Monns
komentáře u knih

Knihu jsem si vybrala už k maturitě, teď jsem četla podruhé, protože se mi opravdu líbila. Podruhé to pro mě bylo srozumitelnější, když jsem jí četla dřív, ztrácela jsem se v tom, co se děje v hlavě Náčelníkovi.

Je to moje první kniha od Kinga a ohodnit knihu pro mě bylo těžké. Uvidím, jak mě osloví další díly..


Fantasy mám ráda, ale moc mě to neoslovilo. Bylo to moc vláčné a musela jsem se nutit číst dál.


Asi knihu spíš zkusím v anglickém jazyce, přijde mi, že to pak zní líp. Druhá polovina byla o mnoho lepší než ta první.


Úžasné! S přítelem jsme byli opět nadšeni, jedna z nejlepších Šimánkových knih.


U téhle knihy naopak nechápu nízké hodnocení. Děj ubíhal rychle a překvapivě. Těch pár stránek jsem zhltla a je to snad první povídka, co mě opravdu chytla.


Nevím, kde ta kniha sebrala ucházející hodnocení. Nic mi to nedalo, byl to takový příběh o ničem.


Tak z téhle knihy jsem měla husí kůži. Najednou se ocitnout ve vztahu, kde nemáte žádné slovo, pořád se hlídat a trpět a přemýšlet jak z toho ven..


Opět jsem předčítala příteli a opět jsme oba spokojeni a jen tiše závidíme odvahu a vytrvalost celé rodiny.


Knihu mi byla doporučena na psychoterapii. Trochu jsem se bála obtížnosti této knihy. Četla se dlouho, přesto byla dost srozumitelná i pro mě.


Nemám slov, nevím, kdy naposled jsem se u knížky tolik nabrečela.


Mě to tedy neoslovilo. Nutila jsem se to dočíst a šíleně mě to chvílemi nudilo. Moc postav, různá časová období, bylo těžké se v tom orientovat.


Protože jsem už dřív viděla film, myslela jsem si, že vím, do čeho jdu. A proto mě ten konec tak hrozně zasáhl.
V tomhle příběhu je jasně vidět jak tenká hranice je mezi správným a špatným rozhodnutím. Protože sama nevím,jak se má v této situaci někdo rozhodnout, ať už jako matka, otec nebo jako sestra.. Film i knihu jsem typicky obrečela.


Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, určitě se kniha bude hodit, až se jednou rozhodnu mít dítě.


Tuto knihu je predcitala i svému příteli, který takové věci rád poslouchá. Oboum se nám moc líbila a fotky k vyprávění jsme velmi ocenili. Chystáme se na další knihu od Leoše.


Na začátku jsem knihu skoro odložila, obzvlášť když jsem se pak podívala na hodnocení a komentáře sem. Do čtení jsem se nutila, vše bylo zmatené a ztrácela jsem se. Pak konečně všechno začalo dávat smysl a začala jsem se orientovat v čase a v postavách a zbytek přečetla jedním dechem.


Když jsem dala šanci cestopisům Zibury, řekla jsem si, že zkusím ještě od někoho jiného a náhodně vzala v knihovně tuhle knížku. Musím říct, že nejsem zklamaná. Jejich zážitky a způsob cesty byl ztrhující. Palo mi lezl na nervy, ale přesto nezkazil dojem z knížky, naopak přidal na opravdovosti.


Tak tahle kniha mě dostala. Četla jsem už dřív knihu na stejné téma Pořád jsem to já, ale vůbec se mi to nedostalo pod kůži jako tahle. Celý příběh jsem prožívala s hlavní hrdinkou- beznadějné vyhlídky do budoucnosti a ztrácení sebe sama. Přesto bojovala a život a nemoc se snažila brát s nadhledem. Po dlouhý době jsem u knížky zadržovala slzy, opravdu hezky napsané.
