Milosz
komentáře u knih

Asi na stejné úrovni jako Utajovaný projev. Bavil mě začátek i konec, ale uprostřed knihy je velmi dlouhá odbočka do Afghánistánu, která je úplně zbytečná, a je tam jen kvůli tomu, aby dal autor příběhu atraktivní pozadí sovětské invaze. I za cenu toho, že musel zápletku zastavit o 15 let (začátek se odehrává v 1965)


Trochu zklamání po předchozích dílech. Kniha je strašně roztříštěná, každá kapitola má jiného vypravěče, který pak často zmizí a už se neobjeví, a děj neustále skáče o desítky let vpřed a vzad. Vím, že to byl záměr, ale takhle si čtenář těžko vytvoří k postavám nějaký vztah. Přitom hlavní zápletka měla potenciál, stačilo se soustředit na dva hlavní protagonisty, jako v jeho předchozích románech.


Těšil jsem se na politiku a konspirační teorie, ale ona je to spíš červená knihovna. Nečekaný konec (fakt jsem to neuhodl)

Říkám si, že by bylo lepší ukončit to knihou 2. Kdyby tu nebyl Ušikawa, který je rozhodně nejzajímavější postavou, byla by to už trochu nastavovaná kaše.
Ale na druhou stranu, když někdo dokáže zaplácnout třetinu knihy tím, že postava sedí zavřená v bytě a čumí z okna, a přitom to nenudí, tak je to vlastně důkaz spisovatelského mistrovství.
Celkově hodnotím pozitivně, ale 1+2 bylo určitě lepší.


(SPOILER) Další z řady Brownových turistických průvodců s příběhem, tentokrát po Florencii, Benátkách a Istanbulu. Na začátku se geniální symbololog Robert Langdon probudí s amnézií (ano, opravdu!) v nemocnici ve Florencii, neví, jak se tam dostal, když tu se ho pokusí zabít Lisbeth Salanderová. Zachrání ho geniální atraktivní femme-fatale lékařka s IQ 208, se kterou pak po zbytek románu utíká před tajemnými zabijáky kolem slavných budov, soch a dalších uměleckých artefaktů, které Langdon během útěku detailně čtenáři všechny popíše, a má trauma z toho, že ztratil hodinky s Mikymauzem. Na útěku využívají spoustu tajných chodeb, neboť Langdon se před lety zúčastnil VIP tour po tajných chodbách a zná tedy každou tajnou chodbu v Itálii. Na útěku sledují stopy zanechané geniálním superbohatým padouchem s patřičně padoušským jménem, který chystá NĚCO STRAŠLIVÉHO a stopy zanechal schválně, aby měl Langdon co dešifrovat. Meanwhile, v jedné supertajné organizaci sledujeme video, ve kterém padouch vysvětluje, co strašlivého se chystá udělat. Video uvidí postupně asi 5 osob, a čtenáři je pokaždé znovu detailně popsáno, aby si ho čtenář pořádně zapamatoval. Ke konci knihy se odehraje VELKÝ ZVRAT a vyjde najevo, že vše, co se odehrálo předtím, bylo úplně jinak, a tam, kde šlo o život, šlo o hovno, ale autor to fikaně čtenáři zatajil pomocí Langdonovy amnézie, aby to bylo víc napínavé. Na konci knihy je zachráněn svět. Vlastně to byla děsná píčovina, ale bylo to zábavné. SPOILER: Hodinky s Mikymauzem se nakonec najdou.


Trvalo mi to čtvrt roku. A když jsem tomu věnoval tolik času, tak bych radši nějaký lepší než tento otevřený konec - po celou knihu se schyluje k mnoha věcem, které nikdy nepřijdou. Jako kdyby nakladatel autorovi řekl, že 1000 stran je už jako fakt moc, ukonči to, tak to autor na dvou stranách ukončil.
Ale popisy kulturních rozdílů středověké Evropy a Japonska velmi dobré.


Je to takové maloměstské společenské drama. Vypravěčský styl se od Harryho Pottera moc nezměnil, jen přibyla sprostá slova a sem tam zmínky o sexu, takže je to takové bizarní. Očekávám, že kvůli jménu autorky to bude číst i spousta dětí, takže s tím jistě bude ještě nějaké mrzení. Až někdy v polovině se to konečně rozjelo, začátek byl místy utrpení. Nepřekvapivě nejlépe napsané postavy jsou ty teenagerské (a hlavně díky nim se dala zápletka do pohybu), dospělé postavy už většinou moc zajímavé nejsou, bohužel těch dospělých je tam mnohem víc. Ale nakonec převažuje mírně pozitivní dojem, ale další "dospělý" román už od ní asi číst nebudu.


(SPOILER) První půlka (pohled věznitele) vynikající. Druhá půlka (pohled vězněné) už méně, bylo tam až moc flashbacků a salónního levičáctví. Ale konec vše napravil, thumbs up.


Vynikající, ale stejně jako u Lovce draků to trochu kazí natahovaný doslovný epilog.


Nebrat. Hodně laciný rodokaps, a kdyby tam nebyl sex a násilí, vypadalo by to jako knížka pro děti. Nechce se mi věřit, že to napsal stejný člověk jako třeba Jurský park. Evidentně už měl před smrtí nejlepší léta za sebou, ale pořád měl dost soudnosti, že to nevydal (narozdíl od nakladatelů)


Nejlepší kniha psaná z pohledu neandrtálce, jakou jsem kdy četl


(SPOILER) Jsem trochu zklamán. Je to sice stále velmi čtivé a atmosféra totalitního SSSR je stále vykreslena velmi dobře, ale místo detektivky je to tentokrát akční thriller a ze Lva je hotový Jack Bauer. Děj skáče po několika místech tisíce kilometrů vzdálených jen proto, aby se kniha odehrávala v atraktivních prostředích, než že by to mělo nějaký smysl. Hlavní padouch je velmi klišovitý. A nechybí ani romeo&julieovská podzápletka.


"Moderní" povídky od prorežimních autorů. Pure naivety. Coelho hadr.

Další "Pí" to sice není, ale i tak se mi to líbilo. Překvapilo mě, jak se to z věcného vyprávění s mnoha autobiografickými prvky promění v něco velmi krutého a děsivého.
Mohlo to být klidně delší.


Než se objevilo nadpřirozeno, tak se mi to líbilo víc. Miéville by měl někdy napsat nějakou realistickou detektivku...


Nebudu hodnotit děj jako celek, ale v detailech je to výborné, tak trochu palahniukovské. Hlavní postava je neuvěřitelnej chlívák. Připomíná mi mě.


Balzám na duši. Moc krásné a smutné.


Charašoj románek, druzja! Intenzika jak kdyby vás někdo tolčokoval do gullivera!
