Mikejla19 komentáře u knih
Knížku jsem dočetla včera večer, film viděla teď. Přítel ho chtěl pořád vidět, tak jsem si se čtením musela pohnout, protože kniha je vždycky lepší než film a v tomto případě to platí určitě. Sice mně v knížce vadily některé zbytečné detaily, taky mě štvalo, jak Wade všechno několikrát viděl, slyšel, přečetl.. když je blbost, aby to za pár let stihl a ještě si vše pamatoval, ale nevadí. Až na těchto pár věcí jsem ráda, že se ke mě knížka dostala a asi se do ní brzo pustím zas, hlavně po zhlédnutí filmu.. A taky jsem při čtení dostala chuť si zase něco zahrát.
Zase budu jednou výjimka, mě tahle knížka moc nenadchla. Příběh mi přišel takový nijaký, ne přímo nudný, četl se dobře a rychle, ale prostě tomu něco chybělo, nedokázala jsem si to všechno pořádně představit.. Ze začátku mně vadil přítomný čas, ale zvykla jsem si, naopak to bylo u postav. Laia mně nepřišla nějak extra zajímavá, ale docela mě bavila a zajímalo mě, co bude dál, zato Eliase jsem si oblíbila hned a až na pár momentů jsem ho měla ráda až do konce. S Laiou to bylo jiné, postupně mně začínala čím dál víc lézt na nervy, kapitoly s ní bych nejradši přeskočila, občas pro mě bylo utrpení je číst. Taky mně vadily dva milostné trojúhelníky.. Proč jako? Asi bych vynechala nějaký hlubší vztah Laii a Keenana, přišel mi celkem zbytečný. Posledních cca 150 stran bylo zajímavějších, ale stejně jsem si několikrát říkala, ať už jsem u konce, protože mně knížka nebavila. Občas mně přišlo, že chybí nějaké detaily a některé situace jsou divně popsané, ale to je možná tím, že jsem se pozděj už tolik nesoustředila. No, takové pocity jsem z knížky ještě neměla a už vůbec bych si nemyslela, že se to stane při čtení fantasy. Jsem malinko zvědavá, co je v dalším díle, ale stejně si to radši nechám ujít.
Pořádně ani nevím, co k tomu říct. Knížka se sice četla poměrně dobře, byla zvláštní, ale pořád jsem čekala, až se stane něco.. já nevím, zajímavějšího? Nic takového ale nepřišlo, pro mě to byla nuda, čekala jsem něco víc.
Krásná a zároveň smutná kniha se silným příběhem, je opravdu hrozné, že se takové věci děly.. Knížka mě zaujala hned na první straně, jsem ráda, že jsem ji četla a určitě se k ní ještě vrátím.
Můj nejoblíbenější díl. Nejvíc se mi líbí vzpomínky na Voldemortovo dětsví a jeho rodinu (protože ve filmu o Gauntových není ani zmínka). Ani nevím proč, ale knihy jsem četla od posledního dílu a je to už pár let zpátky. Knížky o Harrym Potterovi mám ale neskutečně ráda, vždycky si při čtení přeji, abych do toho kouzelného světa taky patřila, naposled u tohohle dílu obzvlášť. K Princi dvojí krve se vždycky ráda vracím, za mně prostě nejlepší.
Knihu jsem poprvé četla asi v 17 letech a měla jsem z ní dost divný pocit. O tři roky později jsem se k ní vrátila a hodně věcí pochopila, od té doby je to jedna z mých neoblíbenějších knížek.
Patřím k té hrstce lidí, které tato kniha moc nenadchla. Nesedl mně styl, kterým je napsaná. Mám ráda historii, takže jsem se na ni těšila, ale příběh mě moc nezaujal, asi v půlce knihy jsem se čtením přestala a vrátila se k ní až za devět měsíců. Druhá polovina a hlavně teda poslední třetina knížky už se mi četla líp a byla zajímavější, stejně jsem si ale nepoplakala a nakonec jsem byla docela zklamaná, protože jsem čekala víc.
Příběh jsem četla před pár lety na internetu v angličtině, ještě předtím, než ho autorka vydala jako knížku a byla jsem z něj nadšená, už kvůli tomu, že to byla fan fiction :) Tessa a Har- Hardin (hrozné jméno) jsou tak rozdílní a přesto jim to občas funguje. První kniha je zajímavá, já jsem přestala číst někde na konci druhé, děj už se příliš opakoval, ale stejně je to bomba. Naivní holka, která se zamilovala do toho sexy kudrnatého a potetovaného bad boye. Asi si to přečtu znovu. Doporučuju.