MichiRat
komentáře u knih
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Plakala jsem. Prostě co k tomu říct. Krásná kniha, kterou si může přečíst i dospělý člověk. Nebo by spíš měl?
Smrt staré posluhovačky
Agatha Christie
Když nevím, po čem sáhnout, rozhodnu se pro Agathu, která nikdy nezklame. A nezklamala ani teď.
Nemusela jsem se přes nic prokousávat, četla jsem v kuse a přesto, že jsem měla několik podezřelých na vraha, ani jeden to nebyl. Závěr byl opět překvapivý, jen jsem se po nějakém čase začala ztrácet v tom, kdo je kdo, v příběhu se objevovalo na můj vkus až moc jmen.
Rady zkušeného ďábla
C. S. Lewis (p)
Knihu mám v povinné četbě a vrhla jsem se na ni hned.
Bylo to... Děsivé. Děsivé a spoustu věcí jsem si uvědomila.
Zvlášť konec mě zarazil - ďábel ale opravdu milovat nemůže.
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
O této nemoci jsem v životě neslyšela a strašně mě celý příběh bolel.
Dva se zamilují, ale nemohou se dotknout.
Příběh byl plný nečekaných zvratů, nenudila jsem se, hodně jsem si poplakala. Hrdiny jsem si moc oblíbila a cítila jsem bolest, kterou museli cítit. Co bych dělala, kdybych se nemohla dotknout toho, kterého miluji?
Knihu všem doporučuji. Člověk si uvědomí, jaký dar je i obyčejný dotyk.
Dům na pobřeží
Daphne du Maurier
Tak... Jak bych začala?
Ke knize jsem se dostala vlastně celkem náhodou, má babička třídila své knížky a spoustu mi jich dala.
Začala jsem knihu číst a nadchla mě. Námět je velice zajímavý. Drogy, kterými se člověk dostane do minulosti? Za mě paráda. Nějak jsem se ale nemohla prokousat přes scény se záhadným jezdcem. Hrdinovy návštěvy minulosti mě moc nebavily...
Druhá půlka knihy ale byla skvělá. Mělo to rychlý průběh, věci se děly nečekaně a spoustu toho bylo pro mne překvapením.
Zvlášť konec byl zajímavý, ten jsem tedy nečekala...Co všechno člověk vymění za drogy? Ano... Klidně i vlastní rodinu.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
No... Tak tahle kniha ve mně zanechala smíšené pocity. Do dvorů jsem se zažrala hned po prvních stránkách, na začátku jsem milovala Tamlina, ke konci samozřejmě Rhysanda... Feyre jsem si celkem oblíbila, to se ale nedá říct o Nestě a o Elain.
Chvílemi mi sice Dvory připadaly jako kniha z wattpadu, ale prostě... Omg. Nedokážu se furt vzpamatovat.
Mrzelo mě ale, že nebylo objasněno, jak to dopadne s Cassienem a Nestou, s Elain a Lucienem... Moc jim ty vztahy přeju.
To samé s Azrielem a Mor. Měla by mu říct pravdu o své orientaci, Azriel by se měl zamilovat do někoho jiného..
Všech těch lidí mi bylo líto, protože jsem nevěděla, jak to s nimi vlastně dopadlo.
To ani nemluvím o Tamlinovi. Na konci se zachoval správně. Stejně jako Feyre bych mu přála, aby žil šťastný život. A já pevně doufám, že bude.
Čtvrtý, dodatečný díl, se číst nechystám, podle recenzí to za moc nestálo, a já si Dvory nechci zkazit. Nevím no, když to píšu, chce se mi brečet, protože jsem musela opustit svůj milovaný vílí svět a své přátelé (ano, čtení knih vážně prožívám). Hodně věcí mě prostě mrzí, ale možná to ten otevřený konec chtělo. I když já otevřené konce ze srdce nenávidím.
Plešatá zpěvačka / Židle
Eugène Ionesco
Za mě skvělý! Díky této knize jsem přišla na chuť absurdnímu dramatu. Doporučuji všem milovníkům chaosu.
