Mirin1349
komentáře u knih
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
Jsem si naprosto jistá, že kdykoliv uvidím tři moudré opice, vzpomenu si na tuhle knížku, strašně mě bavila. Souhlasím s předchozími komentáři, ač byl děj napínavý, tak deník byl jednoznačně nejvíc čtivý. Člověk si až kladl otázku, jestli může mít někdo takovou fantazii, aby si tuhle zvrácenost vymyslel bez vlastní zkušenosti, na což autor v Poděkování hezky odpověděl. :) V příběhu byly nápadité zvraty, za konec přidávám další hvězdu. Opičák na konci snad i získal moje sympatie. Už se těším na pokračování.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Byla jsem z počátku hodně skeptická a knížce se dlouho vyhýbala, ostatně jako vždy, když je něco vyzdvihováno do nebes. Nakonec jsem jí dala šanci a rozhodně nelituji. Přečetla jsem ji skoro jedním dechem a dá se říct, že jsem se začetla takřka po první straně. Prokládání minulosti a současnosti mám obecně ráda, člověk má v tomto případě i takový příjemný pocit, že přečetl vlastně dva příběhy naráz. Oceňuji také odkazy na reálné osoby světové politiky. Skoro bych si tipla, že Alan musí mít české předky, jinak by snad ani tak bravurně ze všech situací nemohl vykličkovat. Těším se na pokračování.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Opět perfektní pokračování série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. Sice mám více v oblibě příběhy, kdy vraha poznám až téměř na konci, ale v tomto případě opak nebyl na škodu. Pachatele autor vykreslil dostatečně nechutně a zvráceně, takže bylo zajímavé sledovat i jeho cestu. Sociální sítě jsou vděčným námětem, věřím ale, že autor je nezakomponoval prvoplánově. Znovu musím pochválit krátké, úderné a čtivé kapitoly („ještě jednu kapitolu a půjdu spát slibuju…“).
Temná hmota
Blake Crouch
Když se člověk oprostí od mírné dávky nelogičnosti, která jsem tam místy zaznamenala, tak nemám knize co vytknout. I když na druhou stranu nelogičnost je možná silné slovo, autor ví, proč to tak napsal, jen s mojí logikou to moc nekorespondovalo a může to být můj problém, který třeba v jiném alternativním světe nemám. :) Příběh byl perfektní, stránky opravdu mizely před očima a neměla jsem ani na chvíli pocit, že by tam cokoli skřípalo. Mám ráda, když si i z tohoto typu knih mohu odnést i nějaké téma k zamyšlení. Asi každý člověk se už párkrát zasnil, jak by vypadal jeho život, kdyby se někdy v minulosti rozhodl jinak a jak každé jedno malé rozhodnutí ovlivňuje naši budoucnost. Určitě to nebyla má poslední kniha od tohoto autora.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Zdá se, že Ulici nebo tedy v tomto případě Pavlači prostě nejde utéct ani v knize. Musím se přiznat, že mi to ale nakonec ani nevadilo, prostředí zákulisí tvorby nekonečného seriálu hezky ozvláštnilo příběh, který byl promyšlený a rychle odsýpal. Pachatele jsem odhalila také až na poslední chvíli, tedy za mě velká spokojenost. Zarazila mě jen jedna věc, že jako u předchozí knihy je zde stejný aspekt v podobě značné vzhledové podobnosti dvou postav, snad se to nebude opakovat i v další knize.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
(SPOILER) Nemůžu si pomoct, ale mám obecně ráda díla, kde se autoři nebojí na férovku otevřít nějaké tabu a pořádně ho proprat. Tady to byl v druhé příběhové linii pohled ženy k nechtěnému mateřství, negativnímu vztahu k vlastním dětem a v neposlední řadě k manželovi, který zvráceně na první místo staví děti místo vlastní manželky. Takže já jsem se v příběhu vyloženě rochnila a těšila se na pasáže psané Verity. Ale nezapírám, že mě zaujal příběh jako takový. Jediná moje výtka bude směřovat k přílišnému času věnovanému erotice. Nejsem puritánka, jen si na to v knihách prostě nepotrpím, většinou mi to přijde prvoplánové a tady toho bylo na můj vkus až až. Jinak to ale byl rozhodně čtenářský zážitek.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
To je taková paráda, když je série konzistentní a když si čtenář může být jistý, že i další kniha jednoduše bude skvělá. Sérii s vyšetřovatelkou Erikou jsem si oblíbila hned, byť Erika mi sympatická prostě není a asi ani nestihne začít být, autorův styl mi sedí a kapitoly vždy ubíhají závratnou rychlostí. I tentokrát byl příběh zajímavý a hezky propletený. Jako již standardně pachatele známe relativně brzy, na což si obvykle nepotrpím, ale u Bryndzy nad tím ráda přimhouřím oči. Těším se na závěr série.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
(SPOILER) Dokonalost. Tahle knižní série si tohle přízvisko rozhodně zaslouží. Už předešlé díly se mi moc líbily, z tohoto jsem ale nadšená snad ještě víc. Na začátku jsem si říkala, jak může být zajímavé vyšetřování tak dlouho odloženého případu. Velice záhy jsem zjistila, že velmi. I díky krátkým kapitolám příběh svižně odsýpá, není tam žádné hluché místo.
**** SPOILER****
Natolik mě to vtáhlo do děje, že jsem opravdu chvíli cítila Eričinu frustraci, že se nemůže pohnout z místa, posléze zase Amandino nadšení, že přišla na rozuzlení. Moc se těším na další díly, není co vytknout.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Přesně tyhle knihy mám ráda – dvě vypravěčky, dva úhly pohledu. Od začátku víte, že Amber je mrcha, ale zbytek se pozvolna rozkrývá. První část mi přišla taková poklidná, postupně se budovalo napětí, ale teprve ta druhá část tomu dodala ty správné grády. Sice tohle téma není až tak unikátní, zpracování ale bylo mistrné. I proto věřím, že tuhle knihu si budu dlouho pamatovat.
Byla to tichá dívka
Michele Campbell
Hned na začátku jsou karty rozdány a my víme, že jedno z dvojčat zemřelo. Otázkou je, které z nich, proč a kdo za to může. Ani jedna ze sester mi k srdci nepřirostla. Obě byly svým způsobem dost protivné, takže adeptkou mohla být jedna i druhá. Celý příběh je protknut výpověďmi svědků, poslední dobou si těchto vsuvek začínám všímat čím dál tím víc. Přijde mi, že to kolikrát autoři tlačí na sílu, aby svoji knihu nějakým způsobem ozvláštnili. V tomto případě to ale význam mělo, i díky druhé části knihy, ve které již vyšetřovatelé reálně vystupují. Příběh byl čtivý, zajímalo mě, jak to dopadne.
Nevítaný host
Shari Lapena
Vážně? Hotel zasažený sněhovou bouří, odstřižený od civilizace, bez možnosti úniku i kontaktu s okolním světem v dnešní době plné nejrůznější techniky, atd.... Kdyby ten příběh nebyl tak moc čtivý, asi bych byla rýpavější a taky by mi úplně nevoněly různé nelogičnosti, přítomný čas, atd. Ale já se na tuhle knížku tak těšila, že jsem přimhouřila oči nad vším tím, co skřípalo, a jen jsem si užívala čtení. Rozsah nebyl nikterak veliký, takže to byla taková příjemná jednohubka, která nebyla uměle natahovaná, jak někdy bývá zvykem. Mám chuť někdy v budoucnu po knize opět sáhnout a číst ji s úmyslem najít postupně vodítka, protože rozuzlení pro mě bylo velkým překvapením. Závěr byl už jen třešnička na dortu.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Scénárista se nezapře. :) Při prokládání pasáží si připadáte skoro jako při sledování filmu, příběh má hlavně na začátku neuvěřitelně rychlý spád. Hned první kapitola vtáhne do děje. Jen mistr svého umění dokáže něco tak nevinného jako je tady kaštanový panáček přetransformovat v symbol strachu, tísně, úzkosti. Vyšetřovatelé mi byli sympatičtí jako už dlouho ne. Celou dobu jsem doufala, že to konec nezazdí a naštěstí se mi to vyplnilo. Krásná práce od začátku až do konce. Obálka už je jen pomyslná třešnička.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Tohle bude čistě subjektivní, ale já prostě nechci číst českého Dicka Francise. Prostředí dostihů a koňských stájí není ani trochu můj šálek kávy, takže některé části jsem si trošku protrpěla. Také mi přijde, že autorka ráda opakuje některé motivy. Například tu opět máme čerpání energie pod pyramidou, znovu tu byl prodejce krmných směsí... Myslím, že její rukopis začínám mít docela prokouknutý. Na druhou stranu ale nechci být zlá, protože ta knížka byla jinak dobrá a čtivá, pachatel mi zůstal skryt až do doby odhalení autorkou. S další knížkou si teď asi ale dám trochu načas.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Tolik příběhů už bylo o II. světové válce napsáno a přesto evidentně může dobrý spisovatel přijít s novým pohledem a dalším příběhem, který se čte jedním dechem. Velkou přidanou hodnotu má pro mě fakt, že kniha zakomponovala příběhy skutečných osobností a díky tomu jsem si rozšířila obzory. Velmi oceňuji epilog a shrnutí, jak to s tou či onou postavou po válce nakonec dopadlo. Také klobouk dolů před autorem, takovou znalost Švejka by i mnoho Čechů mohlo závidět. Tato kniha rozhodně stojí za přečtení.
Smrtka
Neal Shusterman
Díky za každou knihu, která nám dá připomenout, že smrt je neodlučitelným parťákem života, kterého je sice přirozené ale zbytečné se bát. Myslím si, že příběh bude zážitkem nejen pro mládež ale rozhodně i pro dospělé, kteří si tam svoje pole působnosti pro filosofování také najdou. Moc se mi líbil celý koncept moderních technologií (Nimbus je trochu takový Velký bratr), ctihodné smrtky a jejich cech mi k tomu vůbec nesedí, tenhle kontrast ale právě fungoval skvěle. Nikdy bych nečekala, že si nějakou smrtku oblíbím. Byl to opravdu skvělý čtenářský zážitek a těším se na další díl.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Autorka hezky vystihla poslední dobou čím dál častější situaci, když někdo slepě sází na šarlatány a ezo blázny, kteří častokrát víc škodí než pomáhají, a pak se ten dotyčný diví. Knížka byla hezky rozdělena do kapitol z pohledu každého z aktérů. Líbilo se mi vykreslení jednotlivých postav a seznámení s jejich příběhem a starostmi, které je do lázní vedly. Máša mě neuvěřitelně vytáčela, asi jako jediná, nikdo jiný tak strašně nesympatický nebyl. Příběh mi přišel příjemně různorodý, nechyběla tam trocha romance i napětí.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Kvízový večer pro rodiče, které častokrát nespojuje nic než docházení jejich dětí do společné školky? To by pro mě mohl být ústřední motiv spíš pro horor než pro román pro ženy. Ale teď vážně, čtení jsem si moc užila.
Beze zbytku souhlasím s postřehem od YA-girl, výjimečně všechny 3 hlavní postavy byly fajn, člověk by kolikrát i rád tu jejich partu doplnil. I když ne všechny jejich problémy jsou problémy mými, díky stylu psaní a takovému civilnímu pojetí se to tak skvěle četlo, jejich starosti byly uvěřitelné a jejich řešení situací pochopitelné. Nejvíc se mi líbil důraz kladený na přátelství a pomáhání si navzájem. Pravda, v kontrastu s nepřejícností a rychlými soudy, kterými se taky nešetřilo. Příjemné oživení bylo v podobě komentářů/klepů od různých rodičů a vedlejších postav, což sloužilo i jako návnada pro budování napětí, co že se to asi stalo. Některé pasáže byly i vyloženě vtipné, trochu mi přišlo, že jedno takové blonďaté mikádo asi autorce kdysi šláplo na kuří oko, jinak si neumím vysvětlit tu pifku, co na ně má. ????
Faja
Petra Stehlíková
Jedna z mála knižních sérií, kdy v mých očích druhý díl o notný kus předčil prvotinu. Vracela jsem se do známého světa, už jsem si zvykla na novotvary a musím přiznat, že rozpačitost z prvního dílu byla ta tam. Opravdu povedená, čtivá, napínavá knížka. Jediné co mi trošku nesedělo byla Ilan, respektive její až nereálná schopnost dedukce. No a pak mě mrzí ten konec, není fér to takhle v nejlepším utnout a nechat chudáky čtenáře čekat na další díl. Jsem moc zvědavá na pokračování.
Na co Alice zapomněla
Liane Moriarty
Kniha hezky připomíná, jak je vše pomíjivé, některým lidem prostě není souzeno jít s námi celou cestu životem a ani my sami nemusíme být tou stejnou osobou jako před deseti lety. A jak už to tak bývá, není to vždy jen na škodu. Do hlavní postavy jsem se dokázala velice dobře vcítit a prožívala jsem znovunabývání vzpomínek spolu s ní. Autorka opravdu skvěle vykreslila jednotlivé charaktery a celý příběh tím byl snadno uvěřitelný.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Celou dobu jsem si musela připomínat, že nejde o skandinávského autora. Klobouk dolů, prostředí bylo vykresleno naprosto věrně a příběh byl také zajímavý, leč v něčem předvídatelný. Postava Bergmana mi ale v tomto díle přišla tak trochu jako zjevení. Nejsou snad severské země a obzvláště vesnice na konci světa proslulé tím, že si nikoho moc blízko nepustí? Bergman tu vlastně suploval práci norské policie a neměl problém z kdekoho vyzvědět všechny dostupné informace. Jestli chtěla autorka napsat knihu z cizích krajů, nic proti tomu nemám, ale mohla to udělat mimo Bergmanovu sérii.