mlha.gr komentáře u knih
Pro mě tohle kdysi byla zcela zásadní knížka. Nejedná se o nějaký stupidní nebo povrchní psychologizující návod na život, ale o praktické a přitom odborné psychologické rady.
Trpěl jsem tehdy občas atakami iracionálních úzkostí, praktikování jednoduchých rad v této knize mi pomohlo tak, že jakoby zázrakem najednou zmizely.
Navíc mě autor přivedl četbě Ericha Fromma, jehož byl žákem, a Fromm mě zase přivedl k četbě Freuda, takže když si vezmu v úvahu, že jsem za knihu dal ve výprodeji asi 10 Kč, vytřískal jsem z ní docela slušný vědomostní kapitál.
Na pozadí relativně banálního milostného příběhu Kundera rozvíjí řadu filosofických úvah, klade psychologizující otázky a mimo jiné taky seznamuje čtenáře jakoby okrajově, ale přitom velmi významně, se situací běžných lidí v období tzv. normalizace krátce po okupaci. Kniha mě bavila, ale je třeba vzít v úvahu, že je určená spíše čtenářům, kteří se rádi babrají v psychologii vztahů a bude jim vyhovovat poněkud nekonečné rozebírání těchto věcí ze všech stran. Kdo má raději spíš dějovost, bude ho to nudit nebo i frustrovat. Všiml jsem si tu i rodícího se motivu úvah o roli spisovatele, nebo vůbec známé osobnosti a o snaze člověka zanechat po smrti nějaký obraz o sobě. Tedy téma, které pak drásavým způsobem rozvedl v knize Nesmrtelnost.
Tahle sbírka mě svého času fakt dostala, úsporné ale přitom silné verše, o lidech a jejich duších.
Jak miluju všechno, co jsem do Fromma zatím četl, tak tohle mě nedostalo. Je to psané zdlouhavým náročným jazykem a na to jsem možná prostě moc jednoduchej. :)
Pokud si dobře vzpomínám, z větší části kniha popisuje, co láska NENÍ. Potom je na pár posledních stránkách neurčitě naznačeno, co to ta láska coby psychologický fenomén zhruba je. Velmi poučné čtení, pro mě osobně hlavně pro sebepoznání a zlepšení schopnosti vyznat se ve vztazích mezi lidmi.
Nepatetické sugestivní a nadřeňjdoucí podobenství o lásce. Asi nejkrásnější poezie, jakou znám.
I když mě drásaly nepravé rýmy, celkový dojem: nádherná a okouzlující lyrika, bohatství slov i metafor, vytříbený styl, schopnost nadhledu i v nejtěžších stavech, schopnost jít čtenáři pod kůži. Jirousovy jemné a filosofující básně jsou přesným opakem jeho často drsného vystupování na veřejnosti. Ale tak už to bývá ...
Miluju ten typ point, u kterých musíte dumat, co tím autor vlastně myslel? Mnohovrstevné povídky, s přídechem nonsensu, parodiemi na lidské myšlení, vysmývající se intelektualismu i primitivismu. Absurdní, veselé i nostalgické. V chování či myšlenkách hrdinů často zůstává cosi zneklidňujícího, nedořečeného, nebo náhle a nečekaně šíleného, prostě - je to o životě.
Je tam to, co mám rád i na Woodyho filmech.
Čekal jsem, že úvodní dopis Smoljakovi do nebe půjde trochu víc do hloubky, a že taky odhalí víc ze zákulisí a vztahů v divadle. Nicméně je to příjemné čtení, které se úplně nevyhýbá i ožehavějším věcem, které v kolektivu spolutvůrců nutně za delší čas nastanou. Vzpomínky dalších členů divadla včetně kulisáků, uvaděček i příležitostných hereckých výpomocí jsou zajímavým kaleidoskopem a poodhalují život divadla za oponou. Poslední část tvoří fotky, celkem zajímavé a zábavné. Celkově fajn, ale mohlo toho být víc, cimrmanofil to přečte za večer.
Miluju Jonovy knížky a vždycky je čtu jedním dechem a na jeden zátah. Díky, Jone!
Pojednává o tyranských činech Lenina, Stalina a bolševiků od počátku vzniku SSSR do Stalinovy smrti. Jakovlev studoval prameny, opírá se o historické dokumenty, dopisy a poznámky, protokoly a svědectví. Jmenuje dlouhé seznamy justičně zavražděných významné osobností i osoby zavražděné bez jakéhokoliv soudu. Na mnoha příkladech dokládá neskutečnou, nesmyslnou a vpravdě patologickou vražednou krutost bolševického režimu, kde nikdo nevěděl, co ho čeká druhý den, a kde umírat pro nesmysl bylo normální součástí života každé rodiny. Při procesech a celosvazových akcích byly předem tajně stanovovány
Doporučená četba, zvláště pro mladé komunisty a pro všechny, kdo si myslí, že Lenin to myslel dobře (Staticíce mrtvých na jeho přímý - obvykle tajný - rozkaz, další miliony v důsledku jeho politiky.)
Člověk sice při takové četbě předem čeká, že bude škován, ale i přesto je pak šokován víc, než čekal. Např. když se zabavovalo zlato z pravoslavných kostelů v rámci boje s hladomorem byly postříleny desítky tisíc kněží - coby kontrarevolucionáři, nicméně zlato jehož i zlomek, by zbavil Rusko hladomoru, nebylo na proklamovaný účel použito. Rolníci dál umírali hladem a ti, kteří z hladu např. sebrali klásek nebo vybrali zrní z myší díry, (!) byli zastřeleni atd.
Každý, kdo byl nedobrovolně (!) za války zajat a podařilo se mu utéct a vrátit se, byl chápán jako zběh a špión a byl odsouzen k smrti nebo nuceným pracem v koncentráku (počtem šlo o celé divize vojáků), k dlouholetému vyhnanství byly odsouzeny i manželky těchto vojáků, jejich děti byly označeny jako sociálně nebezpečné a internovány do dětských domovů se zvláštním režimem. Spisovatelé byly nuceni udat jména kontrarevolucionářů ve svých řadách, pokud neudali, byli sami odsouzeni... atd.
Otřesná četba o otřesné době a režimu, kde rovnítko s krutostí Hitlerovského nacismu je zcela na místě.