Mikanadeta komentáře u knih
(SPOILER) K autorce a této knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě. A rozhodně nelituji. Příjemná oddechovka, místy vtipné okamžiky a i trocha té erotiky a jo, přiznávám, při popisu scén jsem nutně musela svést manžela. Za mne tedy super, Poppy a později i Ryan mi byli sympatičtí (tušila jsem, že s tou Ryanovou tvrdou slupkou to nebude jen tak, že bude i jiný). Moc jsem jim fandila a celou dobu jsem si přála, aby byli spolu.
Určitě se pustím i do dalších knih autorky.
Ze začátku slabší rozjezd, zjruba od čtvrtiny už to mělo grády. V jednu chvíli jsem byla v šoku co se c příběhu děje, za okamžik jsem si oddechla a hned zas další šok. Poslední třetinu jsem už četla v každé volné minutě.
Tuto knihu jsem jako dítě přečetla mockrát. Teď jsem ji oprášila a čtu svým dětem. Mám 3 a každou chvilku je postihne čurbesajda, hubatida, nimravka, žalobajda, hádavka a mlátilka i buli-bulitida. Tak vždy vyberu kapitolu aktuálně podle potřeb u nás doma :-D
VAROVÁNÍ: tuto knihu nelze číst bez kávy a zákusku :-)
Ideální čtení na léto a dovolenou. Vše je mistrně popsáno, jak samotná Paříž, tak jednotlivé zákusky i postavy. Moc mě to bavilo a celou dobu jsem držela Nině palce. Ve všem.
Určitě chci i všechny ostatní knihy této autorky.
Ano, kniha mého dětství. Jak já ji milovala!!! Kvůli této knížce jsem se naučila číst ještě než jsem šla do školy. Maminka mi ji odmítala číst 10x denně :-) no a teď, ve 33 letech, jako máma 3 dětí, jsem si na ni vzpomněla. Dnes jsem ji našla u taťky v našem dětském pokoji, co jsme měly se ségrou. Byla tam, ve skříni s knihami co jsme byly malé. Hned jsem si ji vzala domů a dnes během asi 2 hodin jsem ji celou přečetla svým dětem. Naráz. Tak moc je bavila a mě chytla a odnesla do dětství. Prostřední dcerka se mě už ptala, jestli zítra přečteme znova :-)
(SPOILER) No, ufff. Mazec, hodně silný příběh. Já bych teda neřekla, že matka má něco proti homosexualitě, spíš to byl její obranný mechanismus. Velice se mi líbil styl psaní, barevně oddělené části vyprávěné matkou a synem. To mi vyhovovalo. Zápisy z deníku jsou pecka. Tím, že je to opravdu ze života. Nejsem odborník, ale podle mého Honzovi od malička chyběl táta. Ne otec co vydělává a dbá na výkon. Ale táta, co si s klukem zakope s balonem, naučí ho na kole, chodí na školní besídky, tráví s ním čas. Honza se mu tolikrát snažil zavděčit... Ano, bylo mi Honzy až líto. Pak už stačilo, že si našel za partnerku megeru a dílo zkázy se rozjelo naplno. Líto mi bylo i sestry Nely, v příběhu upozaděné.
Ovšem nejvíc líto kde jsem i brečela, byly pasáže s Gitunkou. ,,V rohu pokoje seděla Gitunka s hlavou zvláštně zataženou mezi ramena. Chtěla se chudinka schovat jako želva do krunýře. V rukou držela panáčky, se kterými si povídala. Hlasitě, aby její slova přehlušila křik její mámy. Gitunku jsem popadla a s výtkou, zdali mají vůbec rozum tohle předvádět před dítětem, jsem si ji odvezla domů."
,,V tu chvíli se za mejma zádama spustil pláč. Gita stála ve dveřích svýho pokoje na nejistejch nožičkách a řvala na celý kolo. Jak dlouho nás asi pozorovala?"
To je prostě šílené a tu holčičku bych rozhodně nenechala ani v péči otce, ani matky. No, děti měly dítě a to to odnášelo.
Jinak ale si jako matka neumím představit nechat své dítě padnout na dno. To bych nedokázala. Ať si říká kdo chce co chce, prostě ne. Jako to říkala v knize matka vraha, ať provede cokoliv, i s čím absolutně nesouhlasím, pořád je to moje dítě. Já ho v břiše nosila, porodila, kojila, nedokázala bych ho nechat padnout. Ne.
Pana Volného jsem zaregistrovala právě až do korona době. Jelikož na celý Covid a vše kolem mám svůj názor (opačný než většina populace), hledala jsem lidi s podobným viděním toho celého šílenství. A narazila jsem na Volný blok, který mne zaujal a názorově s ním souzním. Kniha byla velmi zajímavá, dozvěděla jsem se spoustu informací o panu Volném z jeho života, o kterých jsem vůbec netušila. Díky.
Knihu jsem si přečetla, jelikož ji měla mít sestřenice vypracovanou do školy a mně se hodila do Čtenářské výzvy. No, ačkoliv Pelíšky miluju, tak kniha mě zklamala. Hodně. Vůbec mne to nebavilo.
Jsem nadšená! Skvěle napsáno, napínavé až do konce. Vždycky si myslíte, že už se to provalilo a ono ne, šup a zase je to jinak. Perfektní jízda.
Tuto knihu jsem milovala v dětství. Teď jsme ji četli s mými dětmi a také se jim líbila. Jen byly smutné, že Dášeňka musela z domu k jiným lidem. Ale tak už to chodí, ať v psím životě nebo v lidském, že mláďata jednou svůj domov opouští a vrhají se do světa.
Napínavá a čtivá kniha, kde se vynořuje spousta tajemství a nových faktů v průběhu čtení. Velmi jsem uvítala i poslední kapitolu, jak vše pokračovalo s odstupem let. To mi občas v knihách chybí.
Dokonalé, napínavé. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, kniha se četla sama a nedala se odložit. Nechtěla jsem tuto knihu číst, záměna dětí na mě nepůsobí dobře, pořád jsem si představovala, jaké to asi musí být šílené. Ale nakonec jsem se rozhodla a nelituji.
Prostě klasika :-) nenáročná, zábavná kniha, která se čte sama. Film jsem viděla snad stokrát a u čtení jsem si přesně představovala dané scény, hlasy, intonaci.
Noje třetí knížka od pana Hartla a opět nezklamala. Děj odsejpal, bavil mne, četla jsem stále dál a dál. Kniha je vtipná a místy i smutná, sem tam vede k zamyšlení. Za mě určitě doporučuji.
Skvělá kniha. Oddechovka, kde jsou jak vážné životní kotrmelce, tak i spousta srandy. Je to druhá od pana Hartla, kterou jsem četla a opět super. Už se těším na ty ostatní, které se chystám číst také.
Plný počet hvězd. Moc mě bavilo. Napětí od první do poslední stránky. Kdyby mi čas a děti dovolili, přečetla bych snad na jeden zátah. Zdánlivě spolu nesouvislé věci nakonec souvisí víc, než si myslíte. Těším se na další díly série.
Zvolila jsem tuhle knihu kvůli Čtenářské výzvě 2021, stihla jsem ji přečist až teď a byla dobrá. Lehká oddechovka, bavila mne.
Nádherný příběh. Nejdříve mi teda také trvalo se zorientovat. Ale pak se kniha četla skvěle. Jen ten Don mi hrozně lezl na nervy. Kdyby se zachoval jinak... Ale nebudu prozrazovat :-)
Tato kniha ve mě bude dlouho doznívat. Přečteno za 24 hodin. Nedalo se odložit. Skvěle napsáno, tohle je moje první kniha od autorky a už sháním další. Styl psaní mi velmi sedl. Je hrozné, když si člověk představí, jak by to tady opravdu mohlo vypadat. A o to horší, že co se tady děje poslední dva roky, mi knihu dost připomíná. Zákaz vycházení od 21 hodin, restaurace zavírat ve 22 hodin, do jiného okresu výjezd jen na speciálně předem daná povolení... Cenzura na interneru, pokud máš jiný názor než se hodí, tak jsi dezinformátor a Seznam, Youtube, Facebook atd ti smažou komentář nebo tě rovnou zablokují na nějakou dobu. Pokud se studenti zdrávky nenaočkují, chtějí jim znemožnit další studium... Za chvíli to bude nenaočkuješ se pětadvacátou dávkou, sebereme ti děti? Kam až to půjde, co si ještě lidi nechají líbit?
Tuto knihu by si měl přečíst každý obyvatel České republiky starší 15 let.
Knihu jsem vybrala kvůli čtenářské výzvě 2021 a nelituji. Lehké, oddechové čtení, kdy při popisu míst, lidí a různých situací vše v duchu jasně vidíte. Bavilo mne to a určitě časem přečtu i další díly.