Mishak komentáře u knih
Po Projektu Kronos a Metě se mi konečně dostala do rukou další kniha mého oblíbeného autora a musím říct, že mě opět nezklamal, i když k téhle knize mám i trochu výtek.
Příběh je velmi čtivý, hra s jazykem velmi živá a neskutečně příjemně působící při čtení. Bohužel jsem nikdy neměla žádnou kapelu, ne že bych se o to někdy nepokoušela, a tak mi hudební slang nic neříká, tudíž jsem hromadě slov nerozuměla. Ale to mi vůbec nevadilo. Vše se dá dohledat, pokud chcete. Zároveň mám velmi ráda Pavlův specifický humor a tady ho bylo využito opravdu na maximum.
K Pavlovi prostě patří skoky v čase a to se mi právě neskutečně líbí a jsem ráda, že ani tady o ně nejsem ochuzena. A miluju, že si musím spoustu věcí i domýšlet a uvažovat, ve kterém čase se právě nacházím. Při čtení ale brzy chytnete rytmus a přijde vám to pak velmi automatické. Vůbec jsem se neztrácela.
Teď něco málo k postavám. Bože můj! Pavel jim vtiskl život a to tak extrémně, že jsem měla pocit, že je znám a že sedí se mnou v místnosti. Dokonalý! Jsou parádně propracované! Štvou vás, rozesmějí vás, každý je jiný a přitom je spojuje jeden nezapomenutelný okamžik, se kterým se vyrovnávají celý život. A TO BY MI V TÉHLE KNIZE ÚPLNĚ STAČILO!
A teď už se dostávám k té výtce: tu sci-fi zápletku bych tam úplně mít nemusela. Než přišla, čtení jsem si užívala, pak ale nastal zlom a a já se musela přesvědčit, že čtu stále tu samou knihu. Začala jsem se ztrácet, přišlo mi to dlouhé a chaotické a za mě zbytečné. Chápu Pavlův záměr, proč tam tahle část je, ale na mě byla trochu moc. Už tak byla kniha skvělá a postavy dokonale vykreslené. Příběh se mohl opravdu točit jen kolem traumatu a postav s nimi spojenými, i tak by to stačilo a knize to čtivost určitě neubralo.
Hvězdičku z hodnocení ubírám hlavně kvůli za mě nepotřebné zápletce. Knihu hodnotím ale velmi kladně.
„Hlupáka určuje to, jak lehkomyslně nakládá se svým volným časem.“
A musím říct, že Stéra se svým časem naložil, jak nejlépe mohl! Vytvořil skvělý svět plný nástrah, tajemství, hrdinů, bohů a překvapení. Aldolon je promyšlený a velmi zajímavý. Nikdy jsem nevěděla, co nám dokáže nabídnout, když se podívám za jeho „roh“. Postavy v knize jsem si ihned zamilovala, ale k srdci mi přirostl nejvíce Harari – nezištná osoba, která byla i přes svůj handicap plná síly a odhodlání. Ovšem hlavní postava Arily má také krásný charakter, který se pomalu odkrývá plynutím příběhu. Líbí se mi, že stejně jako v reálném životě, Arila krásně přehodnocuje a mění své cíle (když vidí nedostatky, nebo jí něco je „proti srsti“).
Kniha je napsána velmi čtivě, ovšem její první třetina je jako bleška v kožichu ločky (jsou na Aldolonu blechy?). Když to řeknu jednoduše, příběh tam trochu skřípe. Arila skáče sem tam, z jedné akce ihned do druhé a děje se tam toho nějak moc najednou a hlavně moc rychle. Mám pocit, že jsem všechno ani nestačila pořádně vstřebat. Ale když jsem se prokousala první třetinou, která mi moc nesedla, vše mi bylo vynahrazeno, protože zbytek knihy je prostě skvělý! A to nemůžu prozradit pro mě prakticky epický závěr!
Příběh jako takový má v sobě ukryté i obrovské poselství, pokud ho v ní chcete najít. A těch krásných myšlenek, které jsem si musela prostě opsat?
Kniha má nějaké ty mouchy, ale jako prvotina je to opravdu pecka! Dávám čtyři hvězdičky a věřím, že nám Aldolon dokáže ještě hodně nabídnout.
PANE BOŽE! Nechápu autorčin smysl pro to, zkazit většinu skvělých scén a okamžiků narážkami na sex a nebo jejich totálním popisem! Sakra proč? Protáčela jsem oči v sloup, kdykoliv jsem na něco takového narazila a jsem neskutečně naštvaná, že jsem si ta místa neoznačovala lepíkama, protože to bych tu knihu asi ani nemohla zavřít kolik by jich najednou obsahovala!
První díl byla příšernost nad příšernost! Nuda, kterou jsem horko těžko dokázala dočíst s absolutně nezajímavýma postavama a ukňouranou Feyre. Nemohu říct nic jiného než to, že Feyre je ukňouraná i nadále… Druhý díl je však co se týče dějové části, vystavění světa a dalších věcí o mnohem dál než jeho předchůdce. Dokonce jsem se na čtení i těšila a nebylo to mučení. Závěr se dá považovat za epický, ale nějaké to nadšení si ještě asi na chvíli schovám.
Závěrem: Bavilo mě to, ale že bych si z toho sedla vyloženě na zadek, tak to zase ne…
3 a půl * (půlku ubírám za ty příšerný erotický scény a neustálé narážky na sex, které mi do příběhu prostě nesedí)
Z počátku jsem si říkala, že hodnotit tuhle knihu bych vůbec neměla, protože se v ní odráží spoustu zla ze strany lidí, spousta nepochopení vůči psychickým, ale i jiným nemocem a neskutečně moc smutku. Při čtení jsem svůj názor změnila. Kniha je zpočátku velmi drsná. Ale při jejím čtení se kolikrát usmíváte, zaznamenáváte si nádherné myšlenky a tajíte dech při komunikaci s malou Sheilou společně s její učitelkou Torey, aby neřekla něco špatně, atp. Kniha je nádherným svědectvím toho, co s dítětem dokáže udělat opětovaná láska! Je to vždy to hlavní, co dítě potřebuje!
Obdivuji práci téhle pedagožky! Kolik má pochopení, citu, lásky. Věřím, že zvládne najít cestu ke každému dítěti. Je to velmi inspirativní kniha pro mé povolání.
Velmi čtivé, napínavé. Sice nevím, jestli by to v reálu mohlo fungovat a taková spousta lidí se nechala zastrašovat, ale námět je tedy opravdu originální. Čekala jsem trochu něco jiného, možná větší psycho a více nervy drásající příběh, ale ve finále nejsem vůbec zklamaná. Právě naopak! Krátké kapitoly nutí k nepřerušovanému čtení, protože si neustále budete říkat: Ještě jednu kapitolu a pak už půjdu spát. A hle! Najednou bude půlnoc (tak jsem to měla po ty dva večery já :D).
Líbilo se mi, že zde bylo krásně vyobrazeno, jak se oběti nedokážou s prožitým traumatem vyrovnat. Provázejí je děsivé sny, myšlenky na sebevraždu, atd.
A asi je konečně na místě se trochu zamyslet. Opravdu bychom si měli hlídat, co všechno sdílíme na sociálních sítích – někdo tam opravdu postuje celý svůj život.
Za mě takový lehčí thriller, ale velmi čtivý.
Po prvním díle jsem se bála, že budu mít problémy se začíst. Hlavně proto, že se změnily hlavní postavy. Ale opak byl pravdou. Je to trochu jiný příběh než Dopisy ztraceným, ale líbil se mi úplně stejně! Možná v některých chvílích i o něco více.
Líbilo se mi, že nebyl odstřihnutý Declan, ale že jsme se o jeho příběhu dozvěděli více a dokonce se i posunul! Rev je sympaták. Emma mi občas připomínala mě samotnou – také více mluvila, než přemýšlela a byla tak neskutečně upřímná, že to někdy bylo až na škodu. Moc se mi líbila i cesta do Mattovy minulosti a moc jsem mu držela palce (že by další kniha byla o něm? Nezlobila bych se!). Upřímně – Declana s Revem bych ráda měla za kamarády! Jsou tak úžasně sví a oddáni jeden druhému. V dnešním světě se zrovna tohle nehledá snadno.
Sečteno, podtrženo: autorka píše opravdu poutavě a má pořád co nabídnout. Hlavně v příběhu opět nechyběly ty wau momenty prozření, že vše je jinak, než se na první pohled zdá. Postavy jsou skvělé a vracíme se i k těm známým. Opět je to příběh s těžším tématem, ale čte se skvěle!
Hodnotím 5 hvězdičkami a nadšeně očekávám další knihu (snad se dočkám).
Na tuhle knihu jsem se moc těšila! 600 stran příběhu a navíc bleší písmo? Paráda! Mohu zůstat v příběhu dlouho a to miluju, jenže je tu jedno velké ALE!....
Z prvních 300 stran jsem byla nadšená! Potom se to začalo trochu zamotávat, ale také se to ještě dalo. Ale těch posledních 200 stran bylo hotový utrpení (od Božího hodu tuším)! Jestli autor čekal, že z jeho odhalení záporáka padnu na zadek, tak to rozhodně ne! Trochu předvídatelné a prakticky zbytečné. O neustálém tahání z průšvihu Hodného pána ani nemluvím… Možná by osekání děje pomohlo, možná ne, ale já jsem spíše zklamaná. Je zde hodně zakomponované náboženství, což mě spíše odrazovalo. Navíc ta překombinovanost?
Co jsem si však užívala, bylo hledání významu v podtrhaných slovech (žádný jsem bohužel neobjevila) a v dopisech od Davida, mluvě Hodného pána, atd. Ta velká písmenka v kombinaci s těmi malými dávaly krásné stopy a symboly – jenže jsem je odhalila mnohem dřív, než postavy v příběhu…
Postavy v knize jsou skvěle vykreslené a nejde si je neoblíbit.
Navíc ta obálka? Je skvělá! Při bližším zkoumání se v ní dá najít spousta skrytých věcí.
Za mě průměr a mám pocit, že číst ji někdy znovu už nebudu…
Ze začátku jsem se hodně bála, jak zvládnu číst o Hladových hrách, když nebudou z pohledu Katniss. Bála jsem se zbytečně, protože jsem se hodně rychle začetla a nemohla knihu prakticky odložit! První dvě části byly nabité dějem, zvraty, napínavostí. Třetí část byla pomalejší, ale nikoli zbytečná. Bavila mě vlastně úplně stejně. Moc se mi líbilo, že jsme se dozvěděli o vzniku her zase o mnohem víc. Nejvíce jsem uvítala vznik písně Oběšencův strom – moje srdcovka!
Postavy byly nádherně propracované. Zamilovala jsem si Sejana a Lysistratu. Hlavní postavy Snow a Lucy Gray se skvěle doplňovaly. Možná to bude hlavně tím, že oba byli zdatní manipulátoři a lidé, kteří hlavně za vším hledali vlastní prospěch - alespoň já mám z nich takový pocit po prvním přečtení.
V knize je zaznamenáno obrovské množství filozofických otázek a už jen kvůli nim jsem chtěla knihu okamžitě začít číst znovu, protože mi určitě nějaká důležitá proklouzla mezi prsty. Strašně moc mě bavilo rozpolcení v myšlenkách Snowa, i když ve třetí části už ho moc nebylo. Za mě je to tak neskutečně slizká a odporná postava. Skrz naskrz prolezlá zlem, ale zároveň o něm nedokážu přestat přemýšlet a tak strašně moc mě baví! Potřebuji vědět, jak to s ním bylo dál…
Inu, autorka nezklamala! Opět!
Já nějak nevím, co si myslet... Kniha je za mě hodně slabá. Pro mě je nemastná, neslaná. Konec mě neskutečně zklamal, zápletka neuchvátila a už vůbec nepřekvapila a o postavách ani nemluvím. Zpočátku jsem se v nich neskutečně ztrácela, že jsem si musela napsat pomůcku pro lepší orientaci. Navíc se autorce moc nepovedlo vdechnout jim "život". Několikrát jsem se při čtení přistihla při tom, že je mi vlastně naprosto jedno, kdo přežije, hlavně ať už to skončí.
Autorka má rozhodně lepší knihy - u mě jednoznačně vedou Manželé odvedle.
Tohle bylo skvělý! Kniha se četla lehce a neustále mě přesvědčovala o tom, že musím číst dál. Vcelku jsem se při jejím čtení i bála. Jsem opravdu zvědavá na další knihy této autorky, protože tohle se mi opravdu líbilo!
(SPOILER) Mám za sebou druhé přečtení téhle knihy, protože chci přečíst i další díly.
Možná budu ukamenována, ale nějak nechápu všechno to nadšení kolem ní. Za mě byla velmi podprůměrná. Usínala jsem u ní, obracela oči v sloup a měla jsem pocit, že tohle utrpení snad nikdy neskončí. Hlavní postava velmi hloupá s chováním mimo svůj věk. Většina hlavních hrdinů mi bylo naprosto ukradených. Jediný, kdo mi sedl, byl Lucien a emoce ve mně vyvolal pouze Rhysand. Kniha mě nedokázala pořádně vtáhnout do děje a má velmi mnoho stran "o ničem". Škoda, že autorka nenapsala celou knihu stylem posledních několika stránek... I když její vyústění (Feyre je najednou vznešenou vílou? :D Proč?!) bylo dost klišovité a Amarantha jako nesesaditelná vládkyně? Asi to tak horký s ní nebude, když dává tak stupidní hádanky. :D Samozřejmě čekám milostný trojúhelník, protože ty přece nemůžou chybět, že? (Omyl! Můžou a není to na škodu!) A jestli tam najdu ještě x-krát nějakou další absolutně trapnou narážku na sex, tak se neznám.
Druhý díl je prý nejlepší, tak snad si u mě vylepší reputaci alespoň on, protože pokud jsem si kupovala celou sérii zbytečně, tak budu naštvaná. Ostatně uvidíme…
Za mě stručně a jasně: "Mnoho povyku pro nic."
Po dlouhé době zase young adult kniha, která rozhodně stojí za přečtení! Téma smrti, ale i obrovské osamělosti nejenom dvou lidí je zde nádherně a velmi čtivě zpracováno. Po dlouhé době jsem zase hlavním hrdinům držela palce a věřila! Oba jsou skvělí! Opravdu stojí za přečtení!
Na tuhle knihy budu mít krásné vzpomínky a jednou se k ní zaručeně vrátím. Možná by stálo za to, kdybyste jí dali šanci i vy.
Co myslíte? Nebylo by fajn vidět Ilan dospívat? :) Myslím, že prostor a možnosti má autorka velmi velké. Tak se necháme překvapit.
Tahle série je pro mě srdcovka! A autor nás opravdu až do konce nechá čekat na absolutní rozuzlení všeho! Myslím, pane Dashnere, že vás za to bude spousta lidí milovat i nenávidět zároveň...
"Život znamená mnohem víc než jen být naživu."
Tohle je nejlepší shrnutí celé knihy!!!!
Kniha je velkým mixem již napsaných knih jako je Hunger Games, Labyrint, atd. Každopádně všechny jsou mé oblíbené a když jsem zapomněla na tuhle skutečnost, čtení jsem si hodně užila. Kniha má spád, je velmi čtivá, vše probíhá velmi rychle. Hlavní hrdinka je chytrá a velmi sympatická - vzala si k srdci slova svého otce: "Nikomu nevěř!" V některých chvílích je však porušila. Neříkám, že je špatné věřit Michalovi, ale Tomasovi a Willovi? To nejsou zrovna postavy, které by se mi líbily. Tomas se k Cie připojil jen z toho důvodu, že od toho očekával, že se dostane na univerzitu (aspoň podle mě teda, kdo ví, jak se nakonec všechno vyvrbí) a Will? Intriky a nic jiného.
Ano, je tam podobnost s jinými knihami, ale já jsem si čtení užila. Za mě 5 hvězdiček a těším se na pokračování... =)
Na mě kniha velmi zapůsobila... Místy byla úsměvná, veselá, plná života a záhy z ní až ledově mrazilo...
Trošku jsem se bála, jak mi sedne styl psaní v dopisech, ale při čtení jsem si formu ani neuvědomovala. Pěkně mi splynuly v celek, který byl velmi poutavý, děsivý, plný přátelství a zároveň smutku. Bylo fajn vyhledávat si další informace o lidech, kterým byly dopisy věnovány, nebo poslouchat zmíněné písničky.
Z knihy jsem si vzala opravdu hodně, ať už citátů či myšlenek... Ale upřímně jsem ráda, že jsem nikdy nikoho takhle neztratila...
Hrozně ráda jsem se vrátila do světa Cassandry Clareové a jejích lovců stínů, i když tato kniha předchází dobám série Nástroje smrti. Ovšem bohužel mě nenadchla tak, jako celá série Nástrojů smrti. Spíše to bude způsobené tím, že již prakticky víte, jak se chovají a co způsobí potomci zde zmíněných hrdinů. Že ten svět už prakticky znáte a nepotřebujete mnohá vysvětlení, kterých je kniha plná a občas mi přišly na obtíž. Přesto kniha se četla lehce, prostředí viktoriánské Anglie je dokonalé a chování lidí k sobě také (vykají si, celá ta doba byla taková více uctivá =) ).
I když mě kniha neoslnila, některé momenty jsem si velmi užívala a části s mechanickými bytostmi byly neskutečné =). Ráda si celou sérii přečtu a doplním si tak svou sbírku Nástrojů smrti o knihy, které ji předcházejí. A ze srdce doufám, že druhý díl nebude tak moc seznamovací, ale více akčnější a tudíž mě nadchne více =).
Nemůžu si pomoct, ale tenhle druhý díl byl prostě lepší jak první. Nejenom volbou postav, ale i prohloubením Adamovy schopnosti vidět čísla smrti lidí, kterým se podívá do očí. Dokonce už i cítí poslední okamžiky a vidí záblesky - super =). Sára mi byla neskutečně sympatická, neměla to ve své rodině vůbec lehké a navíc její minulost zůstane prakticky nezmíněna (vzhledem k okolnostem na konci knihy nebude nucena ji nikdy nikde zveřejňovat, alespoň doufám).
Každopádně kniha je velmi poutavá, moc dobře napsaná (ano, sice trochu vulgárněji, ale pořád trvám na svým, že se tenhle jazyk prostě k téhle knize hodí, tečka!), dost napínavá a konec neskutečně vygradoval - opět jsem utírala slzy, jak taky jinak.
Po prvním dílu jsem od téhle knihy nečekala nic extra, ale ona mě hodně překvapila a moc se mi líbila. Je možné, že se autorka již pěkně rozepsala, jelikož je tato kniha již druhou v pořadí. Právem si ode mě zaslouží 5 hvězdiček - protože jsem s ní strávila moc pěkné 2-3 večery a cestu ve vlaku =).
Dojemná a opravdu hluboká kniha, která nutí k zamyšlení. Mám přečtené všechny knihy od tohoto autora a musím říct, že téhle jsem se dost vyhýbala – hlavně kvůli tématice (nějak na tyhle smutná témata nejsem), každopádně musím uznat, že jsem se od knihy nedokázala odtrhnout, probrečela jsem jí a zanechala ve mně spoustu otázek, myšlenek a … nevím, jak to pojmenovat, škoda …
Kniha má obrovskou hloubku a já uvažuji o tom, že si pustím i film. Moc se mi líbila.
Moc ráda bych o ní napsala víc, ale nějak se mi teď, ihned po přečtení knihy, nedostává slov. Je mi líto...