mone komentáře u knih
Přestože si cením originálního námětu, musím přiznat, že nadšení ostatních tak úplně nesdílím. Za mě něco mezi dvěma a třemi hvězdami. Moc postav, moc jmen, moc informací, občas až nepravděpodobná rozuzlení, dialogy, kterými je potřeba jakoby náhodou (ale dost kostrbatě) doplnit fakta, která v příběhu chybí. Nebylo to úplně ono. Asi jsem čekala víc.
Co k tomu říct? Pár postav, kdo bude vrah, tušíte od strany šedesát, ale čte se to samo a jste zvědaví, jakým způsobem dojde k jeho odhalení. V knihovně tu knížku mít nemusím, ale jako oddychovka na víkend to bylo super. Nicméně Zmizelá je o třídu vejš...
Čtu to, nudím se a myslím u toho na Biomanželku, jak jsem se při jejím čtení strašně nasmála. Jako by snad autorem ani nebyl tentýž člověk. Na devadesáté straně Melouchu končím. Za mě je to nuda s ošklivým přebalem.
Román pro ženy, tak jak si ho představuju - pohádka se sexem a spoustou klišé. Žádný velký umění. Přečtete to a nic vám to nedá. Jen vezme čas...
Přečetla jsem stovky knížek a tahle rozhodně patří mezi mých TOP 10.
Knížky Petry Soukupové mám nesmírně ráda, i já jsem odpočítávala dny, kdy vyjde tahle novinka. Oblíbila jsem si Petřin styl psaní, navíc je fakt dobrá pozorovatelka - ty postavy jsou často my. Píše o tom, co se mnohdy bojíme vyslovit. Je tam všechna ta lidská blbost, která se na nás valí v eMHáDéčku, v supermarketu, na ulici. Pod sněhem mě osobně ale trošku zklamalo, nicméně ne v kontextu toho, co je v knihkupectví, ale v porovnání se Zmizet nebo K moři. Člověk pouští televizi a je to jeden hnus vedle druhýho, proto když čtu knížku, chtěla bych v ní aspoň někoho normálního, aspoň jeden hezkej mezilidskej vztah, víc záviděníhodných vlastností než jen lásku k psům, kočkám a krajině, a to nejsem naivní ani sentimentální. Z rodiny sester mi bylo smutno. A jak už tady zaznělo - chyběl mi konec. Pořádná pointa... to, proč mám dodnes zvlněnej závěr povídky Věneček, u které jsem brečela jak malá holka. Každopádně se už teď zase těším na další knížku. V tom se nic nemění!
Kdyby to nebyla Olga Tokarczuk, tak to nedočtu. Téma mi nesedlo, nudilo mě to, pokořila jsem celý příběh jen z úcty k autorce.
Po hrozně dlouhé době mi u čtení knížky tekla slzy. Ten závěr je hodně silnej.
Hodně jsem si pošmákla. Mám tohle syrový psaní ráda. Takovej Stoletej stařík šmrncnutej Mužem jménem Ove. Za mě super.
Nechala jsem se nachytat špatným zařazením do kategorie, tohle určitě nebyl román pro ženy, spíš pro dívky, dospívající... I když jsem nebyla cílová skupina, nakonec to nebylo špatné. Dočetla jsem to! :)
Super oddychovka, jen ten konec na mě byl už až moc velká idylka. Taková pohádka pro velký holky... :)
Dala jsem tomu stostránkovou šanci, ale prostě mě to nebaví číst. Je to takové, nevím, bez šťávy. Neoslovilo mě téma a chybí mi tam humor, aspoň troška, nebo nějaké trefné postřehy, pasáže, které má čtenář chuť si opsat do deníčku... Po formální stránce je to OK, je vidět, že to napsala vypsaná novinářka, ale chybí mi tam nějaká přidaná hodnota, což je samozřejmě subjektivní záležitost, vím. Věřím, že někdo další z tohoto románu může být nadšený, já to ale nejsem.
Jestli dostal Jiří Krampol státní vyznamenání za to, že umí lidi rozesmát, pak by si měl Stanislav Biler ve svém diáři preventivně rezervovat 28. říjen 2019, protože za Nejlepšího kandidáta si podle hradního měřítka zaslouží medaile minimálně dvě. Komu se bude tahle knížka určitě líbit?
1) Tomu, kdo stejně jako já kdysi se zájmem četl glosy na webu „Žít Brno“. Autor knihy patří k těm, co původní satirické hnutí zakládali.
2) Tomu, kdo někdy zažil malého provinčního politika „live“… se vší tou nabubřelostí a hloupostí pramenící ze sebeklamu, že „já jsem něco víc než vy“.
3) Tomu, kdo někdy pracoval na místě, kde mají nejvyšší mzdy ti, kteří díky brainstormingu na mnohahodinových workshopech vymýšlí záležitosti typu šestistránkový zábavný formulář opravňující k odchodu na toaletu.
4) Tomu, kdo má rád nadsázku v jakékoliv formě a skupenství.
5) A taky tomu, kdo se rád směje nahlas. Pokud ji ovšem budete číst po 22. hodině, hrozí vám pokuta za rušení nočního klidu...
Mně se to, upřímně, moc nelíbilo. Úplně by mi stejný příběh stačil na polovině stran, než bylo potřeba. Na konci mě to už vyloženě nudilo a přeskakovala jsem řádky. Zajímalo mě jen, jestli to bude mít nějaký originální, nepředvídatelný konec. A nemělo.
Vůbec jsem se nemohla začíst a na straně 60 jsem knihu odložila. Diagnóza: nuda!
Taková milá pohádka pro dospělé... Místy kýč a občas klišé, ale jako celek super.