi), odehrávající se v roce 2002. Vydaný byl jako sedmý v roce 2008.

36 30.08.2019

HH 11, tak jsem se do té šestisetstránkové bichle konečně pustil. Chování Harryho v prvních dvou třetinách knihy je opět nedůstojné, a to jak lidsky, tak kupodivu i profesionálně, aby se náhle proměnilo v jím inscenované geniální řešení, zakončené krkolomným finále.
Plusy za to, že vůbec vzniklo pokračování, za očekávanou čtivost, za posun ve vývoji hlavních postav a za skvělou, skoro hororovou, atmosféru.
Mínusy za přehnanou vykonstruovanost, snadné poznání hlavního padoucha, americké finále a upovídané vysvětlování.
70 % (zatím 1697 hodnotících je na průměru 91 %).

36 17.08.2019

Nějak jsem se zasekl. Dva důvody:
1. Horké léto s dvěma týdny aktivní dovolené na Šumavě a na Vysočině, kde nebyl čas ani na spánek, natož na četbu.
2. Tahle Isaacsonova kniha, se kterou se doslova mazlím. Fyzika je můj obor, ale mám co dělat, abych tu všemu stačil, i když je to podáno populární formou. A pak ten úžasný životní příběh, který nás provází dějinami konce devatenáctého a dramatické první poloviny století dvacátého. To vše sepsáno s nadhledem, vtipně, přesně, čtivě.
100 % (zatím 81 hodnotících je na průměru 89 %).
…
„Pokud je něco opravdu nové, objeví to člověk jedině v mládí,“ posteskl si Einstein jednomu příteli poté, co dokončil své výzkumy k obecné relativitě a kosmologii. „Později se stane zkušenějším, slavnějším - a tupějším.“

P.S.
Přeháněl, po tomto prohlášení měl před sebou ještě spoustu významných objevů a teorií.

36 25.07.2019

Vladimír Škutina nám připomíná a zprostředkovává svá slavná setkání s Janem Werichem, který byl tou dobou v úžasné intelektuální formě, s jeho geniálním, přitom však vtipným a zároveň lidským mozkem, chrlícím nápady, vtipy, názory a proslovy s podivuhodnou lehkostí a předvídavostí.
To by byla učebnice! Skvělá učebnice historie československých šedesátých let, včetně humanistických komentářů svědčících o dokonalém vzdělání ve spojení s moudrostí člověka, který už něco zažil.
O to smutnější je závěrečný návrat do normalizace. Pro oba. Pro všechny.
100 % (71 hodnotících s průměrem 84 %).

https://www.youtube.com/watch?v=jr-4tlluE7g

36 07.07.2019

Pohádkové dobrodružství plné velkých plánů, nesplnitelných snů (které se za určitých okolností přesto splní), a hlavně – naslouchání řeči srdce. Je tam pointa, jsou tam zajímavé postřehy i příběhy, ale četba i výsledek mi trochu připomíná dort Pejska a Kočičky.
55 % (v tuto chvíli obrovské množství hodnotících – 5379 generuje průměr 78 %).
…
Santiago už jel dvě a půl hodiny pouští a snažil se pozorně naslouchat svému srdci. Neboť ono mu mělo odhalit přesné místo, kde je ukrytý poklad.
„Tam, kde bude tvůj poklad, bude i tvé srdce,” řekl Alchymista. Santiagovo srdce však mluvilo o něčem jiném. S hrdostí vyprávělo o pastýři, který opustil své ovce a šel za snem, který se mu zdál po dvě noci. Vyprávělo o Osobním příběhu a o mnoha mužích, kteří učinili totéž a vydali se hledat daleké země...

P.S. Pozor, malý spoiler – všechny ty úžasné sny a velké plány se týkaly rabování pokladů v egyptských pyramidách:-(.

36 21.05.2019

Skvěle popsané dospívání v osmdesátkách. Vtipně, zábavně, lidsky. Z pěti mnou přečtených knih od Šabacha zatím ta nejlepší. Jdu si pustit Pupendo.
90 % (aktuálně 468 hodnotících s průměrem 83 %).
...
Strávil sem ten čas přemejšlením o svým životě, kterej furt jaksi nechápu. Ale, říkal sem si, možná že to je právě to pravý znamení. Protože jak se pozná chytrá knížka od normální? To je celkem jednoduchý. Chytrou knížku já poznám tak, že ji většinou nepochopím. Stejně tak jako velmi dobrou báseň. Nasliním si prst, obrátím list a hele! Dál už nic není… Teda je, ale to už je další kousek. Takže zpátky a znova, a když tomu nerozumím ani napodruhý, tak sem si na beton jistej, že držím v ruce skvost, kterej patří do první řady knihovničky. V životě si nikdo nedovolil říct o knížce, kterou nepochopil, že je blbá. Což mě vede k úvaze, že i můj život je asi velmi kvalitní, když mi pořád uniká jeho smysl.
...
A Břečka mu ze strnulý ruky vykroutil mikrofon a řek do něj: „Tohle je hovno! Já sem totiž z Prahy!“
Sáhnul po rádiovce toho obrovskýho člověka, kterej seděl přímo pod pódiem, a strhnul mu ji z hlavy tak bleskurychle, že to vypadalo, jako by mu ji smet vichr.
„Posuďte sami!“ volal jasným a pevným hlasem Břečka a pak si tu usmolenou čepici narazil na hlavu. „Teď sem buran!“ zahulákal a náhle rádiovku smekl a na všechny se andělsky usmál: „A teď jsem z Prahy!“ A to všechno eště několikrát: „Teď sem buran! Teď jsem z Prahy! Teď sem buran! Teď jsem z Prahy!“
Teprve po několika dlouhejch vteřinách se všichni probrali z šoku, jenže to už byl Břečka u dveří a Víťa dokonce až na návsi, takže já zdrhal jako obyčejně poslední…

36 07.04.2019

Tentokrát jsem si dovolil citovat, výstižných komentářů je mnoho.
„Je to po všech komplikovaných Deaverech a seveřanech balzám na duši.“ (DriftBooks)
„Mé výtky se týkají toho, že "Popol" je - snad se, muži, neurazíte - chlapské čtení.“ (kap66)
„Krauze jsem si zamilovala.“ (akdar72)
„Vydal jsem se na dlouhou cestu, kterou je knižní série Naše Mesto, jež má v tuto chvíli 27 zastávek.“ (Eicherik)
„Áno, osoby, miesta a udalosti v tejto knihe sú vymyslené. A ja som káčer Donald :)“ (Blekmun)
„Doporučuji Dána čísti v originále.“ (DriftBooks)
Když už jsem na to nepřišel sám, tak alespoň potvrzuji a opakuji.
Nechal jsem si poradit a čtu originál, ten drsný humor je překladem těžko nahraditelný. Těším se na další díly.
90 % (388 hodnotících, průměr 83 %).
...
Dedo nasadol na ukrajinu a sotva urobil prvé tempá, ofúklo ho susedovo terénne auto, ktoré ani cúvať nevedelo pomalšie než stovkou. Už si na to zvykol a ani sa nad tým nepozastavil. Sused bol mladý, arogantný zmrd a dedo už dávno pochopil, že slovo sťažovať sa nevzbudzuje u takýchto ľudí iný vnútorný pocit než sadistické sebauspokojenie a dunivý nadradený rehot.
...
„Chlapci moji, ten spolujazdec bol môj sused, poznal som ho určite! A to by ste neverili, bojoval ako chlap. Nie ako v tých akčných filmoch, rata ta ta táááá a všetko na jednu dávku pánubohu do okien. Nie! Strieľal krátkymi dávkami, ukážková mierená streľba, a videli ste ten dom naproti? Skoro žiadny škrabanček! Všetko to lietalo cez okná dovnútra. Tí tam museli byť z toho posratí až za ušami! Však to aj tak dopadlo! Ako rýchlo sa to začalo, tak sa to aj rýchlo skončilo, chlapci moji. Dobrý strelec, ten môj sused, veru dobrý strelec! Prisámvačku, aj som teraz rád, že som mu nerozbil hubu, ako som už toľkokrát chcel.“

36 13.12.2018

Mám radost, že jsem díky několika spřáteleným uživatelům narazil na českou detektivku, která je čtivá, uvěřitelná, má spád a často dokonce i humor:
„Přemýšlel jsem,“ řekl Tony, když se o chvíli později vrátil do kanceláře.
„To nedělej, zpomaluje to práci,“ upozornil jsem ho. „Jak s tím jednou začneš, tak bys taky mohl zjistit, že máš blbý zaměstnání za málo peněz.“
„Přemýšlel jsem jen trochu.“
„Tak to se mi ulevilo. A na co jsi teda přišel?“
85 % (zatím 92 hodnotících určilo průměr 86 %).

36 08.11.2018

Léta dospívání; přátelé na noční tahy, studentské revolty, krásné dívky, hudba, sex a zase sex. A je jedno, jestli jsi Japonec, Ital nebo Čech, problémy dospívání jsou stejné. A také nezbytné a naléhavé uvědomování si skutečnosti, že k životu nerozlučně patří smrt.
95 % (2525 čtenářů dává průměr 86 %).

36 26.02.2018

Další silný příběh z druhé světové. Autor účinně využívá metodu vyprávění příběhů tří válkou poznamenaných postav, nezávisle na sobě prožívajících krutá léta, jejichž cesty se v určitém bodu časoprostoru střetnou a v tom okamžiku nastává rozhodující zlom v jejich osudech. Všechny příběhy se čtou jako detektivka, popisují tvrdou válečnou realitu a i když několik částí působí skoro pohádkově, výsledný dojem je velice působivý, poučný a dojemný.
90 % (zatím 2067 hodnotících je na podobném průměru 88 %).

36 28.01.2018

První detektivka s Harry Holem se nese v duchu fascinace autora australskou historií před příchodem Britů a zároveň i mírným obdivem k realitě současného Sydney. Román je zaplněn nočními podniky, krásnými skandinávskými ženami, homosexuály, neuvěřitelně inteligentními potomky původních obyvatel, typickými figurkami na obou stranách zákona. Čtivé, napínavé, občas přehnaně dokumentární.
80 % (244 hodnotících přede mnou vygenerovalo průměr 72 %).

36 08.08.2013

Kam na ty nápady Grin chodil? A kdo mu to dovolil? Kdo ho ochraňoval? Tenhle román, stejně jako většinu svého díla, psal v prostředí sovětského Ruska. Bolševici nekompromisně upevňovali svou moc, umělci houfně přesedali na cestu socialistického realismu. A Grin? Klidně si stále vymýšlí svá romantická dobrodružství, postavám s chováním Rusů dává podivná jména, zasazuje je do fiktivních přímořských zemí a měst, která připomínají rušné západoevropské přístavy, a nechává je ve stylu magického realismu putovat fantastickými životními trasami. Kdysi jsem s nadšením přečetl Zářivý svět, Nachové plachty, Příhodu v ulici Psa, četl i viděl atmosférickou, skoro hororovou Jessie a Morgianu a nezklamala mě ani tahle smutná „Cesta…“ I v jedné ze svých posledních knih si autor udržel svůj (dnes už trochu starosvětský) smysl pro romantiku, dobrodružství a tragickou zápletku.
75 % (zatím 14 hodnocení s průměrem 71 %).

35 12.01.2021

Fundovaná a přesvědčivá vědecká práce, s jejímž výsledkem musím souhlasit. Bohužel, protože i kolaps naší společnosti se nevyhnutelně blíží. Jsem mírný optimista, že se ale ženeme do pekel, to musí vidět i optimista pětadevadesátiprocentní. Tainter nám nepředkládá bláboly mystiků neznalých fyzikálních zákonů nebo konspirační teorie paranoiků. Nepříjemná fakta jsou poskládána naprosto jasně, a to hlavně z pozic archeologů, antropologů a historiků.
90 % (zatím 24 hodnotících s průměrem 93 %).

35 23.12.2020

Standardní, krví přehnaně okořeněná detektivka s podivnou, nevěrohodnou motivací vraha a s důrazem na zoufalý emancipační boj osamělé policistky.
60 % (zatím 675 hodnotících je v průměru nadšeno mnohem víc - na 92 %).

Fantasy, která si bere inspiraci z konfliktů na začátku našeho letopočtu. Neúprosná střetnutí mezi Kelty, Germány a Římany kdesi na pomezí Anglie a Skotska. Autor má schopnost vytvořit několik desítek dokonalých postav, vtáhnout nás do jejich myslí a prožívat s nimi i vnější komplikované a neustále se vyvíjející vztahy.
85 % (aktuálně 81 hodnotících s průměrem 88 %).

35 04.09.2020

Během několika týdnů, v mezerách mezi jinými knihami, jsem se vždy před usnutím pokoušel poznat a pochopit dalšího malíře z (formátem příjemné) edice Malá galerie, kterou jsem si nedávno za pár korun doplnil z internetového antikvariátu. Kremličkovy krajiny a odhalené i oblečené dámy, zcela originální, těžko zařaditelné do moderních stylů, mají i pro mě, který se zasekl někde okolo impresionistů, dostatek kouzla, abych si je tu a tam se zálibou a uznáním prohlédl. Autor čtenáře na osmdesáti stranách, proložených v této edici obvyklými pětačtyřiceti docela kvalitními barevnými reprodukcemi, fundovaně, pro můj primitivní malířský intelekt někdy až nepochopitelně odborně, provází celoživotním umělcovým vývojem.
85 % (zatím 5 hodnotících s průměrem 80 %, můj komentář je první).
…
Kremlička upozorňuje na akty Picassovy, i když sám nešel ve své praxi nikdy tak radikální cestou. Analýzu tvaru nepostavil nikdy proti skutečnému jevu, spíše jen zobecňoval a abstrahoval, než by podstoupil složitý proces kubistické metamorfózy...

P.S.
Nejraději mám Portrét umělcovy (krásně stylově oblečené) choti z roku 1928, který visí v Národní galerii (v současnosti ve Sbírce umění 19. století a klasické moderny ve Veletržním paláci).
https://www.youtube.com/watch?v=5M9dS9_QIlI

35 05.08.2020

První kniha v (primitivní) angličtině, kterou jsem zdolal. Moc jich od té doby nepřibylo, ale intenzita, s kterou jsem se překladu věnoval, ve mně zanechala dvě hluboké stopy. Jednak vzpomínku na téměř dětskou radost z toho, že jsem to dokázal, a za druhé pak skutečnost, že všechny povídky si výborně pamatuji, což by se mi asi u českého vydání nepovedlo.
80 % (aktuálně 2 hodnotící s průměrem 80 %).

35 29.07.2020