kniznistranky komentáře u knih

Opět to byla jízda. Lisu Gardnerovou mám radši čím dál víc a její styl psaní je naprosto úžasný. Čtivý a když se jednou do čtení pustíte, těžko se vám od něj odtrhává. Chyť mě jsem četla až po Neboj se, ale byla jsme z ní nadšená stejně jako s Neboj se. Dokonalé, napínavé! Nemám co vytknout. Můžu jen a jen doporučit!

1 28.02.2016

Ty hlášky! Ty hlášky prostě mluví za vše! :D

1 18.02.2016

Nebylo to špatné čtení, ale nebylo to ani nic, u čeho byste si řekli wow. Je to takový průměr, ale jak říkám, nebylo to špatné.

1 22.12.2015

bylo to úžasné čtení!!! Moje druhá přečtená kniha od Lisy a naprosto úžasná!

1 14.11.2015

Bylo to hodně dobré čtení, po dlouhé době zase něco fantasy s upíry a vlkodlaky. Hodně se mi to líbilo a jsem určitě zvědavá na další díly. Bylo to čtivé a takové odpočinkové, nenáročné, ale rozhodně se mi to líbilo.

1 07.11.2015

Existují tři světy - jeden z nich je Pomezí. Místo, kam odejde duše zemřelého a připravuje se na své další putování.

Devatenáctiletá Ema, která dostudovala uměleckou školu a budoucnost má před sebou, se dostává do Prahy. Vyrůstala v cizině a do Česka přijíždí po smrti svého otce. Objevuje nový svět, který vidí jen ona a rozhoduje se, jak se svým životem dál naloží. Stane se umělkyní, nebo se vydá na nebezpečnou cestu za zjišťováním pravdy?

Pomezí je komiks primárně cílící na mladší čtenáře kolem dvanácti let. Ovšem zalíbení v něm může najít každý nehledě na věk. Emě se v jednu chvíli zboří svět jako domeček z karet, když ji umře otec, ale vzápětí se vydává na cestu za novým dobrodružstvím do Prahy. Autorům se povedlo krásně zakomponovat několik známých míst a pražských památek do ilustrací a nechat čtenáře spolu s Emou poznávat Prahu.

Krásné ilustrace brazilské ilustrátorky Biancy Pinto Milanez jistě padnou do oka spoustě čtenářům všech věkových kategorií. Syté barvy určující ráz a atmosféru každé scény. Jednoduché a přesto kouzelně nakreslené postavy. Vizuální stránka komiksu Pomezí je jednoduše pastva pro oči. Český autor příběhu Lukáš Zahrádka jistě nešlápnul vedle, když se pustil do spolupráce s tak talentovanou kreslířkou. Samotný děj/příběh je velmi jednoduchý a nenáročný. Jde o milé dobrodružné čtení říznuté duchařinou, mysterióznem a samozřejmě porcí fantasy. Lukáš Zahrádka si dal za cíl přivést na český trh komiks, který bude hezký, milý, nadějeplný, zkrátka nic brutálního a sexistického. Tento úkol splnil na jedničku. Právě cílová skupina kolem dvanácti let (a klidně i méně) by z Pomezí mohla být nadšená nejvíce. Jde v podstatě o pohádku, která slibuje tajuplné pokračování. Není cílem čekat od toho přelomové dílo, ale především odpočinkovou záležitost, kterou za hodinku i méně přelouskáte a pokocháte se krásnými ilustracemi.

Příběhově však místy může někomu chybět určité dovysvětlení. U komiksů je prostoru méně, ale tady jsem hned z kraje měla spoustu otázek. Třeba jak je možné, že se slečna žijící celý život v cizině po příletu do Prahy bez problému dorozumí česky? Nebo jak to s jejími schopnostmi vlastně je. Umí je ovládat, nebo neumí? Věděla o nich dřív než dorazila do Prahy, nebo se vše plně projevilo až tady? Odpovědi snad přijdou v následujících dílech.

Hodnocení: 77 %

28.06.2024

Najít ta správná slova je těžší, než bychom si kdy mohli pomyslet. Není to jednoduchá disciplína a už vůbec ne ve chvíli, kdy jde do tuhého. Kdy jde o moc, chod dějin, nebo dokonce o přežití...

Robin Swift, malý chlapec z Kantonu v Číně, netuší nic o důležitosti jazyka a slov, když ho profesor Lovell odveze z rodné země do Anglie. Starý život se pro něj stává tečkou kdesi daleko na východě. Jeho novým domovem je nyní Anglie a o pár let později přímo Oxford. Centrum vzdělání, vědění a také sídla Babylonu a překladatelů, ke kterým se má co nevidět přidat. Právě překladatelé jsou velmi žádanými a nepostradatelnými lidmi ve společnosti, kde moc určuje magie. Stříbrodělství. Umění zhmotňovat význam ztracený v překladu pomocí kouzelných stříbrných slitků. Nalezení správné párové dvojice slov, která probudí magii stříbrodělství a poskytuje Británii nevídanou moc, kterou uplatňuje při budování impéria. Válka je na spadnutí.

Mladá čínsko-americká autorka R. F. Kuang ze svými čínskými kořeny si po sérii Makové války pro svůj další příběh opět zvolila téma opiových válek mezi Anglií a Čínou, které se konaly ve 40. a 50. letech 19. století. Anglie v těch letech dovážela indické opium do Číny, kde vydělávala na jeho prodeji a v důsledku toho se spousta číňanů stala na této omamné látce závislých. V Babylonu se autorka ani tolik nezabývá válčením a bojem, jako lingvistikou, politikou a magií, která v tom všem hraje velmi podstatnou roli. Stříbrodělství je velmi nápaditý druh magie. Robin a jeho spolužáci musejí spoustu let pilně studovat světové jazyky, bez kterých by neměli možnost stříbrodělství praktikovat. Musejí proniknout až do samého srdce každého ze zvolených jazyků, aby jimi nejen mluvili, ale i snili a mysleli. Aby rozpoznali sebemenší významové kořeny původních slov, od kterých se nová dále odvozovala napříč všemi jazyky světa. Je to tak důmyslný a složitý systém magie, že i čtenář se spolu s hlavními hrdiny učí a objevuje důležitost a těžkou práci překladatelů a fungování celé té prapodivné stříbrodělské magie.

Na své si v tomto obsáhlém díle přijdou zejména ti, kteří si užívají pomalejší budování příběhu, nepotřebují akci od prvních stran a bojem nabité scény. Téměř celá první polovina, možná dokonce první dvě třetiny knihy jsou o studiu. O světových jazycích, významech slov, odkud která slova pocházejí. Čtenář má díky této části možnost dozvědět se spoustu věcí o překladech, bude-li dávat pozor a přistoupí na hru, že i on se na chvíli stane studentem, kterému je třeba všechno vysvětlit. Práce překladatelů je nedoceněna i v dnešní společnosti, kdy učení se jazyků je mnohem dostupnější než ve 40. letech 19. století. Možná proto si i kde kdo může myslet, že k tomu, aby byl dobrým překladatelem mu stačí jen naučit se mluvit a číst v cizím jazyce. Babylon vám vysvětlí, proč tomu tak není.

Krása úžasných knih s velkými příběhy tkví v tom, že po dočtení vyvolají ve čtenáři touhu vykřičet do světa všechny ty úžasné pocity, co v něm zanechaly a zároveň mu sebrat z úst všechna ta správná slova, která chce říct. Babylon je vcelku obyčejný příběh s neobyčejnými myšlenkami. Pokud čtenář prahne po vědění, bude ho zde hltat plnými doušky. Prahne-li po akci a krvi, i to tu nejde, byť v menším množství, než by mohl očekávat. Prahne-li po obojím, bude chrochtat blahem při šramocení rychle otáčejících se stran.

13.06.2024

Píše se neděle 2. září roku 2007. Každý školou povinný žák či student vyhlíží další školní rok. Čtrnáctiletý Lukáš Kouřil se vzpamatovává z předešlé noci, ze své první hiphopové akce na které kdy vůbec byl. A ze které odcházel s pocitem, že když může takové mejdany pořádat někdo jiný, proč by nemohl i on? Však to přece nemůže být nic těžkého. Netrvá dlouho a aniž by ho trápila absence občanky či peněž, uspořádá svůj první rapový mejdan.

Bezprostřednost a otevřenost, s jakou Lukáš ve svém Rapovém deníku předává čtenářům zážitky i přešlapy ze svého dosavadního života, jsou až obdivuhodné. Už ve svých čtrnácti letech se s ničím nepáral a šel si za svým snem. V době, kdy většina z nás blbla někde venku a nemyslela nijak dalece do budoucnosti, Lukáš začínal spřádat plán na uspořádání první rapové akce. Samozřejmě, asi by bylo naivní očekávat, že se všechno obešlo bez problémů. Právě naopak!

Lukáš v deníku popisuje svůj život od září 2007 až do nedávného března 2023. Za tu dobu si toho prožil opravdu spoustu. Události zde popsané bych pomyslně rozdělila do takových tří částí. První popisuje hlavně začátky v pořádání mejdanů, trochu toho pubertálního života a přechod ze základní školy na střední. Z téhle části a cca první třetiny knihy jsem cítila asi největší převahu hudby a Lukášovo nadšení pro rap. Prostřední část víc sklouzla do světa nekonečných mejdanů, hulení, chlastání, drog a neustále se opakujících podobných zážitků. Ale hold, i to je život a není na nás kohokoli soudit za to, jak si ten svůj žije. Prostřední část byla díky tomu trochu pomalejší, ale věřím, že kdo někdy žil podobným životním stylem jako Lukáš, možná ho právě tato část deníku osloví nejvíc. Jestli je na knize ale něco opravdu úžasného, je to poslední třetina knihy. Objevuje se tu daleko víc cestování po světě, informací a zážitků a také je v ní krásně vidět Lukášův vývoj od klučiny, kterého nebaví škola, až po dospělého muže, kterému sice spousta věcí nevyšla podle představ, ale jiné věci vyšly dokonale. Z ničeho se nehroutí a bere život tak, jak přichází i s jeho negativy. Zmínka padne i o tornádu na Hodonínsku, které je Lukášovým rodištěm a kde celý jeho příběh začal.

Jestli je něco, co vás upoutá na první dobrou, je to jednoznačně grafika knihy. Obálka perfektně vystihuje to, co se skrývá uvnitř. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny černobílými ilustracemi na dvojstránku a krátkými citáty mezi jednotlivými zápisy. Co ovšem dojem i čtení trochu kazí je zarovnání textu k levému okraji a ne do bloku jak bývá zvykem. Text pak před očima hůře plyne. Členění textu na stránce je do dvou sloupců, což je trochu neobvyklé, ale ve výsledku vlastně hrozně fajn. Po jazykové stránce tu najdete spoustu slangových výrazů, vulgarit a hovorové češtiny. Čtete ale Rapový deník! Nelze očekávat češtinu na úrovni profesora bohemistiky. Je zkrátka potřeba s tím počítat.

Autobiografie jsou skvělé tím, že vám nabídnou pohled druhé strany. Rap, hiphop a jim podobné hudební žánry a životní styl jdou úplně mimo mě, ale díky této knize jsem měla možnost nahlédnout do světa těch, kteří si rap zamilovali. Světa nikdy nekončících mejdanů, drog, promotérů a začínajících nebo známějších umělců. Díky za to, že jsem mohla nahlédnout do tvého životního příběhu Lukáši.

16.12.2023

Koho by napadlo, že sedmadvacetiletá policistka Andrea Sýkorová odejde od policie a místo toho začne vypomáhat v kavárně. Kromě roznášení kávy a pečení sladkých dobrot také navštěvuje kurz tvůrčího psaní. Závěrečný večírek budoucích spisovatelů se však zvrtne a jeden z nich už se domů nevrátí. Policie uzavře případ jako sebevraždu a život jde dál. Lajdácký přístup policie k vyšetřování nedá Andy spát a nakonec se sama na vlastní pěst pouští do rozplétání tajemství, kterých každý z účastníků kurzu skrývá celou řádku. Tak co se tedy tu noc skutečně stalo? Kdo je vrah?

Úvod je pomalý. Autorka čtenáře pozvolna seznamuje s hlavní postavou Andreou Sýkorovou, její prací v kavárně a minulostí u policie. Neobjevují se tu žádné krvavé vraždy a prudký start. Velká část knihy je oddechová, pozvolná a nebála bych se ji nazvat detektivkou primárně pro ženy. Ve velké míře se tu řeší vztahy, malá nebo velká dramata a aby toho nebylo málo, také spousta tajemství, zamlčování a intrik.

Celý děj se točí kolem účastníků kurzu tvůrčího psaní. Někteří z nich se na kurzu ocitli dalo by se říci náhodou, protože v literárním světě nemají velké ambice. Ať už je ale do kurzu přivedlo cokoli, zapamatují si ho na hodně dlouho. Všechny postavy byly skvěle vykreslené! Autorka poskládala na první pohled nesourodou skupinu lidí. Matku tří dětí, která má na krku celou domácnost a manžela, který se občas chová jako další dítě, o které se musí starat. Mladého nadějného advokáta gaye, který nebojuje jen s šéfovými požadavky, ale i s rychlým odsuzováním lidí, kteří nedokážou pochopit a respektovat jeho orientaci. Pak tu máme ženu, která pracovala v nakladatelství, další je manželka významného politika. Klučinu, který vyrůstal v náboženské sektě s rodiči na Hané. A v neposlední řadě naší bývalou policistku Andreu, která se neohroženě pouští do pátrání. Nezmínila jsem všechny, ale každý je něčím zajímavý a čtenář se do jejich životních problémů dokáže vcítit. Za mě velice dobrá práce odvedená na postavách.

Když přejdu k ději, ten byl na detektivku přece jen trochu vláčný a místy se táhl. Často se objevují scény, kdy se tzv. “plká u kávy a není tu tolik akce a napětí, kolik by se u detektivky dalo očekávat. Zajímavá jsou místa ke konci, když se toho začíná dít víc, Andrea rozplétá neuvěřitelný chumel tajemství napříč všemi postavami a ani čtenář si v tu chvíli nemůže být jistý, kdo teda nakonec vraždil a jak to celé bylo.

Co bych chtěla vytknout je hanáčtina. Jako rodák z Hané, který na střední Moravě žije celý svůj život, mi autorčino použité nářečí hanáčtinu ani trochu nepřipomínalo. Spíš to byla taková směs moravštiny obecně - jestli něco jako moravština existuje. Mrzí mě, že autorka tomuto nedala trochu větší důraz v rešerších. Na druhou stranu v knize zmíněný Ondráš, který pochází z Hané, strávil většinu života v Praze, takže nad jeho hanáčtinou by se daly přivřít oči.

Předloha pro vraždu je detektivkou, která by se mohla líbit čtenářům vztahových románů nebo romantických příběhů s kapkou dramat, tajemství a intrik. Ti, co nemají rádi násilné scény a stříkající potoky krve s brutálními vraždami budou také spokojeni. Je to klidná detektivka, oddechová záležitost, která zabaví a v první řadě si u ní odpočinete.

(recenzi včetně mini-rozhovoru s autorkou najdete na: https://www.forendors.cz/p/03bd684cc256d26b93b93f86b8e8578e)

02.10.2023

Zia - bohyně chaosu, neřízená střela, sirotek a také agentka ve společnosti R.G.K. Hlavní hrdinka nešetří sarkastickými poznámkami, magií se ohání na všechny strany a emoce, nedej bože láska, jsou jí zcela cizí. Nová mise, kterou dostane přidělenou, testuje její hranice a neohroženost v boji se zlem.

Autorka ve své prvotině představuje čtenářům svéráznou hlavní hrdinku, která nešetří nikoho. Přišlo mi zajímavé prostředí bohů, ale zároveň bylo i dost matoucí. Objevují se tu bohové řecké a severské mytologie, kteří spolu válčí. Mrzelo mě, že to tu nebylo rozvedeno víc. Autorka tohle téma naťukla, ale dál už se mu detailněji nevěnovala. Tyto nedovysvětlené části se tu objevují hojně, což je pro čtenáře dost matoucí. Skáče se od jedné scény ke druhé a místy je těžké se orientovat v tom, co se právě děje, s kým Zia mluví. Působí to nepromyšleně a dělá to na čtenáře dojem, že autorka vymýšlí za pochodu a její svět nemá vlastně žádná pravidla. I magie, kterou hlavní hrdinka ovládá, je jedna z těch, které dělají ze Zii nepřemožitelnou, nadpozemsky silnou a všemi dary obdarovanou hrdinku typu Mary Sue, jejíž magie může vše. Jediné, co Zie nejde, jsou emoce. Ty se musí naučit znovu cítit.

Těžko se mi píše ucelené hodnocení, když jsem z příběhu zmatená jak lesní včela. Autorka má dobré nápady, ale chce jich čtenáři ukázat prostě moc, až se v tom sama ztrácí a nic pořádně nedovysvětlí. Konec je otevřený a slibuje pokračování. Začátek byl slibný, škoda. Textu by navíc rozhodně prospěla korekce a redakce, které v tomto případě nejspíš neproběhly. A nějaký ten šikovný betačtenář, který má fantasy načteno a jistě by měl k vybudovanému fantasy světu pár trefných připomínek.

Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Mohl by to být první nástřel, od kterého by se dalo odrazit. Trochu zapracovat na technické stránce budování světa a postav a kdo ví, třeba bychom tu měli dalšího Percyho Jacksona. Jak vždy říkám: Hlavně to nevzdávat a psát a psát a psát. Nenechat se odradit prvními nelichotivými ohlasy, ale psát dál!

26.09.2023

AUDIOKNIHA

Nemá moc cenu rozepisovat se ve velkém, když jde o třetí díl série. Druhý břeh krásně navazuje na předchozí díl a nabízí další várku dobrodružství ze života sester Hermíny a Stefanie, které musely kvůli vypuknutí francouzské revoluce uprchnout z Francie a teď putují po Evropě a v každém dalším díle se musí vypořádat s novými životními násrahami.

Poslouchá se to pořád moc hezky. Tento třetí díl mi přišel trochu slabší než ty předchozí. Přišlo mi, že se v něm toho zase až tolik nedělo nebo jsem možná už trochu přemlsaná a dám si před pokračováním pauzu. Druhý břeh jsem i poslouchala celkem dlouho. Buď nebyl na audioknihu zrovna prostor nebo nálada. V sérii budu ale určitě pokračovat dál. Skončilo to spoustou nových událostí a ve čtvrtém díle bude snad zase trochu víc akce a napětí a ne jen společenského života hlavních hrdinů.

03.07.2023

Pětadvacetiletá Aneta si spolu s přítelem Filipem vyrazí na houby a doma uvaří smaženici. Kdo by čekal, že pár hub odstartuje takovou spoustu věcí a psychologických témat. Hádám, že moje dětský já vědělo, proč přestat jíst houby...

První co zmíním je čtivost! Psychologické romány a novely nejsou zrovna něco, co bych aktivně vyhledávala a četla, ale u této mě držela čtivost a plynulost děje. Ačkoli toho děje tam bylo méně, nutí vás to číst dál a dozvědět se víc o Anetě a minulosti jejího otce. Sem tam jsem se i zasmála a bylo to místy odlehčenější, i když jak se postupem času ukazuje, téma, které autor zpracoval, lehké zrovna není.

Konec nabral takové obrátky, že jsem nestačila zírat. Překvapilo mě, jak si autor ve druhé polovině knihy hraje se čtenářem i s Anetinou psychikou a nikdo neví co je pravda a co ne. Celkem zamotané vyústění děje a po dočtení jsem chvíli jen seděla a vstřebávala co všechno se tam stalo. Paráda! Moc dobře vymyšlené!

Vykročení z mé čtecí komfortní zóny a objevování nových českých autorů mělo své ovoce. Povedená psychologická novela, která se moc dobře čte, je skvěle napsaná, občas vtipná, ke konci i lehce děsivá a zneklidňující, a zakončení je wow! Sice to není úplně můj šálek kávy, ale rozhodně doporučuju!

12.03.2023

Ladislav Zibura si mě svými zážitky z cest a humorem získal už u své první knihy ,,40 dní pěšky do Jeruzalém'' - což byl také první cestopis, který jsem kdy četla. Tak jako ta první, i tato druhá kniha je plná úžasných barevných ilustrací a spoustou zážitků tentokrát z cesty po Nepálu a Číně.

K Asii, a cestopisům právě z ní, mě to poslední měsíce hodně táhne. Těšila jsem se na spousty informací o Číně. Bohužel těch informací tu zase až tolik nebylo, spíš zážitky s místními obyvateli, vesničany... Ale i to mělo své kouzlo. Bohužel jsem ale čekala asi trochu víc. Část o Nepálu, kterým vyprávění i pouť začíná, mě až tolik nebavila. Dokonce mi přišlo, že ani ten autorům smysl pro humor nebyl tak barvitý a vtipný jako v předchozí knize.

Čtení ale rozhodně nelituju. Prostřednictvím Láďových zápisků z deníku a zajímavostí týkajících se obou národů si rozhodně nepřijdu nijak ochuzena a čtení mě bavilo - i když Čína byla za mě lepší (čistě subjektivní pocit - asi hlavně proto, že Čína mě jako země zajímá a láká více než Nepál).

Určitě se plánuju pustit do všech dalších Ziburových knih a už teď se těším, kam díky němu a jeho cestopisům ještě zavítám!

22.08.2022

DRUHÉ ČTENÍ

Dlouho jsem přemýšlela, jestli ponechat tomuto dílu to pětihvězdičkové hodnocení, které jsem mu po prvním čtení dala, a nebo snížit na čtyři.

První polovinu knihy jsem si jakž takž pamatovala. Přibližně jsem věděla o co v ní šlo a taky jsem se celou první polovinu snažila přijít na to, proč se mi ta kniha tenkrát tolik líbila, když teď se tak moc vleče.

Začátek se jevil jako napínavý, ale nedělo se v něm prakticky nic. Občas mě štvaly všechny tři hlavní postavy, z jejichž pohledů je příběh vyprávěný a to pak nastávalo hodně velké přemáhání číst dál. Několikrát jsem si přála mít to už dočtené, abych se mohla pustit do posledního dílu.

Druhou polovinu jsem oproti první zvládla v podstatě skoro celou na jeden zátah. Bylo tam víc akce, míň jsem si pamatovala, co se v ní dělo, takže mě to i víc bavilo a nutilo číst dál, abych se dozvěděla jak to skončí.

Říkala jsem si čím to je, že u první poloviny to tak vázlo a druhou jsem zhltla na posezení. Ona totiž autorka píše skvěle, líbí se mi její styl, ale trvá mi, než se do něj začtu. I po odložení a opětovném začtení to chce pár kapitol, abych se do příběhu dostala zase zpátky. A to bude nejspíš ten kámen úrazu.

Hodnocení nakonec snížím a ponechám si rezervu k poslednímu dílu. Nelíbilo se mi, co autorka udělala z jedné mé oblíbené postavy, kterou jsem v prvním díle měla tolik ráda. Osud, který Eliasovi autorka vymyslela je teda pěkná podpásovka, ale uvidíme, co nabídne poslední díl. Teorie mám, tak kdo ví? Třeba se mi potvrdí, třeba ne.

24.07.2022

V rámci mého objevování mladých českých autorů, jsem se dostala i k této knize. Nejdřív jsem nevěděla, jestli se do ní pustit, protože se mi příběh zdál dost těžký na psychiku a nevěděla jsem, jestli mi to sedne. Nakonec jsem si ale řekla, že to zkusím.
Začíst se mi zprvu nedělalo žádný problém. Prvních 100 stran jsem měla přečtených celkem rychle. Děj mi přišel takový chvílemi až moc depresivní, překombinovaný, s občas až přehnaně filozofickými a psychologickými otázkami... ale kupodivu to spolu nějak fungovalo a četlo se to dobře. Střed knihy mi dal zabrat. Nutila jsem se do čtení a trvalo mi, než jsem se tím nějak prokousala. Už jsem měla pocit, že to asi nedočtu, ale pak nastal zvrat! Možná se něco takového dalo čekat, těžko říct, ale mě to v tu chvíli přišlo jako impuls k tomu to nevzdávat a dostala jsem znovu chuť číst dál a dozvědět se celou pravdu o Nancy a její minulosti.
Čtení mi trvalo dost dlouho hlavně kvůli tomu středu. Tam mě hlavní hrdinka vytáčela čím dál víc svým chováním, měla sem chuť ji proplesknout snad na každé stránce a zakřičet ji do tváře: Co to, sakra, děláš za kraviny?! Po tom zvratu, o kterém jsme se zmiňovala, mi ale dost věcí začalo tak nějak dávat smysl i co se týče chování hlavní hrdinky. Je to vlastně ve výsledku celkem dobře promyšlený příběh na to, že je to autorčina prvotina. I to, jak je napsaný, je svým způsobem originální a nepůsobí to zas až tak začátečnicky, jako jiné prvotiny. Má to něco do sebe, i když na zadek jsem si z příběhu zrovna nesedla. Věřím ale, že autorka potenciál má a tato kniha si určitě najde čtenáře, kteří z ní budou nadšeni. Škoda, že v knize bylo tolik chyb a překlepů, ty trochu rušily, ale pokud nejste vysazení na kde jakou chybu a překlep, dá se to přežít. Dneska už jsou ty chyby v knihách bohužel skoro standardem i u knih, co jsou daleko více vidět.

20.03.2022

Kniha mě svým námětem zaujala ještě před tím, než byla vydána. Tajná jalská rasa, Egypt, písek, pyramidy a samozřejmě město Jal... Prostředí, které autorka zvolila je samo o sobě dost lákavé. Já sama jsem nic odehrávajícího se v Egyptě ještě nečetla. První kapitola nám nabízí rovnou velkou akci, ale pak - bohužel - akce na několik stran téměř mizí. Tak do poloviny knihy se seznamujeme s postavami, vztahy mezi nimi navzájem a kulturou jalské rasy. Moc mě bavilo číst o historii, o bozích a jak všechno vzniklo. Bylo to skvěle vymyšlené a čtivé! To je velice důležité zmínit. I když se první polovina knihy nese spíš v klidnějším duchu, nuda to nebyla! Navíc musím vyzdvihnout skvělé dialogy, které byly uvěřitelné a nebyla to žádná vycpávková omáčka. Nejednou jsem se i nahlas smála. Druhá polovina, to byla jízda! Začalo se to stáčet trochu jiným směrem než bych si troufala čekat a příjemně mě to překvapilo. Paráda! Neodpustím si ale zmínit, že ke konci se tu odehraje jedna pikantnější scéna, která dle mého mohla být decentnější. Nejsem žádný puritán, to rozhodně ne, ale nějak mi to tam úplně nepasovalo rozepsané až do takových detailů. Ale to je jen můj názor.
Konec slibuje další díl, i když dějová linka je vlastně ukončená. Jsem zvědavá, co bude dál. Rozhodně povedený debut mladé české autorky!

21.11.2021

Závěrečný díl této série mě rozhodně nezklamal. Neměla jsem moc velká očekávání a možná i proto to tak bylo. Dle měl byl třetí díl lepší než druhý. Více to frčelo. Bylo v něm více akce a dva pohledy (Hana a Lena), které se střídaly dodávaly také větší čtivost. Za mě tedy rozhodně lepší než dvojka, ale na jedničku to stejně nemělo. Konec byl takový...nedokončený? Dá se to takto popsat? Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že jsou tu spíš otevřená vrátka pro pokračování, než že by nám autorka vše objasnila, vysvětlila a ukončila tak, jak by se od posledního dílu série dalo očekávat. Tohle mě na knize trochu zamrzelo. S lepším koncem bych s klidným srdcem dala pět hvězd, ale takhle musím jednu ubrat. Co se dá dělat. I tak ale série Delirium (minimálně první díl určitě!) spadá do kolonky oblíbených dystopií a musím říct, že tento svět jsem si i přes všechny ty nedokonalosti oblíbila víc než svět Divergence.

01.05.2021

DRUHÉ ČTENÍ
Po pár letech jsem se k této sérii vrátila, abych ji konečně dočetla až do konce. Tento druhý díl byl opět skvělý. Pamatuju si, že jsem z něj tenkrát byla nadšená o chlup méně než z prvního dílu, ale pořád ohromně nadšená. Teď, po druhém čtení, už mám asi vyšší nároky a první díl byl prostě lepší. Ten je asi nějakou mojí srdcovkou nebo tak něco. Každopádně druhý díl se mi líbil. jiné prostředí, jiné postavy. Líbí se mi, že se v knize střídají dvě časové linky a je to takovým zpestřením. Jsem hodně zvědavá na závěr celé série. Díky konci druhého dílu jsem opravdu hodně zvědavá, jak se tohle bude celé ještě vyvíjet. Asi bude lepší mít spíše menší očekávání a být překvapena, než čekat víc a být zklamána. Tato série má ale rozhodně potenciál a přijde mi, že tak nějak zapadla ve vší té směsi fantasy a YA, které je teď všude plno. Přitom tuhle sérii bych s klidným srdcem zařadila mezi takové ty začátky dystopií hned vedle slavných Hunger games a Divergence.

17.04.2021

V případě této knihy jsem dost razantně vystoupila ze své komfortní zóny, to přiznávám. Romantika, když je dobře podaná, tak se mi líbí, ale čistě erotiku, to mě úplně nebaví, potřebuju k tomu něco navíc. První, co mě ale doslova praštilo do očí, když jsem knihu začala číst, je šílená korekce - jestli tam vůbec nějaká proběhla - a to uspořádání textu na stránce... No... Slušně řečeno, to mě taky zrovna moc neoslnilo. Když se zaměřím na příběh a děj, je to takové rozporuplné. Začátek má něco do sebe, myšlenka dobrá, ale působilo to na mě trochu lacině, pardon. Řekla bych, že z celé knihy mě nejvíc zaujalo cca poslední padesát stran, kdy to začalo být akční, napínavé, mělo to takovou lehounkou téměř neviditelnou thrillerovou linku, ale opravdu jen lehounkou. To se mi líbilo! Díky tomu to dostalo trochu jiný rozměr. Vulgarismy mi v knize nevadily, ale je pravda, že jich tam bylo dost a musela jsem si zezačátku trošku zvykat. Taky nesmím zapomenout zmínit, že mi děj místy přišel až moc překombinovaný. Jako by autorka za každou cenu potřebovala do knihy doslova narvat všechno, co by mohlo čtenáře v dané chvíli šokovat a pak ještě přidala další šok. A já se ptám: ''Proč?'' Méně je někdy více. Ve výsledku to bylo takové čtení neurazí nenadchne. Zabrouzdání do jiných čtecích vod, než na které jsem zvyklá, ale teď se zase asi vrátím k tomu ''svému'' :)

14.01.2021

Pár stran a spousta informací. Doporučuju!

26.09.2020