mone komentáře u knih
To čtení mi nic nedalo, ale je to asi žánrem. Příště musím být obezřetnější při výběru knihy.
Bohužel se ukázalo, že to není šálek mého čaje. Bojovala jsem s tím, ale nedočetla. Nebavilo mě to. Nic víc, nic míň.
Komu se tahle knížka bude líbit?
1) Tomu, kdo přečte víc než 25 knížek za rok!
2) Tomu, koho zajímá současná světová beletrie.
3) Tomu, kdo má rád severské autory, ale nechce už číst další thriller.
4) Tomu, kdo čte dál, i když si není jistý, zda je právě tohle jeho Cup Of Tea!
5) A taky tomu, kdo raději usíná s knihou než s plyšákem...
Nejsem příznivcem druhých dílů ani volných pokračování čehokoliv, sama bych si proto tuhle knihu nikdy nekoupila ani po ní nesáhla. Dostala jsem ji ale jako vánoční dárek, takže nešlo si ji nepřečíst. Možná proto, že jsem od ní nic nečekala, můžu říct, že mě příjemně překvapila. Fakt.
Portál eReading měl akci a nabízel tuto knihu 24 hodin čtenářům zdarma. Po přečtení zhruba čtvrtiny e-knihy musím konstatovat, že to je něco, co nechcete ani zadarmo. Mělo by se to jmenovat spíš STRAŠNÁ HRŮZA.
Pocit, když dítě pozná, že mu rodiče nedávají dost lásky, je smutný sám o sobě, když je navíc vkusně zabalen do vět, kde má každé slovo svoje místo, může mít příběh klidně padesát stran a řekne víc než třísetstránková bichle. Krásný & dojemný. Plus perfektně zvolený font písma.
První a třetí povídka super, druhou jsem -vzhledem k tématu- přetrpěla.
Průměrná detektivka, která by klidně mohla být poloviční. Minimální napětí, moc postav, žádná extra zápletka... Třeba s Larsem Keplerem se nedá vůbec srovnávat.
Těžko Murphyho soudit za to, že chtěl napsat něco odzbrojujícího. Něco, z čeho bychom my, čtenáři, byli úplně paf. Výsledek jeho snažení, alespoň tedy pro mě, žádnou transcendentní revoluci nepřinesl. Možná by mu napoprvé neuškodilo, kdyby byl k prázdnému papíru o něco pokornější a své transcendentální choutky držel pevněji na uzdě. Jak je totiž známo, první vlaštovka jaro nedělá.
Zpracování/forma příběhu za mě hrůza. Aleně Mornštajnové a její Haně to nesahá ani po kotníky. Fakt mě to nudilo. Ke konci jsem se protrápila.
Chvíli jsem si musela zvykat na ten strohý, skoro až nebeletristický styl vyprávění... Ale téma super. Konečně něco "jiného"...
Ze čtení jednotlivých kapitol jsem měla dost rozporuplné pocity. Ze začátku mi to přišlo trapné, pak naopak hodně vtipné, po návratu z Londýna trochu nudné a ty poslední kapitoly mi přišly úplně zbytečné. Největší problém jsem měla asi s tím, že se v druhé půlce knihy už nic mimořádného nestalo. Chyběl mi tam děj.
Vedle těchto vychytávek by si snad i ta nejzbytečnější vychytávka Ládi Hrušky zasloužila vlastní ochrannou známku a jeho chipsy z kuřecích kůžiček rovnou michelinskou hvězdu.
Autorka knihy žije na západě USA a její rodičovský blog získal hned třikrát cenu za nejužitečnější blog. O své knize vychytávek pro rodiče říká: „V ruce držíte nepostradatelnou sbírku 134 jednoduchých tipů, nečekaných řešení problémů, které jsou nějak spojené s dětmi. Tvoří je komunita opravdových MacGyverů – rodičů, kteří sdílejí záblesky vlastní geniality a řešení spousty potíží.“
Na posledních stranách knihy pak autorka skromně dodává, že je její dílo výsledkem více než deseti let rozhovorů s tisícovkami lidí a přidává povzdech, že vůbec nejtěžší při vzniku příručky bylo rozhodování, které tipy stojí za zveřejnění. Stojí za zveřejnění!! Stojí za zveřejnění!!!
Tady je mých TOP 8 vychytávek Tety Čvachtové (spoiler, ale malej):
01: Jestli už vám nesedí podprsenka, oblékněte si vršek od plavek.
02: Rozstřihněte slipovou vložku a vyrobte si kojicí vložky do podprsenky.
03: Váleček na nudle použijte jako zábranu, aby se dítě neskulilo z postele.
04: Ofinu dětem stříhejte nůžkami na chlupy v nose.
05: Pomozte dítěti vylézt z postele „schůdkem“ z plechu na sušenky.
06: Cereálie ve tvaru O použijte jako cíl pro trénování na záchod.
07: Pověste malé dětské botičky na stromek mezi vánoční ozdoby.
08: Hovínko z plenky seškrábněte obracečkou.
Doporučená cena je 299 Kč, nicméně skutečná hodnota je nevyčíslitelná... Haha.
Přinejmenším zajímavý dílo! Vidím v tom trochu Chucka Palahniuka...
Viděla bych to na tři hvězdičky. Ta knížka se mi líbila, četla se dobře... na druhou stranu ji v domácí knihovně mít nemusím a asi bych ji dál ke čtení nedoporučila. Občas mě při čtení překvapilo, že i když je autorka jiné rasy i národnosti, sedí mi její smysl pro humor... a že je ten humor vlastně dost podobný tomu našemu středoevropskému. Potenciál ústředního tématu Alzheimer, jak už tu zaznělo, mi taky přišel nedostatečně využitý.
Vůbec jsem nepředpokládala, že bych to dočetla, ale objektivně musím říct, že se mi to líbilo a že mě to mile překvapilo. Takže tak.