Milosz
komentáře u knih
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Sbírka esejů na téma spisovatelství. Trocha memoárů, trocha bohorovných názorů na literární ceny, trocha hraběcích rad, jak dobře psát a uživit se tím.
Jen pro nejvěrnější fandy.
Počátek
Dan Brown
(SPOILER) Další z řady Brownových turistických průvodců s příběhem, tentokrát po Barceloně a několika dalších památkách ve Španělsku. Těšil jsem se, že napíšu další vtipnou recenzi, jako v roce 2013 na Inferno, ale přepočítal jsem se. Počátek je o něco méně blbý, a tudíž o něco nudnější než Inferno.
Je tu jedna velká inovace už v prologu, protože v něm nikdo neumře. Tím ale inovace končí, a následuje obvyklé schéma, ve kterém Robert "chodící encyklopedie" Langdon s atraktivní chytrou kráskou po boku odhalují velké spiknutí a prchají před nelítostným zabijákem.
Už v prologu se dozvíme, že jistý mladý geniální vědec odhalil velký objev, kterým vědecky dokázal, že se všechna světová náboženství mýlí, a kterým odpověděl na otázku, kde jsme se tu jako lidstvo vzali, a jak skončíme. Vědec je samozřejmě záhy zavražděn náboženským fanatikem, aby se objev nedostal na světlo světa. No, a dalších 400 stran Brown jenom natahuje děj a neustále připomíná, jak úžasný a důležitý objev to je, aniž by uvedl něco bližšího. Takže i já jsem bohužel podlehl tomuto lacinému triku a knihu jsem přečetl velmi rychle, protože jsem byl zvědavý, jak moc velká blbost ten objev bude. Když je to 50 stran před koncem konečně odhaleno, tak jsem musel uznat, že to není úplná blbost, nicméně to ani není nic, kvůli čemu by se musely církve plašit, protože by to mohly snadno zpochybnit či ignorovat a nic by se nestalo.
Kromě toho je na konci každé kapitoly nějaký další menší cliffhanger, většinou spočívající v tom, že se někdo dozví něco šokujícího (obsah telefonátu, mailu apod.), a když je to o pár kapitol později prozrazeno, je to čtenáři už u pr*ele, protože se mezitím objevilo několik jiných cliffhangerů a čtenář ztratil přehled, co že se to tu právě prozradilo.
Ale bojím se, že další jeho knihu si zas přečtu, je to takové guilty pleasure.
P.S. Dlouho jsem doufal, že na hodinky s Mikymauzem nedojde, ale bác ho, na straně 411 na ně došlo, a pak ještě několikrát.
Panenka
Mo Hayder
Thriller z psychiatrické léčebny. Kniha mne zaujala díky mimořádně povedené odpudivé obálce (anglické vydání), ale nakonec je to jen mírně nadprůměrný thriller. Trpí hlavně roztahaným úvodem, trvá 225 stran, než inspektor vůbec začne vraždy v blázinci vyšetřovat, předtím jen sledujeme na střídačku ošetřovatele v blázinci a jeho milostné a rodinné problémy a policejního inspektora, jak řeší dozvuky předchozího případu, což se nakonec ukáže úplně zbytečným.
Další knihy ze série už číst nebudu.
Artemis
Andy Weir
Weir dokázal stvořit důstojného nástupce Marťana. I když má Artemis s Marťanem společné některé věci, jako třeba prostředí nehostinné planety/měsíce, znalosti fyziky a chemie, které používají postavy k překonávání problémů, a vypravěčský styl s velkou dávkou humoru, zápletka je zcela odlišná a nepůsobí jako kopie (což byla třeba Armada od Ernesta Clinea).
Příběh se odehrává někdy za pár desítek let, kdy je na Měsíci postaveno několik propojených kupolí, které slouží jako město pro několik tisíc obyvatel a bohaté turisty ze Země.
Kniha je vlastně "heist" román o přípravě a provedení komplikovaného zločinu a následném boji o přežití. Taky je tam hodně zábavných faktů o životě v měsíčním městě Artemis, místních sociálních skupinách a specifikách života v nižší gravitaci.
Kniha je psána v první osobě, a až někdy po 20 stranách mi došlo, že hlavním hrdinou je žena a ne chlap:) (čteno v AJ, kdo má čekat na překlady)
V knize vystupuje "Ukrajinec Martin Svoboda", vynálezce kondomu pro opakované použití.
Kniha se nebude líbit slušným Čechům - město je hodně multikulturní, vybudovala ho podnikatelka z Keni, a hlavní hrdinka Jazz je Arabka.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Druhý díl detektivní série a o dost nezáživnější než první. Celé je to ze snobského prostředí spisovatelů, redaktorů a vydavatelů a jednotliví podezřelí byli jeden jako druhej a bylo mi celkem jedno, kdo to udělal...
Taky byla chyba číst to v angličtině - JKR má přece jen lepší slovní zásobu a vybroušenější stylistiku než průměrný autor thrillerů, což je v kombinaci s nudným dějem smrtící kombinace. Takže jsem se tím prokousával tři měsíce.
S touto sérií i s JKR končím.
Král advokátů
John Grisham
Tahle kniha mě příjemně překvapila. Příběh chudého veřejného obhájce, který přišel jako slepý k houslím k lukrativnímu případu (celé se to točí okolo tzv. hromadných žalob, kdy advokáti zastupují tisíce lidí poškozených vadnými léky - advokát zažaluje farmaceutickou firmu a pak s ní vyjednává o výši odškodného. Poškozený dostane nějaké drobné a za chvíli umře na rakovinu, a advokát se napakuje miliony dolarů na provizích. O advokacii vlastně vůbec nejde, případ se ani nedostane k soudu. Takhle to v USA opravdu funguje). Takže hlavní hrdina pohádkově zbohatne, parazituje na neštěstí jiných a jeho hlavní starostí začne být, jaké soukromé letadlo si koupit. Ale v dalším případu si ukousne moc velké sousto a navíc ho začne vyšetřovat FBI. Trochu něco jako Vlk z Wall Street. Jsem rád, že jsem si odpočinul od cel smrti a četl od Grishama zase něco trochu jiného
Nevinný
John Grisham
(SPOILER) Není to román, ale literatura faktu, což jsem zjistil, až když jsem začal číst. Popis reálného případu nevinného člověka odsouzeného k smrti. ( en.wikipedia.org/wiki/Ron_Williamson ) V podstatě je to reálná verze románu Přiznání, až na to, že hlavní hrdina není černoch a nepopravili ho - po 11 letech byl zproštěn viny na základě testů DNA, ale s nalomeným fyzickým i duševním zdravím a umřel dva roky poté. Knihu nedoporučuji, je příliš suchá a popisná a hlavní protagonista byl takový lůzr, že ten vykonstruovaný proces policajtům dost usnadnil a bylo těžké ho litovat. Doporučuji snad jen zastáncům trestu smrti.
Nemesis
Jo Nesbø
Takový průměr od něj, tj. obecně vysoký nadstandard. Vadila mi roztříštěnost, není tam jedna zápletka, ale v podstatě dva případy, které spolu skoro nesouvisejí.
Švábi
Jo Nesbø
95% knihy super, atmosféra Bangkoku dokonalá, ale poněkud to pokazil zmatený akční závěr, který jsem si musel číst několikrát, abych pochopil, co se stalo a kdo na koho vystřelil..
Armada
Ernest Cline
Tohle se snaží o něco podobného jako RP1, a i když začátek byl slibný, nakonec je z toho celkem plytká dobrodružná knížka. Na Zemi zaútočí mimozemšťani, a nejlepší hráči počítačových her jsou povoláni do akce, aby pilotovali drony, zastavili invazi a Zemi zachránili.
Prostě takové young adult, ale pro kluky.
Podfuk
John Grisham
Už je z něj takový rutinér. Tohle je něco jako Shawshank, ale s větší dávkou právničiny. Závěrečný zvrat jsem uhodl v půlce a pak šlo všechno podle očekávaných kolejí. Naštěstí jen 300 stran.
Ready Player One: Hra začíná
Ernest Cline
Vynikající. Pro milovníky počítačových her a popkultury 80. let nutnost.
Temná věž
Stephen King
(SPOILER) Hodnocení celé série: Většině fandů Kinga se to líbí, ale mě to přišlo jako naprosto chaotický slepenec plný nesympatických postav, ve které si autor cucal zákonitosti z prstu, jak se mu to zrovna hodilo a děj měl nalajnovaný maximálně dvě kapitoly dopředu. Ještě mě docela bavily některé dílčí zápletky jako Susan a mladý Roland nebo ochrana Cally před vlky. Ale celá ta globální zastřešující záplatka je strašně neuspořádaná, nedrží to pohromadě, mě to připadá spíš jako sled volně pospojovaných zápletek. A ta pravidla přecházení mezi světy si King furt jen vymýšlí, jak se mu to zrovna hodí.
btw.."Ochu" aspiruje na cenu pro nejotravnější postavu v dějinách literatury.
Celé to vygradovalo 7. dílem, kde se mu už tak chatrná neuspořádaná zápletka úplně rozpadla pod rukama.
Randall Flagg je po celou ságu popisován jako hlavní antagonista a vy čekáte nějakovou osudovou konfrontaci s Rolandem, ale ne, on ho zabije čerstvě vylíhnutý spiderman.
Mordred přicházel na svět celou 5. a 6. knihu jako cosi zlověstného a jeho existence je nakonec kromě zabití Flagga úplně zbytečná, jen "vše z povzdálí pozoruje a v pravou chvíli se do věci vloží", a když to udělá, hned se nechá zabít.
Crimson King je jen dědek s bednou granátů, a je zabit tím způsobem, že si King o 50 stránek zpátky vycucá z prstu postavu, která ho zabije svou superschopností (a pro jistotu ji udělá němou, aby nemusela vysvětlovat, kde se tam vzala).
Susannah putuje se svými společníky k Temné věži a žádné útrapy ani smrt Eddieho ji nezastaví, a pak těsně před koncem řekne Seru na vás, du domu, a odejde nakreslenými dveřmi.
A pak všudypřítomné otravnosti jako žvatlání Ocha a popisy toho, jak to a to slovo zní v tom a tom přízvuku (což je v českém překladu čirá zhovadilost a všechno bych to vyházel)
Vlastně nechápu, že jsem to dočetl až do konce, ale všichni slibovali, že další díly budou lepší (nebyly) a že se to konečně rozjede (nerozjelo).
Vraťte mi těch X dnů života, pls.
Hon na ovci
Haruki Murakami
Už mě Murakami asi nějak přestává bavit, tohle byla pro mě jeho asi nejslabší kniha. Možná bych hodnotil lépe, kdybych ji četl jako první (je to jedna z jeho nejranějších knih), ale takhle vidím, že je to stále totéž a že to v jiných románech uměl mnohem lépe.
Novinkou je jen občasný prdící humor.
Podvolení
Michel Houellebecq
V zásadě líbilo, ale uvítal bych, kdyby to bylo víc o islámské Francii a méně o francouzské literatuře. Chápu, že pro Francouze je Huysmans možná něco jako pro nás Neruda, ale pro mě by to klidně mohlo být o portugalské či lotyšské literatuře a efekt by byl stejný.
Gravitace
Tess Gerritsen
O nakažlivé chorobě, co propukne mezi astronauty na orbitální stanici. Hodně v Crichtonově stylu, ale lepší než cokoli, co od něj vyšlo po roce 2000. Doporučuju.
Zmizelá
Gillian Flynn
Vynikající, škoda jen, že jsem viděl film, který je navíc velmi věrnou adaptací, takže jsem věděl, co se bude dít, ale i tak tam je spousta detailů, které se do filmu nevešly.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Tohle je trochu slabší kus, v podstatě totéž jsme už od něj měli mnohokrát a lépe, ke konci mě to už i trochu štvalo.
Jediný originální prvek jsou hodně drsné retrospektivy z války v Mandžusku a kritika japonského militarismu, ale s hlavním příběhem to souvisí jen velmi volně
Už je tady zas
Timur Vermes
Nevyužitý potenciál. Jsou tam sice dobré vtipy, ale jako celek nic moc. Je tam hodně narážek na německou politiku, takže pokud narozdíl ode mě znáte i někoho jiného než Merkelovou, třeba vám to bude připadat vtipnější.
Případ Pelikán
John Grisham
Něco jako Dan Brown, chybí jen luštění šifer v uměleckých dílech a hodinky s Mikymauzem. Čekal jsem víc.
