Michajela.cz komentáře u knih

Ahoj, jsem hyperglykemické kóma a přišlo jsem zkrátit tvůj život o dva, možná tři dny!
Tímto se autorce omlouvám, ale mě si tímhle kouskem nezískala. Dílo je tak trochu strojené, slepované a místy čtenáře až bolí..
Je sice milé, že je knížka stavěná na skutečném příběhu, ale to ten sladký "zápach" moc nezmírní. Druhý díl, jsem (naštěstí) nečetla... (a pokud budu ležet v kómatu a někdo z přátel se rozhodne mi předčítat nějakou knížku, upozorňuji jej, že pokud sáhne po druhém díle, tak vstanu z lůžka a uvidí nevídané!).
Nejsem autor, takže do stylu plkat nebudu, ale jestli autorce mohu jako čtenář poradit, pokud se teda bude pokoušet o další výtvor...prosím, pokuste se zakomponovat do příběhu i děj. Kuju a hodně štěstí!

3 03.09.2018

Knížka nebyla špatná, to vůbec ne.. jen mi tam něco chybělo. Děj je sice předvídatelný, ale příběh je psaný čtivou a snadno stravitelnou formou. Doporučuju v případě, že vás unesou mimozemšťani a kompleně vám vymejou mozek a nebo když si budete chtít jen tak orazit u nenáročné knižní limonády.

2 26.06.2018

Při čtení Cabicara jsem se poměrně často smíchy až dusila! Dobře, trochu přeháním, ale tlemila jsem se často nahlas (možná proto, že jsem některé autorem popisované situace poznávala ze zkušenosti).
Jako malé holčičce mi moje maminka říkala:
Srandičky, srandičky, vono tě to přejde!
S Cabibarem? Nepřejde mamko!
Není to sice žádná hitparáda, ale sémo támo se člověk dobře pobaví.

17.06.2018

Poutavé téma zpracované příjemnou formou. Po přečtení - kudy chodím, tam se rozhlížím po kamenech a křížích, a když nějaký najdu, moje fantazie pracuje na představě o historii nalezeného útvaru. Malý antropolog ve mě se pokaždé zaraduje, že představivost nezahálí.
Inspirující to dílo!

1 17.06.2018

Tuhle chuťovku jsem četla již v minulosti a už poprvé jsem ji zhltla za jednu noc. Když na mě jukla z knihovny tak jsem ji původně chtěla jen posunout o poličku víš, jenže... jak už jsem ji měla jednou v ruce žejo.....
Četla se i po čase jedním dechem a těším se, až se konečně pustím i do zbývajících knih Sebastiana Fitzka, které netrpělivě čekají ve čtečce na to, že je rozlousknu.

2 17.06.2018

Teda, teda, teda! Copak se mi to dostalo do spárů?
Opravdová literární lahůdka!
Knížka má spád po celou dobu. Kapitolu za kapitolou jsem si říkala "holka, za chvíli to začne být nuda, dej si kafe, ať neusneš, buď připravená, za chvilku to přijde..."
No, a vono prd a vořech!
Strýček Zafón mi normálně nedal vydechnout! A když to už, už vypadalo, a já se zvedala, že je čas na kávu, tak hlavní hrdina zase někam vlezl, někoho potkal, nebo někdo někomu něco... a já jen kroutila hlavou.
Celý příběh se nesl v tak nějak pochmurném duchu, a čekala jsem, že hlavní hrdina a jeho otec si k sobě najdou cestu, trochu svůj vztah utuží.. neva.
Vynahradil mi to barvitý popis persón i prostředí, krásná hra se slovy a hlavně sympaťák Fermín. S ním bych ráda zašla na pivo a na obložené chleby, páč to musí být řízek! :)
Závěrem bych asi řekla...co, no?
Done Zafóne, máš u mě plnej počet hvězd!

6 26.03.2018

Čtení téhle knížky jsem už nějaký čas odkládala... jednak proto, že mám kopu knih co čekají až se do nich pustím ale hlavně kvůli tomu, že jsem měla strach, že mě zklame.
Téma druhé světové války mne přitahuje už od dětství a mám za sebou hodně knih s touto tématikou. Nebyla jsem si tak úplně jistá tím, co od ní mám očekávat a mohu říct, že mne velice překvapila po všech stránkách.
Příběh Miri mě rozesmunil, ale příběh "tety" Hany mě úplně pohltil...
Knížka je psaná čtivou formou. Její kompozice je opravdu dobře promyšlená! Ty krásné jazykové formulace a kličky!! Paní Mornštajnová je kouzelnice! Některé pasáže jsou opravdu symfonií!
Opět mám za sebou (tedy, vlastně stále ještě před sebou) knížní poklad, který mne donutil k zamyšlení. Především o pomíjivosti, všednosti, o malých i velkých lidských osudech na pozadí světové války.
Co všechno má vliv? Co může zacloumat s lidskými osudy? Jak málo stačí?
Jeden dopis, uschovaný v knize, jeden malý sladký věneček, jeden malý prohřešek proti vůli rodičů, jedna dívka toužící po štěstí, jeden chlapec, jedno jediné slovo, jedna věta... každá maličkost může rozhodnout o osudu jednotlivce i o osudu celých rodin...
Pohnuté osudy obyčejných i neobyčejných lidí v neutěšené době plné nenávisti, ve které nemůžete věřit nikomu.
Knížka mě okouzlila, dojala, poučila, rozplakala, donutila mě k zamyšlení a tím si zasloužila své místo v mojí knihovně.
Děkuju autorce a smekám kulicha!

13 26.02.2018

Tak tuhle knižní krásku jsem zhltla jako malinu!
Psané stručně a bez příkras (dobře, sem tam něco málo). Myslím, že má naději na slušně rozjetou sérii. Uvidíme, co na nás její autorky chystají v dubnu :)
Románky pro ženy mají teď o něco větší šanci, že se do nich ponořím o trochu víc..jen neusnout na vavřínech, žejo...
Jsem ráda, že jsem po ní šáhla při zamračeném dni. Vřele doporučuji!

5 20.02.2018

Taková zajímavá sonda do života manželů, kteří si myslí, že znají jeden druhého.
Díky knížce jsem se zamyslela nad tím vším. Nad tím, že si myslíte, když si někoho vezmete, žijete spolu, sdílíte společnou domácnost, máte společné přátelé a cítíte se spolu šťastní, tak to i znamená, že toho druhého OPRAVDU znáte? To ani omylem!!
Řekla bych, že vztah Toma a Karen, který je kostrou příběhu, je (sice trochu okořeněný vraždou) opravdu ze života... lži a kostlivci ve skříni, mezi dvěma milujícími se lidmi.
Kniha je psaná v kratších kapitolách, a neustále jsou v nich odkrýváni ti kostrouni..a ten závěr, opravdu mě překvapil!
Dobře čitelná knížka s překvapením.

1 18.02.2018

Četla jsem mnoho knih s tématikou druhé světové války, tudíž mě začátek knihy nijak nepřekvapil a bylo to pro mě spíš takové bla, bla, bla...ale najednou mě to chytlo!
Nevím, co přesně mě vtáhlo do děje. Možná ten krásný a velmi detailní popis jednotlivých postav, prostředí a pocitů hlavních postav :) Ať už to bylo cokoliv, najednou jsem soucítila se Stellou a zamilovala se do Dana. Najednou mě ten škrobený černoprdelník Charles vyloženě ... grrr! Chvilkami jsem dokonce cítila i cigaretový kouř, vůni rozkvetlých růží ale i zimu, která prostupovala dům na Greenfields Lane (a to tak intenzivně, že jsem si musela vzít pletený fusekle!).
Musím se přiznat, že posledních cca 20 stran jsem dočítala s očima zalitýma slzami a s krabicí kapesníků v ruce...

12 06.02.2018

Tož, knížka je to čtivá...
Zajímavá zápletka, krátké kapitoly a celkem dobré vykreslení charakteru každé z hlavních postav. Líbilo se mi, že jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny všemi hlavními aktéry tzv. "na přeskáčku". Díky tomu, jsem si udělala lepší obrázek o každém z nich :-) Kapitolu za kapitolou jsem dumala a kolombovala, kdo to udělal, a musím se neskromně pochlubit, že jsem hádala správně !!!

30.01.2018

Celkem fajn thrillerovka. Četla jsem ji jedním dechem.
Pomalejší rozjezd, čekáš co přijde a pak spááád. Hlavní hrdinka mě teda začala rozčilovat už někde v první třetině - kňoura jedna, ve druhé jsem ji podezřívala, že je masová vražedkyně a ve třetí jsem tak trochu doufala, že už ji někdo klepne po šošoli. Promiň Quinn, ale takovou fňuknu, která neví co chce (nebo kterého chlapa chce) aby člověk pohledal. Chápu, že jsi to neměla jednoduchý, ale chvilkami jsem měla pocit, že ti útočník poškodil vegetativní nervový systém.
Můžu bez rozpaků říct, že jsem se s Quincy loučila bez slz.
Styl psaní a uspořádání textu do krátkých kapitol hodnotím kladně a retrospektivu mám ráda, takže za mě - doporučuji.

1 06.01.2018

Po delší době jsem sáhla po romantické knížce. Nevěděla jsem tak úplně, co od ní mám čekat. Po přečtení něco málo recenzí jsem byla připravená na takovou trochu netipickou "Lanczovku". Prostě letní romantická limonáda. Avšak ouha! Když jsem doslova jedním dechem přecumlala několik prvních kapitol, bylo mi jasné, že se bude vzpomínat na první lásku..
Tak trochu nadneseně, řekla bych až idealisticky líčená první lovestory mě doslova pohltila. Říkám idealisticky? Ale takhle opravdu většina puberťáků vnímá první lásku.. Kladně hodnotím i vlastní pohled obou hlavních hrdinů na prožívání a myšlení v období první zamilovanosti.
A co se týče příběhu.. trochu "vyumělkovaný" vyhrocený popis sociálně slabší americké rodiny v kontrastu idealogické rodiny z vrstvy střední, ve mě pořád tak trochu vzbuzoval naději, že se objeví buď nějaký úchylný strýček (Bingo! Jen to byl otčím) a nebo jednorožec co prdí duhu. Závěrem bych jen řekla, že pokud si chcete zavzpomínat na pocity první zamilovanosti, rozhodně si knížku přečtěte.

1 09.10.2017

Období devatenáctého století, Anglie...pro mě dobrý výběr. Zápletka není až tak složitá, a není těžké se v ději orientovat. Prostředí a postavy jsou vykresleny vskutku dickensovsky! Konec mne ani tak nepřekvapil. Jen mě zamrzelo, že začátek knížky se nesl tak trochu v lážo plážo duchu - jako mám na všechno dost času - a konec knížky je takový - Fofr! fofr, musím běžet! Řečeno jinými slovy...ze začátku popis (někdy až moc) podrobný a na konci už jen takový hrubý, že jsem si po přečtení říkala, že je to škoda.
Jinak za mě 3 hvězdičky, protože - říkejte si co chcete, ale - Honzík Boynů prostě umí !!!

3 26.09.2017

Přišla jsem, četla jsem, přečetla jsem...
Nápad napsat pohádku pro děti o lahodném moku je vskutku originální!
Otevřela jsem si knížku a pivo. Mezi doušky dobře vychlazené dvanáctky jsem se stále usmívala. A tak to (alespoň podle mě) má být. Doslova jedním dechem bylo po knížce (a po třetím pivu).
Dočetla jsem a jdu na jedno točený!

5 23.09.2017

Zlodějka na mě koukala z police už nějakou dobu ale pořád jsme její čtení odkládala "na potom". Hlavně z obavy, že mě po přečtení zklame.
Mám za sebou XY knih, které popisují příběhy z období druhé světové války a tak nějak jsem se domnívala, že už mne v tomto ohledu nic "nevzruší".
Ovšem způsob, jakým autor líčí dojemný příběh Liesel mě velmi mile překvapil. Hltala jsem písmenko po písmenku, slovo po slovu, kapitolu po kapitole a najednou - konec.
Knížka mne donutila, abych se zhluboka zamyslela a zafilozofala si....a to mě bavilo asi nejvíc. Smrt vypravěčka dodává knížce šmrnc. Takže co dodat? Zlodějka nezklamala a mohu ji doporučit.

5 23.09.2017

Hrdý a ftipný Budžes mě pokaždé totálně rozseká!
Tolik situací, kdy musím položit knížku, abych si otřela slzy od smíchu...bránice mě bolí ještě pár dní po dočtení.
"..Helenko, večeře!"
" Děkuju, ale já ještě nemám hlad ty kur*o!"
Mám to štěstí, že můžu porovnat Knihu s divadelním představením. Nuže, směle si dovoluji tvrdit, že kdo viděl paní Hrzánovou v roli Helenky Součkové mi jistě souhlasně odkývne - v jejím podání je představení působivější než knížka.

1 12.07.2017

Krásná knížka! Když už se blíží ta chvíle, kdy tušíte, že pejskův život se nachýlil a do očí se dostanou slzy, knížka dodá naději, že se pejsek reinkarnuje do dalšího a jeho život nekončí. A čtenář se může těšit na další příběh psa a člověka...
Kdo měl někdy psa, pochopí a ocení...

5 11.07.2017

Jako velkou milovnici kávy mě autorčin osvěžující nápad velmi zaujal. Jen mne trochu zamrzelo, že téma mohla trochu víc rozpracovat. Děj byl sice chudší, a závěr knížky byl zcela předvídavý, ale již od prvního kafíčka jsem přemýšlela, jaký nápoj by hlavní hrdinka připravila mě... asi střední karamelový latté se špetkou skořice...

2 11.07.2017