mončičáček komentáře u knih

Alena Vránová je vážně skvělá,dodala téhle knížce úplně jiný rozměr!!! Bylo to potěšení pro uši

3 22.10.2024

Tenhle kousek mi už před dvěma lety doporučila moje pětaosmdesátiletá teta a od té doby jsem se na něj těšila... Očekávání byla splněna do puntíku a čtení jsem si užila (když člověk odhlédne od toho, že lidi narozené v době,kterou román popisuje,notabene v Sudetech s německou národností či ve smíšených manželstvích,nic moc hezkého nečeká...) a vrátila se do míst,kam jsme pravidelně jezdili s rodiči na lyže... A zopakování němčiny taky nebylo na škodu Tleskám!!

3 10.08.2024

Opravdu zajímavé počtení, vskutku inspirativní rozhovory s muži různých profesí, těšila jsem se na každý z nich.Neotřelé otázky, odpovědi, které nutí přemýšlet, vzpomínat, vybízí mnohdy i k zapamatování... Nejspíš se k nim budu vracet...

2 09.07.2024

Přečteno přibližně 300 stran a (zřejmě prozatím,nikoliv na trvalo) odloženo, poněvadž si jednoduše potřebuju trochu oddechnout a sáhnout po něčem optimistickém,lehkém, ne tak bodavě přímočarém a beznadějném... Jazyk jedna báseň, spousta zajímavých myšlenek i nečekaných souvislostí a přesahů,ale... Devatenácté století miluju, Němcovou,především coby osobnost a pisatelku velmi zajímavých dopisů,taky, ale stejně... Vždycky, když jsem už byla rozhodnutá knihu zaklapnout a odložit,objevilo se slovo, věta, odstavec, náznak příběhu a nutilo mě číst dál, ale nastal čas z toho vlaku (snad jenom na chvíli)vystoupit...

7 25.03.2024

Bryndza psát umí, což o to... Chápu, že chtěl zkusit něco nového,ale osvědčené strategie se nemají měnit.Příště raději další případ Kate Marshallové nebo Eriky Fosterové, prosím!

9 13.03.2024

Kate Quinn opět ukázala, že umí vybírat zajímavé náměty z historie a líčit je velmi čtivým stylem, ale Alicina síť i Lovkyně mají v mém čtenářském žebříčku rozhodně přednost...

3 09.02.2024

Opravdu povedená knížka,se synkem jsme s ní strávili několik příjemných večerů.Je to milovnik hub, takže všechny příběhy se mu moc líbily, stejně jako houbeso a tanec houbáčků :-)

14.09.2023

Jako holčičky sníme o tom být princeznou, nosit krásné šaty, šperky,nechat se opečovávat.... Ovšem čím jsme starší, tím jasněji většina z nás chápe, že být privilegovaný znamená taky být všem na očích, stále sledována,kontrolována, omezována.. Chce to disciplínu, zodpovědnost, ale i velkou porci nadhledu a schopnost nebrat se tak vážně... Výsledkem těchto zjištění je, že být princeznou (první dámou, přední političkou,celebritou...)je nezáviděníhodné a těžké.. Můj obdiv patří všem, které v těchto pozicích dokázaly zůstat samy sebou, úspěšně vychovat své děti, udržet rodinný život a navíc vykonat spoustu záslužného...Michelle Obama je rozhodně jednou z nich!!

4 22.05.2023

Po tomhle kousku jednoznačně zařazuju Kate Quinn ke svým oblíbencům, protože její knížky mají všechno - prolínání několika dějových linek, příběhy vyprávěné z několika úhlů pohledu,skoky v čase, trochu hrůzy, trochu lásky, trochu zklamání i zadostiučinění... Přesto Alicina síť vede a má trochu víc šťávy (že by to bylo jenom tím působivým střídáním er a ich formy?), takže tady "pouze" čtyři z pěti, ovšem Kód růže a další přibývají na můj seznam čekatelů:-)

4 27.01.2023

Já mám s Bryndzou trochu problém.U všech předchozích knih jsem byla místy až znechucená příliš detailním líčením způsobu smrti obětí a následků na jejich tělech a bylo mi líto, že linie osobního příběhu Eriky Fosterové je jenom hrubě načrtnutá a její vývoj nemá dostatečný spád....Tady tomu tak nebylo, konečně se i Eričin život slibně posunul, takže se na další příběh s ní zase těším.... Nutno říct, že Bryndza rozhodně psát umí a má ještě jednu velkou kliku-všechny jeho knihy namlouvá Martin Stránský,na jehož hlas mám už vytvořenou silnou závislost:-) Takže Eriko (nebo Kate) brzy na shledanou, těším se!!

7 22.01.2023

Jde mi mráz po zádech, když si uvědomím,jak rychlý může být sešup z toho pomyslného Olympu,a jak málo můžete jeho rychlost sami ovlivnit, když proti vám stojí takřka celý svět...Jak bezmocný je člověk proti bulvárnímu tisku(co vede rozumně myslícího člověka,aby těm zprávám věřil,nedej Bože na nich měl jakýkoli podíl???) a jak nemilosrdná dokáže být ta odvrácená strana slávy... Velký respekt a obdiv patří Věře Čáslavské nejenom za sportovní úspěchy, ale také za její vytrvalost, odhodlání a sílu s osudem bojovat.

7 03.01.2023

Moc příjemné překvapení ve výtečném podání Vasila Fridricha.. Uznávám, že proti Bryndzovi a dalším současným "králům detektivky" se tenhle prvorepublikový příběh může jevit jako pohádka, ale o překvapení, napětí a nečekané zvraty není nouze a od krutých krvavých scén i místy až nechutně odporných detailů si snad každý milovník detektivek rád na chvíli oddechne.. Asi nebude těžké přesvědčit mě k četbě případného pokračování :-)

9 27.12.2022

Milena Lenderová opět nezklamala a připomněla mi několikerá setkání a vysokoškolské časy... Vyhovuje mi její široký záběr,kdy skrze život mladé kněžny nahlédneme do počátků napoleonských válek v Evropě i v českých zemích, pronikneme do nejvyšších pater evropské společnosti a poznáme emancipovanou moderní ženu a matku, která mohla být (a jistě i byla) následování hodným vzorem pro své současnice...

1 20.12.2022

Na Mankella jsem poprvé narazila náhodou,už je to pár let, ale Kurt Wallander si mě okamžitě získal...Po delší odmlce jsem se k jeho příběhům opět vrátila, protože mě zaujal herec Jiří Vyorálek...A do seznamu osvědčených dvojic typu Enzo-Matasek, Peter May-Jiří Dvořák nebo Robert Bryndza -Martin Stránský přibývá další: Kurt Wallander - Jiří Vyorálek. Tenhle povídkový soubor krásně doplnil chybějící kousky skládačky.Opět nejde jenom o vyšetřování vražd,ale také o přiblížení osobnosti detektiva, jeho života a způsobu uvažování,tak to mám ráda:-)

5 22.09.2022

Třetí setkání s Richardem Krauzem bylo nejlepší, byla jsem napjatá jako kšandy až do konce! Opět nechyběl humor, mrazivý exkurz do totalitních dob a básnické střevo Richarda Krauze příběh příjemně okořenilo...Je pravda, že mi Krauz lehce připomíná Harryho Holea(svérázný, ovšem výtečný detektiv, který rozhodně není svatoušek),ale to mu na sympatiích neubírá, naopak...Víc Dánovek česky v mistrovském provedení Martina Stránského bych prosila:-)

6 11.04.2022

Jeden z těch nejranějších dětských čtenářských zážitků a nezaměnitelné ilustrace, které se přenesly i do večerníčkové podoby v jedinečném podání pana Hoegera...Dneska se k téhle knížce vracíme společně s dvouletým synkem a příběhy pejska a kočičky na něj působí stejně jako kdysi na maminku - pamatuje si všechny ingredience, co dali do dortu, předvádí jak panenka tence pláče, naučil se říkat fuj hanba, když někde vidí špínu (jako pejsek a kočička, když měli špinavou podlahu) a na ten večerníček se dívá taky :-)

15 17.03.2022

Tak tomuhle říkám opravdu povedený historický román, který má absolutně všechno - reálné historické kulisy, prostředí obou válek líčené z netradičního pohledu, vypravěčský styl, který chytne a nepustí, stránky, které vám naženou hrůzu, momenty, kdy se nevědomky usmíváte....Střídání er- a ich- formy ve vyprávění dvou hlavních postav, dvě linie jednoho příběhu, které nakonec přirozeně splynou, prostě potěšení pro čtenáře. Přesně tohle miluju u Anthony Doerra nebo Jodi Picoult, a právě to mi citelně chybělo třeba u Osmého života (pro Brilku), kde potenciál toho příběhu a jeho čtenářská přitažlivost zůstaly nevyužity...KONEČNĚ zase jeden kousek, u kterého anotace nezklamala :-)

12 22.01.2022

Velká poklona českému překladu, úžasný jazyk příběhu má velkou zásluhu na tom, že jsem přes pomalý rozjezd vydržela až do konce! Jednoznačně doporučuji audioverzi, protože v podání Gustava Haška ta krása mnohem víc vynikne než při tichém čtení.Zafón se jistě v mém čtenářském hledáčku ještě objeví a tahle knížka uvízne v paměti.Trocha historie, nádech tajemna, podmanivé prostředí a spletitý příběh,kde se nakonec všechno vysvětlí, uzlíky rozmotají a jednotlivé kousky skládačky zapadnou na své místo, přičemž o překvapení není nouze - co chtít víc??

10 29.11.2021

Úžasný zážitek a další inspirativní příběh obdivuhodné ženy! Jméno Laty Brandisové znám coby milovnice koní a velká fanynka dostihů odmalička, ale teď už vím,kdo se za jménem skrývá - neprávem opomíjená dáma s velkým D, které se (jak už to v našich končinách bývá) dostalo uznání až dlouho po smrti. Konečně vím, kdo byl kapitán Rudolf Poppler, podle kterého je pojmenován rámcový dostih i jeden skok v rámci Velké pardubické, že Eva Palyzová Velkou nikdy nevyhrála,i když byla několikrát hodně blízko,ale hlavně jsem se opět utvrdila v tom, že když má člověk nějaký sen, vyplatí se za ním jít,i když jsou na cestě zdánlivě nepřekonatelné překážky...

4 09.04.2021

Uf, to se mu ulevilo... Opět (letos už podruhé)jsem se nechala nachytat na lákavou anotaci, ale očekávání se nenaplnilo.Přitom skořápka je fajn -zajimavé historické okolnosti, příběh podaný z více perspektiv-ale oříšek vevnitř nechutná vůbec příjemně:-(Tolik neštěstí,smrti a negativních emocí najednou je i na zkušenou čtenářku literatury z období holokaustu moc.Mockrát jsem měla chuť knížku znechuceně odhodit, ale je půjčená a navíc tak tlustá, že by se jí při dopadu určitě poškodila vazba,tak jsem ji radši dočetla, ale vracet se k ní nehodlám a doporučit ji taky nemůžu....

7 11.12.2020