Morbidus
komentáře u knih

Tuhle knihu si buď zamilujete, nebo ji se znechuceným výrazem odložíte.
Nic mezi tím.
Jak napovídá počet hvězdiček, jsem ten první případ. Tenhle druh humoru mi neskutečně sedl, tím spíš, že děj je přes všechny ty pubertální hlášky míněn vážně. A taky se vážných věcí dotýká - těch věcí, nad kterými občas všichni (nebo minimálně já) přemýšlíme, ale jelikož odpověď nemáme (a nejde o banality), takže nad tím jen mávneme rukou. (Chyba!)
Je pravda, že někde za půlkou se tempo trochu vytratí, v textu jsou chyby a některé pasáže působí zničehonic tak vážně, až je to trochu pěst na oko. Ale odhlédnu-li od těchto nesrovnalostí... je to prostě nářez. :-)


Obálka a anotace knihy sice slibují povídkový nářez, ale popravdě - je to tak půl na půl. Respektive, pár povídek je fakt nářez a několik zase mírně roztahaná nuda.
Mám-li vybrat nejméně povedené, velmi mě zklamali Zubatí duchové, v závěsu je Alice pod igelitem a nakonec Kořeny a vůbec (která nemusela být špatná, ale...)
Z těch nadprůměrných zde dominuje mrazivá duchařina Hudba Bengta Karlssona, vraha. Podobně mně nadchlo Něco smutného a temného. Skvělá je také závěrečná povídka knihy, Poslední slova.
Zbytek povídek se plácá mírně nad nebo pod průměrem. Stejně si ale myslím, že každý správný hororový nadšenec by měl alespoň nahlédnout a posoudit sám, jaké pocity v něm ten který příběh probudí... :-)


Dlouho jsem se na ni chystal. A pak ji dlouho četl. Bylo to super. Všechny postavy, i ty záporné, jsem prostě žral (slovní hříčka, nejsem Pennywise). Strašící pasáže, pověsti obklopující Derry a vůbec celá myšlenka této knihy je pro mne velice přitažlivá. Za mně jedna z nejlepších kingovek.
Na druhou stranu mě mírně zarmoutil konec, který mi prostě neseděl. Byl v jistém smyslu logický, ovšem současně podivně bolestný. I tak měl příběh své kouzlo a pointu, které mě i přes délku knihy vtahovaly do děje až do samotného konce (což se mi například u Svědectví nestalo).
Tahle kniha si získala mé srdce. Nikdy nezapomenu. Pět hvězd.


Upíří tématika mě nijak netáhne, ale nedávno jsem jednu upírovinu četl, tak jsem zkusil i tohle. :-)
No, je to... jednoduše romantika. Musím říct, že několik prvních kapitol jsem se dějem prokousával. Mnoho věcí mi přišlo jako příliš velká shoda okolností a s většinou postav jsem se nedokázal ztotožnit. Světlou výjimkou byla Bridget a ve druhé půlce knihy už i samotný Bela. Ovšem neustálé popisy pití krve mne až fyzicky vysilovaly. Upír působící ,,v pozadí'' by mi přišel poutavější a děsivější.
Poslední kapitola pro mě knihu zachránila. Smutný, ale důstojný konec, jak má být.


Zdařilý hororový příběh z období první světové války. Ačkoli jde o starší knihu, četlo se to samo. Při některých pasážích mi opravdu běhal mráz po zádech. Bohužel to zazdila poslední kapitola, kde je původ hrůzy ,,vysvětlen''.
Máte-li však rádi starší horory, neváhejte.


Jednoduché a skvěložasné. :-D
Vyvážená kombinace sarkasmu, postojů k existenci a postřehů z kočičího života. Témata jsou nadčasová, životní postoje koček (zejména Paca) se mnohdy shodují s mými vlastními. Jedinou chybou je, že knížka je tak krátká.
Po dočtení se mi vybavila hláška z Červeného Trpaslíka: ,,Jsme sami v bezbožném, pustém, nepřátelském a nesmyslném vesmíru. Přesto se musíte smát, viďte?''


Tahle kniha je napsána pro nadšence do hororových příběhů, mezi které se počítám i já. Před čtením je třeba mít na paměti hned několik věcí - kniha není beletrie, vyšla roku 1981 a povídání o současném hororu se nedočkáte. Přesto jsem velmi rád, že u nás konečně vyšla.
Nejprve negativa - King zde hovoří o mnoha filmech, knihách a dalších věcech, které jsem neviděl, nečetl ani neslyšel. Navíc vám v kostce předžvýká a převypráví celý jejich děj. Také je třeba s faktem, že kniha vznikala v jiné éře a to, co zaujalo autora, nemusí nutně zaujmout vás.
Na druhou stranu zde naleznete mnoho tipů na filmy a knihy (dobře, uznávám, že ze zvědavosti se sem tam kouknu na špatný film nebo si naschvál přečtu brakovou knihu). Ačkoli děj mnoha z nich je autorem převyprávěný, z té záplavy spoilerů si s odstupem času pamatuji minimum. Zůstal spíše pocit nadšení pro věc, doprovázený analýzou toho, co se nám na tom líbí, jak to funguje a co je za tím skryto. Minimálně za sebe mohu říct, že se mi po přečtení řada věcí osvětlila.
Pokud vás hororový žánr neoslovuje až tak do hloubky, bude to i přes ,,živý'' styl psaní zřejmě otrava a tři až čtyři hvězdičky si od těch pěti uberte. Já uberu jen jednu - kvůli mírné neaktuálnosti knihy. Mně v knize ty novější záležitosti prostě chybí. :-)


Kombinace komiksu, gamebooku a děsivého příběhu?
Jakožto nadšenec do všech tří věcí jsem prostě nemohl odolat. A nelitoval jsem. Ačkoli knihu není jednoduché dohrát (mně se to povedlo až na šestý pokus), velice mě bavila - od zdařilé kresby až po sympatickou jednoduchou zápletku. (O které pomlčím, abych někomu nezkazil překvapení.)
Co se herních mechanismů týče, jsou poměrně jednoduché. Obzvlášť mne nadchly tajné lokace a obecně ukrývání odkazů přímo do obrázku. Jako u většiny podobných knih, i zde je důležité kreslit si mapu - kvůli znovuhratelnosti a orientaci. Tento gamebook mi celkově připomíná staré dobré click-point adventury (Posel smrti) či deskové hry (Mansions of madness).
Pro úplnost je třeba dodat, že anotací a úvodem se kniha tváří jako thriller. Má to svůj důvod. V reálu očekávejte hororový příběh se vším všudy. Někoho to možná odradí, já byl naopak příjemně překvapen. Takových knih víc!
Přeji hodně štěstí při hraní! :-)


Agathu Christie jsem čítával někdy v pubertě. Tehdy jsem to ještě vnímal jako složité čtení. Když jsem se teď po letech rozhodl si zase nějakou detektivku přečíst, přišlo mi to naopak jako super oddechovka.
Aniž bych chtěl psát spoilery, zde byl hlavní zlosyn jasný sotva se vyskytl na scéně. Záludností této knihy je, že se tváří jako thriller, ale ve skutečnosti zůstává čistokrevnou detektivkou. Je to napínavé čtení od začátku až do konce. Čím více této autorky čtete, tím více rozeznáváte její nenapodobitelný styl.
Hercule Poirot prostě opět nezklamal a jeho hovory s Haistingsem celé věci dodávají potřebný nadhled. Skvělá volba pro milovníky napínavé literatury. :-)


Máj jsem znal ze školy, kde na mě moc dojem neudělal.
Nyní jsem si ho po letech znovu přečetl... a zapůsobilo to na mě dost silně. Nádherné verše, krajina a bolavý tragický příběh. Pro romantiky téměř povinnost, určitě jsem ho nečetl naposled.


Skvělá černobílá kresba (prostě wow!). Děj je srozumitelný i pro toho, kdo dosud po Lovecraftovi nesáhl, takže chcete-li své přátele a známé svést na scestí kosmických hrůz, zde máte jedinečnou příležitost. Za mě tedy paráda... ovšem povídková forma vyprávění mi k tomuto typu vyprávění svou atmosférou prostě sedí o chlup více. :-)


Začátek knihy pro mne byl velmi hektický a chvílemi jsem si říkal, že tentokrát mě třeba King konečně zklame. Naštěstí se tak nestalo a vyklubal se z toho poměrně kvalitní příběh.
Ačkoli čtenář tak nějak tuší, kam to celé směřuje, napětí nepolevuje a čtivost zůstává vysoká. Psychologie postav je opět zpracována špičkově, zejména pak otcovský vliv na malou Charlie. Konec zůstává otevřený a jsem s ním ve výsledku velmi spokojen.
Svižné, napínavé a emocemi nabité čtení.


Solidní úleťárna. Je to něco trochu jiného než jsem očekával, ale pobavilo mě to. Každý příběh samotnými náměty leží někde za hranicemi běžného myšlení. Přesto děj nějakým záhadným způsobem držel pohromadě a dával smysl.
Pokud vám nevadí trocha prasárniček a podivností, jde o pohodové odpočinkové čtení. Kniha pro každého, kdo se nebojí zkusit něco nového.
Edit (30.5.2024)
Po několika letech jsem se k této knize vrátil, a světe div se, už ji nevnímám jako povrchní splácaninu bez pointy. Stále je to pikantní ujeťárna, kde mě dodatečné dvě povídky bavily víc než ústřední novela. Jenže jsem se nejspíš už pročetl do stádia, kdy vnímám skryté obrazy, odkazy a postřehy (ano, od dob prvního čtení nejspíš došlo k určitému duševnímu posunu).
Přijde mi i zajímavé, kolik lidí Mellickovy texty nějakým způsobem „odsoudí“ či „zredukují“ jako cosi jednoduchého, místo aby jim zkusili porozumět. Bohužel, dnes mnoha lidem stačí ukázat erotiku spojenou s divnonápadem a hned vás nikdo nebere vážně. Jasně, je to psané pro zábavu a čtenáři nezbývá než valit bulvy - ale ta poselství tam přesto stále jsou! Oproti svému mladšímu já hodnotím Strašidelnou vagínu hned o stupeň výš.
Odpočinková bizarro literatura, kterou puritáni nerozdýchají.


Tahle hubená bachmanovka klame názvem. Ano, sice se v ní masivně hubne, ale spíše než o účinné dietě se lecos dozvíte o spravedlnosti a odplatě. Děj se rozjíždí pěkně plynule, na čas zpomalí, a pak se ještě prudčeji rozjede do překvapivého finále. Nemůžu říct, že bych se někde vysloveně nudil, zejména Ital Ginelli měl skvělé průpovídky.
Pro mně šlo o nenáročnou oddechovku při učení. Z mé strany spokojenost.


V poslední době jsem přečetl hodně knih - ovšem Trhlina překonala mé nejdivočejší představy. Nemohu napsat mnoho - zejména kvůli mé polemice ohledně několika zásadních faktů a případným spoilerům.
Už od samotného počátku to zapáchalo Lovecraftovským hororem a taky že ano. Už v první třetině knihy má jsem chrochtal blahem. Střední část zpomalila a já se trochu bál sestupné tendence, ovšem zbytečně. Poslední část je... nepopsatelná. V tomhle spočívá (minimálně pro mě) ta pravá hrůza - v opuštění ostrova příčetnosti, ve vstupu do temných vod absurdna, které naše omezená mysl není schopná vstřebat.
Jak je možná patrno, jsem nadšen a rád bych dal více než pět hvězd. Pokud nelpíte na akčním ději a potrpíte si na temnou atmosféru, je pro vás Trhlina jako dělaná.
Dopsáno. Jdu si zabalit. Tríbeč čeká...


Dost jsem se nasmál, zejména v Nepálu. Čína na mě působila unavenějším a depresivnějším dojmem, ale stejně jsem se musel smát. Nedozvěděl jsem se ani tolik o zemi samotné, jako spíše o lidech, kteří ji obývají. Pokud bylo cílem přimět čtenáře, aby se vydal na vlastní pěst na cesty, byl jsem inspirován vrchovatě.
Smysl pro humor a nadsázka nechybí, určitě si časem přečtu něco dalšího. :-)


Zvláštní čtení. Trochu jako kdybych si objednal čaj a místo toho dostal ledový čaj. Chci tím říct, že to bylo něco trochu jiného, než co jsem očekával, ale stále jsem spokojen.
Je to poklidná a smutná kniha. Ukazuje se v ní, jak společnost vnímá člověka, který nějakým způsobem vybočuje z davu. Nejenže John ztratí téměř vše, co ho v životě dělalo šťastným; dokonce není šance, že by to někdy získal zpět. Stillson je pak jeho přesný protipól - prakticky z ničeho stoupá stále výš a výš.
Jednotlivé příhody se postupně propojují s Johhnyho nešťastným životem až do neodvratného finále. I přes depresivní vyznění je konec knihy tak nějak... správný?


Velmi krásný a smutný příběh. Kniha si mě i přes svůj krátký rozsah získala, děj je hodně intenzivní. Setkání s Faustem bylo třešničkou na dortu.
Skvělá klasika.


Jednoduchá zápletka se rozvíjí v poutavý příběh o životě a smrti. Hlavně ve druhé části mi při některých scénách přebíhal mráz po zádech. Myslím, že hlavní síla této knihy spočívá v tom, že ačkoli sledujeme osudy soutěžících, duchem stále patříme k anonymním divákům. Není snad právě touha po troše temnoty důvodem, proč podobné příběhy vyhledáváme?
I přes trochu náhlý konec parádní čtivo. Já svou dávku temnoty dostal.


Skvělá sbírka povídek! Pravda, najde se zde pár slabších kousků, ale ty jsou vyváženy mnoha klenoty. Je těžké vybrat příběhy, které mě zaujaly nejvíce (většina), ale určitě mezi ně bude patřit Římsa, Bojiště či Nekuřáci a.s.
Touto sbírkou jsem před lety s Kingem začínal - a vydrželo mi to dodnes.
