mousie265 komentáře u knih
Obecně nemám ráda sci-fi a naopak mám ráda fantasy a nikdy nepochopím, proč se to strká do jedné škatulky. Možná proto, že není vždycky snadné to oddělit, tak aby se to zjednodušilo :-) . Snad ten pojem sci-fi ve mně primárně vyvolává dojem čehosi kovového, chladného a vykonstruovaného, zatímco fantasy je prostor pro snění. Tahle kniha je především příběh a aby se mohl odehrát tak, jak se odehraje, je nutné jít za hranici reality. Mám tu knížku moc ráda. Je to hezký příběh a ten kocour to celé tak krásně zaobalí a zaoblí a dá tomu další rozměr navíc. Asi by to šlo i bez kocoura, ale nebylo by to ono. Doporučuju a určitě budu číst znovu (nečetla jsem jen jednou). K dobrým příběhům se ráda vracím, protože nejsou o tom, jak to dopadne, ale o tom prožitku, pocitu, něco jako schoulit se ke krbu - to teplo a pohoda je pořád stejné, přesto se tam člověk vrací, nebo právě proto :-)
K přečtení mě kdysi dávno přivedl úryvek v čítance. Byla jsem tehdy právě v tom věku, velmi to na mě zapůsobilo. Na rozdíl od mnoha knih, které jsem přečetla a dnes už o nich vím, jen to, že jsem je přečetla a nic víc, zůstala ve mně stopa
Dost mě zaskočilo, kolik lidí tu napsalo, že nenašli v knize děj, nedokázali dočíst a podobně. Přiznávám, že takové komentáře mé velmi oblíbené knihy mě v první chvíli dost zasáhly. V další chvíli jsem si uvědomila, kolik lidí tu je knihou nadšeno a mrkla na profily těch, co se nudili. Pro sebe jsem si to shrnula tak, že věta: "Já se nudím" je jednoznačně o tom, kdo píše a je jedno, jestli se nudí nad touto knihou nebo jinou nebo u čehokoliv jiného, třeba světa nebo života. Vlastně je u nich třeba ocenit, že se aspoň pokusili a třeba jim nějak pomohlo, že se tu se svým neúspěchem svěřili. Beru to tak, že v knize nenašli co hledají, ať už to je cokoliv a nejedná se tedy o hodnocení knihy a přeju aby to hledané někde našli
Tolik filmových zpracování, že ta novější už nejsem schopná dokoukat do konce. Ta starší jsem dokoukala a jaksi toleruju, ale prostě tohle je jedna z knih, které snaha o předání příběhu nečtenářům, může jedině ublížit. Lidé čtěte :-) . Měňavka: věřím, že vaše slova o filmové "předloze" byla jen chybné použití slov ;-)
Ve dvaceti jsem ji odložila a pak po dvacetii letech přečetla jedním dechem. Právě tehdy jsem si uvědomila, jak se věkem a životní zkušeností mění vnímání. Od té doby se vracím k dříve odloženým knihám, ale hodně z nich odkládám i dnes, třeba za 10 let některé, za 20 další, jiné nikdy, ale kdo ví :-)
Kniha džunglí jako hlavní příběh mě nijak zvlášť nezaujala, ale ani mi nevadí přečíst si znovu, Moje srdcovka je Riki-tiki-tavi. Nedokážu ani po letech říci proč. V krátké povídce mě zaujala stejně pižnová krysa Chuchundra, která chodí podle zdi a bojí se středu místnosti, stejně jako mungo, který chrání a zachrání svého chlapce, po knize Bajky a nebajky - bajky všechny bez výjimky, je Riki-tiki-tavi pro mě srdcovka. Tedy maličká oprava - z hlavního příběhu jsem si odnesla pocit: jsme jedné krve, ty a já, ten pocit občas s některými lidmi velmi silně zažívám :-)
Nebudu dávat hvězdičky, protože nechci pokazit knize hodnocení svým subjektivním pohledem. Zkusila jsem přečíst v dětství a pak v dospělosti a: nic. Při tak velké oblíbenosti je chyba nejspíš ve mně. Motto: jsi odpovědný za to, co jsi k sobě připoutal, chápu a mohu s ním souhlasit, nicméně kniha jako celek mě neoslovila, stejně jako ani ostatní díla pana Exuperyho. Pokusila jsem se bez předpojatosti, jediné, co mohu říci na svou obhajobu, pokud bych ji snad potřebovala
Miluju Villona už desítky let :-) . Tahle kniha se už v mém poměrně útlém věku přestěhovala z rodinné knihovny do mé knihovničky, kde se zabydlela vedle Karafiátových Broučků, Bajek a nebajek pana Kiplinga a dalších knih přiměřených i nepřiměřených mému věku (kdo tu přiměřenost posoudí?). Kdysi dávno byla zhudebněna balada protikladů - nevím už kdo ji zpíval a chtěla jsem teď na youtube vyhledat. Sice jsem nenašla, ale našla jsem něco lepšího - Karel Kryl recitoval Villona a záznam světu po něm zůstal. Možná si teď někteří klepete na čelo, že mi to uniklo a je to pro mě objev, v tom případě se kaju, ale třeba jestli uniklo i někomu dalšímu, nepřiznala jsem se tu ke své ignoraci darmo :-) . Nakonec jsem s trochou trpělivosti našla i to hledané https://www.youtube.com/watch?v=aCm8xiidMHc :-) . To nehledané, je ale lepší
V dětství jsem ji odložila, asi jsem byla příliš racionální dítě. V dospělosti jsem ji přečetla tak nějak jako že by člověk měl znát. Takže znám a nemusím.
Četla jsem ji opakovaně jako dítě a pak svým dětem, vracím se k ní stále, je kouzelná. Nejsem si úplně jistá, že to je dětská knížka, spíš bych řekla lidská knížka, je v ní humor i moudrost. To by ale v dětské knížce být mělo, takže je i dětská :-)
Pro mě trochu těžké tím, že znám zpaměti klasický překlad pana Saudka. Nicméně tento překlad je víc dnešní a domnívám se, že častěji hraný než ten Saudkův. Bohužel jsem nikdy neviděla v divadle, ale film F. Zeffireliho jsem viděla mnohokrát a ještě jistě mnohokrát zhlédnu. Doporučila bych ho všem mladým, kteří potřebují mít přečteno a nemají sílu na divadelní text :-) . Možná po shlédnutí i rádi přečtou. V mládí mi vadilo, že končí tragicky, dnes už chápu, že bez toho konce by to byla červená knihovna a ne nesmrtelný příběh
Četla jsem před mnoha lety proto, že by měl člověk znát, to není dobrý důvod - očekávání je zřídkakdy naplněno a to moje opravdu nebylo. Možná bych to po letech měla zkusit znovu a vynasnažit se jít do toho s čistou stránkou - neovlivněna filmy, hodnocením a očekáváním, pak možná dokážu objektivně zhodnotit
Damato, skvělý postřeh, patřím k těm asi nemnoha, kdo dřív četli než viděli film. Film při znalosti (četla jsem několikrát) knihy rozhodně nezklame, ale pořadí kniha - film taky považuju za větší zážitek
Knížka mého srdce, poprvé jsem ji četla jako dítě a od té doby mnohokrát. Strašně mě zklamal pokus ČT o její zfilmování, nedávno i stejný pokus nějaké britské televize. To kouzlo asi zfilmovat nelze, jen těm, kdo nečetli, vezme chuť přečíst :-( .
Upřímně přižnávám, že jsem přečetla jen proto, že mi kamarádka přivezla v originále. Po opakovaných neúspěšných pokusech přečíst Pána prstenů bych do toho nešla. Narazila jsem tím na zajímavý paradox - nedokážu přečíst Pána prstenů a film mě uchvátil natolik, že každý další díl uvedený do kin, byl pro mě "very special event", na který jsem se celý rok těšila a pak si ho náležitě užila, přesto, že do kina už prakticky nechodím a čekám, až si budu moci lehnout k televizi a u filmu si zapálit. Naopak Hobbita jsem s potěšením přečetla a film mě nezaujal, přišlo mi, že krátký příběh, rozpatlaný do více dílů už není tak zajímavý. Čistě můj subjektivní dojem, ale o tom hodnocení četby je, takže přiznávám, kamenujte nebo ne :-)
Nezval a Trnka - srdcovka, co dodat? Není třeba číst od začátku do konce, to stačí jednou, ale občas vzít do ruky a prolistovat pohladí duši
Bylo tu už řečeno asi vše, tak jsem ani nechtěla komentovat, pak jsem si ale všimla štítku. Jeden jediný a sice havrani :-D . Tak jsem přidala aspoň poezie, kdo chce ještě přidat, jistě bude vynalézavější než já ;-)
Dávám tři hvězdičky spíš proto, že mám autorku ráda, ale ty postavy jsou tak nevěrohodné a ta spousta omdlévání všech přítomných dam je časem trapná. Příběh není úplně špatný, ale dokázala by ho paní V. napsat i čtivěji
Můj vztah k této knížce taky ovlivnilo to, že jsem ji četla kdysi, budu si ji muset přečíst teď a konfrontovat ji se svým dnešním já. Domnívám se ale, že se mi bude zase líbit
Zábavná a vtipná knížka. Mám v ní věnování od SRPŠ za "velmi dobrou práci a vzorné chování" v 1. třídě. Asi jsem byla šprt a nelituju toho, třeba bych se s touhle knížkou jinak minula (je nenápadná) a to by byla obrovská škoda. Četla jsem ji v dětství mnohokrát a teď po letech znovu, líbí se mi pořád stejně.