mila.vesela komentáře u knih

Dlouho jsem nečetla tak dobrou knihu.
Malé radosti, velké tragédie a obrovská síla slov.
Válka.
Smrt v roli vypravěče, vševědoucí, lidská a sténající.
Všudepřítomný strach, hlad, násilí a brutalita války, smutek a smrt, štěstí a bezpečí domova zároveň.

Kniha vypadá krásně, moc ráda si prohlížím fotky na kvalitním papíře. Také mě nadchla láska autorky k jídlu a opravdu se člověku každou chvíli sbíhají sliny a má obrovskou chuť uvařit marmeládu nebo některý z receptů. Co mi na knize nesedělo je zatrpklost autorky k rodině či Čechám-nevím přesně, do celého konceptu mi to prostě nesedělo. I ta relativně luxusní cesta podávaná jako skromná, na každé fotce jiné oblečení- v karavanu. Jsou to drobnosti, které nezapadají a člověk autorovi přestává věřit. Určité pasáže jsem přestala mít chuť číst- pořád ty stejné stížnosti. Nicméně palec nahoru za papír, fotky, lásku k jídlu, co Vás strhne a za recepty.

Wolfgang Amadeus Mozart se narodil v roce 1756 do rodiny svobodného zednáře, skladatele a hudebníka Leopolda Mozarta. A tento fakt nejspíš předurčil i jeho další vývoj umělecký a náboženský. Jeho otec s ním cestoval po celé Evropě a vkládal do malého chlapce velké naděje. Mozart sám netoužil po niče jiném, než skládat hudbu-pořád.
Trochu jsem se ztrácela ve jménech a různých zednářských spolcích, jejich rituálech atd., ale celý příběh drží pevně pohromadě základní linie životní cesty známého skladatele W.A.Mozarta.

Po letech jsem si znovu přečetla tuto kouzelnou knihu, jako malou mě nebavila, později jsem toho pochopila víc a nyní jsem jí četla se svým sedmiletým synem a hodně jsme si o ní povídali a já ji najednou viděla úplně jinýma očima.
"Dospělí jsou hrozně zvláštní, pomyslel si cestou malý princ."
A přitom je všechno vlastně tak jednoduché, tak jak jednoduše to popisuje kniha.
Co vidíme a co ne, vidíme srdcem nebo jen očima. Jak se staráme o sebe a své okolí a třeba i o svůj domov? Co je to odpovědnost. A kde jsou naše city. Kdo chce, najde odpověď na spoustu věcí.

3 22.02.2016

Kafka na pobřeží je druhou knihou, kterou jsem od pana Murakamiho přečetla. Tohoto spisovatele mi doporučilo už mnoho přátel. Nezklamala.
Nejprve jsem se trochu nemohla srovnat s příběhem pana Nakaty a malinko jsem přeskakovala, jen abych byla rychle zase u příběhu patnáctiletého mladíka jménem Tamura. Ten je tak napínavý, chtěla jsem zjistit, kdo je Kluk, zvaný vrána a jak se dva zdánlivě úplně odlišné příběhy propojí. Mluvení s kočičkami, jejich masakrování atd. to nebylo nic pro mě. Když jsem ale knihu dočetla, vrátila jsem se pěkně pečlivě ke všem kapitolám, které jsem četla ob řádek. Najednou pro mě měly úplně jiný význam a i tento příběh se pro mě stal nesmírně zajímavý. Ale i když se vrátíte a čtete znovu, nenajdete na spousty otázek odpovědi a jasné rozuzlení. Kdo je vlastně Kafka, kdo je pan Óšima a má slečna Saeky děti? Je jen na Vás, jak si tyhle otázky zodpovíte.

1 20.02.2016

Výborná kniha. Popisuje konkrétní situace a konkrétní možnosti jejich řešení na příkladech. Opravdu se mi moc líbí, ujistila mě ve spoustě otázkách a určitě využiji mnoho podnětů. Opravdu každý, kdo hledá rady, jak zvládat běžné situace s temperamentním dítětem, najde v této knize spousty odpovědí na své otázky.

04.02.2016

Když jsem knihu začala číst, nebyla jsem si tak úplně jistí, zda se m líbí či ne. Otevřené popisy sexuálních scén mě trochu překvapily, ale na druhou stranu se mi moc líbí naprostá upřímnost hlavních hrdinů. Není to napsané vulgárně, ale moc hezky. Silný příběh, smrt všude kolem a vyrovnávání se sní. Smrt jako součást našeho života, ne jako konec. Kniha je plná individualit a tedy i různých způsobů, jak se se životem vyrovnat a najít si svou cestu.
Teď, po přečtení musím říci, že se mi příběh líbí velmi.

5 04.02.2016

Dočetla jsem, ale stál to velké přemáhání. Moc mě kniha nezaujala. Takový výčet všednodenních starostí, žádný příběh. Nic jsem v tom nenašla.

2 26.01.2016

Nějak se nemohu prokousat, dvakrát jsem u ní usnula, ale nedočtenou knihu odložit neumím. Ten sled každodenních událostí, které zažíváme a známe všechny z nás, pro mě tedy i dost zmatený ...... moc mě neoslovila. Doufám, že u příští knihy budu mít šťastnější ruku.

3 17.01.2016

Knihu mi doporučilo již několik známých a tak jsem se rozhodla si ji koupit. A včera jsem se do ní tak začetla, že jsem na stránce 296. Čte se výborně, děj je neskutečně napínavý a přitom kniha nabízí tolik faktických informací. Kde končí realita a začíná fikce můžete jen těžko odhadnout nebo je to celé realita? Člověka to vybízí zabalit se a vydat se tam.

5 11.01.2016