Morisa
komentáře u knih
Vlk samotář
Jodi Picoult
Absolutně jsem netušila, do čeho vlastně jdu! I když mě anotace nalákala, stejně jsem měla strach, že se budu nudit – z cizích autorů mám občas strach.
Bože, jak jsem se zase jednou spletla!
Vlk samotář je naprosto jedinečná, hlubokomyslná, emotivní a zároveň i rozporuplná kniha. Nejen že přináší úžasný příběh, kdy nevíte, na čí stranu se přiklonit, ale taky odkrývá mnoho otázek, na něž neexistují odpovědi. Anebo existují, ale my se jich bojíme.
Autorka bravurně propojila životy lidí a vlků - metaforicky nás přirovnala k mystickým, nepochopeným tvorům divočiny. Dokázala, jak moc jsme si s vlky podobní.
Některá rozhodnutí zkrátka nemají správnou možnost volby. Některá rozhodnutí budou vždycky špatná…
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
"Raduj se, že jsi ve vězení! Tady máš čas pomyslet na duši."
- jeden z nejúžasnějších citátů, jaký jsem kdy četla. V těch málo slovech je ukryta pouhopouhá, čistá pravda.
Ale ta čistá pravda je vlastně ukryta v každém slově knihy... a taky utrpení, bída, smutek... A přesto - přesto mi příběh vždycky připadal optimistický, nadějný. Asi taky proto, že sám hlavní hrdina bral všechno tak nějak - tak nějak, že to tak prostě je.
Je to kruté a opravdové - ruské - a všichni můžeme být rádi, že to Solženicyn sepsal... Asi z toho budu mít napořád takový zvláštní pocit – směsici nostalgie, smutku, radosti a beznaděje...
Kvílení
Allen Ginsberg
Co by byli moderní hipsteři bez Beat Generation, a co by byla Beat Generation bez hlasu Allena Ginsberga! Co by byla Beat Generation bez Kvílení?
Kvílení celé té generaci dalo formu, jazyk - zcela jasný popis společnosti a stavu v jakém se nacházela. Kvílení je tak úžasná věc, tak nadčasová, že ho můžete vzít dnes a směle ho naroubovat na současnost.
Možná se někomu zdá vulgární, no sakra vždyť ono to vulgární je, jenže co ve světě není? Na hrubý pytel hrubá záplata.
Ty verše jsou skutečnou poezií světa, lidí, života... svobody a touhy…
M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy
Richard Hooker
Bože, M*A*S*H mi přináší tolik nostalgických vzpomínek, že to moje hlava ani nepobírá!
Už je to tak dávno, co jsem viděla ten seriál prvně... Byla jsem ještě docela malá a většina vtipů mi unikala - ale stejně mě ten seriál bavil a smála jsem se. A pak, s každým znovu shlédnutím, to bylo o lepší a lepší.
Totéž platí knižní předloze.
Říká se, že kniha je vždycky lepší než film. No, já to nikomu nebudu vyvracet, jen se sama zdržím jakéhokoliv srovnávání. M*A*S*H je prostě pojem a vždycky bude.
Takže je mi jedno, jestli se koukám na skvělý seriál, nebo čtu výbornou knížku. Pro mě to bude vždycky hořkosladká srdcovka a moje dětství...
Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
Ani v nejmenším jsem nečekala, že to bude tak skvělá kniha. Tak... nevím lepší výraz, než Velká... s velkým V. Ta kniha, její myšlenka, je opravdu velká. Ničím omezující, ničím svazující, do ničeho netlačící, tolerantní, neomezená, vše zahrnující. Zahrnuje čistou duchovní pravdu. V té nejzákladnější, nejčistší a nezkreslené podstatě. Nenutí nám víru jako náboženství, ukazuje nám víru jako tu největší sílu, kterou vládneme. Víra tvá tě uzdravila - to mluví samo za sebe. Jsem opravdu ohromená a taky šťastná... Musela jsem zemřít vám otevře oči, aniž by vám něco nutila.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
"A dál pokračovat ne jako položka v něčích kalkulacích, ale jen sám za sebe."
Protože odkaz Kafky je vtisknut do celého příběhu. Protože celý příběh, je svým způsobem absurdní, existenciální - je skutečný.
Přiznám se, že jsem knihu začala číst právě kvůli Kafkovi v názvu. Chtěla jsem vědět, co tím vlastně autor toužil říct. Toužil toho říct hodně a taky toho hodně řekl. A možná ještě víc neřekl, ale kdo umí číst, to na řádcích Kafky na pobřeží najde.
"Všem se nám jenom něco zdá," říká slečna Saeki.
všem, všem se nám něco zdá.
Nevítaný host
Shari Lapena
No to byla zase jízda! Tak trochu vstříc infarktu, ale o to bombovější zážitek.
A můj dojem z knížky je ještě posílen tím, že jsem ji četla sama. Na chatě. Kousala jsem si nehty, vstávaly mi vlasy na hlavě, ohlížela jsem se přes rameno a hlavně jsem pořád chtěla vědět, jak to dopadne!
Moje odhady na vraha byly zcela zcestné - detektiv asi nikdy nebudu. Ale o to víc jsem si užila parádní rozuzlení celé zápletky.
Tohle je kniha, která vás rozhodně nenechá chladnými. I když vám skoro celou dobu bude zima.
Výborná záležitost s tou pravou atmosférou klasických detektivek.
Obuvníkova žena
Adriana Trigiani
Jak jsem se zprvu Obuvníkovy ženy zděsila, tak hned potom, co jsem se začetla, jsem byla víc než příjemně potěšená a hlavně překvapená.
Totiž nejsem zrovna největší fanynkou historických románů, proto když mi tahle kniha přistála na nočním stolku, tak jsem měla obavy. Marné!
Obuvníkova žena je naprosto úžasná, a i když je to trochu rozsáhlejší dílo – těch stran je vážně hodně – tak mi to ani trochu nevadilo. Užívala jsem si každou stránku, každé slovo a sama nad sebou se víc a víc podivovala. Na nějaký čas jsem se totiž ocitla v bezčasí a vychutnávala si tu dávnou dobu, kde bych na chvíli chtěla žít.
Co naplat, zkrátka se nevyplácí soudit knihu jenom podle žánru. Tahle ta staromódní pohádka s rozmanitými vůněmi mi zpříjemnila tři odpoledne a ukázala mi, že to nejdůležitější v životě je láska.
Chraň nás od zlého
Lisa Collier Cool
Ok, tak na tuhle knížku jsem se opravdu hodně těšila! Jako že hodně! A kdo by se mi divil, mně takové protřelé supernaturalistce. No jo, Supernatural je můj denní chleba - ale i ten chleba se někdy přejí a tak jsem potřebovala změnu. Ne snad, že bych začala sledovat Ordinaci v růžové zahradě, ale vrhla jsem se do náruče mé milované literatury.
A dobře jsem udělala!
Protože Chraň nás od zlého je na rozdíl od Supernatural podle skutečné události. A koho by z toho nemrazilo v zádech? No já se klidně přiznám, párkrát jsem se přistihla, jak sleduju stěny, jestli neuvidím nějaké podezřelé stíny. A pak jsem dokonce několik dní po přečtení usínala s lampičkou. A nestydím se za to!
Od začátku až do konce hrůzu nahánějící a to ne snad tolik kvůli stylu vyprávění, ale kvůli té autenticitě a opravdovosti. Fakt vás to znejistí.
A po čtení takové knížky mám pak někomu vysvětlovat, že se mi zdálo o Incubovi! A víte co? Byl docela sexy :D
Sběratel očí
Sebastian Fitzek
Když jsme se se Sběratelem očí prvně potkali v knihkupectví, padli jsme si ihned do oka!
Atraktivní název, zajímavá obálka, a och, jaké to překvapení, když jsem knihu prolistovala. Ona začíná epilogem a je číslovaná odzadu! Zkrátka láska na první pohled.
A to jsem ani v nejmenším netušila, jak skvělý se za tím vším ukrývá příběh. Opravdu se nebojím mluvit o autorově genialitě. Je to moje první seznámení se s ním, ale už dopředu mohu říct, že další knížky si utéct nenechám.
Bude znít trochu ujetě, ale Sběratel očí - myslím toho vraha - je vlastně pozoruhodná bytost. Zkrátka jsem na ty psychopaty...
Úžasné, zvrácené, geniální, perverzní, úchylné, umělecké - nemám slov, prostě jsem se zamilovala!
Nahý oběd
William Seward Burroughs
Burroughs je vlastně Sex Pistols mezi spisovateli. Na jednu stranu obdivován a milován, na druhou nepochopen, nebo hůř, nenáviděn. Hlas, který se snaží po svém světu něco říct. Jenže svět ho odmítá, nevnímá - vidí v něm jenom lůzu, feťáka, punkáče.
Nahý oběd není pro každého, respektive jeho veličenstvo William Seward Burroughs není pro každého. Proto pochopím, že některé omezené mozky moc neosloví - nemám jim to za zlé, jen je lituju, o co se ochuzují.
Nahý oběd je tak nadčasové dílo, že jen málo jedinců dokáže tu nadčasovost vidět, dokáže vůbec něco z těch řádků pochopit - a přitom je to jasné jak den. Nahý oběd je obyčejná kritika společnosti a stavu v jakém se nachází, jen psaná trochu jiným jazykem. Ale právě ten jiný jazyk tomu dává tu naléhavost, tu závažnost...
Ta kniha, stejně jako její autor, vstoupila do dějin právem...
"Jestli Bůh stvořil něco lepšího, nechal si to pro sebe."
Modrý dům
Táňa Keleová-Vasilková
Modrý dům patří mezi mé nejoblíbenější Tániny knížky - nevím čím to je. Nejspíš tím, že se celý děj odehrává v pouhých třech dnech Vánočních svátků. Mám totiž opravdu ráda, když se celá knížka smrskne na pár dní - je to v mnoha směrech mnohem intenzivnější prožitek. Proto se mi Modrý dům tak zalíbil... Je nostalgický, je upřímný, má hloubku - člověka nenechá bez vnitřní odezvy. Příběh o lidech, o jejich vlastnostech, pocitech, myšlenkách - to na vás vždycky nějak zapůsobí...
Psí poslání
W. Bruce Cameron
Já nevím proč, ale tahle knížka mě hrozně rozesmutnila. Ona je krásná a roztomilá a já psy miluju... Ale prostě jsem byla smutná. I když je to vlastně docela veselé. Nejspíš jde o to, že celé to vyprávění je v režii psa, tedy je to takové čisté. Asi to neumím dobře napsat, prostě je to takové upřímné a bezelstné - stejně jako samotní psi. Panu autorovi za tuhle knížku moc děkuju, ukazuje v ní totiž, jak jsou psi nedocenitelní společníci, a jak si jich my dost často vůbec nevážíme. Je to takové smutně milé :)
Modlitba za matku
Kjung-suk Šin
Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá. Asijská literatura je hodně specifická a je pravda, že z té Korejské jsem ještě nic nečetla. A asi jsem prohloupila, neboť Modlitba za matku je neskutečné dílo. Ono je to veskrze prozaické, ale o to víc se člověka dotkne. Mám takový typ knih ráda - takové ty pro náročného čtenáře, takové ty, kde nesejde tolik na příběhu, ale spíš na samotných pocitech, jaké v sobě kniha ukrývá. No Modlitba za matku je plná emocí - trochu tajných, ale jsou tam. Vůbec se nedivím té ceně, kterou kniha vyhrála.
Teorie vraždy
Andrew Mayne
Tohle jsem si přece nemohla nechat ujít! Už jen obálka mě dostává do extáze. A co pak ten obsah.
Jako čekal jsem hodně, ale tohle? Mám zkrátka ještě malou fantazii.
Každopádně jsem vážně vděčná za geniální nemesis typu Moriartyho. Já vím, že je to celkem ohraná věc, ale Maynem skvěle zahraná.
Užila jsem si každou stránku, každou větu a nelituju toho celého odpoledne, kdy mi leželo nádobí ve dřezu a já na něj kašlala. Protože Teorie vraždy bylo výborné podzimní dostaveníčko.
Osmnáct pod nulou
Stefan Ahnhem
Ok, tak už přesně vím, jakého autora si zase na čas vystavím na piedestal.
Naprosto perfektně napsaná, kniha, které nechybí nic. Nic! Výborně vyprofilovaný vrah, zajímavá a nevšední zápletka, napětí, že nevíte, jestli číst celou knihu jedním dechem, nebo si ji dávkovat po maličkých kouscích a v neposlední řadě bezchybný, čtivý styl vyprávění.
Jo, knížky ze série jsou vždycky svízel. Stojí vás to menší jmění. Jenže mějte jen jednu knihu z řady. To prostě nejde.
Tenhle ledový nářez dělá čest severské krimi a thrilleru všeobecně. Takže za mě jedno velká páni!
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Vážně nechápu, že jsme tenhle skvost nechávala tak dlouho bez povšimnutí. A to jsem kdysi vyhrála výtisk podepsaný autorem! No ostuda.
Každopádně, když jsem si knížku brala, moc dobře jsem věděla, že má být dobrá. No v životě bych nečekala, jak moc dobrá bude.
A jak jsem ze začátku cítila mírné zklamání, že se děj odehrává v době dávno minulé, rychle mě to opustilo. Zasazení příběhu do sovětského Ruska padesátých let je na knize to nejlepší.
Doopravdy nevím, co mě víc děsilo. Jestli realistické popisy tehdejších politických terorů, nebo zvrácený sériový vrah.
Vynikající kniha, skvěle zpracovaná, neskutečně čtivá!
Vnitřní hlas
Brian Freeman
Vnitřní hlásek mi šeptal, že tahle knížka bude skvělá.
Řekla bych, že vnitřní hlásek to úplně neodhadnul. Protože Vnitřní hlas je sakra vymakaný příběh. Neotřelý, nevšední, často vás vodítky svede jedním směrem a na druhém konci vyplave skutečnost.
Užívala jsem si každou stránku, pociťovala jsem strach, zoufalství, byla jsem vyděšená i docela ohromená.
Vnitřní hlas má všechno, a ještě spoustu navíc, co by měla soudobá dobrá detektivka mít.
Rozhodně vás ani chvíli nenechá oddechnout. Ani potom, co dočtete.
Výborné a já se těším na další autorovy knihy.
Muži pod ochranou
Robert Merle
Sen většiny dnešních feministek!
A přiznejme si, realita zas tak odlišná není. Sice muži po stovkách nevymírají a ti přeživší nejsou "pod ochranou", nicméně být dnes mužem (potažmo heterosexuálním bělochem), je skoro trestný čin.
Velice znepokojivá kniha, která úzce koresponduje s dnešní dobou. Sexistické myšlenky, které nebyly nikdy vyřčeny, špatné pohledy, pohyby! To jsou neodpustitelné prohřešny a příkoří pachaná na dnešních ženách! Těmi zvrhlými, falocentrickými šovinisty s mrzkými myšlenkami - muži, jež třeba ženě otevřou dveře, nebo jí pomůžou do kabátu.
Možná že je Merleho kniha zařazená mezi sci-fi, ale mně bohužel přijde až moc odrážející současnost.
Ukradené modlitby
Jennifer Clement
Jsou knihy, které přečtete, usmějete se a jdete dál. Jsou takové, co vás donutí přemýšlet, anebo které zapomenete ještě dřív, než je dočtete. A pak jsou takové, u kterých od první stránky víte, že je budete mít v mysli nadosmrti.
Asi tak nějak bych pospala Ukradené modlitby – jako tu poslední možnost.
Je to knížka, která vás rozesměje i rozpláče, nad kterou budete kroutit hlavou, a kterou nebudete chtít dát z ruky. Je to nevšední příběh z nevšedního prostředí, který vám otevře oči a přiměje vás dívat se na svůj život z docela nové perspektivy.
A to je někdy potřeba – i když je to za cenu rozdrceného srdce.
Ukradené modlitby jsou neobyčejnou knihou a já jsem ráda, že jsem na ně narazila. Díky nim potrvá ještě dlouho, než si zase začnu stěžovat na svůj život!