MorriconeTheGod komentáře u knih
Heidegger vytvořil vlastní jazyk a neobtěžoval se poskytnout k němu ucelenější a srozumitelnější slovník. Z toho důvodu je jeho dílo (jako celek, nejen Bytí a čas) těžko stravitelné. Myšlenky v něm obsažené však stojí za to rozluštit.
Srdcovka z dob, kdy filozofie ještě sloužila skutečnému životu. Pro mě je se Senekou Epiktetos zdaleka nejlepší představitel stoicismu, oproti Senekovi používá však ještě lidovější jazyk a své myšlenky představuje s takovou čirostí, na jakou už by se dnes nikdo nezmohl. Krásné dílo, které dokáže změnit život. Samozřejmě, čas už se na ní podepsal a mnohé pasáže, myšlenky atd. zní až naivně, ale chytrému stačí napovědět a jako inspirace jsou tyto spisy zlatý důl. Zejména pak první část, kterou považuji za mnohem významnější a hutnější. Postupně už to dostává trochu rozměry omáčky k již snědenému masu.
Žádné sr..í s mladou paní aneb Nietzsche a jeho filofozování kladivem. Silné dílo, jehož geniální autor se skutečně nikdy nebál říct, co měl na srdci. Psané nikoli formou souvislého textu, ale jakýchsi poznámek či aforismů. Úžasně pronikavý vhled a zároveň schopnost rozbořit stavidla zpuchřelých hodnot, to je Nietzscheho devizou. Nečekejte žádný strukturovaný, propracovaný filozofický systém, ale úžasnou hustotu fascinujících myšlenek.
Atmosféra, atmosféra a zase atmosféra. Ta by se dala krájet. Sugestivní a v tomhle smyslu úžasné dílo, které vám navždy přivodí zvláštní pocity, pokud si na ni vzpomenete. Na co však asi dlouho vzpomínat nebudete, to jsou postavy, zápletka a takové ty ostatní věci (ale to rozhodně neznamená, že by byly špatné, odfláklé nebo tak, jen se ztratí ve stínu), mě osobně tohle nevadí a zásadní je pro mě v knize právě atmosféra, takže jsem byl nadšený, a pokud jste stejného ražení, budete také. Pro milovníky mytologie, pověstí, jungiány, ale i fanoušky neotřelých a jedinečných temných fantasy příběhu rozhodně dar z nebes!
Coby filozofický existenciální román, výborné. V tomhle smyslu má kniha skutečně co nabídnout. Coby román jakožto literární dílo... inu, řekněme, že kdybych to četl jenom jako knihu takhle od pasu bez znalostí pozadí, asi bych z toho nebyl nijak extrémně nadšený.
I když je Camus můj nejoblíbenější filozof, coby spisovatele, natož dramatika, už ho tak slavně nevidím. Námět hry je opravdu bodrý a dalo se z toho jistě vyždímat mnohé (údajně se Camus inspiroval nějakými událostmi co se odehrály někde v Československu), Camus to však - a řekněme si to na rovinu - pěkně zbabral. Ty naprosto nereálné žvásty, které postavy vedou neustále dokola, naprosto znemožňují se nějak vžít do atmosféry, děje, charakterů. Jako, což o to, absurdní je to opravdu hodně - bohužel však ne v tom dobrém slova smyslu, ale spíš v tom havlovském...