Mrejča komentáře u knih

Knihu jsem si půjčila v knihovně. Po měsíci jsem si jí prodloužila, protože jsem na ní ani nesáhla. Než končil druhý měsíc, rozhodla jsem se a otevřela ji. V 11,00.
Do strany 100 jsem četla bez pauzy, pak, po rozboru toho, oč je lepší rakovina než Alzheimer, jsem si dala první pauzu na kapesník. Od strany 130 jsem pauzírovala co 2-3 stránky a spotřebovala krabici papíráků.
Ona snad píše o nás, ne? Pečovala jsem o osobu takto postiženou (naštěstí ne touhle ranou záležitostí), takže mě fascinovalo, jak se určité situace odehrály jako u nás. Autorka dobře ví, o čem píše. Pohled "zevnitř" byl pro mne velmi zajímavý, i když bolestný. Potěšil mě smířlivý závěr, byť všichni víme, že ani to nebude mít dlouhého trvání.
Kniha přečtena i s pauzami na vydýchání a odslzení v 22,30 téhož dne.
Na film jsem si ještě netroufla.

11 05.10.2015

Kniha mě hned strhla, měla jsem jí na dovolené a zhltla jí za jeden den. Nikdy bych neřekla, že četba archiválií bude tak zajímavá, ale části, kde pátrá v archívech a příběh se skládá jako puzzle, se mi moc líbily. Konec velmi podivný, můžete si myslet co chcete, já myslela na to, že přece jí muselo dojít, kdo je ta osoba s ťupkou na čele. A že by si měla dát bacha.
Každopádně velmi velmi zajímavé.

2 05.10.2015

Začátek mne velmi znechutil až odradil. Jako vysokoškoláci byly všechny postavy nesnesitelné. Tuny nesmyslných trapných plků. Pak přišla válka a dostalo to trochu jiný spád, dopisové čtení bylo zajímavé. Konec slabší, ale dalo se to.
Nerada odkládám to, co jsem jednou začala číst, a tohle přesně případ té knihy, kterou jsem v určitých místech četla silou vůle.

5 05.10.2015

Měla jsem co dělat, abych to dočetla. Sice mi bylo jasné, jak to dopadne, ale chtěla jsem znát ty cesty, kterými se k výsledku dojde.
Kniha je rozdělena do tří částí a sedmnácti kapitol. Kapitoly jsou dost dlouhé, blbě se dělaly přestávky (znáte to - "dočtu kapitolu a jdu" se v této knize špatně uplatňuje). První část zpočátku zajímavá, ale postupně jsou stránky zahlcovány popisy všeho možného a děj veškerý žádný.Nejvíc mi utkvěl ten motorový člun na Temži, zřejmě byl míněn parní člun, ale vyznělo to nepatřičně. Další dvě kapitoly jsem pak intenzivně přemýšlela, v které době se to vlastně odehrává.
Druhá část nás zavede někam úplně jinam, ale styl vyprávění je natolik stejný, že je to až matoucí. Rozdíl měl vystoupit už ve způsobu jejich mluvy/uvažování, což ale nebylo. Nevím, jestli je to problém autorky nebo překladatele.
Třetí část už jsem četla jako naprosté utrpení, tři kapitoly před koncem jsem přesvědčovala samu sebe, že to prostě dočíst musím, když už jsem tak daleko. Naštěstí pak se to zase rozeběhlo a dočetla jsem to docela v pohodě, díky čemuž dám 3*. Jinak jsem byla rozhodnutá jen pro dvě.
Autorka motala až domotala, dá se to přečíst, ale žádná extra PERLA to tedy není. Kdyby si odpustila ty všudypřítomné popisy čehokoliv, mohlo to být stravitelnější.

3 19.11.2014

Moje první kuchařka (hned po té maminčině). Koukám, že v roce 1987 stála 130 Kčs, to jsem se docela plácla přes kapsu. Rozhodně se vyplatila. Už je poněkud rozdrbaná, ale stále používaná.

2 13.11.2014

Knížka s dnes již historickými fotografiemi (dle datování autorů z roku 1970) nejrůznějších míst a památek jižních Čech. V pětijazyčném provedení (popisky fotografií jsou česky, rusky, německy, anglicky a francouzsky), naprostá většina fotografií je černobílá.
Reprezentační kniha své doby, vytištěná v NDR (Interdruck, Leipzig).
Dostala jsem ji jako dítě na ZDŠ za něco ... snad sběr léčivých rostlin nebo starého papíru.

12.11.2014

Velmi pěkná a mnou velmi oblíbená kuchařka. Mám jí od roku 1985, zdokonalila jsem na ní svojí slovenštinu, byla to jedna z prvních kuchařek, která měla každý recept nafocený.
Netradiční řazení receptů - jsou složeny vždy do kompletního menu, takže na jedné dvoustraně jsou recepty pro celý oběd (předkrm, polévka, hlavní chod, zákusek). Pro začínají kuchařinku naprostý poklad!

12.11.2014

Velmi čtivé a ve své zamotanosti a propletenosti velmi "morální". Skvělá ukázka pořekadla o božích mlýnech. Čím víc se blížilo finále, tím hůř se mi knížka odkládala. Nakonec jsem i slzu uronila.
Osobně pro mne bylo velmi zvláštní číst tuto knihu ve dnech 25. výročí pádu Berlínské zdi (která má v příběhu důležité místo). Zároveň bylo nezvyklé zcela automatické spojení Velikonoce+podzim. Inu, protinožci.

3 10.11.2014

Závidím všem, kteří se k této knize dostanou nedotčeni filmem či seriálem. Pamatuji si dodnes svůj pocit, když jsem to četla ve 13 letech poprvé a vůbec nevěděla, co mě čeká. Prostě jsem tušila tušila tušila ... až na konci jsem zjistila, že jsem tušila správně. A ten pocit tušení byl nezopakovatelný a úžasný.

6 05.11.2014

Osobní rekord - knížka půjčená z knihovny souvisle celý školní rok a za tu dobu zhruba 20x přečtená. Žádnou jinou knihu jsem už potom tolikrát nepřečetla.

3 18.05.2012