Mrejča komentáře u knih
Zajímavě popsané reálie přelomu 80. a 90. let, i českých dějin. Poslechla jsem si to na ČRo na jeden zátah právě 17. 11., takže to bylo takové časově přiléhavé.
Audiokniha - četba na pokračování v Českém rozhlase.
Zanechala ve mě silný dojem.
Když tedy dnes napsali, že autorka zemřela, okamžitě se mi kniha vybavila.
Kniha, na kterou jsem se moc těšila, ale pak jsem se bála do ní pustit. Avizované téma a bichle s téměř 700 stranami ... no nevěděla jsem, kudy do toho.
Nakonec jsem udělala něco pro mě zcela netypického - pořídila jsem si "kombo" a jedu audioknihu současně s papírem. Už třetí den a nemůžu se odtrhnout.
Některé kapitoly jenom poslouchám, některé poslouchám a čtu zároveň (specielně ty vrcholně zdvořilé kněžské dopisy, na ty popisy z Dachau v podání pana Vlacha asi nikdy nezapomenu). Každou kapitolu po doposlechnutí minimálně projdu pohledem. Když cítím potřebu se někam vrátit a něco si připomenout, díky papíru snadno můžu. Ano, zvolila jsem pro mě vhodný způsob četby této knihy. A zbytek dopíšu, až budu na konci.
Po čtyřech dnech, dvou víkendových a dvou pracovních, kdy jsem toho teda v práci moc neudělala, mám dočteno. Předpokládám, že řada lidí se do toho nepustí, protože proč oni by četli něco jeptiškách, ženských bláznivých. Mám jich takových několik v okolí. Na to bych řekla, že je to jejich škoda. Tahle kniha je hlavně o velkých nespravedlnostech nejen minulého století. Styl paní Tučkové mi vyhovuje, dílo bylo podáno strhujícím způsobem. Kniha mě přiměla leccos si dohledat. A asi o ní budu ještě hodně dlouho přemýšlet.
Četba na pokračování na ČRo. Příjemně se poslouchalo před spaním, člověku se u toho vybavovaly vzpomínky na dovolenou a zdály se pak hezké sny.
Poslech na mujrozhlas.cz, famózně načetl můj oblíbený Martin Stránský.
Vyprávění o mladém drobném chlapci, který se shodou okolností stal na krátkou dobu "přiučovatelem" češtiny ještě mladšího Franze Kafky. Jenže to na tom není to nejzajímavější. Tím je detailní popis běžného denního života na počátku 20. století, a to i v oblastech značně intimních. Životní osudy vypravěče musely být velmi zajímavé a patrně jsou popsány ve zbytku devítisvazkových deníků, z nichž knižně vyšly první dva. Což mi přišlo jako velká škoda. Kniha tak nemá konec, prostě jen přestane.
Užívala jsem si archaické češtiny plné přechodníků a najednou ticho.
Můj otec se ve 30. letech 20. stol. také vyučil obchodním příručím, a tak osudy malého Františka vyvolávaly vzpomínky na historky mého otce.
Poslech na mujrozhlas.cz jako román na pokračování. Velmi pěkně načetla Petra Kocmanová.
Díky poslechu jsem se přenesla přes různá úskalí této knihy, které zde popisují jiní (dlouhá souvětí, krátké věty). Začátek byl super a strašně mě to chytlo, ke konci jsem doposlouchávala spíš jen z pocitu povinnosti. Myslím, že jako knihu bych to nedočetla. Časový oblouk byl velmi rozsáhlý a bylo to, podle mého názoru, spíš na škodu.
Hezky napínavě napsané. Poslouchala jsem opět na mujrozhlas.cz jako četbu na pokračování a nejvíc mě naštvalo, když jsem na konci 7. dílu zjistila, že na poslední tři musím počkat, než proběhnou vysíláním a já si je budu moct v aplikaci pustit. Televizní zpracování jsem si odpustila, zjistila jsem už dřív, že Sýkorova práce na mě nejvíc působí, když běží jen v mé hlavě. Výrová ale splynula s Melíškovou i tam.
Téma mě osobně blízké a snad právě proto nijak překvapivé. Že jsou lidi svině pořád, to taky nepřekvapí.
audiokniha na ČRo.
Myšlenka alternativní historie je sice zajímavá, ale na to, aby byla nosnou, nestačí. Zajímavější je popis myšlenkových pochodů obou popisovaných žen, ale osobně jsem měla pocit výstižně popsaných disidentských sedmdesátek. Možná, kdyby tam svůj příběh autorka umístila rovnou, bylo by to jaksi čestnější než tato hra na alternativní historii. Jenže to by nebylo tak atraktivní do anotace v novinách.
Ráda jsem si to poslechla, ale nevidím jediný důvod se k tomu kdy vracet.
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování v ČR, chytlo mě to hned a nepustilo až do konce. Který je tedy zcela otevřený v očekávání druhého dílu.
Vyprávění o životě, který nebyl vždycky jako ze žurnálu.
Četba - super zábava. Poslech audioknihy - super zábava. Film - super zábava. Miluju tu knihu.
Audio namluvil skvělým způsobem Michal Pavlata.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Jistě záslužné dílo, ale na poslech dost náročné. Pravděpodobně by mi papírová verze v tomto případě vyhovovala lépe.
Četba na pokračování v ČR v podmanivém podání J. Adamové a dalších. Přesto mě to úplně nenadchlo.
Příjemná detektivka, kterou jsem poslouchala na ČR, ale nic mimořádného. Exnera jsem si představovala jako Kodeta :D .
Četla / poslouchala jsem jako audioknihu. Díky tomu, že jsem seriál neviděla, jsem byla zvědavá, napnutá, zhrozená ... četl Aleš Procházka, velmi dobře se to poslouchalo.
Audiokniha. Jedna z mála detektivek, kde jsem během poslechu přesně tipla, kdo - co - proč. Nevím, jestli je to dobře nebo ne, nevím, nakolik za to může rozdílné vnímání při četbě a poslechu, každopádně vím, že už se k ní nevrátím, právě pro to moje odhalení.
Audiokniha. Načtení od Jiřího Korna perfektní, spolu s podkresy královské hudby moc pěkné. Obsahově žádný zázrak, místy strašná nuda. Kdyby to tak autor pořádně proškrtal ... nebo jako záležitost pro osobní blog. Jsou to především bedňácké historky a vzpomínky.
AUDIOKNIHA. Einstein měl opravdu zajímavý život, zejména ten mladý. Přes náročnost kapitol věnujících se jeho práci jsem to doposlouchala celé a se zájmem.