milamarus
komentáře u knih
Album Vlasty Buriana + CD
Jaromír Farník
Povedená publikace! // Jakožto první prohlížející uvádím, že je zahrnuta ve fondu pražské městské knihovny, leč pouze v počtu jednoho exempláře, který čeká ve skladu na Mariánském náměstí. To je třeba vědět. A pak také to, že kniha je dostupná pouze k nahlédnutí. Není tedy možné si ji odnést domů. // Dávám maximální počet hvězdiček a pomyslnou šestou za černobílý snímek na třicáté straně, neboť Marlene Dietrich (1901-1992) a Charlieho Chaplina (1889-1977) bych tu nečekala.
Liguére!, aneb, Hlášky z českých filmů
Marie Formáčková
U knihy s Jaroslavem Marvanem a Vlastou Burianem na obálce by člověk očekával, že se výběr těch nejlepších hlášek bude ubírat docela jiným směrem... jenže ouha, z filmů pro pamětníky zde najdete pouze dva, a to Anton Špelec, ostrostřelec a Baron Prášil/Když Burian prášil. To zamrzí. // Ano, i pozdější česká kinematografie má své hvězdy, a jasně, nelze tam nacpat všechno, nemůže to být vyčerpávající výčet, ovšem když už dám přednost jednomu filmu před druhým, vyberu z něj i dostatečný počet hlášek. Dvě hlášky (Divoké včely; Výchova dívek v Čechách) a tři hlášky (Kawasakiho růže; Kdo chce zabít Jessii?; Obchod na korze; Pension pro svobodné pány; Venkovský učitel; Smradi; Šakalí léta) je sakra málo pro postoupení do užšího výběru, ne?
Pak je tu problém vyplývající ze špatné editace textu, kdy si autorka dala práci a každý medailon začala soupisem jeho tvůrců, včetně závorek se jmény postav, které ve filmu herci představují. To se mi líbí a jistě to mělo přispět ke srozumitelnosti textu. Jenže pak střih, a hlášky pronáší bezejmenní - příkladně v Discopříběhu je z Romana jen “jeho kamarád“ a v Holkách z porcelánu je z Jíři pouze “maminka miminka“... // U snímku Léto s kovbojem je zase ta mrzutost, že v soupisu není uvedena ani Hana Čížková (Jitka), ani Míla Myslíková (matka Jitky), a přesto právě jejich rozmluva byla do knihy vybrána.
Třetí výtka – před vytištěním nebylo pohlídáno, aby všechny hlášky zůstaly pospolu, a tak se místy (před)poslední povedlo od ostatních odtrhnout, rozumějte: zůstala na stránce sama… , pročež je zde mnoho prázdného místa a medailony se zdají odbyté; vybrané filmy nedostatečně vytěžené.
Slabé. Předchozí díl, který vyšel o dva roky dříve, již číst nebudu.
Rusalčino jezírko
Josef Klempera
Ach, to byla knížka! Po řadě naučných, které jsem za poslední dny k Dvořákovi měla v ruce, a které byly napěchovány informacemi, jmény, čísly, v některých případech i fotografiemi, je toto vyprávění tak jiné, tak nové, tak Dvořáka zhmotňující…, že jsem po dočtení začala číst znovu od začátku. // Příkladně ta kapitola “Mezi svými“, s níž se přenesete do vysockého hostince U Fenclů či kapitola “Podzimní návraty“, v níž jedno jablíčko poví víc než tisíc slov…. Ach, překrásná. Souzním…
---------------------------------------------
CITÁT:
Tam se musíš zastavit, abys ani tichým krokem neporušil mír té chvíle a vábivé kouzlo místa.
Episoda z osudů Jakobína
Otakar Šourek
Jednohubka, která přibližuje původní a novou verzi Dvořákovy opery Jakobín, resp. přibližuje změny, které Dvořák provedl na popud kritiků po památné premiéře v Národním divadle dne 12. února 1889. // Součástí publikace je také dopis libretistky Marie Červinkové-Riegrové (1854-1895), která se tohoto již nedožila.
------------------------
CITÁT:
Tak jsem Vám to uchystala, jak jsem nejlépe věděla a dovedla.
Jakobín
Marie Červinková-Riegrová
Propojuji s publikací "Antonín Dvořák a jeho Jakobín“, kterou vydalo nakladatelství Orbis o dva roky dříve. Opernímu libretu totiž předchází dvě kapitoly, jejichž autorem je muzikolog Otakar Šourek (1883-1956). Jedná se o přepracovanou a podstatně krácenou verzi výkladu původního. // Líbilo.
----------------------------------
(…)
Pohleď mi do očí,
podej mi ruku,
ztiš slovem jediným
v mém srdci muku!
Úzkost mne veliká
o tebe souží,
kéž srdce uslyší,
co slyšet touží,
jestli mne v lásce máš,
kdy mi to zjevíš?
(...)
Básně
Fráňa Šrámek
Přiznávám, že ze všech nejdříve jsem si hladově nalistovala Šrámkovu báseň SOUD, začetla se do ní a vybavovala si hlas Miroslava Horníčka (1918-2003). To z jeho úst jsem ji slyšela poprvé, a pak ještě mnohokrát,… až jsem se ji naučila zpaměti. Tak moc se mi líbila. Tak moc mne v ten první moment zasáhla.
… a protože v této knize (vydání: 1951, Československý spisovatel) najdete i jiné básně, které jsou na onom CD pro budoucnost zachyceny, zmíním to ostatní. Jedná se o zvukový záznam poetického večera ve Viole, který pan Horníček vytvořil spolu s Jaromírem Hanzlíkem. CD nese název: "Ještě zní aneb nejen o poezii Fráni Šrámka" a vyšlo v roce 2012 pod hlavičkou Radioservisu.
Knihu i CD doporučuji.
Antonín Dvořák a Hans Richter: Obraz uměleckého přátelství
Otakar Šourek
Ojedinělá publikace o vztahu Antonína Dvořáka s rakouským dirigentem Hansem Richterem (1843-1916). Snad bych použila i označení rozbor, neboť se nejedná pouze o přetisk korespondence, jak jsem si zprvu myslela, ale o výklad autora, který se o jejich korespondenci opírá, z ní vychází…. // Poodhaluje tak fakta za řádky skrytá, dovysvětluje chování obou pisatelů a těžkosti, kterým museli čelit. Na každý pád čtivě. // Nicméně pro ty, kteří chtějí vidět originály dopisů, přidávám do sekce zajímavosti dva odkazy, jejichž prostřednictvím si je můžete postupně otevřít a přečíst v jazyce, v kterém byly napsány.
Některé osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
- Alois Göbl (1841-1907)
- Fritz Simrock (1837-1901)
- Johannes Brahms (1833-1897)
- Adolf Čech (1841-1903)
- Wilhelm Gericke (1845-1925)
-----------------------------
CITÁT:
Hráno bylo nádherně a obecenstvo neskrblilo potleskem.
Antonín Dvořák: Můj život a dílo / Antonín Dvořák: My Life and Work
Veronika Vejvodová
Malá ochutnávka z rozsáhlé sbírky. // Jsou tu notové partitury, fotografie, Dvořákova korespondence či předměty osobní povahy jako pouzdro na doutníky, peněženka, mariášové karty aj. // Formát katalogu činí 25x26 cm, pročež by i velikost písma u popisků mohla být větší; místa je tu dost. To je moje jediná výtka. Jinak chválím a děkuji autorkám za nasměrování k online databázi na webové stránce antonindvorak.nm.cz
Právě ji prozkoumávám... // Je to pečlivě vedeno – dozvíte se datum vyhotovení dopisu; ze kterého města byl odeslán a chcete-li, můžete si za pomoci filtru v kolonce “příjemce“ vybrat jen ty dopisy, které psal Dvořák dceři Otilii (1878-1905) nebo příkladně skladateli Leoši Janáčkovi (1854-1928). To samé lze provést u “odesílatele“, neboť digitalizovány byly rovněž děkovné dopisy, četná blahopřání, pozvání a zprávy z domova, které dostával Dvořák. // Ze zahraničních pisatelů vybírám osobu Jeanette Thurber (1850-1946), jejíž dopisy jsou zde - jaká parádička - nejen vyfoceny, ale také přepsány, takže si myší stačí text zamodřit a hodit do překladače.
...tedy: trochu studium, trochu hra a zase studium. Tak se mi to líbí! // Knihu i webovou stránku všem zájemcům o Dvořákův život a dílo doporučuji.
-------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Moje představivost potřebuje podněty, ale pak mě unáší.
Smetanův učitel Josef Proksch
Ratibor Budiš
Pravděpodobně jediná publikace o Josefu Prokschovi, která u nás kdy vznikla. Přečetla jsem ji kus včera, kus dnes a konstatuji, že je napsána velice umně. Věřím proto, že si své čtenáře ještě najde. Název jí pomůže. // Maximální počet hvězdiček.
Některé osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
- Václav Farník (1770-1838)
- Josef Volek (1768-1843)
- Ferenc Liszt (1811-1886)
- Josef Führich (1800-1876)
- Antonín Müller (1792-1843)
- František Tkadlík (1786-1840)
- August Wilhelm Ambros (1816-1876)
- Hector Berlioz (1803-1869)
- Jan Bedřich Kittl (1806-1868)
- Richard Wagner (1813-1883)
- Klára Schumannová (1819-1896)
---------------------------------------
CITÁT:
Je třeba mnohému se učit, a stále, nikdy neskončit!
Jak vzniká divadelní hra
Karel Čapek
Souhlas s předchozími komentáři. Vskutku zábavné reportážní dílko, v němž autor popisuje to, co je i není vidět, když vzniká nový divadelní kus. // Psáno systematicky (první počátky ----- obsazení ----- režie ----- čtená zkouška ----- ve zkušebním sále ----- další zkoušky ----- kus dozrává ----- atd. ), psáno zasvěceně a tak lehce, že se musím smát, do jakých detailů, ba extrémů Čapek ve své úvaze, ve svých postřezích jde. Dává však také jasně najevo, že toto nosné téma ještě celé nevyčerpal.
Dostupné jako e-kniha v katalogu Městské knihovny Praha. Její rozsah činí devětačtyřicet stran (PDF), přičemž součástí textu je též časová osa s životopisnými daty a přehled Čapkových knih. // Zdůrazňuji, že jako autor kapitoly “VÝPRAVA SCÉNY“ (str. 22-27), je zde uveden Josef Čapek. // Knihu doporučuji.
---------------------------
ÚRYVEK:
(...) Mám-li vyzradit jistá hlubší tajemství dramatického umění, tedy tvořivý autor je ten, který nechce být poután jevištěm, a tvořivý režisér ten, který nechce být poután textem; co se týče tvořivého herce, ten, chudák, nemá jiné volby, než buď že se drží sama sebe (v tom případě se vytkne špatné pojetí režii), nebo že se drží režiséra (v kterémžto případě se vytkne špatné pojetí herci).
Stane-li se zvláštní náhodou při premiéře, že nikdo neklopýtne v dialogu, že nespadne špatně přivrtaná kulisa, nepřepálí se reflektor a nestane se žádné jiné neštěstí, dostane režisér v kritice pochvalu, že “režie byla pečlivá. Je to čirá náhoda; ale než dojdeme k premiéře, musíme ještě projít martyriem zkoušek.
Pochodové písně československého vojáka
neznámý - neuveden
“Bezkyde, Bezkyde“, “Šly panenky silnicí“, “Měla jsem milého sokolíka“, “Boleslav“, “Zakukala žežulička“, “Tancuj“, “A já su synek z Polanky“ a mnoho dalších. Celkem 34 kousků čítá tato e-sbírka. // Některé písně jsou burcující, některé popisné,... vypráví i bez melodie. // Líbilo.
---------------------
(...)
Po tanci pak ve chvíli
domů jsme se vrátili,
slaďounkými hubičkami
cestu jsme si krátili.
(...)
Náš Bedřich Smetana a jeho Prodaná nevěsta
neznámý - neuveden
Další půvabná skladovka z fondu ústřední knihovny, která volá po užití. Bez váhání bych ji doporučila jak zájemcům o Smetanovo dílo, tak školou povinným coby pomocný materiál při psaní referátu, píšou-li se ještě vůbec, příp. při poslechu. // Obsah naznačený anotací shora odpovídá skutečnosti – exemplář opravdu obsahuje text celé hry a je protkán černobílými fotografiemi.
Je tu příkladně:
- Otakar Mařák (1872-1939)
- Adolf Krössing (1848-1933)
- Jindřich Mošna (1837-1911)
- Marie Šlechtová (1885-1953)
- Mirko Štork (1880-1953)
-----------------
CITÁT:
Slovo své jsem mu už dala.
Sloky lásky
Stěpan Petrovič Ščipačov
Anotace jednotlivých vydání se liší, proto pro přesnost uvádím, že u druhého vydání jsou básně pevně zasazeny v čase. Stačí si nalistovat obsah a hned víte, že nejstarší báseň pochází z roku 1926; nejmladší pak byla vytvořena v roce 1953. A je tu jedno důležité jméno - překladatel Ladislav Fikar (1920-1975). Muž o generaci mladší než autor, a taky básník. Zde v doslovu přirozeně se ohlížející, sebekritický. // Jednu báseň opisuji.
---------------
Lásky si važte už teď v mládí
a s léty dvakrát vroucněji.
Láska – to není vzdychat, hladit,
vodit se s lunou v aleji.
Přijdou i mraky, nečas, tíseň.
Pak, zkřehlé, kdo vás zahřeje?
Láska je jako dobrá píseň,
a píseň složit – těžké je.
Výbor dopisů Bedřicha Smetany
Antonín Dolenský
Droboučká knížečka o rozměrech 6x9 cm. // Najdete v ní celkem jedenáct dopisů Bedřicha Smetany, seřazených chronologicky podle data vyhotovení. První vybraný dopis byl napsán dne 23.3.1848, poslední dne 9.12.1882. // Je tu překvapivě též poznámkový aparát, v němž je ledacos dovysvětleno.
Dávám maximální počet hvězdiček, přidávám příslušné štítky a děkuji ústřední knihovně. Děkuji, že navzdory stáří a velmi křehkému stavu je dnešním čtenářům tento titul stále dostupný.
Některé osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
- Ferenc Liszt (1811-1886)
- Emanuel Zaufal (1837-1910)
- Jan Ludevít Procházka (1837-1888)
- Eliška Krásnohorská (1847-1926)
- Zikmund Goldschmidt (1815-1877)
- Josef Srb-Debrnov (1836-1904)
---------------------------------------
CITÁT:
Direktivně se obrátit na divadelní ředitelstva je marná práce, ani si toho nevšimnou.
Šumava
Josef Erhart
Prohlédnuto přímo v Heroldových sadech, kde čekala v knihobudce. // Dost možná pasuje na jedenáctou příčku letošní čtenářské výzvy, neboť obsahuje mapu (loňská čtyřka) a je vytvořená dvěma autory (loňská patnáctka). A možná ne, neboť je tu v anotaci skryt ještě třetí autor - básník, spisovatel a malíř Ladislav Stehlík (1908-1987). To on promlouvá ke čtenáři dříve než první černobílý snímek. To on připsal ke každé fotografii pár slov...
Každopádně, ráda bych knihu v budoucnu porovnala se stejnojmenným titulem, který vydalo o osm let později nakladatelství Olympia. // Líbilo.
---------------------------------
CITÁT:
(...) Jen prsty deště ťukají do šindelů a probírají se ve vlasech trav. Když ztichnou, slyšíme jen srdce vod bít písní věčného života k našemu okouzlení a vstříc šťastnému životu budoucích.
Stavovské národu!
Jiří Hilmera
Dalo by se toho napsat hodně, ale budu se soustředit na jmenný rejstřík, jehož autorem je Otakar Roubínek (1934-1992). Nejde totiž pouze o soupis jmen se stránkovou lokalizací, jak to obvykle bývá, nýbrž o medailonky, které dohromady tvoří třetinu knihy. // Za mě velkým přínosem je, že skoro každý obsahuje černobílou fotografii dané osobnosti. To mám ráda. // Nakolik jde o osobnosti, o kterých se v souvislosti s první republikou dlouho nemluvilo, nechť posoudí sečtělejší. Brzy.
Vybírám tyto:
- Karel Engelmüller (1872-1950)
- Miloslav Jeník (1884-1944)
- Josef Kodíček (1892-1954)
- Augustin Eugen Mužík (1859-1925)
- Jindřich Vodák (1867-1940)
----------------------------
CITÁT:
O divadlo a události kolem něj se zajímá mnohem více lidí, než kolik do něj skutečně chodí.
Pohřební ústav a krematorium hlav. města Prahy
neznámý - neuveden
Propagační brožura vydaná čtyři roky po slavnostním otevření. Autorem textu je architekt Alois Mezera (1889-1945). Doplněno černobílými fotografiemi, nákresy a plánky. // Pro dnešního čtenáře může být dobrým zdrojem poznání, ne-li srovnávacím materiálem. Je totiž strohá a protkána mnoha čísly. Najdete tu statistiky počtu kremací; dozvíte se, jak vysoké byly náklady na výstavbu či kolik korun bylo za kremaci, za uložení uren účtováno. Najdete tu také pečlivě formulované směrnice, které rozebírají, co může být, co není dovoleno, co jest nepřípustné.
Je to kniha, u které se nezasmějete, ano, ani nebudete lákáni, přemlouváni, že právě ve Strašnicích je to nej. Tahle brožurka dává možnost poodstoupit, odlišit tragédii života od každodenní komedie, a soustředit se chvíli podstatnému...
-------------------------------------
CITÁT:
Neboť úroveň kultury národa se pozná z toho, jak si váží svých mrtvých.
Sto let Káranské vodárny ve fotografii
Jaroslav Jásek
Publikace vracející se v čase o sto let zpátky, kdy bylo učiněno rozhodnutí vystavět centrální vodárnu pro hlavní město Prahu a do díla se pustili montéři. Mnoho montérů... // Líbí se mi, že každý černobílý snímek má svou vlastní stranu. Líbí se mi, že popisky jsou hned u nich, přičemž ano, jak v českém, tak anglickém jazyce. To potvrzuji. // Dávám maximální počet hvězdiček.
---------------------------
CITÁT:
Všeobecná chvála káranské vody i její positivní vliv na zdraví lidí znamenala po roce 1920 zvýšený zájem o krajinu dolního Pojizeří.
Pražské vodní věže
Jaroslav Jásek
Čtivé a přehledné dílo. // Výklad je koncipován formou dvoustran. Na levé straně najdete popis přibližující polohu, parametry a historii jednotlivých staveb; na pravé pak uvidíte velkoformátovou fotografii či jiný obrazový materiál, jak naznačuje anotace shora. // Dávám maximální počet hvězdiček a chválím autory za závěrečnou kapitolu, tj. za zahrnutí i těch věží, jejichž stavba nebyla nikdy realizována.
Knihu doporučuji.
Evropa!!? Fragmenty českého přemýšlení o Evropě 1918–1989
Petr Hlaváček
Cenná antologie, po které můžete sáhnout, až budete hledat knížku pro patnáctou příčku čtenářské výzvy. // Jsou tu myšlenky T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Karla Čapka, Ferdinanda Peroutky, Jana Patočky, Pavla Tigrida, Václava Havla a mnoha dalších osobností, pro mě dosud neznámých. O to víc si považuji černobílých portrétních fotografií, z nichž se na mě dívají.... // Líbilo.
------------------------------------
CITÁT:
Nemáme práva myslet, že lidstvo bude i za tisíc, za deset tisíc let tak pitomé a primitivní, aby své konflikty vyřizovalo stále jako psi na ulici. Jednou se dojde k metodám méně animálním; proč by s nimi Evropa nezačala už teď?
