moncaruze
komentáře u knih
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Téma zajímavé, autorův styl mi také vyhovoval. Bohužel u mě nenastalo to očekávané WOW, o kterém všichni mluvili. Myslím si ale, že to mohlo být tím, že momentalně neřeším takový problém, co hlavní hrdinka a to jest "litovaní svých rozhodnutí", dokážu si představit, že kdyby mě něco takového trápilo, kniha by mě oslovila více.
Před koncem už jsem tak nějak tušila jak kniha dopadne, ale dočetla jsem ji a nelituji. Nejvíc se mi na celé knize líbily zmíněné myšlenky filozofů, které se mi trefily do vkusu a dovolím si zmínit myšlenku z knihy, kterou si snad alespoň na chvíli podržím v paměti:
"Životu nemusíš rozumnět, stačí ho žít."
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Tato série, se mi líbí čím dál tím víc. Nemůžu se dočkat až se dostanu k dalšímu dílu. Jediná výtka, kterou bych k tomu měla je nadměrné používání slova "bohové". Mám pocit, že na jedné stránce to bylo snad 5x
Křišťálový meč
Victoria Aveyard
První díl byl rychlý, plný akce, vtipu a zvratů.
Začátek druhého dílu pokračoval stejnou akcí jakou skončil ten první. Bohužel hned po první kapitole se děj zpomalil a bolestně pomalu se táhl až za polovinu knihy.
Tak ve třičtvrtině knihy se zase začalo něco dít, ale plně vtáhnout mě už nedokázala.
Zarazilo mě, že autorka znatelně oproti prvnímu dílu vše více popisovala, ale když umřela moje oblíbená postava, v podstatě ji zabila jedinou větou.
Kdyby měla kniha o pár stran méně pouze by jí to prospělo.
Především by se mohli vypustit nekonečně se opakující pasáže jako: každý může zradit, nemůžeme se s Calem rozptylovat, byla mi zima, kvůli chladu v mém srdci, jsem zrůda a spousta dalších vět, které se opakovaly až příliš často.
I přes to, že druhý díl mě zklamal, z prvního dílu jsem prostě byla tak nadšená, že se chci pustit i do toho třetího. Tak uvidíme jak dlouho mi to nadšení vydrží.
Rudá královna
Victoria Aveyard
Jedním slovem prostě úžasné. Člověk si oblíbí nějakou postavu a bum už ji nesnáší. Nedokázala jsem se odtrhnout. A ten zvrat před koncem, no páni!
Hladoví
Eliška Pohnerová
(SPOILER) První kapitola mě celkem dobře naladila, jenomže když se v knize už asi potřetí objevil souboj, který probíhal stejně - hlad, jídlo, souboj, úprk - začala jsem mít malé nutkání knihu odložit. Bála jsem se totiž, že o tom bude celá kniha. Nakonec jsem ještě chvilku vydržela a hlavní postava konečně začala navazovat vztahy a to je to na co jsem čekala. Pak mě příběh pohltil a nepustil. A i když jsem měla strach, dočkala jsem se uspokojivého konce.
Autorčin styl psaní se mi líbil a jsem nadšená, že toto dílo vzešlo z českých rukou. JEN TAK DÁL!
