misulef komentáře u knih

Žáček svými odlehčenými a úsměvnými básněmi dokáže nejen pobavit, ale i donutit k zamyšlení. Vtipně kritizuje politiku, muže, ženy, i společnost celkově. To samé platí i o jeho mnohdy až neuvěřitelně hlubokomyslných citátech.
„Ředitel blázince musí umět přesvědčit pacienty, že blázinec je tam venku.“

2 30.12.2015

K After jsem se dostala ještě během svého "vandý" období, jakožto velká fanynka One Direction jsem tehdy After prostě přečíst musela, protože ho četly všechny Directionerky.
Z této chlapecké skupiny jsem už vyrostla, ačkoliv je nezatracuju, dávám přednost docela jiné hudbě. To ovšem neplatí o After...
Jakmile jsem se dozvěděla, že vyjde jako knížka, běžela jsem do prvního knihkupectví a rozhodně té koupě nelituju. I přestože má knížka přes pět set stránek, člověk ji přečte jedním dechem a ano, všechny ty věci jako klišé, předvídatelnost, opakování se, co jsou knize vytýkány, tam opravdu najdete, ale pro mě osobně je to mnohem hodnotnější čtení než třeba Padesát odstínů. Doporučuju všem, co chtějí vypnout od všech těch literárních veleděl a sáhnout po nějaké romantické - a trochu lechtivé - oddechovce.

2 28.12.2015

Musím se přiznat, že Fangirl je moje srdcovka a společně se všemi díly Harryho Pottera a knížkou S láskou, Rosie se dostává do mé top desítky. Knížka se čte úplně sama, má sympatické, nedokonalé a hlavně LIDSKÉ postavy a... Co dodat. Jak už tu někdo přede mnou psal: Já jsem Cath. Já jsem fangirl. Při čtení tohoto příběhu mi neustále běhalo hlavou: "Někdo mě chápe! Někdo mi rozumí!" a tím někdo byla Rainbow Rowellová. Eleanor & Park mě sice tolik nezaujala, ale tímto románem se mi Rainbow dostala pod kůži a stala se jednou z mých nejoblíbenějších autorek.

2 28.12.2015

Myslela jsem si, že se mi tento díl určitě nebude líbit tolik, jako původní série, ale jsem příjemně překvapená :) Ze začátku mi chvilku trvalo se začíst, ale pak už to jelo prakticky bez zastavení až do konce knížky. Eadlyn (jak tu ostatně zmiňuje skoro každý) byla rozmazlená a chápu, že někomu nemusela sednout, ale já si ji opravdu oblíbila. Podle mě bylo fascinující sledovat vývoj jejího charakteru.
Co se závěru týče, jsem opravdu zvědavá, jak se s tím vším Kiera Cass popasuje, aniž by tomu nějak ubrala na kráse...

1 01.01.2017

Ze začátku mi to přišlo takové lehce kostrbaté (což bylo, jak jsem později pochopila, kvůli tomu, že jsem nečetla první díl, který v čj nevyšel ) a snad i proto jsem to asi po osmdesáti stránkách odložila s tím, že se k tomu vrátím později. Teď jsem se k tomu dostala znovu po přibližně dvou měsících a byla jsem překvapená, jak snadno se mi podařilo začíst se a jak mě to pohltilo. Není to ten druh knížky, z níž byste byli týden mimo, ale bylo to příjemné zpestření.

1 09.10.2016

Takhle rozporuplné pocity ve mně snad ještě žádná knížka nezanechala... Na jedné straně mě uchvacuje ten úžasný styl psaní, který je pro Jandy Nelsonovou tak charakteristický, na druhé straně to pro mě bylo kolosální zklamání. Příběh nebyl vyloženě špatný, ale... Nejspíš to ani nedokážu vyjádřit. Patrně je to tím, že mi začíná být fyzicky špatně z toho klišoidního milostného trojúhelníku, jako by snad YA romány nemohly být o ničem jiném. Taky mě neskutečně mrzela každá dějová nesrovnalost, byť sebemenší, měla jsem dojem, jako by byla pěstí do oka.
Je to, jako kdyby se zpěvák se zlatem v hrdle pokusil obecenstvo ohromit tím, že zazpíval "Ovčáci, čtveráci".
Kdybych si tuto knížku přečetla před Dám ti slunce, nejspíš bych ji hodnotila trochu mírněji, ale ta propast mezi DTS a NJV je tak nepřeklenutelná, že nejsem schopná to hodnotit lépe.
Ovšem nechci nikoho odrazovat od přečtení, tahle knížka za přečtení rozhodně stojí - jen mi bohužel nedala tolik, kolik jsem od ní chtěla.

1 09.07.2016

Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá a trvalo mi asi třicet stránek, než jsem se pořádně zorientovala a zvykla si na wir-formu, ale jakmile to prvotní zmatení odeznělo, přišlo nadšení.
Konec je sice poměrně otevřený, ale o to možná líp...
I přesto, že mi začátek připadal trochu kostrbatý a že mě během příběhu opakovaně rušilo slovo "šoustání" (protože podle mě ani nezapadalo do celkového kontextu příběhu), dala bych klidně tisíc hvězdiček, kdyby to šlo, jelikož tahle knížka na to prostě má :-)
Prosím, jen víc a víc podobných knih do naší (prý ne)homofobní společnosti.
A mimochodem - i když vím, že si to ti dva nikdy nepřečtou - musím poděkovat i Mattymu a Bobovi, vysokoškolákům, kteří pokořili onen rekord a bez nichž by tato knížka pravděpodobně nikdy nevznikla.

Edit: Teď, po druhém přečtení s dvouměsíčním odstupem, musím dodat, že se mi knížka líbila ještě MNOHEM MNOHEM VÍC, než napoprvé. Tím, že jsem nebyla na začátku dezorientovaná, jsem si mohla užít geniální úvod... A celkově mám pocit, že jsem si to víc vychutnala. 200/100 :)

1 19.04.2016

Je to už nějaký ten pátek, co jsem četla tuto knížku, na základě NEdoporučení mamky a kamarádky. Nicméně ony si mohly říkat, co chtěly, nemohly nijak zabránit tomu, že mně se knížka líbila - a to hodně.

1 09.04.2016

Nevím proč, ale Rozvaliny Gorlanu mě prostě nezaujaly. Ačkoliv to je, dle mého názoru, velmi pěkný nápad, je to psáno neskutečně dětskou formou. Dalo by se argumentovat tím, že JE to četba určená pro děti, ale kdybych to srovnávala s některými podobnými literárními počiny (nabízí se mi třeba Harry Potter), je to dílo poměrně přeceňované...
Abych neříkala jen zápory: čte se to opravdu dobře a některé scény jsou hezky napsané, Flanagan si poměrně vyhrál s popisy prostředí a jeho svět je pěkně promyšlený. Nicméně... Hraničářův učeň nejspíš není série pro mě.

1 10.03.2016

Knížku jsem četla poměrně dlouho, první třetina mě prostě nechytila. Zlom přišel na sté stránce - Divokým honem to nabralo neuvěřitelnou rychlost a spád - a najednou jsem to měla dočteno. Občas jsem se trochu ztrácela v různých politických léčkách a jako u předchozích dílů mi vadila těžko čitelná jména a názvy a nepřeložená řeč Staršího lidu - které v tomto dílu bylo věru dost - ale má to svoje kouzlo a k této sérii už to tak nějak patří.
Mám pocit, že teprve teď se dostáváme do víru a jádra tohoto skvělého příběhu a už teď lačním po následující knížce.

Od krve máš ruce, Falko,
od krve máš šat.
Shoř, shoř, Falko!

1 01.02.2016

Komu zlatá brusle? Tato knížka se stala mou srdeční záležitostí, když mi bylo přibližně devět let, a do dneška na ni vzpomínám jako na jednu z nejhezčích knížek svého dětství. Jednou ji budu nenápadně podsouvat i svým dětem - stejně tak, jako to udělala moje mamka.

1 22.01.2016

Dnes odpoledne jsem začala číst První. Dnes večer jsem ji dočetla.
Prvních přibližně padesát stránek pro mě bylo naprostým utrpením a potom, co jsem byla zklamaná z Elity, jsem si říkala, jestli má vůbec cenu knížku dál číst. Američino váhání mě neskutečně frustrovalo a měla jsem vážnou chuť s tím seknout.
VĚTŠÍ CHYBU BYCH NEMOHLA UDĚLAT!
Nad těmi zvraty, jež nám autorka přichystala, jste nemohli udělat nic jiného než kulit oči a nechat spadnout čelist.
Některé věci byly trochu předvídatelné, ale to, co se strhlo přibližně v polovině knížky a skončilo epilogem, byl jeden z nejpůsobivějších závěrů trilogie, který jsem kdy měla čest číst.
U něčeho mi trochu vadila ta nápadná podobnost s Hunger Games, ale kdybych hodnotila nezávisle na tom, kterou sérii jsem četla dřív, tak Selekce se mi nejspíš líbila víc.

1 29.12.2015

Knížka se sympatickou hlavní dvojicí a milým nápadem. Velmi se mi líbila, měla jsem ji přelouskanou během pár hodin. Jediné, co bych vytkla, je občasná nereálnost dialogů... (Například Dash a Lilyina teta, no vážně, tento rozhovor byl sice v knížce skoro "dechberoucí", nicméně ve skutečném životě naprosto nemožný.)

1 28.12.2015

Knížka výborná na předčítání před spaním nebo jako první čtení, dětem neposlušný pejsek Dar i jeho kamarádi rozhodně přirostou k srdci. Ratolesti se nenásilnou formou naučí spoustu nových věcí o zvířátkách, což vnímám jako téma předškoláčkům (nebo raným školáčkům) blízké.
Jako plus mi taky přijdou milé a detailní ilustrace Josefa Pospíchala.
Za mě plný počet a doporučuji všem maminkám malých dětí :)

1 27.12.2015

Myslím si, že je škoda, že knížka nemá poutavější obálku... Jistě, člověk by neměl soudit knihu podle obalu, ale první dojem dělá hodně. Se studem se přiznám, že když se mi Násobky sedmi poprvé dostaly do rukou, s trochou ironie jsem si pomyslela:
"Hm, tak to jsem teda zvědavá."
Zdání klame!
Knížka se četla úplně sama, citlivější povahy (včetně mě) si možná i pobrečely a nebýt toho - na můj vkus - odfláknutého závěru, dala bych plný počet hvězdiček.

1 27.12.2015

Velice dobrá série, nicméně závěr mi opravdu nesedl. Věřím tomu, že spoustě lidí mohl vyhovovat, no pro mě to bylo zklamáním. Existenci posledních cca třiceti stránek bych nejradši vymazala ze své paměti. Knihu i celkově sérii hodnotím kladně, ovšem právě kvůli tomu závěru nemůžu dát vyšší hodnocení.

01.02.2020

Krásná a milá knížka, která určitě potěší nejen cílovou skupinu. Originální a napínavý děj doprovází nádherné ilustrace a jako bonus se člověk se z knížky dozví, jak že se to vlastně slaví Vánoce v jiných koutech světa.

06.11.2017

Bitva o labyrint byla podle mě o trošičku slabší než předchozí díl, ale i tak jí zůstala velká míra čtivosti, skvělý nápad a místa, která čtenáře rozhodně pobaví. To, jak se Riordan vžil do duše dospívajícího kluka, se mi líbí dokonce víc, než třeba u takového Harryho Pottera. Teď se jdu s chutí vrhnout na poslední díl :)

06.11.2016

Od slibného začátku, přes velmi dobrý prostředek, až ke slabšímu konci: tak jsem průběh čtení vnímala já. Díky nenáročnosti vyprávění se mi podařilo neuvěřitelně rychle začíst se a trvalo jen pár dní, než jsem knížku měla za sebou. Rozhodně to vnímám jako skvělou oddechovku a nebýt toho - na můj vkus - nepřirozeně napsaného závěru, dala bych pět hvězdiček.

13.10.2016

Za mě zatím nejlepší knížka z celé série. Percy už není malé dítě, nýbrž téměř patnáctiletý kluk, což se projevuje i na stylu, jímž je Prokletí Titánů napsané. Ukazuje se, že nic není černobílé, a že nás ve zbylých dvou knížkách čeká pořádná jízda.
Z bohů jsem si absolutně nejvíc oblíbila Apolóna, je to sympaťák...

18.09.2016