muchomurka komentáře u knih
Já jsem se na knížku tak těšila, ale byla jsem zklamaná. Ne že by to nebylo hravé, veselé a dětské, ale nějak jsem od toho čekala něco víc.
Já nějak nevím, co si o tom myslet. Ilustrace pěkné, příběh pokulhává. Chybí mi tam nějaká pointa, přínos.
Úplně souhlasím s komentářem TerJac.
(SPOILER) Knížka byla čtivá a měla spád, příběh gradoval k zajímavému závěru, ale já z knihy nemám dobrý pocit. Hlavní postava byla pro mě nepřijatelná svou povahou a jednáním, a tím pádem se mi to těžko četlo. A celkově jsem v knize nenašla postavu, u které bych byla na její straně a fandila jí.
Nejdříve jsem si říkala, že osob, které k příběhu něco říkají, je hodně, ale pak to pěkně zapadlo a udělalo celistvý obrázek.
A závěr? Doufala jsem, že Veronique se dozví, že Laura nebyla šílená a měla pravdu, takto s ním nesouhlasím, ale co mi zbývá.
Knížku pošlu dál, toto dílo v knihovničce mít nechci.
Knížku jsme s prďolkou četly po večerech před spaním a moc se nám líbila. Byly jsme napnuté, jak to celé dopadne. A u prďolky jednoznačně vedly ilustrace, protože zcela do příběhu ještě musí dorůst.
Mně osobně se příběh moc líbil, byl jemný a milý. A ten jazyk, kterým byl napsaný, ten jsem si užívala. Jen bych ocenila ještě kapitolu po kapitole Cíl, takto mi to přišlo hodně utnuté a to je škoda.
Nechápu český překlad názvu knihy, protože pak ten konec o jabloni nedává smysl.
Obsahově trochu chudé, o zahradě je mnoho knih a mnoho jich je výrazně lepších. Co se týká nápadu s prosvítáním - ten je dobrý, ale s knížkou s knihovny ne úplně realizovatelný, protože nechceme knížku ani nechtěně poničit. A domů se mi pořizovat nechce, jsou lepší knížky, které chceme mít.
Dalo se to, ale autor z toho mohl vytřískat víc. Že bych se v tom nějak viděla, to vůbec. A já se na tento komiks tak těšila, fňuk.
(SPOILER) Vzala jsem si knížku na vyšetření, kde jsem věděla, že budu dlouho čekat. Kdybych však měla jinou knihu, tuto odložím a už se k ní nevrátím. Nic světoborného to není. Hailey mě štvala, pořád byla rozklepaná, neschopná slova a vlastně typická puberťačka, až na to, že jí bylo 25. William byl případ sám pro sebe, ale aspoň byl sám sebou. A ta jeho kleptomanie, chápu, že autorka musela do knihy přidat něco navíc, jinak by to byl cajdák jako každý druhý, ale mně to vadilo. Chápu, že díky tomu byly v knize vtipné situace, přesto mi to jako důvod nestačí. Jsou mnohem lepší milostné romány, kde takovéto berličky nejsou pořeba a jsou i tak vtipné a čtivé.
No, ale díky úspěchu banánu (nečetla jsem), může autorka psát na tato témata až do smrti, protože různých psychických poruch je známo v dnešní době opravdu hodně, a ovoce a zeleniny, popř. dalších pokrmů také není málo.
A k českému překladu - to snad překládal někdo, kdo nikdy neslyšel o české syntaxi, vazbách sloves k určitému pádu a dalším. Kolikrát jsem se nechytala, co autor větou chtěl říci a musela ji číst víckrát a ne vždy jsem rozluštila význam. Otřesné. Korektor měl asi volno, protože knížku neviděl ani z vlaku. Tohle je mor dnešní literatury. Grrrrr.
Ještě, že jsme ji měli půjčenou jen z knihovny. Absolutně mě nenadchla, to byl takový blábol a hlavně některá slova si snad překladatel vymyslel.
Hvězdičku dávám za nápad, i když příšerně zpracovaný, a také za to, že naše bambulka a dokonce i manžel se u toho nasmáli. Tak nevím, co jsem dělala špatně, že mi to přijde jako nepovedené dílo.
Nějak nevím, jak knihu hodnotit. Příběh byl jednoduchý, ale napsaný takovým způsobem, že mi to lámalo jazyk. Něco mělo být vtipné, ale třeba slovo pomalič, rychlit, pomalit a další mi vadila. Pro tahle slova jsou normální slova, která ve slovníku běžně máme a tak mi to nepřišlo vtipné. A pro malé děti matoucí.
Jinak to mělo spád a šmrnc, další slovní hraní se mi naopak moc líbilo srna Serena, laň Jelena a daněk Dan a další.
Manžela příběh celkem pobavil, naši malou bambulku nějak extra neoslovil.
Také zvolený font je příšerný a nepřehledný. Špatně se to čte, třeba přímá řeč úplně splývá v textu a těžko odhadnout, kde je konec.
Ilustrace mě neuchvátily, ale dalo se to.
Jelikož nej plyšák je u nás ježek, tak tahle knížka měla velký úspěch, hlavně co se týče ilustrací. Ty byly krásné. Příběh trošku pokulhává, ale naší malé prďolce to nevadilo. Mně se na tom akorát nelíbilo to, že v příběhu byly jiné informace, než vpředu a vzadu v přehledu/informacích o ježcích na deskách knihy - např. že ježci jsou noční zvířata a Toník se v příběhu noci bál, nebo ježci jsou samotáři a Toník usínal s celou rodinou a další. To je hrozná škoda, že příběh nebyl i tak víc o skutečném životě ježků. Ale i přesto krásná knížka, která mě pohladila po duši.
Ilustrace krásné, ale ten příběh trochu pokulhává. Hlavně dějová linka se včelami je zbytečně moc natahovaná a krutá. Naší malé prďolce se to hodně nelíbilo a musely jsme to přeskočit. Škoda, jinak do těch včel to mělo úspěch, příběh a hlavně ilustrace.
Čekala jsem něco trošku jiného, co se také týká odpadů, ale jiného. Zklamaná nejsem. Líbí se mi tento počin, který dětem přibližuje nutnost třídění a ochrany přírody. Co mi trochu chybí, tak důraz na předcházení vzniku odpadů, ale i takto je to dobré.
Písničky jsem nečekala a nejsou špatné, rýmovaná přímá řeč mě překvapila. Bylo to ozvláštnění, ale občas takové na sílu a na úkor srozumitelnost na první dobrou. Ale jinak nemám co vytknout, ilustrace také pěkné.
Básničky byly super a moc se mi líbily. Pohádky byly akorát krátké, ale byly takové zvláštní, velmi často mi unikla pointa. Ilustrace byly celkem fajn.
Nápad super, jednoduché provedení bylo přesně to, co tento příběh potřeboval, jinak by byl velmi přeplácaný. Bylo to takové milé. Ale jak píše Litocha - Knížka od H. Tulleta je prostě lepší. Přečetly jsme s prďolkou tuto i Knížku a Knížka jednozdnačně vede.
(SPOILER) Bylo to velmi napínavé a čtivé, ale tak nějak povrchní a zdlouhavé. Příliš mnoho pohledů, které se střídaly mě zdržovaly od čtení a postupu v příběhu. Konec byl velmi rychlý, zrovna ten chtěl trochu natáhnout. A s rozhodnutím Carly úplně nesouhlasím, ale chápu, proč to tak udělala.
Některé věci byly nedořešené a nedořečené, což mě štve, stejně jako občasné nesrovnalosti (např. nálezce foťáku měl signál a nikdo jiný ne? Modelem telefonu to přeci není...)
Celkově dobré čtení, nelituji času stráveného s knihou, ale knihu znova číst nehodlám, kdoví, na jak dlouho mi zůstane v paměti.
Skvělá knížka, která mi opravdu hodně dala. Líbí se mi přímost, s jakou předkládá danou problematiku a řešení. Super je i doplnění návodnými ilustracemi. Jediné, co bych vytkla, je, že některé kapitoly byly příliš krátké, že bych se o tom potřebovala přečíst víc, podrobněji.
Ale četla jsem knihu Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly (A. Faber) a v kombinaci s touto knihou se to krásně doplňuje a podporuje. Za mě ano!
Ilustrace se mi tolik nelíbily, ale musím dát vysoké hodnocení za to poselství a hlavně za to, jak je podané pro malé děti. Jemně, s citem. Papíka mi bylo líto, že jsem ho sama chtěla obejmout a utěšit.
(SPOILER) Tady nám autorka naložila. Bylo toho tolik, všech těch problémů, že jsem se v tom málem utopila. Zpočátku sympatická Emma se stala obyčejnou hrdinkou jako v jiných knihách, což byla hrozná škoda. Rev byl skvělý, i když v Dopisech jak kdyby to byla úplně jiná osoba, než byla v této knížce. V příběhu mi chybělo více Declana a Juliet.
A ke všem těm problémům - autorka se toho nebála a dala jich tam opravdu kvantum - Emminy a Revovy problémy, problémy rodičů Emmy, Matthew a další a další. Budiž. Ale všechno nakonec v příběhu jen klouzalo po povrchu, nic nešlo do hlouby, všechno bylo jen nakousnuté a pořádně se neřešilo. Takže jsem přečetla tlustou knížku, ale otazníku na konci zbylo opravdu hodně. A také to od autorky bylo troufalé. Třeba Emmin otec - tohle bylo celkem vážné a chtělo by to nějaké uzavření, vysvětlení. Ne jen odbytí pár větami Emminy mámy, která něco konstatovala. Také vyřešení problémů mezi Emmou a rodiči, toho se čtenář nedočká. A takto bych mohla pokračovat.
Což je škoda, myslím, že by si čtenář zasloužil odejít spokojenější.
Také mi přišlo, že knížka je soubor krátkých příhod, chyběl mi tam silný příběh, který by se tím vším proplétal a držel ho pohromadě.
Ale velké plus ale za Kristy a Geoffa. Jsou skvělí. A za romantiku, i když jí tam mohlo být víc a nemusela ji autorka vždycky přerušit nějakou nepříjemnou situací.
Četlo se to dobře, ale první díl byl v mnohých ohledech mnohem lepší, čtivější.
Skvělá knížka a suprové pohádky. Líbila se mi forma dialogu a hlavně nápady pana tatínka. Takové mít, až budu muset vymýšlet a říkat vlastní pohádky já. Škoda, že byla knížka tak krátká. Snesla bych pohádek o dost víc. Jednu hvězdičku však ubírám za ilustrace. Ty mě na této knize mrzely, mohly být mnohem hezčí, víc pohladit na duši. Tato knížka si to zasloužila. Jinak nemám co vytknout.
Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací v pěkně ucelené formě, které byly podány přívětivou formou pro děti. Ale ilustrace se mi nelíbily a to knize hodně ublížilo. Škoda. Stačí půjčit z knihovny, projít a vrátit.