milena8281 komentáře u knih
Bože jen z těch popisovaných chutí a vůní jsem přibrala aspoň 5 kg. Kavárna v Kodani dýchala klidem, lákala na odpočinek za dlouhých zimních večerů. Pekárna v Brooklynu naopak překypovala pohybem, spěchem, tak jako celé město New York.
Další krásný příběh do mé sbírky.
Ááááá - žena v nesnázích. Jak by mohl gentleman odmítnout pomoci, obzvlášť když je Annabel tak půvabná, bystrá, vtipná, dokonalá pokušitelka :D
Povedené pokračování série
Mně se příběh moc líbil. Dokonce jsem si asi až ve třetině knihy uvědomila, že se jedná o ČESKÉHO autora a příběh z ČESKÉHO prostředí. To mě pobavilo, ale také překvapilo. Podle mě je kniha dobrá. Já teda jako zapřisáhlý milovník happy endů bych asi něco udělala s tím otevřeným vztahem s kolegou, ale chápu, každá kniha nemusí a ani nemůže končit svatbou a láskou až za hrob :D
Příběh mi přišel uvěřitelný, chvílemi to bylo jako na houpačce, nahoru, dolů, přesně jak to v životě bývá. Sice nechápu, kdo by chtěl bydlet v polorozpadlém domě, do kterého furt někdo leze a kde přespávají bezdomovci, navíc člověk evidentně majetný a vlivný ... Některé postavy byly skvělé, obzvlášť mrchy a hajzlíci jdou autorce skvěle.
Nádherný příběh, pohladil po duši, probudil fantazii na plné obrátky a navíc se celý týkal knížek. Takové splnění snu je jako pohádka. A nejkrásnější moment celé knihy byl, když se Nina rozhlédla a uvědomila si, že všichni kolem ní čtou. Tak to musel být neuvěřitelný pocit.
Přiznám se, že jsem Nině záviděla, že dokázala všechno hodit za hlavu a jít za svým snem. Ze začátku to sice vypadalo jako naprosté šílenství, ale klaplo to bezvadně. Jak říkám, já jí zaviděla.
Napínavé, příběh měl spád a dobře se mi to četlo.
Mayovy popisy jsou neuvěřitelné. Dokáže tak hezky vylíčit krajinu a počasí, že jsem chvílemi úplně cítila ten žár španělského slunce a rozpálených ulic. Jako vždycky jsem měla chuť otevřít internet a najít si obrázky z dané lokality, nebo si tam rovnou zajet na půlroční dovolenou :)
Miluju jeho skotské hrdiny.
Velmi zvláštní příběh. Nejspíš nedosáhne takové popularity jako pozdější autorčiny tituly Slavík a Velká samota, ty byly skutečně bravurní. Ale i tento příběh má své kouzlo a mně se to docela líbilo. Možná klišoidní, možná červená knihovna, možná i předvídatelné, ale už tady je dobře poznat potenciál autorky.
Slibně rozjetý příběh pokračuje stejně dynamicky jako v prvním díle. Elloren mi tedy občas přišla trochu natvrdlá, až jsem ji kolikrát povzbuzovala a říkala "Ren, otevři oči a podívej se , co se kolem tebe děje. Už si proboha uvědom, že to ty máš tu sílu černé čarodějky."
A jestli jsem si po prvním díle říkala, že chci hned další díl, tak po druhém díle to platí dvojnásob. Jen doufám, že další díly u nás vyjdou brzy, protože tento příběh mě fakt strašně baví. A občas si představuji, jak by to vypadalo na plátně. Myslím, že film by se mohl skvěle vyřádit na tom obrovském množství různých a různobarevných bytostí. Kdyby ho pojali trochu jako 50% Harry Pottera a 50% Avatara, mohlo by to být famózní. Na to bych se ráda podívala. Připadám si při čtení jako malé dítě, které čte svou první pohádku. A moc si to užívám
Tahle série se mi bude líbit. Babička kuje pikle a čím víc se vnoučata snaží vykroutit, tím hlouběji do léčky padají. Jo, tak tahle zápletka bude vtipná.
Moc jsem si čtení užila a i když se mi nejspíš brzy děj bude plést s jinými harlekýnskými příběhy, nebyla to ztráta času, protože mě kniha pobavila, krásně jsem si u ní odpočinula a mnohokrát jsem se i smála nahlas.
První půlka mě moc nebavila, Alex se choval opravdu jako hajzl, a to naprosto zbytečně a bez důvodu. Jo, možná chtěl Indigo vyprovokovat, aby vycouvala a on se jí zbavil, ale i když mu dala jasně najevo, že se nevzdá, pořád se choval jako kretén. Lezl mi tím strašně na nervy. V poslední třetině se to zlomilo a četlo se to lépe, ale celkově hodnotím opravdu spíš jako průměr. Ale autorka píše dobře, čtivě, Ukradený polibek se mi moc líbil, takže nejspíš si od ní ještě něco dalšího přečtu.
Tento díl byl neuvěřitelně vtipný. Ale přesně podle rčení "Odříkaného chleba největší krajíc", to měli oba hlavní aktéři spočítáno hned od začátku. Na příbězích mě nejvíce baví dialogy. A tady byly dialogy vtipné a situace až komické. Mám tuto literaturu ráda, je to pro mě relax. Mně se to líbilo.
Tak to byla nádhera. Od autorky jsem četla teprve druhou knihu z téhle série, předtím to byla Čajovna v Tokiu. To byl velmi příjemný výlet do země vycházejícího slunce, ale Kavárna v Kodani se mi líbila ještě mnohem víc. Jsem nadšená, mám chuť se zabalit do kašmírového šálu, zapálit si svíčky a zachumlat se do křesla s hrnečkem kávy a příjemnou knížkou. Tahle knížka si jednoznačně zaslouží plný počet hvězd za pohodu, kterou dokázala navodit v mé mysli.
Dočteno. Já jsem si poslední díl velmi užila, celá série se mi četla velmi dobře. Když jsem si ale pročítala komentáře, jsem docela překvapená, jak jsou negativní a kritické. Uznávám, že otevřených otázek zůstalo hodně, ale zároveň přiznávám, že já si žádnou z nich nepoložila. Hlavní hrdinka mi rozhodně nepřišla naivní, ani ufňukaná. Naopak ji obdivuji. Myslím, že nést své tajemství tak dlouho sama a skrývat ho před ostatními, není nic jednoduchého. Myslím, že většina z nás by se sesypala strachy v tom okamžiku, kdy bychom něco z toho, co vidí ona, zahlédli. A ani nepotřebuji znát podstatu toho nejmenovaného Zla. Jelikož zlo zůstalo, kde mělo, asi ani nejde říct, o co vlastně šlo a co přesně by přineslo. Celou sérii beru jako oddychovou literaturu s prvky tajemna, fantazie. Nejsem investigativní novinář, abych potřebovala každou informaci prozkoumat a ověřit. Prostě si užívám příběh, který někdo jiný pro mě vymyslel a sepsal. Moje potřeby byly uspokojeny. Jsem ráda, že jsem si sérii přečetla, přestože je to žánr, který obvykle nečtu. Nahlédla jsem do světa, který neznám, líbilo se mi to a těšilo mě si o tom číst. Znovu už to asi číst nebudu, knížek je totiž spousta a pořád je z čeho vybírat. Těšilo mě, Amelie a Devline, ráda jsem vás poznala.
Krásný romantický příběh o lásce se šťastným koncem. Moc se mi líbil příběh i styl psaní. Romantická oddechovka, moje dávka pro relaxaci. První knížka od autorek a určitě ne poslední.
Těšila jsem se na humor, bohužel se nekonal. Občas jsem se zasmála, ale popisované humorné situace mi moc humorné nepřipadaly. Teda mohly být, ale autor je popisuje tak nešikovně, že působí spíš jako přitažené za vlasy, humor dvojsmyslný až absurdní, moc mě to nebavilo. Mám radši, když popis pomalu směřuje k pointě takovým způsobem, že už 3 věty předem tušíte závěr a cukají vám koutky. To ale pan Melichar nejspíš neumí, nebo nepředvádí. A přiznávám, že i já jsem čekala historky ze zahrádky, takže další důvod být zklamaná.
Tak tenhle příběh mě úplně pohltil. Nádherně napsané, čtivé, a napínavé. Po dočtení knihy jsem po dlouhé době měla pocit, že chci hned číst další díl. A to teda nejsem cílová skupina ani náhodou a fantasy rozhodně není můj nejoblíbenější žánr. Je to nádherná pohádka. Říkala jsem si, že by z toho byl nádherný film nebo seriál. Opravdu moc se mi to líbilo a dávám plný počet hvězdiček.
I tento díl byl poměrně věrně zachycen v seriálu. Ten mě bavil moc, přiznám se, že kniha se mi tentokrát dost táhla. Snad je to právě tím, že příběh znám a v knize se celkem nic navíc neodehrává. Přesto jsem si ho přečetla ráda. Demelza byla dost cílevědomá a její přerod v dámu se povedl. Ve skutečnosti na tom nejspíš musela hodně hodně pracovat. Docela ji obdivuju.
Maye čtu velmi ráda, zatím jsem nikdy nebyla zklamaná, a to ani tentokrát. Kniha má spád i zajímavý děj. Navzdory k tomu, že ji vlastně napsal už dávno, tak jeho vize lockdownu dost sedí. Číst ji v této době bylo trochu děsivé, protože takhle daleko jsme se tentokrát naštěstí nedostali, alespoň ne v našich končinách.
Nejdřív vichřice rozmetala úplně všechno - ostrov i vztahy - aby se pak setrvačností vše vrátilo zpátky do svých kolejí, všechny dílky puzzle na svá místa. A tak to někdy bývá i v životě. Celá sága byla moc fajn, hlavní postavy každá jiná, ale dohromady to ladilo dobře.
Hodně napínavé a strašidelné. Tenhle díl měl větší spád než předchozí, ale chyběl tu prostě Devlin :). A Lucien byl sympaťák, no škoda ....