mistrkarbanu komentáře u knih
Druhá světová válka mě zajímá. Když si vybírám knihu, snažím se vyhýbat tendenčně zaměřené komunistické propagandě. To se většinou daří, protože ty knihy jsou staré a nevábné. Bohužel tahle byla vydána nedávno, a tak jsem podle obálky nemohl poznat, že svým narativem by se úžasně hodilo do 70. let. Kniha vznikala v době Brežněva a je to velmi znát. Každý, kdo trochu zná military knihy, zde bude rychle kroutit hlavou a bude znechucen. Chvílemi jsem myslel, že to nedočtu.
Autor, člen vražedné NKVD, se vydává bránit Leningrad. Jeho spolubojovníci jsou chytří, nebojácní, spravedliví, bojovní a nejlepší. Každý s každým vychází, nikdo nemá problém. Naproti nim stojí ti nejhorší, proradní a špatní.
Příběh spíše než vzpomínky z bojů připomíná úkol, který dostal někdo, kdo se k frontě přiblížil, aby odvezl nějakého neštastníka do gulagu, a přitom slyšel pár výstřelů z dálky. Scény mi přijdou nereálné, vymyšlené, aby to zaujalo neznalého diváka, který potřebuje slyšet komunistické báje.
Německé letadlo nalétává a střílí po kočce (pochybuji, že při té rychlosti by si jí šlo vůbec všimnout), ale naštěstí někdo vezme obyčejnou pušku a to letadlo jednou ranou sestřelí!!! V další části prohledávali německé padlé. V kapsách jim nacházeli dopisy, ve kterých matky vyzývaly k plenění a vraždění.
Takhle by se dalo ještě chvíli pokračovat. Knihu jsem dočetl se sebezapřením. Pokud hledáte kvalitnější odstřelovačskou literaturu, doporučuji Pavličenkovou a její Paní smrt. Pokud se zajímáte o dějiny Leningradu a obléhání, pak doporučuji Ann Reid Leningrad - tragédie obleženého města. Zde najdete opravdové příběhy, ne pohádku pro komouše.
5. srpna po dnech plískanic a dešťů vyšlo slunce. Pro některé toho dne mělo vyjít naposledy. Příběh Poláků, kteří se rozhodli postavit se se zbraní v ruce proti svým utlačovatelům. Utlačovatelům, kteří viděli svého protivníka jako podčlověka, jako něco, co je hodné pouze využít na práci a vyhladit.
Jak taková válka mohla probíhat? Samozřejmě tím nejbestiálnějším způsobem. V knize se setkáváme s vyprávěním Varšavanů, kteří popisují rozličné hrůzy, s texty rozebírající politickou historii a smysl povstání ale i s vyprávěním německého vojáka přiřazeného k nechvalně proslulému dirlewangerovu oddílu. Právě jeho text mi přišel nejdrásavější a nejhrůzostrašnější. Naprostá bezcitnost SS vůči bezbrannému obyvatelstvu. Knihu doporučuji každému, kdo si chce udělat obrázek o polských dějinách.
//
Vzpomínám si, že jsme vrazili do nějaké školy. Dvě stě tři sta dětí, všechny zvedaly ručičky nahoru. Pak tam vtrhl Dirlewanger a rozkázal všechny zabít. Krev tekla po schodech v proudech. Procházel se mezi nimi a rozbíjel jim pažbami hlavičky. Dnes tam stojí památník.
Nebo si vzpomínám, jak zastavil tank. Dirlewangerovci začali vyhánět lidi z okolních domů. Nařídili jim sednout si na tank. Věděli, že povstalci budou váhat se střelbou do svých občanů. Jako poslední lezla Polka v dlouhém kabátě. Měla s sebou malou holčičku. Lidé jí dítě podávali, když se tank s trhnutím rozjel. Malá spadla pod pásy. Smějící se SSák střelil matku do hlavy.....
Jedno úsloví říká, že kdyby sra*ka měla sra*ku, vzniklo by.... Já bych to pro zdejší stránku přeformuloval na: ,, Kdyby odpad na databázi vyprodukoval odpad, jmenovali by se to Hitlerovi Češi. Knihu jsem pořídil coby protipól komunistických báchorek o jistém vyhubení Čechů a představě, že všichni byli v odboji. Bohužel jsem si pořídil propagandu Třetí říše, kterou sesmolil rádobyhistorik - neonacista.
V knize je bezbřehá adorizace období protektorátu, vykreslování Kubiše a Gabčíka jako sprostých vrahů hodného pána Heydricha, který to vlastně myslel dobře s námi, jen nezapomněl v konečném řešení pozabíjet stovky tisíc Čechů. Holocaust se vlastně nikdy nestal - miliony mrtvých je pouhý výmysl. Češi Židy nesnášeli a vlastně souhlasili s Konečným řešením. Židé československého původu vlastně nebyli Češi, takže bylo naprosto správné, co se s nimi dělo, Lidice a Ležáky kde je masové vyvraždění nevinných dětí a žen prezentováno jako akt milosti, aby se Češi srovnali, zatímco hrdinní němečtí vojáci za ně bojují na frontách proti židobolševismu (děkuji, nechci).
Kniha je sice ozdrojovaná slušně, nicméně informace jsou vybírány účelově tak, aby odpovídaly autorovu pohledu. Mnohé další jsou zamlčovány, některé události jsou bagatelizovány, zatímco jiné jsou neúměrně zveličovány (proč asi nebylo nasazeno Vládní vojsko na frontě, že? )
Závěrečné doporučení: Vyhledejte si renomované a opravdové historiku typu Jirky Padevěta nebo Karla Richtera, kteří píšou bez příkras a legend opravdovou historii, ne přání a smyšlenky hitlerovského obdivovatele.
Zdejším náckům vzkazují, že jako učitel dělám maximum, aby děti věděly, co byl nacionální socialismus za svinstvo. Úspěšně. Za sebe a za své kolegy vám mohu slíbit, že vám nedáme žádnou šanci.
Brilantní rozbor dějin posledních let podložený fakty a řádně ozdrojovaný. Díky této knize pochopíte, proč se současné Rusko chová tak, jak se chová. Bohužel do tohoto kontextu mrazivě zasadíte i dění v ČR. Žel bohu to chápe jen málo lidí, čemu vlastně čelíme.
Poslední kapitola obsáhle pojednávala o situaci v USA. Zde bych autorovi vytkl přílišnou zaujatost (Trump hrůza - Clintnová čistota a nevinnost), stejně jako pomíjení problematických menšin v USA, které jsou vykreslovány kladně (minimálně nezáporně), ačkoliv se s nimi pojí násilí, drogy a další problémy. Rusko podporovalo Trumpa a chtělo ho, nicméně si nemyslím, že zařídilo jeho zvolení a už vůbec ne, že Trump je agent, který jedná v zájmu Moskvy. Rusko chtělo někoho, kdo bude rozeštvávat, ale nelze se ztotožnit s tezí, že skrze Trumpa ovládlo USA. Jinak knihu rozhodně doporučuji.
Přední historik a intelektuál dává rady, jak se zachovat ve světě, kde: ,,Sice to není pravda, ale mohla by být." Ze strany Zemana, Foldynů a Okamurů čelíme relativizaci pravdy a hodnot.Spějeme pomalu autoritářství. Zde jsou praktické rady, co může každý jednotlivec dělat. Výborně se doplňuje s jeho teoretickou knihou Cesta k nesvobodě.
Lehké oddychové čtení u kterého člověk nemusí moc přemýšlet. Literárně to není žádný skvost. Příběh nemá extra hloubku ani vyšší poselství. Párkrát vzbudí úsměv na tváři, ale jinak nic zvláštního a výjimečného. K četbě doporučím lidem, kteří se zajímají o Hitlera a chtějí si u čtení odpočinout. Jinak existují jistě hodnotnější tituly.
Kniha, která velmi dobře prolíná vyprávění obyčejných Korejců s faktografickým výčtem. Člověk si díky vyprávění obyčejných lidí a následné konfrontaci faktografickými daty, udělá skvělý obrázek o tom, jak to chodí v nejšílenější totalitě světa. Mnohdy jej napadne, že román George Orwela 1984 byl naplněn v této zemi S ještě větší hrůzou si člověk uvědomí, že česká KSČM jim posílá kondolence.
Tento psychologický román mohu jednoznačně doporučit. Jedná se o úžasnou sondu do duše zvráceného a anetického člověka. Děj má výborný spád a člověka nutí příběh otáčet jednu stranu za druhou. Rozhodně se nebudete nudit navrch si uděláte představu o lidech, kteří myslí úplně jinak.
Kniha Game se tituluje názvem nová švédská krimi. Jestli toto má znamenat novou švédskou krimi, tak rozhodně říkám ano. Svižná rychlá akce, která nutí obracet jednu stránku za druhou. Henrik Petterson aneb HP je figurka, se kterou se člověk rychle sžije a kterému začne okamžitě fandit, i přesto že je to flákač a floutek. Jako protipól slouží policistka Normenová, která šikovně vyvažuje příběh a dává tak na Hru jiný nadhled. Příběh je jak vystřižen z akčního filmu, ale i přes jeho rychlost a zběsilost se nevytrácí logičnost. Knihu mohu rozhodně doporučit a těším se na její pokračování. P.S. anglické výrazy dodávaly textu šťávu a dokázal jsem si díky nim lépe představit týpka jako je ,, motherfucker fucking gamer HP".