mončičáček komentáře u knih
Smekám před tímhle debutem!!! Zajímavé historické okolnosti,o kterých se ve školním dějepisu nemluví, hezky vykreslené česko-polské soužití, voňavé koření místního dialektu, poutavý příběh - co víc si přát? Doporučuji audioverzi, protože v podání Vilmy Cibulkové dostane tenhle povedený kousek další rozměr...
Jeden z těch nejranějších dětských čtenářských zážitků a nezaměnitelné ilustrace, které se přenesly i do večerníčkové podoby v jedinečném podání pana Hoegera...Dneska se k téhle knížce vracíme společně s dvouletým synkem a příběhy pejska a kočičky na něj působí stejně jako kdysi na maminku - pamatuje si všechny ingredience, co dali do dortu, předvádí jak panenka tence pláče, naučil se říkat fuj hanba, když někde vidí špínu (jako pejsek a kočička, když měli špinavou podlahu) a na ten večerníček se dívá taky :-)
Tak tomuhle říkám opravdu povedený historický román, který má absolutně všechno - reálné historické kulisy, prostředí obou válek líčené z netradičního pohledu, vypravěčský styl, který chytne a nepustí, stránky, které vám naženou hrůzu, momenty, kdy se nevědomky usmíváte....Střídání er- a ich- formy ve vyprávění dvou hlavních postav, dvě linie jednoho příběhu, které nakonec přirozeně splynou, prostě potěšení pro čtenáře. Přesně tohle miluju u Anthony Doerra nebo Jodi Picoult, a právě to mi citelně chybělo třeba u Osmého života (pro Brilku), kde potenciál toho příběhu a jeho čtenářská přitažlivost zůstaly nevyužity...KONEČNĚ zase jeden kousek, u kterého anotace nezklamala :-)
Velká poklona českému překladu, úžasný jazyk příběhu má velkou zásluhu na tom, že jsem přes pomalý rozjezd vydržela až do konce! Jednoznačně doporučuji audioverzi, protože v podání Gustava Haška ta krása mnohem víc vynikne než při tichém čtení.Zafón se jistě v mém čtenářském hledáčku ještě objeví a tahle knížka uvízne v paměti.Trocha historie, nádech tajemna, podmanivé prostředí a spletitý příběh,kde se nakonec všechno vysvětlí, uzlíky rozmotají a jednotlivé kousky skládačky zapadnou na své místo, přičemž o překvapení není nouze - co chtít víc??
Tak tohle je láska na první poslech!!!! Sebastian Bergmann se řadí do žebříčku mých oblíbenců vedle Harryho Hollea nebo Enza :-) Velmi příjemným překvapením pro zarytou fanynku interpretačního mistrovství Martina Stránského nebo Jiřího Dvořáka byl velmi příjemný projev Aleše Procházky, který mě jednoznačně přesvědčil, že další díly budu číst taky ušima :-)A ještě jedna věc: klobouk dolů autorovi za to, že dokáže napsat detektivku, kde vám nespadne čelist jen při konečném odhalení vraha, ale taky při rozplétání životního příběhu jedné z hlavních postav ! Kdyby to šlo, přidám hvězdu navíc !!
Bryndza psát umí, což o to... Chápu, že chtěl zkusit něco nového,ale osvědčené strategie se nemají měnit.Příště raději další případ Kate Marshallové nebo Eriky Fosterové, prosím!
Moc příjemné překvapení ve výtečném podání Vasila Fridricha.. Uznávám, že proti Bryndzovi a dalším současným "králům detektivky" se tenhle prvorepublikový příběh může jevit jako pohádka, ale o překvapení, napětí a nečekané zvraty není nouze a od krutých krvavých scén i místy až nechutně odporných detailů si snad každý milovník detektivek rád na chvíli oddechne.. Asi nebude těžké přesvědčit mě k četbě případného pokračování :-)
Nechápu, jak mezi námi můžou být lidé, kteří pochybují o tom, že holokaust skutečně existoval a že opravdu docházelo k přesně naplánovanému systematickému vyvražďování Židů...Tohle svědectví je víc než výmluvné...
Přečteno přibližně 300 stran a (zřejmě prozatím,nikoliv na trvalo) odloženo, poněvadž si jednoduše potřebuju trochu oddechnout a sáhnout po něčem optimistickém,lehkém, ne tak bodavě přímočarém a beznadějném... Jazyk jedna báseň, spousta zajímavých myšlenek i nečekaných souvislostí a přesahů,ale... Devatenácté století miluju, Němcovou,především coby osobnost a pisatelku velmi zajímavých dopisů,taky, ale stejně... Vždycky, když jsem už byla rozhodnutá knihu zaklapnout a odložit,objevilo se slovo, věta, odstavec, náznak příběhu a nutilo mě číst dál, ale nastal čas z toho vlaku (snad jenom na chvíli)vystoupit...
Já mám s Bryndzou trochu problém.U všech předchozích knih jsem byla místy až znechucená příliš detailním líčením způsobu smrti obětí a následků na jejich tělech a bylo mi líto, že linie osobního příběhu Eriky Fosterové je jenom hrubě načrtnutá a její vývoj nemá dostatečný spád....Tady tomu tak nebylo, konečně se i Eričin život slibně posunul, takže se na další příběh s ní zase těším.... Nutno říct, že Bryndza rozhodně psát umí a má ještě jednu velkou kliku-všechny jeho knihy namlouvá Martin Stránský,na jehož hlas mám už vytvořenou silnou závislost:-) Takže Eriko (nebo Kate) brzy na shledanou, těším se!!
Jde mi mráz po zádech, když si uvědomím,jak rychlý může být sešup z toho pomyslného Olympu,a jak málo můžete jeho rychlost sami ovlivnit, když proti vám stojí takřka celý svět...Jak bezmocný je člověk proti bulvárnímu tisku(co vede rozumně myslícího člověka,aby těm zprávám věřil,nedej Bože na nich měl jakýkoli podíl???) a jak nemilosrdná dokáže být ta odvrácená strana slávy... Velký respekt a obdiv patří Věře Čáslavské nejenom za sportovní úspěchy, ale také za její vytrvalost, odhodlání a sílu s osudem bojovat.
Uf, to se mu ulevilo... Opět (letos už podruhé)jsem se nechala nachytat na lákavou anotaci, ale očekávání se nenaplnilo.Přitom skořápka je fajn -zajimavé historické okolnosti, příběh podaný z více perspektiv-ale oříšek vevnitř nechutná vůbec příjemně:-(Tolik neštěstí,smrti a negativních emocí najednou je i na zkušenou čtenářku literatury z období holokaustu moc.Mockrát jsem měla chuť knížku znechuceně odhodit, ale je půjčená a navíc tak tlustá, že by se jí při dopadu určitě poškodila vazba,tak jsem ji radši dočetla, ale vracet se k ní nehodlám a doporučit ji taky nemůžu....
Styl Michaela Žantovského mě bavil už při překladech knih od Madeleine Albrightové. Tady se mu podařilo elegantně balancovat na hraně přátelského obdivu a nezaujaté objektivity. Není to jen mnohovrstevnatý příběh jedné z nejznámějších osobností u nás i ve světě, ale také zajímavý pohled na moderní dějiny České republiky a vývoj jejího postavení v Evropě i dál. Nechybí ani srozumitelné představení Václava Havla jako dramatika a v neposlední řadě snad každý čtenář pochopí, že i Václav Havel byl jenom člověk jako my všichni ostatní. Takhle vypadá biografie podle mého gusta!
Budu jako vyvrhel mezi bezmeznými obdivovateli,ale nemůžu si pomoct... Nádherná obálka a lákavá anotace=jedna hvězdička, sympatická Animant a prostředí i doba, ve které se příběh odehrává=druhá hvězdička,ale dál už nic....
Zaujal mě název a podtitul, anotace s příslibem příběhu podle skutečných událostí mě definitivně přesvědčila a prvních pár stránek naprosto pohltilo... Klobouk dolů před autorkou, Podbrdské ženy určitě nevynechám.
Jedna za námět, druhá za střídání vypravěčských perspektiv.Mínus za postavu Finna, který mě neskutečně štval,za nevyužitý potenciál slibného tématu a za příliš překombinovaný konec.A přiznávám,že i já jsem měla chuť počítat, kolikrát se v knize objevilo slovo matrjoška, místo abych se nechala strhnout příběhem...
Další vydařená biografie z pera Aleny Wagnerové.Život Sidonie Nádherné je jedinečným dokladem nelehkých osudů lidí narozených koncem 19.století-prožili první světovou válku, krátkou euforii první republiky vystřídala hospodářská krize a druhá válka,za tři roky po osvobození nastoupili k moci komunisté...Být v té době šlechtičnou německé národnosti navíc znamenalo zažívat opovržení i od dřívějších přátel nebo spolupracovníků... Múza Rainera M. Rilkeho,Maxe Švabinského a Karla Krause to však zvládala s grácií sobě vlastní a v každé době v sobě dokázala nalézt sílu jít dál, obdivuhodná žena...
Třetí setkání s Richardem Krauzem bylo nejlepší, byla jsem napjatá jako kšandy až do konce! Opět nechyběl humor, mrazivý exkurz do totalitních dob a básnické střevo Richarda Krauze příběh příjemně okořenilo...Je pravda, že mi Krauz lehce připomíná Harryho Holea(svérázný, ovšem výtečný detektiv, který rozhodně není svatoušek),ale to mu na sympatiích neubírá, naopak...Víc Dánovek česky v mistrovském provedení Martina Stránského bych prosila:-)
Po všech těch detektivkách ze současnosti je tohle příjemné osvěžení. Nejenom dobou,do které je příběh zasazený,kouskem dávné historie, která do něj proniká,ale také neotřelým jazykem a kapkou humoru. V audiopodání Martina Stránského dostává ještě větší šmrnc...Na filmové zpracování se ale raději dívat nebudu...
Dlouho jsem přemýšlela-dvě nebo tři? A výsledek? Jedna hvězda za námět, druhá za střídání vypravěčských perspektiv a třetí za pasáže psané kurzívou...Snad mi nikdo nebude vyčítat,že jsem knížku zařadila jako dílo od ženské autorky s mužskou hlavní postavou - vždyť co by byla Marni bez Francise...Ale Mikael s Lisbeth jsou těžká konkurence....