milamarus komentáře u knih
Devatenáctá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena. // Písmo je větší, kapitoly jsou krátké, celkem šest jich je, ...a dohromady tvoří jeden dobrodružný pohádkový příběh. Příběh, kterému nechybí moudrost, vtip a dobrý konec. // Vhodné pro rozšíření slovní zásoby. Vhodné jako základ k vytvoření vlastního vyprávění o věcech kolem nás. // Líbilo.
K informacím shora ještě doplňuji jméno ilustrátora knihy – je jím malíř Jindřich Vytiska (*1935).
-------------------------------
CITÁT:
Čas bude potřebovat hodináře i v budoucnu.
Pěkná publikace pro děti, v níž najdou deset pohádek. Za každou pohádkou pak kvíz s minimálně třemi všetečnými otázkami a jedním vybarvovacím úkolem. (Tady jsem našla menší nesrovnalosti - jednak na str. 53, kde místo Sněhurky čeká na vybarvení sedm trpaslíků; jednak na stranách 61 a 68, kde pokyn k vzetí pastelek do ruky není vůbec, avšak obrázky tam připravené jsou). // Vhodné pro trénování čtení s porozuměním. Vhodné pro odpolední čtení. // Dávám čtyři hvězdičky.
-----------------------------
CITÁT:
Nedlouho poté byla slavná svatba.
Jednoduše koncipovaná publikace, která informacemi čtenáře nepřehltí a budoucího návštěvníka téměř dokonale navnadí. Píšu téměř, neboť obrazová příloha je bez výjimky černobílá. Staré fotografie převládají.... Plánek však nechybí a soupis publikací, v nichž lze pátrat dál, je tu taky. // Povedené. // Přidávám příslušné štítky.
-----------------------
CITÁT:
Synagógy v minulosti nesloužily pouze bohoslužebným shromážděním, ale soustředil se v nich i veřejný život obce.
Malá velká kniha. // Tím větší, čím patrnější je schopnost zachytit vnitřní dění i dění okolo. A teď nemyslím pouhou potřebu svěřit se papíru nebo ochotu pisatelů odpovídat. Ta tu prostě je - všichni ji mají, František, Cecílie, Walter,... všichni - a trvá... Mám na mysli jejich schopnost formulovat, tj. vybavit si a vidět detaily, když dopis píší; vidět mezi řádky, když dopis čtou. // Zvlášť Walterovy dopisy mě učarovaly. Umět přirovnat, napovědět, poradit, umět přetvořit otázky v odpovědi, ve vysvětlení, a zároveň napomenut, vést k zamyšlení, k řešení. To není snadné. // Děkuji za ně. Děkuji za knihu.
Dávám maximální počet hvězdiček a za Františkovu větu - „Teď bych vás chtěl vidět, jak se k tomu tváříte.“ ze strany devětatřicet pomyslnou šestou. Ještě stále se třesoucí smíchem.
“Mód/úlitby“, “Říkanka“, “Sen se stal“, “Mezi námi“, “Tady a teď“, “Neboj se“, “Uvědomování“, “Kouzelnice“, “Nechci být tobě“, “Miluji (věty vztahové)“ – tyto si z knihy vypisuji, neb se mi líbí víc než ostatní. Četla jsem je opakovaně. // Báseň “Tak to je“ zde v prvním komentáři uvádím veřejně a celou.
Jsou to moudré, napomínající, vidící, naivní, vyznávající, upřímné verše...., jejichž vyznění formát knihy ještě zesílil. // Děkuji. // Dávám maximální počet hvězdiček.
------------------------------
Tak to je
I kdybych věděl
co vědět nechci
na nebe dosáhl
znal jiné věci
I kdybych nakrásně
všem svodům vzdoroval
marně se namáhám
tebe bych miloval
Tragikomická, retrospektivní záležitost, která svým jednoslovným názvem dobře pasuje na třetí příčku letošní čtenářské výzvy, a měkkou obálkou zase k patnáctce. // Prohlédnuto během chvíle. // ...A v té další pak člověka napadne, kolik by takových sešítků mohlo být ještě vytvořeno. Z čistě investigativní touhy po lepších časech. Pro budoucí generaci.
#KonecJeBlizko
Další veršovaný úlovek, určený především předškolákům, přinesený včera z knihovny na Smíchově. // Rým básniček je bez výjimky sdružený, ilustrace hodně barevné, místy nezapomenutelné (např. v hrnci se koupající brokolice nebo žíznivý lopuch). Líbí se mi. :-) // Tím spíš, že se s ním vypravíte nejen na zahradu, jak avizuje název a anotace shora, ale i na louku, do lesa a mezi stromy.
...že poznáte, jak živá atmosféra všude panuje, že fantazii se při tvorbě meze nekladou, že čeština je bohatý jazyk, v němž se pod jedním slovem skrývá několik významů.
Dávám čtyři hvězdičky.
Předchozí dvě vydání, pod nimiž je podepsán Emanuel Purghart (1886-1953), nejsou ve fondu městské knihovny zahrnuta. K dispozici je až toto třetí, které se dostalo na trh v roce 100. výročí Štefánikovy smrti. Domnívám se, že zcela s jasným cílem, a to zlákat k pečlivějšímu poznání jeho života a skutků, k otevření dalších knih o něm. A že je co poznávat! Jen se nechat vést zdejším štítkovým systémem. // Příkladně k publikaci “Obrazopis sveta“ (autoři: Dušan Kováč, Eva Králiková, Marián Pauer) z roku 2004, která dokládá, že sám Štefánik byl vášnivý fotograf, že stál nejen před objektivem, ale i za ním....
Abych však psala konkrétně a nezakecala se: chválím pevnější papír; chválím rozměr a ostrost fotografií; chválím umístění popisků přímo pod snímky. Je to povedená kniha. // Maximální počet hvězdiček.
--------------------------------------------
CITÁT:
Človek si neuvedomuje, že obrázky, ktoré zachycujú prchavé chvíle a o ktorých sa domnievame, že sú bezvýznamné, majú potom veľkú cenu pre históriu i priateľov.
Drobná publikace o rozměrech 14x17 cm, která volá po užití. // Osobnosti zde nejsou řazeny abecedně, nýbrž rozděleny do čtyř větších skupin (kultura --- veřejná sféra a politici ---- průmysl a živnosti --- věda, osvěta a vzdělání). Velikost takové skupiny předesílá plánek, na němž má každý nebožtík své číslo. // Zvlášť jsou pak uvedeny pomníky a památníky. // Dávám maximální počet hvězdiček. Líbilo.
Vybírám:
- Josef Sudek (1896-1976)
- František Kmoch (1848-1912)
- Alois Tylínek (1884-1965)
- Gustav Pflanzer (1827-1890)
- Vojtěch Prášek (1893-1972)
----------------------------
CITÁT:
Hřbitov ale můžeme vnímat i jako symbol historické, kolektivní paměti, jako jakýsi zvláštní, otevřený biografický slovník.
Povedená publikace ukrývající dvacet rozličných příběhů, nad nimiž můžete s dětmi pohovořit o lidských vlastnostech – vytrvalost, zvědavost, odvaha aj. A taky se jich zeptat, čím by chtěly být, až vyrostou.
Vyprávěno v ich-formě. Ozdobeno ilustracemi Isabelly Grott (*1985). Vhodné pro osmou příčku letošní čtenářské výzvy. // ... přičemž jde-li o samotný výběr osobností, v mnohém koresponduje s edicí “Moji hrdinové“. Proto alespoň takto vzájemně propojuji. // Chválím.
---------------------------------
CITÁT:
I když vyrosteme, musíme si v sobě uchovat alespoň kousek zvídavého dítěte.
Patnáctá příčka obsazena. Přečetla jsem s chutí. // Koncept autora (zde není uveden X zde je připomenut) vnímám jako možnost poznat dvojnásob lidí,... jako plně využitou šanci k dovzdělání všech, kteří se o místo, kde žijí, které mají rádi, zajímají. A že to není práce nadbytečná, dokazují už jen ty “rodinné“ medailony, kde k záměně mezi otcem a synem či dvěma bratry může dojít velmi rychle.
Chválím za abecední řazení ulic, jež zaručuje zeměpisnou pestrost – v jednu chvíli budete v Michli, za další v Horních Počernicích, a pak na Vinohradech... // Dávám čtyři hvězdy. // K informacím shora doplňuji, že zde najdete i několik kreseb Luboše Drastila (*1957).
I s odstupem několika hodin je těžké začít psát. Vlastně i knihu odložit a vzít jinou nejde. Stále v ní listuji, znovu se začítám.... Je to silný příběh. Příběh odehrávající se mezi dvěma celami pankrácké věznice, mezi dvěma odsouzenými lidmi, kteří hledají povzbuzení, pochopení, klid...
K informacím shora uvádím, že jsou tu otištěné nejen motáky, které psala Marianne Richardu Máchovi (6.9.1913 – 6.4.1944), ale také motáky, které psal Richard Marianne. A k tomu další korespondence, další vzpomínky, fotografie a dokumenty, z nichž se máte možnost dozvědět to, co jejich odsouzení předcházelo, co následovalo; co pisatelé v dopisech nepřiznali, co nemohli vědět... // Této snahy o zprostředkování úplnějšího obrazu si cením. Dávám maximální počet hvězdiček.
Některé osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
- Erwin Albrecht (1900-1985)
- František Janoušek (1907-1943)
- Růžena Kodadová (1920-1943)
- Karel Rameš (1911-1981)
- Karl Sauer (1898-1947)
- Alois Weiss (1906-1969)
- Wolfgang Zeynek (1908-1995)
- Jarmila Živcová (1908-1943)
-----------------------
ÚRYVEK z motáku Richarda Máchy napsaný dne 1.10.1943 večer.
„(...) Bože, kdyby to tak byla skutečnost. Kdybych Tě tak mohl jen na hodinku k sobě přičarovat! Tu bychom usedli na náš slamník, ruku v ruce a dlouho, dlouho bychom se dívali jeden druhému do očí... Dal bych svou hlavu na Tvůj klín, zavřel bych oči a spal bych... já usnu tak lehce... A Ty bys bděla, spíš stejně tak málo, ale já vím, u mne bys také tiše usnula... nebo myslíš, že bys neusnula?
Kdybych Tvou hlavu položil na své rámě jako do polštáře, upadla bys jistě v hluboký a klidný spánek, lepší a delší než po použití nějakého uspávacího prostředku. Nevěříš-li tomu, prosím, nech se na jedinou noc zavříti na celu 41, potom uvidíš..."
Nemaluju, ani se malovat nechystám, ale zájem o umění, lásku k Praze u sebe pozoruji, to ano. Tím více, když se mi do rukou dostane kniha jako tahle. Formou skoro učebnice, v níž se dozvíte o barvách, světlu, pohybu a perspektivě; o tom, jak při malování postupovat, na co dbát a čeho se naopak vyvarovat,... přičemž když se do práce pustíte a něco se nepovede, nevadí. Jen to zkusit znovu a v práci pokračovat. // Praha je zde jako motiv, jako místo, které lze pozorovat, přemýšlet o něm. Ve vší jeho pestrosti a krásách. // Chválím! A za zachycení Velkopřevorského mlýna na Kampě pomyslná šestá hvězdička.
Na první přečtení nová, jiná, svěží. Líbila se mi. Při druhém už to drhlo a každý náznak, každá nedořečenost schovaná za třemi tečkami mi začala vadit. Přemýšlela jsem proč a došla k tomu, že je zkrátka rozdíl mezi sedět a číst, nebo jít, poslouchat, nechat se vést paní průvodkyní a být součástí okamžiku.
A toto je knížka, v níž je otisknuto, co bylo slyšeno, tj. výklad naučený i improvizovaný, se slovíčky „pojďme“, „zastavme“, „pokračujme“; výklad přerušovaný otázkami; výklad upozorňující na detaily,... pročež si myslím, že tomu ukrutně schází fotografie. Nelze totiž předpokládat, že každý čtenář ta místa viděl.
Nápad pěkný, provedení horší. Jsem rozpolcená a s hodnocením zůstávám u třech hvězdiček.
----------------------------
CITÁT:
A to panorama při večerním osvětlení!
Sešítek, který měl jít spolu se svými cizojazyčnými bratříčky do ulic, být nošen, prohlížen, být užitečný... Místo toho však bylo kýmsi rozhodnuto, že bude určen pouze k prezenčnímu studiu, že ani těch pár kroků z Mariánského náměstí před orloj, o kterém vypráví, se nepodívá, a tak špatně, všechno špatně.... Zahořkl.
Obraz v něm vítězí nad textem, ale kvůli kapesnímu formátu je to vítězství Pyrrhovo. Jedině snad mít po ruce pořádnou lupu, aby vyniklo, protože ano, je zde prezentována Mánesova kalendářní deska, ale jednotlivé měsíce práce a radosti jsou veliké jako padesátikoruna. Znamení zvěrokruhu totéž. S tím se nedá dále pracovat.
Slabé. Nerozumně uchopené. Nedoporučuji.
Propojuji s knihou “Vyšehradský hřbitov“, kterou o víc jak půl století dříve sestavil Alois Josef Fojtů (1915-1985). Srovnání s ní se neubráním, v regálu byly vedle sebe.
Předně – tuto si lze z knihovny odnést domů. Výklad o životě a díle té či oné osobnosti není heslovitý, ale plynulý (což byla z čtenářského hlediska příjemná změna). A konečně zatřetí - ač je počet zastavení nižší, sraz je opět před hlavním vchodem, v těsném sousedství Baziliky sv. Petra a Pavla.
Dávám rovněž maximální počet hvězdiček.
---------------------------------
CITÁT:
Zvídavost je dobrá vlastnost a není tedy nutno vázati se pouze na níže uvedenou cestu.
Jednoduše koncipovaná, nadčasová publikace, jejíž hlavní část tvoří seznam vybraných osobností naší historie. Žel není možné s ní opustit brány ústřední knihovny, takže kdo se chce hřbitovem projít, bude sedět.
Celkem jde o 123 položek, tj. jméno osobnosti a pár heslovitých informací, přičemž položky č. 56 a č. 96 jsou obsáhlejší, neb v sobě skrývají jmen hned několik. // Můžete je číst popořadě, můžete využít jmenný rejstřík a přeskakovat.... A kdybyste se náhodou mezi těmi malíři, spisovateli, sochaři, básníky a hudebními skladateli ztratili, je tu také záchranný plánek.
Dávám maximální počet hvězdiček.
-----------------------------------
CITÁT:
Očíslování hrobů je provedeno tak, aby bylo možno účelně projít celým hřbitovem.
Šedesát let chtění a pravidelného cvičení (ano, i o prázdninách). Z toho vyplývající úspěchy doma i v zahraničí, nadšené ovace, obdiv a sláva... Tak by se dalo shrnout toto vyprávění. Houslista Jan Kubelík byl ale také malý hošík a měl starostlivou maminku; byl manžel a otec. // Vydáno rok po jeho smrti. S hřejivým přivlastňovacím zájmenem „našeho“ hned v úvodu. // Dávám maximální počet hvězdiček.
Některé osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
- Otakar Ševčík (1852-1934)
- František Pácal (1865-1938)
- Alfréd Holeček (1907-1989)
- Bohuslav Lhotský (1879-1930)
- Zdeněk Fibich (1850-1900)
---------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Zvláště v Londýně koncertoval tak často, že tam jeho jméno z novin a návěstí na rozích znali i lidé, kteří ho sami neslyšeli hrát, a ani jinak se s ním nesetkali. Stala se tam jednou příhoda, že pozdě v noci nemohl Kubelík a dirigent jeho koncertů, rovněž český umělec Oskar Nedbal na cestu do vzdáleného hotelu dostati auto, protože se všechna již vracela domů. Tu měl Nedbal nápad, aby to zkusil s mistrovým jménem, a zavolal na jednoho šoféra prostě: „Kubelík!“ Pomohlo to skutečně; šofér zastavil, pro jistotu se ještě zeptal: „Violinist Kjublajk?“ -- tak totiž toto jméno vyslovovali po anglicku -- ihned otočil a zavezl pány, kam si přáli.
Příští týden bude téhle knížce sto let. // Sečtělejší čtenáře obsahově asi nepřekvapí, jen jim ledacos ze Smetanova života připomene a rekapitulací jeho díla je inspiruje k poslechu hudby.... Má totiž náležitě obdivný nádech.
Pro úplnost uvádím, že několika verši do ní přispěli Eliška Krásnohorská (1847-1926) a Jaroslav Vrchlický (1853-1912); přičemž z informací dostupných v databázi Národní knihovny ČR není zřejmé, zda tomu tak bylo i v publikacích vydaných Státním nakladatelstvím roku 1934 a 1946. Podle úspornějšího stránkového rozsahu patrně ne.
-------------------------------
CITÁT:
Bez lásky nebyl by mu život životem a právě láskou stával se mu život tak krásným.
Navzdory prorežimní rétorice a soudruhu Stalinovi, navzdory neohroženému boji o svět bez válek a bez vykořisťování americkými imperialisty, je to publikace cenná. Jsem ráda, že jsem ji přečetla. Dala mi totiž dobrou nápovědu, kudy se při seznamování s Konstantinem Bieblem vydat, u koho pátrat dál.
Kromě výše jmenovaných jsou to:
- Karel Nový (1890-1980)
- František Branislav (1900-1968)
- Jaroslav Bednář (1889-1976)
- Jan Alda (1901-1970)
- Vladimír Reisel (1919-2007)
- Zdeněk Karel Slabý (1930-2020)
- Josef Rybák (1904-1992)
- Jindřich Hilčr (1921-2003)
- Jan Ryska (1916-1983)
- František Kautman (1927-2016)
------------------------------------
ÚRYVEK:
Byl to básník složité vnitřní problematiky, básník bohaté fantazie, hlubokého citu a vzácné schopnosti předvésti názorně lidi, věci, děje, krajiny. Byl schopen vytvářet kaskádovité básně, plné fantazie a vtipu a uměl napsat básně baladického sevření a šerosvitu i verše, připomínající svou prostotou lidovou píseň.