Modrarybka
komentáře u knih

Denemarková je ve svých úvahách ostřejší než břitva.
Toto otevřeně feministické beletristické dílo nás zavede do 19. století, kde po ose tří historických osobností sledujeme úděl žen ve společnosti a rozvoj kapitalismu, přístupu k penězům a moci.
Styl románu je velice osobitý, prolíná se zde žánr beletrie s esejem, reportáží,komentářem.
Děj knihy není pouze zanořen do dané doby, ale je brán z nadhledu 21. století
a tedy z odstupu hodnotí, popisuje a komentuje 19. století a potažmo i 21. století, které zdá se jede stále ve stejných kolejích.
Po přečtení románu mám velkou chuť se znovu zanořit do textů Boženy Němcové, pročíst si knihy George Sandové a dalších autorek, kterými je text bohatě protkán.
Ano, děj knihy se odehrává v 19. století, přesto jsou témata v ní obsažená více než aktuální právě dnes.


Kniha je velmi svižně napsaná, místy více než vtipná, místy více než smutná. Velmi jsem ocenila argumenty opoznámkované zdroji a odkazy na nejrůznější výzkumy. Některé věci jsem jaksi tušila, vypozorovala z vlastní zkušenosti a nevěděla jsem, že k tomu existují i relevantní výzkumy. Líbila se mi i forma stylem teze ( z diskuzí ze sociálních sítí) - antiteze (protiargumenty autorky). Kniha mi poskytla nový vhled do nejrůznějších témat, nové informace i nabídku další zajímavé literatury k četbě.


Naprosto dech beroucí strhujících příběh, který je svojí podstatou velmi jednoduchý a intimní. A dotýká se něčeho velmi křehkého a bytostného uvnitř.
Autorka si velmi obratně hraje s časem, který jako kdyby ztratil klasický význam, jakoby najednou měl zcela jinou hodnotu, čas již není ani lineární, ani cyklický. Čas je jaksi mimo veškeré kategorie zažitého vnímání. Čas je.
A to co je, zůstává uvnitř. Za zdí.


Dobře se nosí v kapse. Ohnou se jí rohy, ale to nevadí. To k ní patří.
Deník pastýřky je navlečen na červenou nit, která se line skrz celou knihu a pěkně vás navine na svou neotřelou syrovou skutečnost.
Romantika je zamazaná ovčími bobky a táhne vás dál zuby ovčáckého psa.
Svlečený, vulgárně syrový tón vás zasáhne napřímo. Je to víc příběh než báseň o jednom kopci a mnoha ovcích.
Text je bdělý, ostrý, žene vás vpřed až na poslední stránky a já si jen přeji, aby nekončil tak brzy.


Bylo to opravdu velmi zábavné odpoledne. Kniha se čte velice zlehka, na to jak závažná témata obsahuje. Užívala jsem si autorovu češtinu a pečlivý výběr slov.
Text je prokládán výtečnou břitkou ironií, glosami, které uvolnily mnohé napětí, jež nastalo díky stupiditě některých citovaných autorů či autorek. Moc jsem se u knihy nasmála.
A také mě dojalo s jakou pozorností a pochopením dokáže Kamil Fila psát, o otázkách, které se týkají zejména žen.
