Morisa
komentáře u knih
Dívka z 6E
Alessandra R. Torre (p)
Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale ne každá erotická literatura je kravina. Vlastně naopak, co se týká Dívky, tak můžu pět jen samou ódu. Ale to bude asi tím, že on je to v prvé řadě vynikající thriller.
No páni, tenhle Dexter v ženském mě vážně dostal! Otáčela jsem stránku za stránkou a nemohla jsem přestat - dokud jsem knížku nedočetla.
Nicméně musím autorku pochválit nejen za úžasnou hlavní postavu, ale za taky perfektně zvládnuté prostředí tohohle specifického byznysu. Tedy, ne snad že bych měla zkušenosti s prodáváním virtuálního sexu, ale no - zní to věrohodně.
Dívka z 6E si mě získala tím svým zvláštním espritem - tím cosi, co ji dělá výjimečnou.
Šest let
Harlan Coben
Ok, nebudu nic předstírat, tahle kniha je prostě no... ÚŽASNÁ! Napínavá, zábavná i trochu romantická. Proboha, vždyť já ještě ani dobře nevím, do jakého žánru ji mám zařadit.
Mně je to ale vlastně fuk, protože na tom, do jaké škatulky to patří, fakt nesejde! Jde prostě o to, že je to brilantní čtivo, které vás nejen vtáhne, ono vás doslova pohltí, uzme! Autorovi tímto skládám poklonu, je to vážně mistr svého řemesla a svou práci odvádí na víc jak sto dvacet procent.
Skvěle vyvážená dávka napětí, humoru i romantiky dělá z Šesti let víc, než jen další thriller v řadě. Je to knížka, která stojí za to, která vám nedá spát, dokud ji nedočtete. A někdy ani potom ne!
Vlastně ani nemá cenu, abych tady dál plácala, udělejte si o tom svůj vlastní úsudek!
Stín banyánu
Vaddey Ratner
Kdybych měla dát na anotaci, nikdy bych si knížku nepořídila. Ta vám totiž ani trochu nepřiblíží to, jaká kniha to ve skutečnosti je!
Je ohromná a to doslova. Ne tedy, že by to byla nějaká dlouhá bichle, v tom její velikost není. Její velikost se schovává za těmi nejmenšími slovy, za tečkou nad I, za nepoznanou krásou nelehkých životních osudů.
Nikdy bych neřekla, že mě Stín banyánu tak chytne. I když… to není to správné slovo, mě to jen nechytlo, mě se to dotklo.
Autorku obdivuju, že si zvolila pro popis války tak netradičního vypravěče. Ale je to asi to nejlepší, co mohla udělat. Očima malé holčičky všechno to, co válka přináší, vypadá docela jinak. Někdy hůř a někdy zase líp.
Nebudu vám lhát, ještě teď je mi úzko a při vzpomínce na to všechno mám husí kůži. Stín banyánu je právem bestseller.
Je to poeticky děsivý obraz války a všeho, co s sebou nese.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Zánik civilizace by se měl zařadit do zlaté pokladnice literatury hled vedle 1984 a 451 stupňů Fahrenheita.
Ta myšlenka je řvoucí, jednoznačná! Ten příběh je úžasný, děsivý - až moc děsivě reálný! Další úžasně šílená "utopie", která se postupem času v některých směrech jaksi změnila v realitu... asi náhodou, že?
Ani nevím, jak svoje pocity popsat - tu knihu miluju a zároveň se jí trochu bojím, vidím v ní až moc paralel s dnešní společností.
Huxley patří mezi to málo vizionářů, kterým se jejich vize, bohužel, postupně plní... A právě proto klobouk dolů...
Motiv X
Stefan Ahnhem
Tak zase tak zůstávám s vytřeštěným výrazem a čelist hledám někde pod stolem. A jsem sakra napnutá, protože chci odpovědi!
No jo, otevřený konec - ten vždycky vyvolá emoce. Každopádně knize to na ničem neubírá. Možná spíš naopak.
A to jsem myslela, že Osmnáct pod nulou je totální strop. Inu, Ahnhem roste a tříbí svůj styl a není se čemu divit, že je série s Fabianem Riskem tak oblíbená.
Já díky tomu zapomněla na veškerý předvánoční shon a teď se mi tu válí nezabalené dárky. Ale to nevadí, kniha za to rozhodně stála.
Víc takových příběhů a takových neuchopitelných psychopatů.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Věděla jsem, že to bude dobré - všude jsem to četla, všichni mi to říkali. No, mám pocit, že se všichni pletou. Metro není dobré, Metro je geniální!
Prostě geniální, jiná slova nenacházím.
Možná mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, než mě děj docela pohltil. Teď mě má tenhle příběh pevně ve své moci.
A já tu nemluvím ani tak o samotné dějové lince, která je bezesporu výborná s dechberoucím koncem, mě dostala ta filozofie. Hluboké myšlenky a úvahy jsou totiž něco, co mi v novodobé literatuře, zvlášť pak tohoto žánru, opravdu chybí.
Když jsem se dostala k prvním úvahám o smyslu existence, došlo mi, že Glukhovky dělá čest ruským spisovatelům. Možná mě budete mít za troufalou nebo neznalou, ale já při čtení Metra nejednou pomyslela na Dostojevského.
Metro po všech směrech ukojilo moji čtenářskou duši!
Čaj s nápadníkem
Marjan Kamali
Původně jsem čekala, že to bude nějaká obyčejná oddechová komedie. Která to nakonec je, ovšem s mnoha dalšími kvalitami. Jinými slovy, byla jsem moc mile překvapená a tuhle Blízkým východem provoněnou knihu jsem si náramně užila.
Nejen že jsem si rozšířila obzory, co se Íránu týká - moje dosavadní znalosti končí tím, že je tam hodně prachu a tepla - ale taky jsem pochopila, že s matkami to chodí po celém světě stejně. Vždycky vám budou kafrat do života a cpát vás do chomoutu s nějakým panem Úžasným.
Jde sice o debutový román, ale kvality výrazně převyšují nedostatky - které pokud nejste hnidopich ani nenajdete. Prostě fajn čtení, které útočí jak na vaše city, morálku, ale taky na vaše smysly.
K odpolednímu čaji jako dělané!
Já jsem Malála: Příběh dívky, jež bojovala za vzdělání a kterou postřelil Tálibán
Christina Lamb
Fajn, asi budu znít jako ignorant, ale o nějaké Malále jsem se dozvěděla až právě díky téhle knize. No každopádně anotace mě zaujala - a ta Nobelovka ještě víc - a tak mám knížku doma. A... páni... Já… vlastně ani nevím, co mám říct.
Tohle není jako většina příběhů, na které pak píšu komentáře a recenze. Tohle je trochu náročnější sousto. O to víc si ale asi téhle knížky vážím.
Je inspirující, motivující - sakra, jsem o dost starší než Malála a co jsem za život dokázala? Sepsat pár recenzí...
Já jsem Malála je knížka, která vám asi nepřinese jen hezkou zábavu, ale rozhodně vám pomůže dívat se na věci a různé problémy docela jinýma oči.
Knížka si rozhodně svou pozornost zaslouží a Malálin příběh ještě víc!
Motýlí ostrov
Corina Bomann
Je to docela náhoda, že jsem si přečetla tuhle knihu zrovna v době, kdy se snažím sestavit jakousi kroniku své vlastní rodiny.
S postupem času přicházím na to, že stejně jako Diana, i já dost často tápu a nevím. Sice náš příběh není tak tajuplný a záhadný, ale plno míst opředených nejasnostmi se najde. A taky plno krutých, krásný, veselých i smutných míst - takových příběhů, jakých jsou životy plné.
Když tak nad tím přemýšlím, člověk doopravdy nikdy neví, jací byli jeho předci - pokud je nepoznal osobně - neví co prožívali, jak to prožívali. Prostě jen víte, že byli a že jsou doposud vaší součástí.
Motýlí ostrov je takové melancholické vyprávění o starých dobách, o krutostech i radostech jedné rodiny a o poutu, které nás s našimi dávnými příbuznými pojí.
Nakonec, každý máme svůj malý motýlí ostrov...
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Brečela jsem... I když jsem už dávno dopředu věděla, jak to dopadne, na konci jsem brečela. Malá část mě totiž ještě bláhově věřila, že to třeba dopadne jinak. Vždycky, když to čtu, tak trochu doufám.
Dokonalost téhle knihy se snad ani nedá nějak smysluplně popsat - nejlepší je prostě číst. A jestli se nechcete tak trochu zbláznit, nesnažte se do toho děje vžít... Já to udělala a teď blázním - tu knihu miluju, i když mě rve na kousky. Trhá mou mysl a pokaždé, když ji začínám číst, cítím se, jako bych podstupovala lobotomii...
Tahle kniha je výjimečná a na ještě větší výjimečnosti jí dodává její filmová adaptace. Je jen málo filmů, co se vyrovná knize - Forman to dokázal...
Proces
Franz Kafka
Franz Kafka - víc snad ani říkat nemusím! Jeden z největších a zároveň nejzvláštnějších autorů. Byl to takový smutný, plachý Žid. A tím smutkem, tím je protkáno každé jeho dílo.
Kafka a jeho pojetí světa - vlastně to vypadá, že příběhy nemají pointu, jsou to jen divné popisy něčeho. Jenže v tom to je, v tom je ukryta celá existence.
Der Process - škoda, že neumím německy - chtěla bych ho číst v originále. Ale ono je to asi jedno. Na jazyku nezáleží, podstata Procesu, a vlastně celého Kafkova díla, spočívá trochu jinde, než zrovna ve slovech.
Kafka je v myšlence, v duchu, v papíře knihy... Je mezi řádky.
Proces se musí číst ne očima, ale duchem. Člověk se musí stát součástí toho zvláštního příběhu - jinak ho nikdy nepochopí.
Andělé zoufalství
Jack Kerouac
Andělé pustiny (zoufalství) jsou Kerouacovou hodně opomíjenou knihou. Je to škoda, podle mě je ta kniha lepší, než Na cestě i Dharmoví tuláci dohromady.
Je to úžasné, melancholické vyprávění o zoufalství - o pustinách, které se rozléhají v našich duších a srdcích. Kerouac měl zvláštní dar popsat všechno - cokoliv, i ty největší prasárny, s takovým lehce smutným tónem. Asi proto ho nejvíc miluju. Andělé pustiny jsou svým způsobem civilně poetické... i z toho nejobyčejnějšího sdělení člověk cítí pero básníka.
"Plavu v řece utrpení, ale umím plavat."
Pán much
William Golding
Zlo je v každém z nás! Pak jen záleží na situaci a charakteru, jak se s tím vypořádáme.
Pan Golding dokázal úžasnou věc - napsal příběh, kde zlo vře v dětech! Kdyby na pustém ostrově ztroskotala banda dospělých chlapů, kteří by se pak rvali o moc, potravu - o holý život, nebylo by to nikdy tak působivé. Nebylo by to nikdy tak zřejmé, nikdy by to nemělo takový dopad. Podstatu věci pochopíme, až když je věc sama pojata z jiné perspektivy.
Je to naprosto úžasné, dech beroucí dílo při kterém člověku tuhne krev žilách - kdy máte mrazení.
"... možná, že to zvíře přece existuje... chtěl jsem říct, že... Snad jsme to jen my sami."
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
My je rozhodně povinností! Pro všechny.
Nedokážu pochopit, že takhle knížka je z toku 1920. Respektive nedokážu pochopit, jak Zamjatin dokázal tak přesně předpověděl budoucnost. Z toho člověku až mrazí...
Na to, jak malá knížka to je, je nahuštěná takovými děsivými pravdami dnešní doby, že jen stěží vyvolá jiné emoce, než bázlivý úžas.
My právem patří do svaté trojice antiutopistických románů minulého století. A patří mu čestné místo! Protože nebýt téhle knihy, nejspíš nebude ani 1984 ani Konec civilizace.
Tohle budu ještě chvíli vstřebávat...
Případ Amelia
Kimberly McCreight
Vůbec jsem neměla v plánu si tuhle knihu pořizovat. Tolik chvály kolem, to mi bylo podezřelé - za srovnáváním se Zmizelou jsem čula jen vychytralý marketingový tah.
No, jenže snáz se to řekne, než udělá, a tak když jsem pak knížku objevila u kamarádky, bylo to jasné. A teď jsem za to ráda! Protože víte co? Protože tahle kniha si vážně všechnu tu ódu zaslouží.
Už na první stránce jsem Případu Amelia propadla a mimo nanejvýš zajímavý příběh jsem si taky sakra užila to prostředí střední školy. Je fajn si zavzpomínat a tady je to navíc naservírované pěkně bez obalu.
No ve všech ohledech musím říct, že i když jde o debut, tak má tahle kniha našlápnuto hodně vysoko a co se týká autorky, no to ani nemluvím. Myslím, že můžeme čekat ještě velké věci!
Život jedna báseň
Colleen Hoover
Moje další rande s Coleen Hoover - rande, které jsem nechtěla, aby někdy skončilo. A přitom trvalo jen pár hodin během jednoho deštivého odpoledne v malé zapadlé kavárně.
Lepší čas a místo pro čtení téhle knížky jsem si ani nemohla přát!
Tohle bylo prostě krásný! Miluju poezii - spontánní poezii, poezii bez příkras, bez zbytečných úprav a kudrlinek - a miluju jednoduché příběhy, v nichž se ukrývá samotná podstata života.
Život jedna báseň mi nemohl lépe sednout do noty.
Když tuhle knížku čtete, připadáte si jako byste byli tam, jako by se to všechno dělo vám. Emoce na vás buší ze všech stran, a i když to dost často bolí, přestat nemůžete. Tak nějak podobně, jako když se nešťastně zamilujete - přes to všechno utrpení se jen tak na řeknutí neodmilujete.
Je to silný příběh, který se tak nějak usadí ve vašem srdci a začne si tam žít svým vlastním životem - do doby, než knihu znovu otevřete a objevíte tam to, co jste napoprvé přehlédli.
Do téhle knížky jsem se zamilovala. A i když je to vztah komplikovaný, myslím, že potrvá léta!
(Ne)obyčejný kluk
Raquel J. Palacio (p)
Tohle bych zařadila do povinné četby. Ale ne jen pro školy, ale pro úplně každého. Každý by se měl občas zastavit a zamyslet se - uvědomit si, že on je na tom ještě moc dobře. A možná není, možná je na tam takový August daleko líp. On je statečný a vyspělý - takové vlastnosti chybí velkému procentu populace. Zkrátka tenhle příběh mě dostal a vůbec se nestydím přiznat, že jsem brečela. No a co? Ale nebylo to z lítosti, já brečela z obdivu. K tomu klukovi chovám velký obdiv... i když je smyšlený.
Ostré předměty
Gillian Flynn
Miluju nechutnosti, takže s Ostrými předměty jsem byla ve svém živlu. Když teď o tom tak píšu, uvědomuju si, jak moc jsem se s tím příběhem ztotožnila - to asi není nejlepší ne? :D Budu si to muset přečíst ještě jednou. Každopdáně je to zatím jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla. Vyrazila mi dech, rozplakala mě i rozesmála, to by dobré knihy dělat měly, ne?
František – papež chudých
Andrea Tornielli
No musím říct, že bych ani nečekala, jak dobrá to bude knížka :) Rozhodně to není čtení jen pro věřící, ale pro všechny, co se chtějí o církvi a papežích něco doszvěď, co tomu chtejí porozumět. Myslím, že by si to mohli přečíst i někteří skeptici, kteří nevěří, že plno církevních hodnostářu může svůj úděl brát skutečně, že to nedělají pro sebe, ale pro druhé. Knížka mě moc mile překvapila :)
Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
Po senzační jedničce mě ani rozpačité hodnocení a komentáře neodradily od toho, abych se střemhlav vrhla na 2034.
A ničeho nelituju! Ani v nejmenším.
Sice je pravda, že tahle kniha je docela jiná, než ta první, ale to není na škodu. Ostatně změna postav, změna stylu.
Navíc já v 2034 vidím víc než jen knihu se senzačním příběhem, jako bylo 2033. Mám pocit, že se autor potřeboval vypsat. Nějak předat čtenáři svoji filozofii - proto tedy příběh není tak strhující. Oproti tomu myšlenky, kterými je kniha protkána, respektive na kterých stojí, jsou fascinující.
2034 je kniha tak ruská, jako samotný Dostojevskij. A to nejde hodnotit jinak, než s nadšením.