Moco komentáře u knih

Jednoznačně nehorší kniha, kterou jsem tento rok četla. Už od začátku jsem se do děje nemohla pořádně dostat. Líčení New Yorku té doby mi také nepřišlo příliš působivé, ačkoliv u některých částí jsem si říkala, jak můžu být ráda za to, že žiji v dnešní době.

S postavami jsem nedokázala sympatizovat. Byly jakési plytké, nemastné a neslané. Autorka je nedokázala pořádně „charakterizovat“.

Asi chápu, že Timmothy Wild měl být jakýsi Sherlock Holmes, měl oplývat neuvěřitelnými pozorovacími schopnostmi a intelektem, který by všechny porazil. Ve výsledku jsme se jako čtenáři ale nic nedozvěděli o tom, jak ke svým závěrům vlastně došel. Z toho důvodu to působilo velmi lacině.

Největší kámen úrazu byl ale děj a celkově zápletka, která byla nudná a předvídatelná. Zhruba na straně 200 jsem tušila, kdo je vrah. Ani se mi to už potom nechtělo číst, takže jsem přeskakovala nudné a neustále se opakující popisy New Yorku. Došla jsem na konec, abych zjistila, že jsem měla pravdu. Gradace téměř nulová. A je to obrovská škoda, protože tento příběh má poměrně velký potenciál.

Jednu hvězdu jsem dala kvůli postavě Valentina, která příběh aspoň malilinko okořenila.

2 17.06.2019

Nemůžu jednoznačně říct, že bych Na Větrné hůrce milovala, ale ani že tuto knihu vyloženě nenávidím.

Když jsem přemýšlela nad tím, co konkrétně mi vadilo, došla jsem ke třem hlavním problémům.

1) Vypravěč.
Dle mého názoru by bylo mnohem lepší, kdyby se příběh odvíjel od od okamžiku, kdy se na scéně objevil Heathcliff. Vypravování třetí osoby mi přijde přitažené za vlasy. Myslím si, že pan Lockwood i samotná Nelly jsou pak jen výplň, která má vše spojit dohromady, ale ve výsledku to vytváří necelistvý dojem.

2) Postavy.
Absence aspoň jedné sympatické postavy. Jediní, kteří mi jakž takž nelezli na nervy, byli Edgar Linton (spíš mi ho bylo líto) a Lockwood (protože ani nebyl prostor si k němu vypěstovat odpor). Ostatní mi byli protivní, nedokázala jsem je pochopit a jejich chování bylo místy hysterické a iracionální.
Taktéž nechápu, jak někteří lidé milují Heathcliffa. Byl to spratek už od útlého dětství. Nedokázal se vyrovnat se svou minulostí, jeho hnací silou byla touha po pomstě. Stejně jako Catherine, byl sobec. Našla jsem v něm pramálo lidskosti.
Catherine ani nemá smysl komentovat. Kolikrát jsem měla touhu jí při čtení profackovat.
Mladá Catherine byla rozmazlovaný jedináček. Při různých příležitostech se projevila její dvojí povaha. Celkově vzato však byla o něco snesitelnější než ostatní.

3) Konec
Přehnaně optimistický a se zbytkem příběhu tvoří kontrast, který působí nepatřičně. Neříkám, že postavy si zaslouží trpět až do bůh ví kdy, ale určitě se ten konec dal lépe promyslet.

Abych nepsala jen samé negativní věci, je pravda, že autorka skvěle vykreslila atmosféru prostředí. A jestli jejím cílem bylo vyvolat paletu různých emocí, bezpochyby se jí to podařilo.
Jsem si jistá, že knihu si v budoucnu opět přečtu. Je tam totiž mnoho názorů a skrytých cest, nad kterými lze přemýšlet, a které čekají na to, až je objevím.

Je nutné ocenit odvahu, kterou Emily projevila při vydání takové knihy v tehdejší době. Vůbec se nedivím, že působila značně kontroverzně.

Nakonec bych chtěla dodat, že knihu bych doporučila všech (i přes mé výtky). Je to totiž nezapomenutelná zkušenost.

6 06.05.2019

Bohužel se nemohu přidat k ostatním a vychvalovat tohle dílo do nebes.

Na druhou stranu je těžké popsat, co mi konkrétně na této knize vadilo. Do první poloviny to bylo celkem dobré, okouzlilo mě prostředí knihovny, pan Nakata byl skvělý a stejně tak postava pana Óšimi. S Kafkou Tamurou už to tak růžově nevidím, upřímně na to, že to je hlavní postava, k němu žádnou velkou sympatií nehořím.
"Trocha" filozofie byl můj kámen úrazu. Ve většině případů filozofii v knížkách oceňuju, ale tady mi to nesedlo. Přišlo mi, že místy to bylo někdy až zbytečné a opakující se.

Druhá polovina byla horší (i když tu pořád byly skvělé momenty!). Je pravda, že spíše než odpovědi, přichází stále více otázek, někdy to však není na škodu a zůstává tu prostor pro vlastní úvahy.
Dějová linie Hošina a pana Nakaty už začíná být značně zdlouhavá. Nakonec se ale vyplatí čekat a my se aspoň z části dozvíme, jak to všechno spolu souvisí.

Na každý pád to není špatná kniha. Je velmi čtivá. Místy smutná, vtipná, strašidelná, erotická.
Do budoucna si ji chci ještě jednou přečíst a podívat se na celý příběh s odstupem. Možná se mé hodnocení zlepší, možná zhorší.

Prozatím dávám 3.5 z 5. :)

2 02.01.2018

Fakt chorošný, bratři moji.

2 19.06.2016

Mé mladší já by asi nikdy neřeklo, že si přečte Draculu. Proč? Netuším. Každopádně to nebyla zas tak špatná kniha, ačkoliv pár vad na kráse bych v příběhu našla.

*MOŽNÉ SPOILERY*
Nevadila mi deníková forma. Také jsem doslova "žrala" styl mluvy. Ale věc, co mi vadila je ta, že příběh se mi zdál celkem "chudý"(po vycpání Lucy moc přímočarý?), už skoro od začátku jsem tušila jak to asi dopadne.
A ten konec?! Co to sakra bylo?
Většina knih, co jsem četla, měla nějaké ukončení. Nebylo tak šíleně rychlé jako v Draculovi.
Stoker to chtěl mít asi rychle za sebou, pomodlil se k Bohu, a k jinak šťastnému konci přišoupl jednu mrtvolku a kupu popela.

Neměla jsem moc v lásce Van Helsinga. Možná jenom kvůli jeho filozofickým výlevům, které vždy byly šíleně dlouhé a v polovině jsem přestala vnímat, nebo jsem je přestala chápat. Moje chyba.

Další postavy tu rozebírat nebudu, protože mi nijak moc nevadily. Nebo mi zkrátka nepřišli nijak zajímavé.
Čím byla paní Mina tak úžasná?

***
Celkově bych ráda dala 3,5 hvězdiček, ale jelikož to nejde, tak dám 4.
Přikláním se k lepšímu hodnocení, protože některé části byly opravdu dobré (hrad, části s Lucy, připlutí lodě...) a převažovaly nad těmi horšími.

I když některé mé názory byly negativní, jako celek stojí Dracula za to.

1 01.10.2015

Tuhle knížku jsem četla, když jsem byla mladší. Líbila se mi. Poté jsem ji přečetla ještě x-krát.
Po skoro dvou letech už z ní tak nadšená nejsem. A řeknu proč:

Můj problém tkví v tomto: Myslím si, že HNN se staly až moc přeceňovanou knihou. Knihou, která je doporučována každému, většina lidí se z ní div nepřetrhne. Přitom zas až tak dobrá není.
A také ještě tohle: "Nejvtipnější smutný příběh". Abych pravdu řekla, moc jsem se u toho nezasmála.


*MOŽNÉ SPOILERY*
Celkem dobře se to rozjelo. Podpůrná skupina, setkání s Gusem atd. Říkala jsem si, že to hezky plyne, i když mi Augustus někdy připadal trochu jako idiot. Tehdy jsem úplně žrala ty metafory se zabijákem, co si strčím do pusy, ale nedovolím mu zabíjet, přišlo mi to úplně geniální.
Když se za tím ohlédnu, tak už mi to spíš přijde trochu debilní (s prominutím). A další "hluboké úvahy". Proboha, já sem si z té knížky málem udělala Bibli! Zkrátka jsem si myslela, že to je můj druhý Císařský neduh.

Pro mne asi nejotravnější část byla ta v Amsterdamu. Moc mě nebavila. Na setkání se spisovatelem jsem se taky netěšila. Ovšem ta část, kdy Gus řekl Hazel, že se mu vrátila rakovina, u toho jsem brečela. A pak ještě při pronášení nekrologu a pohřbu.

Ale abych nebyla zas až moc kritická, tak některé části nebyly zas tak hrozné. Green také není špatný spisovatel.

Závěrem: Nevím přesně, v jakém bodě se mi knížka tak trochu zhnusila. Jestli poté, co se stala šíleně zmedializovanou, nebo poté, co jsem měla několikáté čtení za sebou. Je taky možné, že jsem si uvědomila, že jsou tu i lepší knihy, které si zaslouží snad stejné pozornosti jako HVN, ale nejspíš ji nikdy nedostanou.

Knížku asi doporučovat nebudu, z důvodů výše uvedených.
Místo ní bych ráda doporučila knížku Než jsem tě poznala, která je sice také celkem srdcervoucí, ale podle mého o mnoho lepší.

5 28.05.2015

Moc jsem netušila, co od této knihy mám čekat. Takže jsem později byla překvapená- příjemně i nepříjemně.
První polovina byla vcelku poutavá, tedy aspoň pro mě. Postava Paula byla zajímavá, občas i trochu neuvážena, nebo jak bych to nazvala.
S druhou polovinou to už nebylo tak slavné. Musela jsem se malinko nutit, abych dočetla.
Celkem mě zaujalo to lékařské prostředí, léčba elektrošoky a tak podobně. Úplně cítíte tu atmosféru! :D
Jistým oživením byla přítomnost Boha. Boj proti dobru a zlu.

Knihu si už nejspíš nepřečtu, ale nikdy neříkej nikdy.
Pro milovníky démonů a i trochu té ponuré atmosféry je to kniha jako dělaná. :)

1 27.04.2015

Zhruba před rokem jsem četla Hvězdy nám nepřály. Ano, bezpochyby dobré dílo, ovšem musím říci, že hledání Aljašky se mi líbilo o mnoho více.

SROVNÁNÍ:
HNN: Dva mladí teenageři, majíc onemocnění, zamilují se do sebe atd. Tedy taková ta klasická středoškolská romance.
HA: Také podobná romance, ale i přesto jiná.
HNN: Je pro mě těžší tomu všemu skutečně uvěřit, ale ksakru já nemám páru proč, protože rakovina je až příliš reálná.
HA: Tohle by se mi klidně stát mohlo.

Chápu, že některým přijde hloupé porovnávat prvotinu atd., ale já říkám: "Proč by ne?"
Greenův styl je takový pohodový a uvolněný a klidně si u něj můžete představovat, že sedíte s Válečkem na odrbaném kanapi a paříte hry.

Jinak,jak jsem pročítala některé komentáře, objevovaly se tam názory, že knížka postrádá pořádný děj, ale když se nad tím zamyslíte, tak život je vlastně taky takový. Vcelku nudný a rozvláčný (tedy pokud nejste nějaká opravdu "top celebrita"). V některý věcech mi to trochu připomínalo Kdo chytá v žitě od J.D. Salingera.

Na závěr chci říct, že knížku doporučuji všem, kdo mají rádi takové ty "běžné" příběhy ze života. :)

3 23.02.2015

Pán prstenů je tedy dílo!
Abych popsala nějak stručně historii, jakým způsobem jsem se dostala PP:
Úplně na začátku jsem viděla film. Moc se mi nelíbil a přišla mi to jako totální konina. Takže kdykoliv byl Pán prstenů vysílán v televizi, tak jsem odvracela zrak a šla radši dělat "něco produktivnějšího".
Dlouhé měsíce jsem s této triologii vyhýbala jako čert kříží, ale nakonec mi to přeci jen nedalo!
Říkala jsem si: " Máš ráda fantasy žánr, ale přesto jsi ještě nečetla Pána prstenů? S tím bys měla něco udělat"!
A tak, jednoho dne, jsem se vydala do knihkupectví a v náhlém popudu jsem si koupila hned první dva díly. A rozhodně jsem udělala ten nejlepší kauf.

Ale teď zpátky k samotné knize. Hned na začátku mě trochu znavil úvod a poté prolog, ale i tak jsem s tím "prokousala" a mohl začít příběh.
Ten mě hodně bavil! Sice některé popisné části byly zdlouhavé, takže jsem se vnímala jen tak napůl, ale to mi nemůže zkazit celkový dojem z příběhu. Na druhou stranu jsem doslova milovala rozhovory mezi postavami.

Mezi mé nejoblíbenější hrdiny jistě patří Sam Křepelka. To, jak i přes všechno držel s Frodem, mě zkrátka dostávalo.
Nejméně oblíbenou postavou byl asi Boromir. Přišel mi jako takový "hajzlík". :D

Rozhodně tento příběh doporučuji všem, kteří si rádi přečtou o nějakém novém a neobyčejném světě plném nadpřirozených bytostí a hrozby v podobě mocichtivého šílence!

4 07.02.2015

Knížku jsem si koupila na doporučení. Četla jsem i pár recenzí, které říkaly, že je kniha úžasná.
Nejspíš to tedy byla moje chyba, že jsem očekávala něco, co moc nesplnilo to, co jsem si myslela, že v knížce bude. Do děje jsem se nemohla pořádně začíst. Celým tím příběhem jsem pouze proplouvala, ale nebyla jsem jeho součástí, jestli chápete, jak to myslím.
Námět je bezpochyby zajímavý, ale blbě podaný. Tedy aspoň co se týče mne. Teprve až na konci se něco začalo pořádně dít.
*SPOILERY*
Válka na stadionu a poté i válka v Kapsuli byla na můj vkus rychle hotová.
Na konci se všechny ty události staly tak rychle, že jsem se v tom poněkud ztratila.

Další díl se nejspíš nepřečtu.

2 03.02.2015

Knížka byla nepochybně zajímavá. Občas vás příběh může znechutit, ale vy jej přesto dočtete, protože jste napnutí, jak to dopadne.
Konec mi značně zvedl mandle, protože jsem čekala, že se dozvím věci, co jsem chtěla, ale bohužel.
Napínavá od začátku do konce!

3 01.02.2015