Micha-Él
komentáře u knih

Příběh kostelničky a její schovanky Jenůfy je citlivý a dojemný. Ukazuje, jak marnivá dokáže být láska (ze strany Števy) a hlavně sepjatost způsobenou konvencemi. Knížku jsem četla v románové podobě a jsem za to ráda, je přece jen podrobnější. Běžně mi venkovská tematika nic moc neříká, tady se mi ale velmi líbila. Naopak mi místní dialekt v textu ještě lépe umožnil prožívat osudy hlavních postav. Mohu jen doporučit!


Už jsem asi milionkrát viděla filmovou verzi s Danielem Auteuilem, kterou zbožnuju, tak jsem si řekla, že si konečně přečtu i předlohu. No, upřímně prvních asi sto stran, s výjimkou vraždy Neverse, byla neuvěřitelná nuda a tlachání takřka o ničem. Což jsem ale překonala s ohledem na to, že se jedná o realistický román, tudíž než se děj rozjede, bude to chvíli trvat. A opravdu! Děj se rozvíjel všemi možnými směry, stránky ubíhaly a já se nemohla dočkat, ač jsem věděla, jak to celé dopadne, kdy bude spravedlnosti učiněno zadost! Musím říct, že to byl nádherný zážitek se na chvíli přesunout do Francie 18. století! Neohrožený Lagardère byl neodolatelný, Gonzague záporák jako vyšitý, Aurora něžná a půvabná, o dalších postavách ani nemluvě. Prostě, jak je bezvadný film, tak je krásná i kniha.


Moje první kniha od Kundery, v níž jsem si jeho styl zamilovala. Je srozumitelný, inteligentní, velmi dobře propracovaný a dokáže okamžitě zaujmout. Celkově se mi "Žert" hodně líbil a ze všeho nejvíc jsem byla zvědavá, jak se vyvine Ludvíkův vztah s Lucií. To mě sice hodně zklamalo, ale i takový je život. Jinak popis Ludvíkova mládí, roky u PTP ad. byly pro mě moc zajímavé. Přijde mi naprosto geniální, v kolika rovinách se zde vyskytl onen žert. Nejvíc mě pobavil Helenin pokus o sebevraždu. :D


Ač nereálná a těžce přehnaná, ale v rámci svého žánru naprosto super! Je mi docela jedno, jestli je to horor nebo temná pohádka, mě knížka velmi bavila. Vzhledem k tomu, že duchařinu můžu, jsem si to vyloženě užívala :)


Nádherná, citlivá a smutná knížka... Hodně se podobala "Love story" a "Než jsem tě poznala", všechny tři jsem si zamilovala.


Pro mě moc příjemné překvapení! Začátek mi připadal dost zdlouhavý a Neve se chovala jako hlupá husa, ale jakmile přijela do chalupy, už jsem nemohla přestat číst, jak mě děj vtáhl. Bylo to hodně smutné, všechno logicky vysvětlené a závěr malinko sentimentální, ale já jsem naprosto spokojená, nevyžaduju, abych se při každém thrilleru třásla strachy, i když i na takové okamžiky jsem tu narazila. :)


Vždycky jsem ráda, pokud mi knížka něco dá a posune mě dopředu. Netrpělivost srdce tohle výborně splnila, jedná se o dokonale propracovaný psychologický román, v němž se autor zamýšlí nad lidským soucitem. Edita, poručík, Kekesfalva, Condor, zkrátka všechny postavy byly maximálně reálné a nikdy nepůsobily černobíle. Často jsem se zamýšlela, jak bych se v situaci sama zachovala, proto se rozhodně nejedná o nějakou oddechovku, Zweig neustále čtenáři předkládá, nad čím by měl přemýšlet. Edita byla bezpochyby rozmazlená, ale pak jsem si říkala, přesně to, co Zweig psal - vždyť je nemocná... Název románu do posledního puntíku vystihuje jeho myšlenku, jen jsem si říkala, jak je to s tím soucitem, tkví opravdu v tom, abychom se obětovali? Těžko říct, myslím, že je na každém, k čemu po přečtení dospěje. Bezvadná kniha!


Námětově byla Lolita geniální, ale její zpracování mě tolik nenadchlo. Nějak mi nesedl Nabokovův květnatý jazyk a styl psaní. Děj by mohl být vynikající, ale přišel mi zbytečně zdlouhavý, obzvlášť cestování po Americe. Více mě zaujala poslední část knížky, ve které došlo k vygradování příběhu. V době vydání bylo jistě šokující vyrukovat s takovým tématem, ale v současnosti jsou napsány daleko syrovější a nechutnější romány, takže to spíš považuju za nahlédnutí do myšlení lidí v 50. letech minulého století.


Krásné, moc smutné dílo, které doplňuje Remarqeův excelentní vyprávěcí styl. Láska mezi Pat a Robbym byla tak citlivě a realisticky popsána, že jsem celý děj prožívala, jako bych byla jedna z postav. Líbilo se mi, že kniha má hlubší myšlenku než jen vyprávět klišé milostný příběh. :)


Ke knize mě přivedlo filmové zpracování z roku 2006, které mě doslova uchvátilo. Román toto uchvácení však ještě znásobil! Zamilovala jsem se do příběhu, který Jana prožívala, její strasti i radosti jsem zažívala s ní. Nádherné dílo právem se řadící do klasiky, ukazující emancipaci ženy a zároveň obsahující emocemi nabitý milostný příběh Jany Eyrové a pana Rochestera. Nelze opomenout ani vynikající tajemnou atmosféru knížky, bez níž bych si ji těžko tolik užívala. Charlotte mistrně popisuje krajiny, počasí a všechno ostatní. I když nemám v oblibě zdlouhavé popisy, Janu bych si bez nich nedokázala představit. Moc se mi líbí psychologická propracovanost hlavní hrdinky.... :)


(SPOILER) Přiznám se, že jsem očekávala, že autor bude vyprávět o společném životě Lauren a Arthura. To sice není pravda, ale i tak se mi příběh líbil, zejména z hlediska čtivosti. Obě hlavní postavy byly sympatické, děj příjemně plynul, prostě klasická oddechovka. Na druhou stranu narovinu říkám, že "A co když je to pravda" je o hodně lepší. Děj "Potkat Vás znovu" celkem dost opisuje předchozí knížku, takže jsem se chvílemi nudila a pasáže mi přišly zdlouhavé. Nicméně autorův um psát a čtivost knížky jsem si vyloženě užívala, jsem moc ráda za přečtení románu :)


Knížku jsem četla jako teenager a opravdu mě zasáhla. Je to krásný příběh dvou zamilovaných lidí, který ale není nijak plytký. Na tomto milostném příběhu Levy ukazuje, jak je život krátký a nikdy nevíme, kdy skončí. Hodně jsem při četbě přemýšlela o smyslu života, jeho pomíjivosti, hodnotě apod. Příjemná kniha ukazující to, že pokud žijeme "normální" život, ani si neuvědomujeme, že může každým okamžikem skončit.


Ke knize můžu říct jedině "wow"! Přestože se příběh zprvu tváří jako tuctový románek pro náctileté a Viktorčino utápění se v depresi je nakažlivé, tak čím jsem se víc začetla, tím víc mě Černooká pohltila. Anna má u mě velké plus za skvěle zvolené téma, děj i nádherný jazyk :) Ze začátku mi na knize scházelo poslání, něco, proč číst dál, ale to dokonale splnil postup děje a závěr! Knížka otevírá čtenářům okno do světa duševně nemocných a vysílá vzkazy - "všímejme si, co lidi kolem nás trápí" a "hlavně o každém sebemenším problému, ale naopak i radosti MLUVTE!" To je podle mě hlavní poselství románu :) Autorka mě velice příjemně překvapila, Černooká je vynikající start její spisovatelské kariéry. Samozřejmě, že mám nějaké výhrady, zejména dost pochybuju o tom, že popsaná halucinace je příznakem deprese, ale to nechávám stranou díky převažujícím pozitivům. Myslím, že jde o plnohodnotnou a dokonce nadprůměrnou knihu pro dospívající, kterou by si však měli přečíst i dospělí!


Třetí pokračování příběhu ze života Lou se mi moc líbilo. Po trochu nepovedeném druhém díle velmi příjemné překvapení a myslím, že "Sama sebou" je pro mě jen o pár stupínků níže než "Než jsem tě poznala", které je pro mě nepřekonatelné :)


Moc hezká knížka, která si mě podmanila kromě jiného svou tajemnou brontëovskou atmosférou. Ze začátku byla hodně podobná Janě Eyrové, což mě k příběhu připoutalo, protože J. E. miluju. Nicméně se rozhodně nejedná o bezmyšlenkovou kopii románů od sester Brontëových, ale o svébytný, hluboce propracovaný příběh. Podoba s J. E. je opravdu jen zdánlivá, protože hlavní hrdinka je povahově doslova opakem Jany. Její povahokresba se mi zamlouvala, i když se musím přiznat, že chvílemi jsem nemohla uvěřit, že by mohl někdo být tak naivní. Pak jsem si ale uvědomila, že lidé jsou různí a v době před 2. svět. v. skutečně byly poměry odlišné, tak proč by se hrdinka nemohla chovat tak jako v knize. Musím vytknout jen drobnost - chybělo mi jméno mladičké hrdinky. To nic ale nemění na tom, že od autorky si určitě přečtu i další knížky, její styl jsem si oblíbila.


Výborná knížka, která provede čtenáře životem i dílem Franze Kafky, moc mě bavila. Nelze opomenout ani působivé ilustrace Renáty Fučíkové, které knize dodávají pravou kafkovskou atmosféru. Za mě velmi povedené umělecko-didaktické dílko, podle mě by se hodilo klidně jako učebnice pro SŠ :)


Z knížky mám smíšené pocity, začnu tedy těmi pozitivními. Příběh je stále velmi čtivý a příjemný, zápletka s Lily byla úžasná. Lou se mi taky celkem líbila, ale asi jenom do čtvrtiny mi přišla jako ta Lou z minulého dílu. Pak už děj začal být hrozně rozvláčný a hlavně bylo do očí bijící, že Jojo píše pokračování kvůli fanouškům, tudíž to pak celé vypadalo dost nepřirozeně. Nevím, knížka jako taková se mi docela líbila, dokonce beru i to, že navazuje na dokonalou jedničku, které ale kvalitou nesahá (s prominutím) ani ke kotníkům... Ale trochu mi uniká, proč musel mít příběh 400 stránek, když už v půlce bylo jasné, jak dopadne? A pak veškerá ta smontovanost - nehoda Lou, Lily, záchranář, ale co následovalo potom, mě nudilo, nebýt poutavého stylu autorky. Přitom se ze zápletky dalo vytěžit hodně, jen kdyby autorka netrvala na těch 400 stranách! Konec mi přišel divný úplně a zase mi tam vadí předtucha toho, že si autorka nechávala otevřené dveře k "Still me". Během čtení mě napadla dějová podobnost s "Oliverovým příběhem" od E. Segala, který mi ve srovnání s "Životem po tobě" přišel nenucený. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale kvůli výše zmíněným negativům nakonec dávám 3* :)


Nemůžu rozhodně říct, že by mě Hvězdy nechaly chladnou, to rozhodně ne. Je to pro mě vzácná knížka plná citu, přátelství, lásky, ale zároveň také smutku, smrti a ztráty. Je to prostě takové must-read... Nicméně, přišlo mi, že postavy Hazel a Guse jsou příliš přemoudřelé, že neustále chrlí nějaká moudra. Na druhé straně se mi líbilo, že jsou to chytří a inteligentní mladí lidé, ale nějak mi nesedly. Možná je to i divným obdobím, které jsem sama v době četby prožívala. Paradoxně se mi ale právě ty citáty moc líbily... J. Green zvolil hodně bolestné a složité téma rakoviny, za jehož velmi dobré uchopení mu dávám 4* :) Co se týká filmu, ten mě zaujal ještě o trošku víc, Hazel s Gusem mi tam přišly sympatičtější, takže nejspíš se ke knize ještě vrátím. :)


Knížku jsem četla jako povinnou četbu (VŠ), ale musím říct, že se mi moc líbila. Jedná se o příjemnou dětskou knihu, ve které najdeme spoustu věcí k zamyšlení :)


*Možné spoilery*
Právě jsem dočetla tuto knihu a k mému překvapení cítím vnitřní spokojenost s koncem! To, že jde o výjimečný tragický milostný příběh s bezvadnými dialogy a skvěle propracovanými postavami, nemusím znovu opakovat. Ale "Než jsem tě poznala" nabízí člověku podívat se na problém z více úhlů. Přiznám se, že zpočátku (po jeho rozhodnutí) jsem si o Willovi myslela, jak je neskutečně sobecký a zvyklý žít život podle svého plánu. Ano, to je částečně pravda, ale nezáleží na naší svobodné volbě? A o tom právě knížka je.
