Mindy
komentáře u knih
Lékárnice
Ingrid Noll
Ježkovy oči! Co to bylo? Směsice naivních a neskutečných situací, jedna absurdita střídá druhou, všichni zúčastnění se chovají naprosto neuvěřitelně a hlavní hrdinka je s prominutím blbá jak troky. To všechno v podání německé autorky.
A konec? To závěrečné rozuzlení celého příběhu? To ani nestojí za řeč, protože prostě není.
Bosá dívka
Kateřina Janouchová
Pro ty, kdo si, stejně jako já, dost dobře nedovedou představit, co to znamená "rodinný thriller", tak vězte, že se jedná o příběh rozvedené čtyřicátnice s pěti dětmi ve střídavé péči, která zažívá, dá se říct, vcelku běžné starosti s dětmi - od vzdorovitého období s nejmladší dcerou až po pubertu se starším synem. Kniha je taková nemastná neslaná. Cecílie mi vůbec nesedla. Za celou dobu byla snad jen dvakrát zmínka o tom, že jde do práce, jinak šla buď na schůzku, nebo do televizního studia, nebo byla na mobilu a kontrolovala esemesky. Nakupovala a vařila. Děti se vesměs dívaly na televizi. Bylo to moc dlouhé a nudné. A to je osmá kniha v sérii! Jediné plus je to, že ji lze číst samostatně. Ničemu nevadí, že jsem předchozí díly nečetla (a ani nebudu).
Zeměpisná šířka nula
Windsor Chorlton
Skvělá knížka. Žádná hluchá místa, napětí po celou dobu, výborně se četla. Jediné, co bych snad vytkla, je nesmrtelnost jedné osoby. Autor ho prostě nechtěl nechat zemřít. I když zrovna toho by mi bylo ze všech zúčastněných nejmíň líto.
Podzimní případ
Anders de la Motte
První polovina knihy, kde se střídá minulost se současností, je strašně zdlouhavá, až v druhé půlce jsem se pořádně začetla. Hlavní vyšetřovatelka je fajn, další postavy moc sympatické nejsou. Na tak vysoké hodnocení mě kniha zklamala, obávám se, že bude brzy zapomenuta.
Jeden z nás
Shari Lapena
Kniha se četla dobře, ale vadily mi ty neustálé lži skoro všech zúčastněných. Taky ta druhá vražda mi přišla zbytečná. Ale je fakt, že skoro do konce jsem netušila pachatele. Podezření se přelévalo z jednoho na druhého a z druhého na třetího. To už je zkrátka styl psaní této autorky.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Tak čekala jsem větší hrůzu z tohoto stvořeného vraždícího monstra, stvůry a netvora. Taky jsem nevěděla, že Frankenstein je jméno jeho stvořitele, myslela jsem, že se tak nazývá ona uměle vytvořená bytost.
Celá kniha je hodně rozvláčná, ale je z roku 1818 a po dvou stech letech se řadí mezi klasiku.
Záskok
David Nicholls
Chvilkami zábava, chvilkami nuda. Kniha se četla dobře, Stephen mi byl vcelku sympatický, jeho hlášky byly vtipné, ale vrcholně zábavné čtení nebo nejvtipnější kniha roku, jak zní upoutávka na obálce, to teda není. Je to taková příjemná oddychovka.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Moje první kniha od Daphne du Maurier a moc se mi líbila. Donutila mě při čtení zpomalit a plně se koncentrovat, pokud jsem chtěla zachytit všechny fantazie a myšlenky hlavní hrdinky. Děj trochu předvídatelný, ale to mi nevadilo. Určitě si od této spisovatelky ještě něco přečtu.
Miluj mne i zítra
Svend Åge Madsen
Představte si, že se každý den probudíte v jiném bytě (nebo domě) vedle jiného partnera. Zjišťujete, jaké a kolik dětí dnes máte. Jaké máte dnes rodiče. Na papírku si přečtete, kam jdete dnes do práce - no dejte pokoj.
Elef a Mája zjišťují, že spolu chtějí být víc, než jen jeden jediný den a rozhodnou se s tím něco udělat...
Na divokém venkově
Eva Grestenbergerová
Vůbec nic jsem od této knihy nečekala. A jedině za tohoto předpokladu jsem ji byla schopna číst a dočíst. Autorka na nás chrlí jednu rádoby vtipnou situaci za druhou, občas se mi zvedly mírně koutky v náznaku úsměvu, ale jinak jsem chtěla mít to utrpení co nejdřív za sebou.
Most času
Bruce Leininger
Některé pasáže byly strašně zdlouhavé a hlavně zbytečné. Např. popisování nákupu včetně rozhovoru s dvouletým dítětem typu: "Vločky nekoupíme, protože v nich je moc cukru. Vezmeme místo nich šest tuňákových konzerv." Nebo: "Tady máš za odměnu čtvrťák. Můžeš se za něj povozit na kolotoči. Ale nejdřív se na něj podívej a zkus mi říct jméno prezidenta, který na něm je ".
Jinak příběh to je moc zajímavý. Je to těžko uvěřitelné, ale pokud to není vymyšlené, tak jak to tedy bylo? Já si myslím, že je prostě něco mezi nebem a zemí, o čem nevíme, protože občas se takové nevysvětlitelné záhady objevují.
Jiskřičky naděje. Vzpomínky Jiřiny Gryczové-Koláčkové
Daniel Drápala
Pocházím z Prostřední Bečvy a moje babička by údajně měla být autorčina sestřenice Mařa, o které je zmínka v úvodu knihy. Takže naprostá srdeční záležitost a navíc jsou to opravdu moc hezky napsané vzpomínky na dětství a dospívání a následující léta prožitá na Slovensku.
Kocour Bob a jeho životní moudrost
James Bowen
Třetí kniha o kocourovi Bobovi, tentokrát navíc opatřená nádhernými ilustracemi. Autor popisuje, jak ho soužití s Bobem ovlivnilo a udělalo z něj jiného - lepšího člověka.
Dokonce jsem se už podívala i na film (pro nás kočkomily téměř povinnost) a můžu jen doporučit.
Rukojmí
Elmore Leonard
V knize je popsán jeden nevydařený únos. Počínaje špatným načasováním, potom co jde, to se podělá a vše končí nečekaným spřátelením osob, do kterých byste to na začátku příběhu zrovna neřekli.
Hyde Park Civilizace 2
Gabriela Cihlářová
Další série skvělých rozhovorů s vynikajícími osobnostmi. Těžko vybrat nejzajímavější. Ale kdybych přesto musela, tak by to byl Miroslav Zikmund.
Důchodkyně nestřílejte
Marcela Mlynářová
Jediná kapitola, která mě pobavila, byla ta, kde popisuje hlídání vnuků. Jinak nuda. Většinou se jedná o podrobný popis dovolených. Autorka zachází do takových detailů, jako je nasedání na lanovku a zaklapnutí bezpečnostního jištění. Každodenní sprcha, snídaně, večeře. Neustále si stěžuje na přítomnost ostatních lidí, přitom si vybírá turisticky vyhledávané cíle. Nejvíc se mi líbily citáty na konci každé kapitoly.
Temný vzorec
Andrew Mayne
Vůbec mě to nebavilo. Vůbec. Celé to bylo až moc přemodernizované a přetechnizované. Vadily mi neustálé vzpomínky a odkazy na postavy a situace z autorových dřívějších knih (Šelma, Hračkář, Teorie vraždy), které jsem nečetla a ani nebudu. Kniha mě zklamala na celé čáře.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Svěží hovorový jazyk, na jaký láká anotace na obalu knihy, mi doslova rval uši, oči, prostě všechno. Namátkou: správnej vodvaz, klidnej rok mýho života, bílý vlasy, modrý oči - za mlada to musel bejt nádhernej chlap ... a tak to jde řádek po řádku, stránka po stránce, od začátku až do konce. Takový styl psaní opravdu nemusím a úplně mi to znehodnotilo čtenářský zážitek. Kniha se mi jinak moc líbila - česká i japonská linka a překlady japonských knížek taky, ale strhávám hvězdy za ten jazyk.
Mlýn
Michal Vaněček
Ze začátku mě to moc nebavilo, do čtení jsem se dost nutila, styl psaní byl nezáživný. Ale postupně jsem si asi zvykla, postavy byly čím dál víc sympatičtější a příběh mě úplně pohltil. Až bude povoleno cestování, tak si určitě naplánujeme výlet do Čech a na mlýn se dojedeme podívat.
Prokletí Schwartzovy vily
Anna Beatrix Bártová (p)
(SPOILER) Po přečtení prologu jsem si řekla: Fíha! Tohle že napsala česká (pro mě neznámá) autorka? Tak to bude bomba! Ale ouha! Od následující kapitoly začíná nemastný neslaný příběh odehrávající se zhruba o 150 let později.
Nora je docela drsňačka. Když se jí neustále zjevují pětileté holčičky, které jsou sto let po smrti, tak ona si na ně zvykne a neřeší to, přestože má malou dcerku, které má podle všech možných indicií hrozit nebezpečí.
Dupání na půdě, stíny ve sklepě, zamčené/odemčené dveře, zakrvácené panenky - nic ji a jejího manžela nerozhodí. Pokrčí rameny, nějak si to vysvětlí a jdou to zaspat. A domácí porod s porodní asistentkou - duchem už byl bonus navrch.
Při čtení jsem se i pobavila. Útěk Nory z nemocnice byl fakt neuvěřitelný. Chodby prázdné, dveře nezamčené, nikde nikdo, hlídač ve vrátnici spí a ona přeskočí plot a je venku. V pantoflich a županu dorazí bez problémů v listopadu domů - vila se nachází 2 km za městem.
Jinak kniha se četla rychle, ale přišly mi zbytečné ty sáhodlouhé rozhovory s tchýní nebo příběh Nikol a Lakyho. A stejně jako čtenářku syslomil by mě zajímalo, proč ON to těm holčičkám vlastně dělal?
Ale ať jenom nekritizuju, prolog byl super a popis vily taky.