MOu598 komentáře u knih
Četla jsem v březnu 2001. Podle mých poznámek:
Dobře se čte. Přečte se za den.
Připomíná Lobeč osmdesátých let, ale neříká vše, já bych toho řekla 5-krát víc.
Citát:
"Narodit se naivní se podaří skoro každému, ale umřít jen málokomu."
Četla jsem v dubnu 2003. Podle mých poznámek:
Přečetla jsem jen asi třetinu knížky. To zábavné je krátké, to nezábavné je zdlouhavé a čím dál delší a delší.
Televizní seriál je supr - vtipný, inteligentní.
Četla jsem v únoru 2003. Podle mých poznámek:
Epická básnička, spíš říkanka. Dá se přečíst za 5 minut.
Doprovázeno kresbami, jako by všechny postavy byly děti.
Četla jsem v březnu 2009. Podle mých poznámek:
Dětská knížka. Dvě detektivky. Odvážné příběhy děti určitě zaujmou.
V ich formě, dobře se čte. Zápletka, řešení. Ve srovnání s detektivkami A. Lindgrenové je to ale slabé, takové povrchní, jen popisné.
Citít:
"Matkám se nesmí hned všechno vyklopit. Nedělá jim to dobře."
Milé vyprávění.
Škoda, že zmizela/mizí romantika parních mašinek. Ještě větší škoda, že mizí pohoda, která na nás při čtení dýchá.
Hezké, pro děti i poučné. Pěkné, četné ilustrace. Líbily se mi i večerníčky.
Zajímavý název, zajímavá témata. Krátké črty jsou ale strašně napsané. Snad nejhorší, co jsem kdy četla (a to jednotlivé úvahy uvádí krásnými citáty osobností - ty jediné jsou na knížce pěkné). Doplněno obrázky autora - také hrozné.
V úvaze Jak jsem potkal pohodu autor píše imaginární dopis p. R. Fulghumovi - doufám, že se k němu taková slátanina nedostane.
V poslední črtě Jak jsem potkal psaní píše autor v poslední větě: "To, že jsem měl štěstí potkat psaní, beru jako závazek a nezasloužený dar." Zajímalo by mě, kdo mu řekl, že umí psát.
Nečtěte tuto knížku.
Bohatě ilustrováno - něco se mi líbí, něco ne.
Jde o celkem 9 příběhů Jana, kde také figurují různé listnaté stromy - o každém z nich je v druhé části knihy pojednáno z hlediska léčitelského a homeopatie.
Příběhy Jana jsou něco mezi pohádkami, biblickými příběhy, také trochu hororové.
Moc se mi to nelíbilo. Knížka ve mne vyvolala pocit nejistoty.
Četla jsem vícekrát.
Fantazie, ale ne jako pohádka.
Milé, lehké, snivé, plné kouzel.
Čte se jedním dechem.
Četla jsem v březnu 2010. Podle mých poznámek:
Bohatě ilustrovaný cestopis (skoro na každé druhé stránce kresba autora), vyšel ve Švédsku v roce 1934. Autor v letech 1893-1908 asi třikrát navštívil tibetskou planinu. Kreslil do map hory, řeky, průsmyky, kde dřív byla bílá místa. Cesta do Tibetu, Lhasy, k prameni Brahmaputry a Indu, aj.
Zajímavé.
Poutavě psané, ani minutu jsem se při četbě nenudila.
Četla jsem několikrát. Je to fenomen. Mám ráda i film, ale knížka je knížka.
"Hůlka nedokáže nic víc, než její majitel."
Četla jsem několikrát. Je to fenomen. Mám ráda i film, ale knížka je knížka.
Hrdinové vyrostli, jejich svět potemněl.
Pěkné.
Četla jsem několikrát. Je to fenomen. Mám ráda i film, ale knížka je knížka.
Tenhle díl je supr, ale nejsmutnější.
Četla jsem několikrát. Je to fenomen. Mám ráda i film, ale knížka je knížka.
Nejhezčí díl.
Četla jsem v září 2012. Podle mých poznámek:
Děj kolem roku 1880, hlavně v Irsku.
Zajímavé, čtivé, hezké.
Četla jsem v srpnu 2012. Podle mých poznámek:
Verne = fantazie.
Na Verna dost útlé, čtení spíš pro děti.
Místy napínavé.
Natočen i film, pěkný.
Trochu o Islandu, ale nelze srovnávat s realitou.
Hezké.
Když jsem měla přečtenu polovinu příběhu, dávali zrovna v TV film. Mohla jsem tedy srovnávat. Každé je trošku jiné a obojí se mi líbí.
Druhá půlka zfilmována není (alespoň myslím). A mně se moc líbila.
Knížka je plná fantazie, s Bastienem se bojíme, i o něj se bojíme.
Supr knížka nejen pro děti.
"Fantazie nemá hranic."
Různé základní informace. Též různé náměty, jak přírodu pozorovat, zkoumat. Skoro víc foto a obrázků než textu. I když je to knížka pro děti, člověk si lecos připomene, i pozná něco nového. Hezké.
Zajímavé o peří a létání, aj.
Absolutně netradiční, výtvarně zpracovaná knížka. Milé příběhy.
Super, super, super.
Četla jsem v červenci 2010. Podle mých poznámek:
V ich formě psaná asi autobiografie. O těžkém životě matky a dcery - dělnice nebo nájemní síla na venkově.
Trpké, čtivé.
Četla jsem v dubnu 2007. Podle mých poznámek:
Řada citátů, řada fotografií rostlin, květin.
Text však takový, že je vše spleteno dohromady. Nesmysly a chytré věci. Pochybné výsledky pochybných pokusů. Blbé vývody.
Věřím, že rostliny jsou živé, věřím, že k přírodě se musíme chovat slušně, že se nám vše vrátí. Nevěřím řadě blbostí v knize.
Úvod k českému vydání napsal p. Václav Větvička - má názor jako já.