mi-380 komentáře u knih

Tak ještě jedna oddychovka. Úvod jako z béčkového hororu: sama na zasněžené silnici, problémové auto, skoro vybitý mobil, navíc bez signálu. Dálniční odpočívadlo s podivnou skupinou osob je jedinou možností, kde strávit přicházející noc. První třetina mi připadala až příliš šablonovitá a nelogická, už jsem se chystal četbu vzdát, pak ale vše zacvakne do sebe a několikahodinové čekání na sněžné pluhy a na policii se mění v supernapínavý dechberoucí horor.
70 % (zatím 198 hodnotících s průměrem 82 %).

23 27.11.2018

Pogrom v roce 1946? Drsný začátek událostí, které během dvou let vyvrcholily vznikem státu Izrael. Autor děj poutavě splétá z mnoha pramenů, mnoha osudů většinou skutečných historických postav: polská židovka Hadasa, ministr Jan Masaryk, policista Sýkora, britský agent Watson, komunisté Gottwald a Slánský, pilot Weizman, obchodník Avriel, židovští a arabští obyvatelé Palestiny, britští vojáci, na které rok po jejich boji proti Hitlerovi při raziích obyvatelé kibuců skandují "gestapo, gestapo". Svět se mění, ze spojenců jsou nepřátelé, z naší demokracie totalita, z Palestiny sud prachu. Pro zájemce o historii naší třetí republiky a zrození židovského státu povinná četba.
100 % (zatím 102 hodnocení s průměrem 92 %).

23 30.04.2018

Další kniha pro všechny, kteří rádi cestují a poznávají. Přes občasnou monotónnost je to kniha poučná, veselá (někdy dost drsně), bortící mnohé předsudky a přinášející optimismus v pohledu na člověka jako lidský druh. Kolik dalších má odvahu k takovéto výpravě? Já tedy ne, i když cestuji a poznávám strašně rád a země, které Ladislav prošel, jsem navštívil a povrchně prozkoumal také. Třeba se někde potkáme, za dva dny vyrážím po trase Krakov, Stockholm, Londýn, Barcelona. Ale s mnohem menším batohem, místo pěšky s Ryanairem, jídlo si budu muset kupovat sám a do cizích domovů se podívám jen s pomocí Airbnb.
80 % (996 čtenářů vygenerovalo aktuální průměr 89 %)

23 04.03.2018

Autor stále ještě dolaďoval svůj styl a do party si přizval několik postav z obludária mistrů Iana Fleminga a Edgara Wallace. Úžasně čtivě ale popisuje prostředí Bangkoku a norské komunity v něm se všemi šílenostmi, zvrácenostmi, ale i kouzly buddhistického světa.
70 % (aktuálně 1131 hodnotících, modrých 79 %).

23 12.01.2016

Jonasson je jako neúspěšný politik. V politice se vyžívá, strašně rád politické události světového významu ze široka, občas vtipně, často nudně a populisticky, komentuje, a mezi řádky z jeho závěrů vyplývá, že sám by to všechno uměl nejlépe. Jeho politické "postřehy" tvoří 90% textu, u dalšího čtení mě udržuje jen Nombeko.
Zatím v jedné třetině knihy 50% (756 hodnotících je na průměru 80%, takže to ještě nemohu vzdát).
Ještě, že jsem to nevzdal, jsem v polovině, ve Švédsku, příběh se příjemně rozjíždí a je stále vtipnější: 70% (763 hodnotících, 80%).
Dočteno s obtížemi v únoru 2016, občas velmi vtipné, občas vtipné, často jen tak ukecané: 65 % (1157 hodnotících, 80 %).

23 28.06.2015

V roce 2008 jsem na ČSFD hodnotil film jako běžnou ilustraci knihy (70 %). A teď něco o knize (100 %). Autor a já jsme se někdy v době revoluce sešli v Hájence a u piva jsme jeho knihy (hlavně OJAK) probírali až do rána. BH byl zjevně potěšen mou znalostí jeho díla a mladickým zápalem, takže jsme si sedli sami ke stolu, abychom měli klid. Diskutovali jsme takhle tenkrát poprvé a naposledy, ale stálo to za to. Jsem hrdým majitelem prvního vydání z roku 1982.
(Kniha má aktuálně 518 hodnotících a průměr 80 %.)

23 25.02.2015

Autorka umí v první řadě skvěle manipulovat názorem čtenáře na obě hlavní postavy. Je větší padouch Nick nebo Amy? Nebo oba? Nebo jsou oba pouhé oběti? Dokázala mě udržet v napětí až do originálního konce.
85 % (zatím 624 čtenářů, 81 %).
Hned po přečtení jsem se pustil do filmu a už si ani nepamatuji, jestli jsem vůbec někdy viděl takhle přesný převod z papíru na plátno.

23 07.01.2015

Žambochova krvavá akční dobrodružství mám rád. A Koniáš, to je pro mne absolutní špička fantasy, a to nejen české. Po zhltnutí kolibříka Konec vlka samotáře to šlo velmi rychle v pořadí: Vlk samotář a Muž na stezce, Nějaký čas mi trvalo, než jsem sehnal Na ostřích čepelí - první knihu s Koniášem. A tenhle vstup do jeho dokonale promyšleného světa byl opravdu strhující: nápady, dějem, napětím, akcí a hlavně množstvím jasně a plasticky popsaných postav.
95 % (zatím 87 hodnotících s průměrem 95 %).
...
Ještě pro pořádek doplnění všech textů o Koniášovi podle chronologie jeho světa (vycházím z neúplného seznamu, který je na konci knihy Muž na stezce):
1. Až na dno (povídka) - rok 377 staré éry
2. Cherchez la Femme (novela) - 379
3. Štěstí z pekla (p) - 380
4. Lovci odměn (p) - 380
5. Hra špinavců (p) - 382
6. Fanoušek (p) - 385
7. Na válečné stezce (p) - 386
8. Smaragdová hora (p) - 390
9. Na ostřích čepelí (román) - 394-395
10. Pouštní škorpion (n) - 395
11. Špatná investice (p) - 397
12. Drsná hra (n) - 397
13. Vysoký příliv (p) - 398
14. Vlk samotář (r) - 398
15. Konec vlka samotáře (n) - 399
16. Cesta domů (n) - 400
Cesta domů je zatím poslední text o Koniášovi, na který se mohu těšit.
A pak je tu ještě Bakly...

23 13.07.2014

Jedna z těch vzorových historek o souboji spravedlnost A versus spravedlnost B, svědomí A versus svědomí B, s výsledkem nejistým. Celý tenhle psychologicko – kriminální příběh o zločinu a trestu poblíž těžko přístupných oblastí kolem legendární cesty Via Mala jako by navíc naznačoval tvrdý a nesnadný vývoj švýcarské společnosti, úspěšné a zároveň u nás přeidealizované, během dvacátého století.
Absorbováno prostřednictvím velkolepé dramatizace ČRo Plzeň z roku 2012.
90 % (aktuálně průměr 85 % od 112 hodnotících).

22 21.11.2024

Měl jsem příjemný pocit návratu do Koniášova vegašského světa. S tím rozdílem, že tam nebyl ani Koniáš, ani Bakly, ani Herbert, a vlastně... asi ani Vegaš.
75 % (10.2.2016 - 17 hodnotících, 93%, 12.3.2020 – 49 hodnotících, 85 %).

22 11.03.2020

Isaacsonův Einstein mi stále bloudí hlavou, nedá mi to a o něco se podělím:
… A opravdu se nevynořilo vůbec nic, co by nasvědčovalo domněnce, že Einstein ohrožuje bezpečnost Spojených států. Když si však dokumentaci v Einsteinově svazku přečteme, začnou se nám agenti FBI jevit jako policajti z grotesky, neschopní ověřit, zda byla Elsa Einsteinova první žena, zda Helen Dukasová za pobytu v Německu působila jako sovětská špionka a zda se Einstein zasadil o příjezd Klause Fuchse do Spojených států. (Ve všech třech případech je správná odpověď záporná.)
FBI také zkusila sledovat tip, podle kterého se Elsa jedné přítelkyni v Kalifornii svěřila, že mají s Einsteinem dítě jménem Albert Einstein mladší a to že je drženo v Sovětském svazu - zatímco Hans Albert Einstein už v té době působil jako profesor inženýrství na univerzitě v Berkeley a ani on, ani Eduard, který setrvával ve švýcarském sanatoriu, nikdy nenavštívili Rusko. (Pokud tato zvěst vůbec měla nějaký reálný základ, pak ten, že Elsina dcera Margot se vdala za Rusa, který se po rozvodu vrátil do rodné země. Tohoto zjištění se však FBI nikdy nedobrala.)
FBI na Einsteina shromažďovala informace už od výlevu paní Frothinghamové a jejích vlastenek z roku 1932. Teď začala veškeré materiály systematizovat v jediném, stále tlustším svazku. Mimo jiné obsahoval například udání jedné ženy z Berlína. Dotyčná dáma Einsteinovi poslala matematicky formulovaný plán, jak vyhrát v berlínské loterii, a když jí vědec neodpověděl, dospěla k názoru, že to je určitě komunista. V době Einsteinovy smrti už FBI nakupila 1 427 stran ve čtrnácti boxech. Ačkoli všechny nesly označení Důvěrné, žádné inkriminující informace v nich nenajdeme.
Zpětně viděno jsou na Einsteinově svazku u FBI nejpozoruhodnější nikoli všechny kuriozity a drby, které se agentům podařilo shromáždit, nýbrž fakt, že jedna důležitá informace dokonale schází. Einstein se - ač nevědomky - skutečně dostal do osobního kontaktu se sovětským špionem. A FBI o tom vůbec netušila.
Tím špionem byla Margarita Koněnkovová. Se svým mužem, už zmíněným ruským realistickým sochařem Sergejem Koněnkovem, bydlela v Greenwich Village. Dříve se věnovala advokacii, hovořila pěti jazyky, snadno si získávala mužské sympatie a sovětská tajná služba ji pověřila úkolem ovlivňovat americké vědce. S Einsteinem ji seznámila Margot a za války bývala v Princetonu častou návštěvnicí.
... I své ruské milence dal Einstein jasně najevo, že není jednoznačným příznivcem její vlasti. V jednom dopise napadá moskevské militaristické oslavy 1. máje: „Tyto přehnané doklady vlastenectví sleduji s obavami.“ Jakýkoli projev přepjatého nacionalismu a militarismu ho zneklidňoval už od chvíle, kdy jako chlapec pozoroval německé vojáky při pochodu - a sovětská přehlídka se od nich v ničem nelišila.

22 31.07.2019

Včera jsem byl volit, vyhledal jsem tedy „Volby v našem městě“, jednu z nejvtipnějších povídek této Škvoreckého knihy.
95 % (jsem první hodnotící povídky).
...
otec daroval korunu Vocenilovi, by strhával plakáty strany sociálně demokratické jakož i komunistické, jsouce však ve střehu před dopadením. On dělal to rád, avšak neumí dobře čísti. Pročež strhával všechny napořád.
...
Ve škole rovněž mnoho se hovořilo o volbách. Vratislav Blažej pravil: „Můj otec jest fašistou. Jest to strana, která jest pro silnou ruku židů ve státě.“
...
Též (otec) pravil: „Komunismus jest zhoubou civilizace, neb komunisté majíce heslo ,Kraďte nakradené!ʻ, kradou vše. Oni kradou majetek a každého věší.“ Tu otázal jsem se: „Oni každého věší?“ Otec pravil: „Každého, kdo nedá se k nim.“ Pravil jsem: „Tedy dej se k nim, by nepověsili nás.“ Avšak otec rozzlobil se a pravil, že nerozumím tomu. Též byl velmi červený.
...
I naší Anně přinesli kandidátní listiny, jež jest naší služebnou, a rovněž neumí čísti. Otec objasnil jí, že voliti musí číslo šestnáct, neb to jest stranou národní, jež je stranou pro vlastence. Anna jest též vlastencem, ač neumějíce čísti, jest již velmi stará.
...
Avšak otec otázal se Anny, zda rovněž správně volila. Anna pravila: „Ano, milostpane.“ Tu pravil otec, přesvědčíce se: „A které číslo?“ Anna pravila: „Nevím již, které to bylo, ale jistě do urny vložila jsem je.“ Tu otec otázal se: „Jak můžete to pak věděti?“ Avšak Anna pravila: „Ač navrch připravivše si číslo, mně zamíchali kandidátní listiny, i nemohla jsem čísla toho nalézti. I bála jsem se, bych vhodila vhodné číslo, pročež vhodila jsem všechny do urny, aby určitě tam bylo.“
...
Nastal večer, kdy volby skončíce seděli jsme okolo rádia. Máti pravila: „Jsem tak vzrušena. Mně srdce bije. Jen aby komunisté nezvítězili.“ Avšak otec pravil: „Buď klidná, Ellen, český národ nikdy nebude komunistickým.“ Avšak on sám nebyl klidným.

22 25.05.2019

Silná koncentrace Kinga. Široký katastrofický rozjezd, z kterého vystupují potůčky přeživších, spojujících se v proudy, směřující k dvěma bodům. Dobro a zlo je jasně dáno, je třeba si jen vybrat, pro některé těžký proces. V těch 1055 stranách je soustředěna většina Kingových literárních myšlenek.
90 % (1008 hodnotících s průměrem 90 %).

22 14.01.2019

Neuvěřitelně podrobný a zároveň poutavý popis jednoho z posledních velkých procesů s německým válečným zločincem. Eichmann měl za úkol přesuny židovských obyvatel, při výsleších nezatloukal, snažil se vše popsat co nejpodrobněji a při procesu, který byl nejen o něm, ale o celé zrůdnosti genocidy, vycházely najevo také podrobnosti o chování jednotlivých států a národů vůči Židům. Se ctí z této zkoušky vyšli Bulhaři, Dánové, Italové. Naopak pogromy srovnatelné s Němci podle autorky aktivně prováděli Rumuni, Ukrajinci, Poláci, Lotyši. Arendtová nerespektuje politickou korektnost a tvrdě se pouští i do některých židovských organizací a autorit, které se snažily spoluprací s fašisty zmírnit utrpení a většinou dosáhli pravého opaku. Smutné a poučné čtení.
100 % (zatím 62 hodnotících s průměrem 94 %).

22 26.09.2018

Londýnské podzemí, podsvětí a žumpa, a to přeneseně i doslova. Častá otázka v komentářích: Je nebo není Tuesday stejná jako Lisbeth? Myslím, že každého zpočátku napadne, že ano, pak se nám ale odkrývá motivace, která je jiná, a jiné, to je razantnější, je i řešení, které zvolila Tuesday. Takže můj závěr: Tuesday není Lisbeth, ale určitě je to někdo z jejího příbuzenstva-:).
70 % (aktuálně 328 hodnotících je na průměru 75 %).

22 09.06.2017

Záhadné, napínavé, vtipné až poťouchlé, ale hlavně originální a čtivé dobrodružství. Sledujeme dvě dějové linie, mravenčí a lidskou, a čekáme a čekáme a čekáme, zda se někdy propojí. Děj je navíc doplněn moudrými kapitolkami (některé postřehy a poznatky mi připadají geniální a zařadím si je mezi nesmrtelné citáty slavných) z rukopisu postavy, která ač nepřítomna, se nad příběhem klene jako obrovská temná silueta trvale umístěná na pozadí.
85 % (zatím 219 hodnotících s průměrem 88 %).

22 22.02.2017

Takhle pečlivě, přesvědčivě a přitom čtivě popsané vyšetřování jsem zatím s výjimkou literatury faktu nenašel. Navíc autoři skvěle popisují charaktery všech důležitých postav, těším se na další díly.
95 % (zatím 211 hodnotících, 90 %)

22 12.10.2016

Všechny komentáře si pochvalují, jak se to pěkně rychle čte. Musím souhlasit, tenhle mix akce, dobrodružství, hororu a porna je nadprůměrná oddychovka.
75 % (zatím 109 hodnotících s průměrem 82 %).

22 18.05.2014

Dvě lahůdky pro milovníky a) SF s prvky hororu, b) psychologického hororu. King je jako vždy čtivý a dokáže nás udržet v napětí. 95 % a 90 %.

22 30.11.-0001

Nejdřív to ani není detektivka, jde tu spíš o celkem poklidné rozlousknutí staré záhady originálním způsobem. Oceánolog Cal je postava stejně svérázná jako jeho metody a obyvatelé městečka u skotského pobřeží jsou lidé jako leckde jinde. Neoplývají zdvořilostí, naopak jsou mezi nimi v podobném poměru jako v našich krajích vzteklouni, zlomyslníci, zakomplexovanci, podivíni, hamouni, zbabělci, rváči, ale také samozřejmě normální slušňáci, kteří se ovšem zas tak moc neprojevují, mlčící většina.
Postupem času ale přituhuje a počáteční klid se proměňuje v solidní dávku napětí.
80 % (je nás hodnotících aktuálně 46 a průměr je stejný – 80 %).
…
Možná trochu spoiler:
U útesů se Cal zastavil a pozorně si prohlédl pobřeží pod nimi. Pak pokračoval, ale každých sto metrů postup zopakoval. „Tamhle,“ ozval se konečně. „Na tý písčině.“ Podal Violet dalekohled. „Leží tam pomeranč.“ Zatímco se ho snažila zahlédnout, vysvětlil jí, že ho vypustil do vody v Jižní zátoce spolu s dalšími sedmi. Čekal, že se jich pár vyplaví zrovna tady. Když půjdou dál, určitě jich najdou ještě několik. K téhle domněnce dospěl na základě zakřivení břehu, toho, jak je břeh vystavený větru, byť ten není zrovna silný, a směru podmořského proudu, co omývá danou část pobřeží.

21 20.09.2019