Micha-Él komentáře u knih

Na Hester jsem se těšila od chvíle, kdy jsem ji uviděla v edičním plánu nakladatelství Ikar. Přestože jsem Šarlatové písmeno zatím nečetla, zajímal mě příběh, z něhož Hawthorne mohl čerpat inspiraci. Malinké zklamání jsem cítila jen při zjištění, že Isobel Gambleová je stoprocentně fiktivní postava. Autorka však sepsala knihu tak nádhernou, kouzelnou a propracovanou, že jsem tuhle drobnost ráda vypustila! Hester měla celou dobu specificky tajemnou atmosféru, kterou u gotických románů tolik miluju. Prolíná se tu hned několik závažných témat - nejen prosazování ženy v typicky mužském světě 19. století, ale také hony na čarodějnice nebo otroctví. Zejména čarodějnické procesy mě doslova strhly. S Isobel jsem od začátku sympatizovala. Se zaujetím jsem sledovala její vývoj od děvčátka vyrůstajícího ve Skotsku, přes křehkou mladou dívku až k samostatné, neohrožené zralé ženě. Moc jsem si užívala překrásné popisy vyšívání a synestezie, již považuji za další přidanou hodnotu úchvatného díla. Je vidět, že autorka pečlivě studovala fakta a pohrála si s každým detailem. Také paní překladatelka odvedla skvělou práci. Podle mě může román směle konkurovat Hawthorneovu Šarlatovému písmenu, protože je skutečně výjimečný. Díky úžasné atmosféře, silné Isobel a dalším postavám si udržel moje pozornost i tehdy, kdy se toho příliš nedělo. Laurie Albanese do něj vložila nezaměnitelné kouzlo, jemuž jsem s radostí podlehla. :-)

11 10.07.2024

Kniha pro mě byla úžasným zážitkem! Evein příběh mě nepustil po celou dobu čtení. Už v prvním dílu mě ohromně zajímalo, co je silná, odvážná Evie ve skutečnosti zač, a odkud pochází. Cyrus je rovněž velký sympaťák, výborně se spolu doplňují. Občas jsem měla vzhledem k ději hodně nepříjemné pocity, protože (bohužel) není vůbec nereálný, spíše naopak. Dvojice Evie a Cyrus i autorův styl psaní mě moc baví. Nemám absolutně co vytknout, vyjma překladu, za což Robotham samozřejmě nemůže. Věty jako "Kopce na obzoru jsou v místě, kde Bůh otevřel dveře do pece, aby prohrabal uhlíky na další den, lemované oranžovou barvou" fakt nedávají smysl (takových se tam objevilo dost). Nicméně požitek z četby mi to nezkazilo, protože vážně jde o famózní knihu po všech stránkách (napětí, vykreslení postav, vztahy i vyrovnávání se s démony minulosti).

15 01.07.2024

Povídky Boženy Němcové byly opravdu nadčasové. Dokázala do příběhů vložit tolik něhy a citu, ale také velmi poutavý děj. Člověk se úplně přenese na venkov 19. století, kde vnímá krásu dosud nedotčené krajiny společně s tehdejším životem a smýšlením vesničanů. Myslím, že povídky mohou sloužit jako jakýsi návod na život i pro dnešního člověka - např. konat nezištně dobro nebo umět odpouštět. Nejvíce se mi líbily delší kousky (Baruška, Chudí lidé, Karla), ale své osobité kouzlo mají i ty kratší. Co se týká poetické povídky Čtyry doby, doslova jsem žasla, kolik pocitů dokázala Němcová zpracovat na tak kratičkém rozsahu. Jinak byla vševypovídající zpovědí nešťastně provdané ženy. Mrzí mě, že Cestu z pouti bohužel nestihla dokončit, tu jsem četla jedním dechem. Na črtě Urozený a neurozený je už znát její špatný zdravotní stav. Sloh a děj jsou dost rozházené, což u jinak naprosto jedinečné Němcové není zvykem. Mohla z ní vzniknout další působivá povídka v tom smyslu, že jí zde zřejmě jako předobraz sloužili její rodiče. Ovšem, jak autorka píše, člověk míní, Pánbůh mění... Krásná čeština jen korunuje literární skvosty této neobyčejně fascinující ženy. Věřím, že její tvorba vůbec není překonaná. Jak jsem zmiňovala, příběhy mohou jednak umožnit nahlédnout do života lidí v 19. století, jednak přinést nejedno ponaučení. Nádherná práce, Paní spisovatelko!

11 23.06.2024

(SPOILER) Autorka je jedna z mých velmi oblíbených a ani tento její román mě nezklamal. První polovinu jsem si sice říkala, příběh fajn, krásně se to čte, ale Felicia mě hodně štvala svojí rozmazleností, sobeckostí, egocentrismem... Naštěstí ve druhé půli se už její charakter hezky "vytvaroval", a tak jsem četla s větším nadšením, respektive už jsem se od knihy téměř nedokázala odpoutat. Zaujímá jak široké období časové (1914-1930), tak prostorové. Podívala jsem se do Východního Pruska, Berlína, Francie, Petrohradu i Estonska, což mě moc bavilo. Charlotte vytvořila opravdu jedinečnou ságu s osobitými charaktery postav a jejich nelehkými osudy! Její styl psaní, který člověka naprosto pohltí, je excelentní. Už teď se těším na pokračování, moc povedená kniha.

9 26.05.2024

Fantastický psychothriller - napětí, pochyby, strach a bolest. Víc nebudu prozrazovat, prostě si to přečtěte!

8 08.05.2024

Pokud pominu naprosto na hlavu postavený děj (proč by se, proboha, někdo nastěhoval do domu, kde prožil takovou hrůzu???!!!), je zápletka průhledná od prvních dvaceti stránek. A to už je co říct, protože se v odhadu děje většinou netrefím! Prostě to je příšerná blbina, které nebudu věnovat svůj čas. Přečetla jsem začátek a konec a mám od "královny napětí" na hodně dlouho pauzu.

(SPOILER) Nádherný příběh jak v současnosti, tak minulosti! Prostředí španělských cikánů mě nejprve nelákalo, ale Lucinda mě znovu dokázala svým dokonalým vypravěčským uměním naprosto pohltit. S postavami jsem prožívala každičký pocit a ještě se navíc dozvěděla plno zajímavostí o životě cikánů v jeskyních Sacromonte, jejich magii, vášnivém flamencu i bílých jelenech a divokých kočkách. Všechno doplněné dech beroucími popisy skotské Vysočiny, horkého Španělska a dalších míst. Tiggy mi od začátku přirostla k srdci, což se mi tady jen potvrdilo. Moc jsem jí přála štěstí a lásku. Lucía v minulosti na rozdíl od ní působila rozporuplně. Na jedné straně mi její osobnost lezla na nervy, ale zase se mi líbil její vřelý vztah k rodině (bohužel kromě její dcerky). V minulé lince jsem si oblíbila Mariu, Meñiquea a Pepeho. Kniha mimořádně upoutává nejen díky bravurně popsaným osudům jednotlivých postav, ale také fascinující atmosféře, zmíněným popisům krajin a množství reálií. Moc jsem si ji užila, přestože obsahuje mnoho smutku...

15 30.04.2024

Toto byla perfektní jízda, od začátku do poslední stránky! Cyruse i Evie jsem si naprosto zamilovala. Moc se mi líbí psychologická propracovanost jak postav, tak obou dějových linií. Ta se smrtí nadějné krasobruslařky Jodie byla důmyslně spletitá, ale přesto nepůsobila překombinaně. Vedle ní tady máme tajemnou dívku beze jména, kterou soud pro absenci jakýchkoliv identifikačních údajů pojmenoval Evie Cormacová. Myslím, že je to právě ona a spousta otazníků kolem, proč mě kniha tolik chytila. Zajímá mě tento typ narušené mládeže, navenek drsný a uvnitř často velmi křehký. Přes vysoký počet stran si příběh udržuje ohromnou poutavost i emotivnost a já už se moc těším na další setkání se Cyrusem a jeho neobyčejnou parťačkou. Doporučuji všemi deseti!

18 06.04.2024

Hluboce procítěný román odehrávající se částečně ve válkami pustošené Anglii a současně v horké, sluncem prosvětlené, barvami a vůněmi hýřící Indii. Silná žena jménem Clara. A jedno rozhodnutí, kterému by nechtěla čelit žádná matka. Přiznám se, že jsem očekávala něco trošku jiného, příběh více zaměřený na druhou světovou. Ale vlastně mě knížka nakonec příjemně překvapila, protože zápletky zasazené do exotického prostředí čtu čím dál raději a Indii, jak ji autorka barvitě popisuje, si prostě nejde nezamilovat! Navíc vytvořila skvělé charaktery postav, které přirostou k srdci (nejen Clara, ale i Rathi, Anand, Henry). Také linka z roku 1995 se mi líbila a krásně do děje z minulosti zapadla. Jenže tady zároveň vidím první ze dvou mínus. Tím, že je román rozkročený skoro přes celé 20. století, na mě chvílemi působil zrychleně, trošku zkratkovitě. Jiným scénám naopak autorka věnovala pozornost opakovaně, bez čehož bych se taktéž obešla. Druhé mínus je pro mě useknutý konec, ten by si zasloužil pár stránek navíc. Očekávejte knihu naplněnou bolestí, ztrátou, smutkem, ale zároveň dobrodružstvím, láskou, nadějí a prozřením... Velmi povedené!

11 21.03.2024

Vodník mě velmi mile překvapil! Sice zhruba třetinu trvalo, než jsem se začetla, ale pak mě čtení opravdu bavilo. Fajn česká detektivka, na níž mi přišlo obzvlášť sympatické, že nebyla nijak přehnaná. Na začátku jsem dokonce uvažovala, že knihu odložím, přece jen pořád nové postavy, atmosféra nic moc, ale přesto mě zajímalo, co se vlastně ve skutečnosti stalo. A jsem moc ráda, že jsem ji nevzdala! Vyšetřovatele i prostředí jsem si upřímně oblíbila, nakonec se ukázalo, že i množství postav mělo svůj účel. Líbilo se mi, jak autorka vyšetřovatelské duo vystihla, nejsou to žádní superhrdinové, ale obyčejní lidé. Příbramsko jako součást našich luhů a hájů mi bylo blízké. Nicméně pár výhrad mám. První ten zmatečný začátek a přehršel postav. Zadruhé mi navzdory krásným popisům přírody chyběla atmosféra. Nejvíc tedy zpočátku. Možná to způsobil také fakt, že k české tvorbě přistupuju trochu nedůvěřivě. Celkově jsem však moc spokojená, už se těším na nějakou další autorčinu (nebo jinou českou) detektivku.

21 02.03.2024

(SPOILER) Předně nejde o historický román. Autorka prostě jen vzala historické postavy kolem čarodějnických procesů roku 1612 v Anglii, načež na ně napasovala vlastní smyšlený příběh. Ale o tom jsem víceméně věděla, jednak podle pohádkové obálky, která je mimochodem krásná, jednak podle recenzí zde. V rámci žánru román pro ženy se mi kniha líbila, četla se moc hezky a měla sympatické postavy v podobě Fleetwood a záhadné Alice. Ostatní se mi až tak zajímavé nezdály, hlavně Richard nebo matka Fleetwood by rozhodně zasloužili více propracovat. Hodně mě štvalo chování mladé šlechtičny, která moc touží po třech potratech konečně donosit dítě, ale nic jí nebrání v jednom kuse křižovat Lancashire na koni. Nevím sice, jak se k této činnosti stavěli v 17. století, ale každopádně kniha pak vyznívá naivně. Ona je vlastně celkově dost naivní a jednoduchá, člověk ji nesmí brát moc vážně. Závěr se mi zdál taky hodně uspěchaný. Soudní proces s čarodějnicemi táhnoucí se celou knihou jako červená nit v člověku vyvolává zvědavost, jak bude probíhat, co se bude dít, a nakonec se ho ani pořádně nedočká. Přese všechny výhrady mě ale četba velmi bavila. Pokud hledáte odpočinkovou knihu s poutavou zápletkou a silnou hlavní hrdinkou, pravděpodobně bude bavit i Vás.

13 16.02.2024

(SPOILER) Kdo čeká naivní milostný příběh zakázané lásky, bude zklamán. Naopak ten, kdo hledá reálný milostný příběh zakázané lásky bez klišé a ještě s přesahem, dojde si ve "Všech řekách" na své! Vztah popisují se vším všudy, od krásného pocitu zamilování, přes vášnivou lásku až po partnerské neshody. A protože autorka vychází z vlastní zkušenosti, děj i postavy působí o to skutečněji. Než jsem knížku začala číst, trošku jsem se obávala plytkého románku, který těží z toho, že dvojice pochází z nepřátelského prostředí - ona je Židovka, on Palestinec. Ale zasáhlo mě, jak hluboce izraelsko-palestinský konflikt ovlivňoval jejich lásku. Zasáhlo mě, jak měla Liat výčitky svědomí, že Hilmího miluje, jak ho musela skrývat před svými židovskými přáteli a hlavně, jak sebemenší zmínka o politice rychle vykrystalizovala v hádku. Žádná situace tu nebyla navíc. Každá měla svůj smysl ukázat, jak do sebe naráží myšlení Izraelců a Palestinců, jak se od sebe oba světy liší a přitom se podobají, ale nemohou se shodnout, aniž by popřely svou identitu. Člověka kniha nutí hodně přemýšlet, přehodnocovat, nahlížet na věc z jiného pohledu... Co se týká hlavní dvojice, více jsem souzněla s Liat, ale díky autorčinu bravurnímu vykreslení jsem chápala i Hilmího. Za zmínku stojí také krásný jazyk plný metafor a přirovnání. Ke konci nemám co říct, jen to, že mi zlomil srdce a slzy jsem měla na krajíčku (o to víc, že takto to opravdu skončilo). Jde o velmi smutný, dojemný příběh lásky s datem splatnosti, který ukazuje, že rčení "láska překoná vše" neplatí tak úplně vždy, že někdy jsou kultura a předsudky silnější. Knihu bych doporučila úplně všem - Izraelcům, Palestincům, Čechům, prostě komukoliv, kdo si chce přečíst silný příběh a aspoň přibližně nahlédnout, co cítí "účastníci" tohoto nekonečného konfliktu. Úplně na závěr dodám, že mě překvapila (a zabolela) zmínka o městě Lod.

17 31.01.2024

(SPOILER) Moje letošní první kniha a zrovna tak nádherná, poetická, přestože jde o beletrii! Už ze zkušenosti vím, že Kate Morton je úžasná vypravěčka, a v Návratu domů mi svoji genialitu pro psané slovo opět dokázala. Při četbě jejích románů mám pocit, jako bych všechny postavy osobně znala, prožívám s nimi každé trápení i radost. Nikoho nevykresluje černobíle, o každém se dozvídáme jak kladné, tak záporné věci. Miluju autorčin smysl pro detail při popisování, ne jen postav, ale i přírody, počasí, domů, pocitů, okamžiku... Prostě PÁNI! Pokud čtete tyhle romány, nečekejte rychlý spád, ale pomalé vyprávění, které nikam nespěchá a postupně se rozvíjí do košatého příběhu. Ano, některé situace se tu vyskytly vícekrát, pokaždé ovšem z jiného úhlu pohledu, což se mně osobně zdá sympatické. Na knize se mi moc líbily časté zmínky o spisovatelích, plus jsem ráda, jak přirozeně se současná linie doplňovala s minulostí. Hlavně, že se v současnosti autorka vyhnula běžnému nalézání partnerské lásky, ale vsadila na vztah mezi matkou a dcerou. Moc doporučuju, kouzelné to bylo!

25 13.01.2024

Sparks přesně tak, jak ho mám ráda! Prostý, krásný pohádkový příběh. Více slov netřeba.

21 16.12.2023

(SPOILER) Tento thriller, autorčina prvotina, začal celkem nenápadně, náznaky něčeho děsivého se objevovaly postupně. Ve druhé půli ovšem nabral takové tempo a napětí, že jsem od něj jen těžko odcházela. Susaniny pocity viny, strachu, zmatení a vůbec neschopnost vyznat se sama v sobě mi ji tak přiblížily, že jsem jí upřímně držela palce. Jenny píše navíc super čtivě. Ano, konec je překombinovaný, ale mně spíš vadilo množství nelogičností - např. Mark se distancoval od "přátel" z univerzity, ale přitom si kousek od kanceláře kápa party koupil dům; když sehnal Susan právničku pracující v oné firmě; lidem, kteří mu vlastně zničili život, věřil víc než své ženě... A nechápu, proč se kniha jmenuje v češtině Ztichlý dům. Vcelku to byla skvělá jízda, ale jak se dalo očekávat podle anotace, plná bolesti.

9 06.12.2023

Znovu se mi potvrdilo, že poutavé prvky (duchové, starý dům, nemluvící holčička, divní lidé atd.) zdaleka nezaručují poutavost knížky jako celku. Anotace "Volání mrtvých" mě sice okamžitě upoutala, neslané nemastné zpracování ale jednoznačně kladně hodnotit nemohu. Prostě tomu chybělo "něco", co by mě propojilo s postavami, a já bych jejich příběh prožívala jako svůj vlastní. První polovina měla navíc nulovou atmosféru, ta druhá o něco lepší. Kniha působí jako jedna velká protáhlá deprese. Právě natahování a opakování jí podle mě dost uškodily (to ještě nemluvím o řadě nedomyšleností v závěru). Od samého začátku mi nesmírně vadila podobnost s knihou "Ztraceni" od autorčiny kamarádky Anity Frank. Podobnost ani ne tak dějová, i když tu jsem taky našla, ale hlavně v téměř shodně opsaných situacích, pouze se změněnými jmény. Na místě Anity Frank bych své kamarádce "její" román otloukla o hlavu, než psala pochvalná slova. Rozdíl mezi oběma knihami ovšem spočívá v tom, že "Ztraceni" jsou kvalitativně úplně někde jinde, aspoň podle mého názoru. Nečíst tento skvost pár měsíců předtím, možná bych se na "Volání mrtvých" dívala jinak. Přesto věřím, že si své nadšené čtenáře najde. Já hodnotím průměrně, protože i přes veškeré výhrady jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne. Oblíbila jsem si postavu Mary.

12 18.11.2023

Skvělá kniha o životě velké české spisovatelky Boženy Němcové. Je znát, že jde o sepsání na základě filmu, stylistika je jednoduchá a některá místa by si zasloužila hlubší propracování, ale já si brzy zvykla a tento styl mi nijak nevadil. Vzhledem k tomu, že "Božena" je jediným beletristicky zpracovaným životopisem o Němcové, přikláním se ke všem pozitivům, která ve mně kniha vyvolala:

- popsala osobnost Boženy především jako odhodlané a smělé ženy,
- spojila jednotlivé úseky Boženina života s jejími díly,
- ukázala v jiném, lidštějším světle Josefa Němce,
- provedla salony, plesy i chudými komůrkami,
- setkali jsme se s řadou jiných známých osobností,
- citově na mě působila,
- byla čtivá a stránky rychle ubíhaly

12 08.11.2023

(SPOILER) Zápletka mi celou dobu připomínala jinou autorčinu knihu a stejně jako u ní jsem byla rozhodnutá dát nejvyšší hodnocení. Obsahovala zkrátka vše, co má podle mě zdařilý příběh obsahovat. Nad to (jako obvykle) skvěle napsané. Jenže pak přišel závěr a ten mi vůbec nesednul. Na Dianiných knihách mám ráda, že se pokaždé věnují určitým morálním dilematům. Tady bylo však odbyto dost rychle, chybělo mi hlubší propracování. A výsledek? Spíš nemorální. Žít ve lži mi nepřipadá správné, navíc vzhledem k množství lží v minulosti.

11 14.10.2023

Dočetla jsem Slavíka a mám z něj trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně to byla fantastická, emocemi nabitá kniha, na kterou určitě hned tak nezapomenu. Ukázala mi válku ve Francii zase z jiného úhlu pohledu - jednak z pohledu obyčejných lidí, kteří za neuvěřitelně krutých a beznadějných podmínek "přežívali", jednak z pohledu členů odboje. Isabelle mi jako hrdinka sedla na první dobrou. Její odvaha a odhodlání mi imponovaly, i když někdy to s tou svojí impulzivností opravdu přeháněla. K Vianne jsem si cestu hledala postupně, ale nakonec jsem si ji taky oblíbila. Rozhodně zajímavou postavou byl kapitán Beck, na němž autorka ukázala, že ani Němci nebyli všichni stejně špatní. Přiznávám, že téměř do konce jsem váhala, kdo je onou starou paní v roce 1995. Nicméně na druhou stranu pár kritických poznámek mám. Moc se mi líbilo, že hned na začátku knížka nabrala dynamický děj. Prostě jsem okamžitě věděla, že tohle bude silné čtení, psané lidsky a čtivě. V tom jsem se vůbec nezmýlila, to ne, ale navzdory dramatickému začátku se celá první půle hodně táhla. Většinu napětí, smutku, bezmoci, bolesti a všech možných pocitů autorka scvrkla do druhé poloviny. Tady se mi naopak zdálo, že je těch událostí až příliš. Zatřetí mi román v některých momentech (hlavně při zdůrazňování vzhledu žen a mužů) připomínal naivní románek pro ženy, které autorka také píše. Což je opravdu podivné vzhledem k množství popsaných krutostí... Musím však podotknout, že mě milostná linka a celkově důraz na lásku všeho druhu hluboce dojímaly. Souhrnně řečeno, román je to skvělý, krásně podaný, ale asi jsem čekala malinko víc. Možná kvůli tak vysokému hodnocení.

24 30.09.2023

Sága Sedm sester je pro mě taková knižní telenovela, ale díky famóznímu stylu psaní velmi zdařená a kvalitní. Lucinda byla jedna z mála autorek, která dokázala propojit současnost a minulost, aniž by se současná linka zdála nadbytečná. Už počtvrté hluboce chválím a klaním se autorce, protože i v případě Sestry s perlou mi dokázala svým příběhem doslova vzít dech. Jako vždy zde krásně pracuje s fakty a zakomponovává je do fiktivního děje. V první polovině se současnost malinko táhla, což ale v kontextu celé knihy nemůžu vnímat negativně. K Cece jsem přistupovala opatrně, protože mi ze sester padla do oka nejméně, ale díky jejímu příběhu jsem si ji skutečně oblíbila. Byť její volba vztahu nedopadla podle mých představ, chápu ji. Také jsem si, podobně jako další komentující, v minulé linii všimla určitých stejných prvků, ale líbí se mi, jak s nimi Lucinda vždy pracuje trochu jinak, takže žádná kniha není totožná. A co se tady týká zápletky? Ta byla prostě kouzelná, moje romantické já plesalo, nádhera! Se Cece a Kitty jsme se vydali do Austrálie, kde jsme se dozvěděli více o Aborigincích a jejich tradicích, o perlovém průmyslu či místní přírodě. Tentokrát plesalo moje dobrodružné já. Tuto divokou, nespoutanou zemi jsem si zamilovala a ráda bych se tam jednou podívala.

22 11.09.2023