mi-380 komentáře u knih

Jeden ze světů Petera Maye z jiného pohledu. Hebridy, staré domy, znepřátelené rodiny. Několik příběhů, několik časových rovin, několik hlavních postav, spousta vedlejších, které až do konce knihy přibývají, takže spousta těch Mc… a Mac… v několika generacích znamená nápor na čtenářovu schopnost systematicky si srovnat rodokmeny. Ústřední postava Cal, ekolog, z kterého by náš bývalý pan prezident ale opravdu neměl radost, působí sympaticky lidsky: roztržitě, přepracovaně, neurvale a hlavně originálně. Docela se těším na další část série (Vešla do moře).
80 % (71 hodnotících, průměr 82 %).

… celá se zachvěje. Není na takové davy, na města, na tuhle zemi ani nepřátelské vystupování zdejších lidí zvyklá; ať už se vrtne kamkoliv, všude vidí jen ztrhané rysy v kamenných tvářích. Je osamělá, a teď asi i ztracená...

19 17.01.2019

Příjemné písničky s chytrými texty pro ty, kterým mainstream nic moc neříká… a ejhle, na papíře je z toho skvělá poezie. Songy, které spoluvytvářely myšlení generací a které jsou stále slyšet v nových a nových coververzích. Při vší kvalitě a užitečnosti českých překladů/přebásnění postrádám alespoň základní informace o originálních skladbách a autorech: 90 % (32 hodnotících s průměrem 91 %).

... Chrání mě mé knížky, moje básně,
To je má záštita, můj křišťálový štít
Zavřu se v pokoji jak v nedobytném sejfu
Tady jsem v bezpečí, zárodek v placentě
Nedotýkám se nikoho, nikdo se nedotýká mě
Jsem kámen, jsem ostrov
A kámen nic nebolí
A ostrov nikdy nepláče
(Paul Simon: I Am a Rock, 1965, https://www.youtube.com/watch?v=JKlSVNxLB-A)

19 27.12.2018

„Po mé pravici seděli manželé. Manželé se v autokaru poznají podle toho, že na sebe nemluví. Ta paní už byla v letech, kdy každý flirt je dobrý na povzbuzení ženského sebevědomí. Považovala můj ohlížecí protirytmus za donchuánský trik a svěřila se manželovi. Ten pak, kdykoliv jsme skrčeni vystoupili, diskrétně odešel a doufal, že mu žena se mnou uteče a že mu konečně vypuknou prázdniny.“
„Podle mého názoru do Pisy se má jet jen za věcným účelem. Za dědictvím, za tetou nebo tak. Jinak stačí koupit si kdekoliv pohlednici se šikmou kampanilou. Nebo také nekoupit. Jediné, co stojí trochu za podívanou, je fotografické běsnění, kterému při pohledu na nepovedenou věž propadají turisté téměř bez výjimky. Spokojil jsem se tím, že se mi povedlo věž alespoň fotograficky narovnat, a jeli jsme dál.“
... Většinou vtipné, občas se hlava zamotá z Werichových slovních hříček, občas ukecané: 80 % (aktuálně 182 hodnotících s průměrem 86 %).

19 16.10.2018

Hodně krvavá, pořádně napínavá a zručně vykonstruovaná severská historka v níž třetí hlavní roli dostala hudba, druhou Joona Linna a na prvním místě jako většinou - opravdu VELKÉ prachy.
90 % (v tento moment 2407 hodnotících generuje průměr 82 %).

19 12.04.2018

Ďábel Sebastian se posouvá do centra dění a pokud si nedokázal v předchozích dílech najít u čtenářů sympatie, pak v tomto čtvrtém přichází jeho nejsvětlejší chvilky. A naopak, do problémů se dostává skoro celý zbytek jeho policejního týmu. R&H i tentokrát udrželi hodně vysoký standard.
90 % (237 čtenářů je na shodném průměrném hodnocení).

19 12.01.2018

Plížil jsem se za plachými srnami
Zamaskován jaterními skvrnami...

Jako bych měl při čtení téhle příjemné knížtičky svého oblíbeného kytaristu a jednoho z nejoblíbenějších skladatelů přímo před sebou.
85 % (40 hodnotících, 93 %).

19 28.09.2014

Etiopie, Vietnam, Afghánistán. Války, v kterých nelze zvítězit. Převálcovat špatně vyzbrojené domorodce nejmodernější technikou, napalmem, plynem, ano. Vyhrát bitvu, ano. Jenže terén, čas a odhodlání místních nakonec vítězí nad tanky a bombardováním.
Autor podrobně popisuje z pozice vojenského poradce etiopského krále statečný boj Habešanů proti italským fašistickým vetřelcům, kteří přišli v třicátých letech minulého století do této chudé země nabídnout evropskou civilizaci. 200 tisíc padlých a zraněných Italů a 775 tisíc padlých a zraněných Etiopanů ukazuje, jaké byly jejich přesvědčovací metody.
85 % (jsem třetí hodnotící, dosavadní průměr je 87 %).

… Habešský otrok nikdy neměl žádných starostí a většinu času prozahálel a prospal. Pracoval jen zřídka kdy, a to ještě pomalu a opatrně, aby se nepředřel. Když se otroci dověděli, že císař otroctví zakázal, že mají býti svobodni a starat se sami o sebe, propuklo v jejich řadách hotové pozdvižení. Mnozí odmítli opustit své pány, dobrovolně u nich zůstali a žili dále svým bezstarostným způsobem. Při první návštěvě v Habeši se mi naskytla příležitost pozorovat skupinu takových dobrovolných „otroků" při práci. Stavěli pro svého pána nový tukul s kamennou podezdívkou. Skoro čtrnáct dní hledali v okolí vhodné kameny pro stavbu a snášeli je na jednu hromadu. Jejich práci by museli vykonat dva evropští dělníci za jediný den. Tady pracovalo dvacet lidí čtrnáctkrát tak dlouho. Každý otrok půl hodiny hledal, než našel pokud možno malý kámen, pomalým krokem jej zanesl k pracovišti, kde jej hodil na hromadu a potom usedla drahnou chvíli se bavil s ostatními. Zvláště od doby, kdy císař otroctví zrušil, žijí si „otroci" jako v ráji, pokud jim jejich páni nevnutili svobodu násilím. Když se jejich pán rozzlobil a chtěl je dát bičovat, využili svého práva na svobodu a prostě utekli. Vyskytly se však i případy, že otrok se nechal raději zbičovat, než aby opustil svého pána.

P.S. Itálie kolonizovala Etiopii v letech 1935 - 1941.
P.S.2 https://zpravy.tiscali.cz/cesky-cyklista-ktery-objevil-poustni-manhattan-a-radil-cisari-296617

18 20.08.2019

Občas se ve mně probudí touha po dobrodružství. Nevrhám se do adrenalinových sportů, takže v běžném životě si něco podobného užívám jen při cestách do cizích krajů. Ale ponořit se do četby pořádné dobrodružné knihy, to je něco jiného, něco, co spojuje příjemně mrazivý pocit nebezpečí s efektem poznávání neznámého a hlavně s pocitem omládnutí. Jako bych znovu četl verneovky, dumasovky, foglarovky a jiné -ovky. Tahle kniha mi ten pocit poskytla jen částečně. Tajemství a záhada, to je v prvních kapitolách navozeno poutavě. Pak ale nastává rozvláčné hledání, které zpomalují hlavně nějak se sem nehodící verneovské popisy, neustálé pátrání ve starých spisech a vysvětlování a vysvětlování. A vysvětlování. V poslední stovce stran se ale vše dává do pohybu, naplno se rozjíždí zlatá horečka, nastupují překvapivá odhalení a přehnaně velkolepý apokalyptický závěr.
75 % (171 hodnotících s průměrem 86 %).

18 02.03.2019

Pro čtenáře knihy úžasná připomínka srdeční záležitosti z mládí. Já, který jsem knihu nečetl, to beru jinak. Tahle švýcarská komiksová robinsonáda mi připadá trochu jako parodie, trochu jako připomínka starých zašlých časů. I ta výchovná složka, kdy k víře v boha a v rodinu vycepovaní synové se kromě toho, že je otec naučí vše vyrobit a vypěstovat, naučí také zabíjet zvířata na potkání a mlátit neposlušné psy pažbou, je proti dnešku posunutá. Pušky, sekery, výbušniny, luky a šípy, klučičí hračky zajišťující přežití. Jiná zeměpisná šířka, jiná výchova, jiná doba, kdy evropský bílý muž byl vynalézavým dobyvatelem a nezastavil se před ničím a před nikým.
70 % (159 hodnotících je na průměru 87 %).

18 24.02.2019

Zlomená hrdost, zmařené mládí. Zpověď člověka, při níž vylézá na povrch důvod jeho celoživotní neoblíbenosti jako červ z napadeného plodu.
85 % (298 hodnotících se shodným průměrem 85 %).

18 19.01.2019

... Paní Buriánková ukázala nožem na okénko. Povedenej tatínek, řekla.
Že? zaradoval se chlapec plnými ústy knedlíků s vajíčky, kdyby tatínek nebyl tak nemocnej na prsa, tak by byl ještě povedenější, tak jak bejval dřív. To kolikrát, aby mamince udělal radost, tak i s trumpetou přivedl domů dvě krásný slečny.

... To jsem rád, povídám, ale, pane Rybín, to máte toho beránka jen tak, pro obveselení?
Ale kdepak, chlapče, je na jatkách ve službě, víš ty, kolik ovcí podřízneme za tejden? Stovky, někdy tisíce. A ovce musejí bejt před porážkou v kotcích, aby se vyčistily, a jsou tak zesláblý steskem, že to dá práci přihnat je na porážku. A tak pustíme beránka s rolničkou, on jde od jednoho kotce ke druhýmu, jak potřebujeme, a jak vesele cinká, tak ovečky vstávají a jdou za ním, a on nám je přivede rovnou pod nůž. A pokaždý dostane krajíc chleba, posolenej solí. To rád. A to je odměna za jeho službu. Rozumíš, chlapče?
Nerozumím, pane Rybín, povídám, ale až vyrostu, tak porozumím.

100 % (zatím jen 97 hodnotících s průměrem 87 %). Skvělé čtenářské zážitky, ale je mi jasné, že ne všichni se na Hrabalovo krásně smutné a někdy dost nemilosrdné pábení dokážou naladit.

18 05.12.2018

Rád jsem si zopakoval autorův originální laskavý humor a smířlivý pohled na seniorský věk. Zároveň jsem si také připomněl, jak je filmová řeč v porovnání s knihou zjednodušená a zkratkovitá (96 stran).
90 % (61 hodnotících, průměr 88 %).

18 26.05.2018

Nad dějem, který se tak nějak trhaně posouvá vpřed, vítězí pěkně popsaná atmosféra a prostředí v římských legiích. Ty byly na počátku našeho tisíciletí ještě ve výborné formě a jejich mašinérie byla téměř neporazitelná. Jejich střetnutí s Germány a Kelty se dají přirovnat k tažení španělských conquistadorů proti Indiánům nebo americké armády proti Saddámovskému Iráku. Ztráty sotva 1:10. Dobyvačné války pro slávu, spravedlnost, víru, území, lidská práva, v první řadě ale pro peníze.
70 % (208 hodnotících s průměrem 87 %).

18 26.03.2018

Autor se vyžívá ve zdlouhavých popisech, kniha je ale i tak zajímavá: jednak díky osudům klíčových postav a hlavně díky atmosféře ostrova. Theorin také umí krásně vyjádřit nostalgii po starých časech: venkov se vylidňuje a fungování ostrovní infrastruktury zajišťuje už jen cestovní ruch. Pointa je šokující.
75 % (486 hodnotících je aktuálně na průměru 82 %).

18 27.04.2017

Příliš mnoho francouzštiny, příliš mnoho náhod, ale stálé napětí a několikanásobná chytrá pointa mnohé napraví. 65 %.

18 30.11.-0001

Autor svým obhroublým vojáckým stylem popisuje šachy kontrarozvědky během ústupu britské a francouzské armády před německým náporem v roce 1940 s následným (ne)slavným přesunem přes kanál La Manche. S jedinou výjimkou jsem marně hledal mezi desítkami postav nějakou vyloženě sympatickou. Autor se s nimi nemazlí, seznamuje nás s demoralizovanými Brity, zbabělými Francouzi, zrádnými Vlámy, nenávistnými Iry, vydíranými Židy, arogantními Němci, přestárlými utahanými pracovnicemi bordelu. Těžko hledat dobro, prostě válka je válka, nebo také válka je vůl. Na každém kroku číhá nebezpečí a smrt, a to i díky zrádcům v samotné Anglii.
70 % (19 hodnotících s průměrem 81 %).

… „Angličané, velkoadmirále, jsou jiní. Možná nejsou příliš chytří, ale jsou to houževnatí lidé. Nepřestanou bojovat. Takže pokud chceme splnit Vůdcovo přání a nastolit v Evropě rychlý mír, musíme mít Angličany co nejrychleji z krku. A já a mí lidé hrajeme skromnou roli v tom, aby Angličané utekli z naší Evropy a vrátili se na svůj malý, chladný, deštěm zalévaný ostrov a tam si co hrdlo ráčí pili ten svůj čaj.“ (admirál Canaris)

17 14.03.2019

Vtipná až bláznivá detektivní šaráda plná svérázných floridských postaviček, rozdělených ostře na dvě skupiny, které nesmiřitelně stojí na opačných stranách ekologické barikády. Přičemž ekologická linka je zde podána tak přesvědčivě, že nemůže vadit ani zarytému klausovci. Nacházíme se totiž v roce 1990, v době, kdy pojmy ochrana životního prostředí a politika ještě moc nešly dohromady.
75 % (zatím 18 hodnotících s průměrem 91 %).

... Hleděl na řady spících mimin, scvrklých, umžouraných a zářivě nevinných, a mlčky jim předpověděl budoucnost. Vyrostou, aby měla auta a domy a byty, které nakonec všechny vyloupí pochybné existence, jako je on.

17 05.03.2019

S Kainarem jsem se minul, s jeho poezií naštěstí ne. Nasával jsem ji s pomocí Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa, Jiřího Suchého, Zuzany Navarové, Karla Plíhala a doufám i někoho dalšího, aniž bych o tom vždy věděl. A zde si můžeme spoustu z těch básní/básniček/písní/blues znovu v klidu vychutnat.
...
Těch armád, které táhly po kraji už pamatujem několik
Vždy jiné mundúry a vždycky jiná řeč
A jenom mělké hroby v poli
A hluboký vztek
Tu zbyly po nich...
100 % (aktuálně 25 hodnotících s průměrem 90 %).

17 08.12.2018

73 let od poslední války. V Británii i u nás. Je těžké si představit, že by dnešní armáda dokázala bojovat s takovým nasazením a odhodláním při obraně. Ale čeho? EU? Našich hranic? Schengenského prostoru? Nebo některého našeho spojence v NATO, třeba Turecka? Kniha připomíná zprávu - obsahuje podrobný popis vývoje událostí v létě a na podzim roku 1940 s příklady hrdinství některých našich pilotů, kteří mají spolu s Poláky významný podíl na porážce německé luftwaffe.
95 % (zatím pouhých 18 hodnotících s průměrem 88 %).

17 18.10.2018

Vrah se silným motivem, kterému dá jistě za pravdu nezanedbatelné procento čtenářů a proti němu efektivní Torkelův tým, jehož členové se ale bohužel řítí do čím dál hlubšího zatracení.
75 % (zatím 202 čtenářů je na 92 %).

17 28.01.2018