Mirin1349
komentáře u knih
Zdravě kdykoliv a kdekoliv
Sandra Schmidová
Knihu mohu s klidným svědomím doporučit naprostým začátečníkům, kteří se poprvé rozhodli zaměřit se na lepší skladbu jídelníčku a dlouhodobě udržitelné vyvážené stravování. Ti ji zhltnou jako malinu od začátku do konce a odpadne jim pomyslný stres nad tím, čeho a kolik si mají dát, aby zdravě hubli a přitom se neošidili o důležité živiny. Obsah knihy si své čtenáře ale určitě najde i mezi pokročilejšími fitness nadšenci, kteří třeba potřebují nějakou inspiraci. Do této kategorie spadám já a knihu jsem si koupila převážně díky fit odlehčeným receptům na sladké, které jsou bezkonkurenční. Určitě si koupím i druhý díl a třetí díl, který se teď právě chystá.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Milá a nenáročná odpočinková četba. Není potřeba nad dějem přemýšlet, beztak stejně dopředu víte, kudy se bude příběh ubírat. Bohužel tam nastává problém, přišlo mi, že kniha neměla nosnou zápletku. Prostě tak poklidně plynula, aniž by se tam cokoliv výraznějšího událo. Jako pauza od žánrů, které běžně vyhledávám, to nebylo špatné, ale v brzké době se sérií určitě pokračovat nebudu.
Poslední výročí
Liane Moriarty
Poslední výročí je ideální dovolenková četba. Jako další kolegové čtenáři i já si umím představit přestěhovat se na Ostrov počmáraných blahovičníků, péct, provádět návštěvníky a užívat si ostrovního života. Liane Moriarty umí tak hezky civilně vyprávět, její postavy jsou vždy něčím zajímavé a nejsou ploché. Celkově na mě z knihy dýchla pohodová atmosféra a příběh se mi bezvadně trefil do nálady.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Šumavské lesy plné hub dýchají na začátku knihy zdánlivou idylou, pod povrchem ale bublá pěkně otrávená smaženice, se kterou se dříve nebo později bude muset hlavní hrdinka vyrovnat. Když Sára chodila lesem, připadalo mi, že se tam procházím s ní. Je to úžasné, když prostředí knihy tvoří regulérní další hlavní postavu. Příběh byl depresivní a hutný, postav v knize bylo právě tak akorát, všechny měly v příběhu své místo a nebyly navíc. Knihu jsem měla přečtenou jedním dechem. Čím dál více přicházím na chuť českým autorům. Ostatně když píšou tak dobře jako Viktorie Hanišová, tak to jde snadno.
Esterčini otcové
Hana Radulić
(SPOILER) Soft verze 2. světové války pro ženy. Netradiční a velice zajímavý námět mě hned upoutal. Samotný příběh se četl hezky a díky krátkým kapitolám i rychle ubíhal. Kdybych neměla srovnání a toto byla má první kniha z období druhé světové války, nejspíš bych byla nadšená a asi i dala 5 hvězd. Takto se ale neumím ubránit pocitu, že to byl velice povrchní a zromantizovaný pohled na válečné i poválečné období.
***SPOILER***
Přišlo mi, že do hloubky se šlo pouze na začátku příběhu před odesláním Ester pryč. Pak už to byl slet jednotlivých časových období, kdy ani nebyl čas se pořádně rozkoukat a už jsme byli v další dekádě. Takovéto téma rozpracované na tak dlouhém časovém období vyžaduje trochu větší počet stran.
Dítě
Fiona Barton
O co vlažnější byl začátek, o to víc jsem byla mile překvapená rozuzlením zápletky na konci. Novinářka Kate mi také lezla daleko méně na nervy než v předchozím díle. Tady už to nebyla taková hyena a ukázalo se, že možná i nějaké srdce bude mít. Příběh byl vyprávěný na střídačku pohledem hlavních aktérů, přičemž jsem nerozklíčovala pohnutky autorky, proč některé osoby byly psané v první a některé ve třetí osobě. S klidným srdcem mohu doporučit.
Podivná hra
Zuzana Pospíšilová
(SPOILER) Celkově to bylo takové naivní. Počínaje stylem autorky, kdy jsem si přišla spíš jako rodič, co kontroluje delší slohovou práci studenta. Celou dobu mě fascinovalo, jakých pitomostí si hlavní hrdinka všímá a jaké konstrukty z toho dokáže vyvozovat. Neustálé střídání nalezení podezřelé situace, panika, výčitka a posměch manžela, racionální vysvětlení, zapomenutí a později to samé s novým problémem dokolečka dokola. Zdlouhavě se při čtení přede mnou těžkopádně sunulo dilema, jestli je tedy Karla paranoidní nebo ne, aby se pak na pár stranách šitých horkou jehlou došlo k rozuzlení. Téma příběhu znělo dobře, ale moje očekávání to rozhodně nenaplnilo.
Zaříkávačky
Emanuela Valentini
Nechala jsem se nalákat neotřelým tématem a nelituji. Do příběhu jsem se rychle začetla, tajemné prostředí italské horské vesnice bylo příjemnou změnou. Autorka hezky vykreslila pocity hlavní hrdinky Sary, která si po letech připadala jako cizinec v rodné vísce a kterou při návštěvě navíc nečeká nic pěkného. Otevírají se staré rány a Sara najednou neví, komu může věřit a komu ne.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Nebýt čtenářské výzvy nikdy bych se k autorovi ani k jeho knize nedostala, což by byla škoda. Byť byl rozsahem kratší, než jaký bych si představovala, příběh se mi zaryl pod kůži. Knihu doplňovaly krásné ilustrace a příběh mě nutil k takovému malému filozofování.
Tchyně a uzený...
Simona Monyová (p)
Tchyně v této knize byla příšerná stejně jako chyba ve jméně písničky. Autorka dozajista měla na mysli Nothing Else Matters a nikoliv Nothing Else Mother. Jedná se o příjemné oddechové čtení, ale pouze v případě, že s takovou tchyní nebo manželem člověk nemá co do činění. Lituji ženy, které se v tom najdou, pak se kniha změní spíše v horor. Já se naštěstí „pouze“ docela dobře pobavila.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Opět zajímavé a čtivé téma jako je u autora zvykem. Dvě rodiny jednoho dne zjistí, že vychovávají kukačku, což je pro všechny nezáviděníhodná situace. Postupem času se dozvídáme, jak se s tím který rodinný člen vypořádává a kdo spíš zůstává tím slušným člověkem a kdo si na něj možná jenom hraje a realita je vlastně jiná? Už dlouho mi tak dobře nekorespondoval název knihy s obsahem. Kniha pozvolna eskaluje, napětí postupně graduje a nutí nás číst další a další kapitoly. Závěr celý zážitek jen podtrhne. Líbilo se mi i oživení v podobě přepisů zpráv a záznamů z jednání.
A jen taková poznámka pod čarou; v knížce bylo pár detailů, nad kterými jsme se musela pousmát, protože mi přišlo, že to snad ani nemohl napsat muž. Namátkou - koho v dnešní době tak šokuje, že druhá osoba sleduje porno nebo kolik mužů je opilých už po čtvrtém pivu…
Děs sídla Wake's End
Michelle Paver
Nebýt chytlavé obálky a anotace, vůbec by mě ani nenapadlo, že bych měla číst nějaký horor. Troufnu si říct, že tady se po celou dobu nebojí ani slabší povahy. Souhlasím s ostatními kolegy čtenáři, že to bylo spíše tajemné, čemuž ale pomáhalo spíš zasazení do prostředí starobylého sídla, než samotný děj. Paradoxně právě to je důvod, proč se kniha spoustě lidem nebude líbit. Příběh jako takový sice nebyl špatný, závěr se mi dokonce moc líbil, ale když držíte knihu v ruce poprvé, čekáte něco diametrálně odlišného. Z důvodu nenaplněných představ jsem se pak už do příběhu prostě naplno nepohroužila.
Černé lži
Alessandra Torre
Od autorky jsem předtím četla Ghostwritera, který se mi moc líbil a nalákal mě tak na další autorčinu tvorbu. Bohužel jsem nepátrala důkladně a čekala jsem podobný styl psaní i v případě Černých lží. Moje chyba, obálka mě mohla trknout. Eroticky zaměřená literatura mě nebaví, tudíž první polovina mě moc nezaujala. Druhá část a obzvlášť závěr byly značně přitažené za vlasy a nelogičnost z toho jen stříkala. Na druhou stranu když ale přimhouřím obě oči, tak už ta druhá část aspoň měla spád a nečetla se úplně špatně. Účel knihy je pobavit a tahle to splnila obstojně.
Vila na Sadové
Richard Sklář
Z knihy mám pocit, že si autor zpočátku plánoval napsat dva plnohodnotné příběhy. Ani jednomu se ale nechtěl věnovat na 100%, tak to nakonec našrouboval do sebe, aby si značně kvalitnější historickou linkou vypomohl při objasňování současnosti a použil to jako oslí můstek. Na knize je tak strašně moc poznat, že ji psal muž. Bo je vykreslena jako totálně neženský voják v záloze, který se jednou za čas rozpomene, že je vlastně žena. Zvláště když si v četných případech neustále potřebuje odskočit. Nevím, jestli jsem měla třeba špatnou verzi, ale Hýrnyx Týrnyx neexistuje. Když už, tak Mýrnyx, tohle by měl editor pohlídat. Na druhou stranu chápu, že v té přehršli ostravštiny to byl asi oříšek. Věty začínající „Mi se…“ mě neskutečně štvaly. Je to škoda, potenciál kniha měla a na začátku mě bavila, dokud se to nezvrhlo.
Krámek se starožitnostmi
Paula Brackston
Tenhle nádherný pohádkový příběh, kde se prolíná minulost a současnost, mě pohltil hned od prvních stránek. Od knihy jsem neměla přehnaně velká očekávání, tedy možná i proto mě tak příjemně překvapila. Pokud vyjde pokračování, ráda si ho přečtu.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Pominu-li skutečnosti, že typická povaha Holanďanů je diametrálně odlišná od postav v knize, přičemž s němčinou si valná většina moc netyká a s cizinci se baví anglicky, že Bergman opět hraje v příběhu druhé housle a je tam jaksi násilně našroubován, jen aby se kniha mohla počítat do série, a že je tam plno vaty, která zbytečně natahuje příběh, tak to byla opět řemeslně dobře zpracovaná kniha. Na rozdíl od ostatních autorčiných knih na ni ale velice rychle zapomenu.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
Dokonale promyšlené, famózně napsané, geniálně odvyprávěné. Agatha Christie je moje oblíbená autorka, a i tato kniha mě nezklamala. Knihy ze série s Herculem čtu na přeskáčku a jsem tedy ráda, že znám už i začátek série.
Městečko Pines 3
Blake Crouch
Nemůžu si pomoct, ale třetí díl by se mi daleko víc líbil pouze ve formě přidaných pár kapitol ve zkrácené a zahuštěné verzi na konec druhého dílu. Rozhodně to nebylo špatné, od začátku do konce to byla pořádná akce, která nepřinesla ani chvilku oddechu, ale ve srovnání s předchozími dvěma dílo, to prostě všechno bylo takové hektické, na férovku přiznané a celkově moc „mutantí“. Pokud by někdy mělo vyjít pokračování, já už se účastnit nebudu.
Ghostwriter
Alessandra Torre
Naprosto zbožňuji knihy o spisovatelích. Krásně na nich vidím, jak autor miluje psaní, díky tomu působí také tyto charaktery velice opravdově. Hned mám chuť vzít pero do ruky a začít psát. Kniha byla poutavá, hezky promyšlená a autorka z minima postav dokázala vytěžit maximum. Jestli chápu správně, tento příběh je odklon od standardní autorčiny tvorby, rozhodně jsem si ale čtení užila a možná po nějaké její jiné knize sáhnu. V doslovu si udělala také pěkné promo na svoje kurzy tvůrčího psaní.
Štvanice
Lucy Foley
To bylo ale panoptikum zjevů. Vzhledem k tomu, jak byly jednotlivé postavy nesympatické, jsem byla velice překvapena, že životem zaplatila jen jedna osoba. Já bych to viděla na hromadnou vyvražďovačku. Ale teď vážně, čtení jsem si překvapivě docela užila. Odlehlé místo, malý okruh lidí a vražda, kterou musel zákonitě spáchat někdo ze zbytku osazenstva. Nebo ne? Na tuhle odpověď jsme čekali až do samotného finále a moc se mi líbilo, že příběh byl napsán tak, abychom věděli pouze to, že se něco stalo, ale už jsme nevěděli, zda se obětí stali muž nebo žena. Kapitoly byly vždy psané na střídačku pohledem jedné osoby a střídaly se tu 2 časové roviny, tedy jsme některé části viděli pohledem více zúčastněných. Určitě od autorky ještě nějakou knihu zkusím.
