Mudry komentáře u knih
Přečetla jsem hodně knih na předválečná, válečná a poválečná témata už jako dospívající čtenář, ale v tom posledně zmíněném období jsem vždycky měla trochu chaos a dalo mi docela zabrat, než jsem se dopídila k nějakému srozumitelnému objektivnímu vysvětlení. Číst tuhle útlou knížečku už tehdy, mohla jsem mít jasno hned.
Ačkoli zrovna nejsem fanouškem boxu, knihu jsem přečetla jedním dechem.
Musím říct, že poslední díl byl trochu slabší. Bezpochyby nejbrutálnější . Nicméně nespokojená rozhodně nejsem.
Musím se přiznat, že mě zarazil amatérský styl psaní. Jak už někdo zmínil v komentářích, tak trochu průměrná slohová práce. Pravdou je, že jsem knihu přečetla za jeden večer, protože jsem prostě chtěla vědět, co se z toho vyklube a jak to dopadne, nicméně jsem si užila až a jen třetí část , bohužel....
Televizní seriálové zpracování neurazilo, ale ani nenadchlo. Oproti tomu mě kniha velice mile překvapila . Souhlasím s ostatními, že by se to obešlo i bez astrologie, nicméně mě to nijak "nerušilo " .
Pokud budu srovnávat s prvními dvěma díly , nemohu dát víc než tři hvězdičky. Ačkoliv mě příběh nakonec maximálně zaujal, první cca půlkou jsem se doslova prokousávala.
Prvních 200 stran jsem si ani nebyla jistá, zda chci knihu dočíst. Konec byl podstatně lepší, ale nadšení níže komentujících tentokrát nesdílím, i když ostatní autorčiny knihy považuji za perfektní.
Rozhodně čtivé ! Pravdou je, že náhod bylo mnoho. Na druhou stranu, skutečné příběhy z Osvětimi a jiných táborů (např.Rudolf Vrba ,Shlomo Venezia ,Filip Müller a další...), vypovídají právě o tom, že za přežitím stála hlavně řada šťastných náhod.
Možná proto, že podobných knih jsem přečetla už mnoho, příběh samotný mě až tak neuchvátil. Ovšem styl jakým je vyprávěný mě absolutně dostal !!! Mám pocit, že od pana Fallady bych mohla číst cokoliv nehledě na téma a bavilo by mě to právě díky jeho interpretaci.
Pod tíhou knihy se mi doslova rozpadla její vazba. Válečné zrůdnosti jsem čekala, ale zvráceností hlavního hrdiny jsem byla trochu zaskočena. Pokud někdo označil Kosinského za jeho Nabarvené ptáče psychicky narušeným úchylem , pak musím konstatovat, že panu Littellovi v tomto ohledu nesahá ani po kotníky. Za nejlepší dílo o holokaustu bych Laskavé bohyně rozhodně neoznačila, nicméně hvězdičku proto neubírám a to ani za zbytečné množství stránek ( podle mého mohla být kniha poloviční, aniž by byl čtenář o cokoli ochuzen) a fekálií. Ubírám za několik nezodpovězených otazníků a za konec jen málo uvěřitelný.
Tatér se mi docela líbil, ale z této knihy nadšená nejsem. Silný příběh skutečné osoby by si rozhodně zasloužil kvalitnější zpracování. Nepochybuji o tom, že Cilku muselo potkat mnoho šťastných náhod, jinak by pravděpodobně nebyla mezi přeživšími. V autorčině heslovitém slohově nezajímavém podání jsou tyto ale tak málo uvěřitelné stejně jako příběh celý, což se mi zdá trochu až neuctivé k příběhu skutečnému. Četla jsem několik knih napsaných očitými svědky ( tedy ne spisovateli ) a nejedno z těchto děl by si nálepku "román" zasloužilo rozhodně víc, než Cilčina cesta.
Četbou této knihy jsem synovi "suplovala" audioverzi a musím přiznat, že mě bavila. Prostřednictvím vtipného,ale i napínavého příběhu lze dítěti (a nejen dítěti) nenásilně poskytnout spoustu nových zajímavých informací. Hvězdičku ubírám za mírný chaos ve jménech, s čímž jsem zpočátku měla potíž i já sama, natož pak malý čtenář....prostě hlavní hrdinka by se mohla jmenovat jinak než její zvířecí kamarádka. Určitě to ale není naše poslední kniha této série.
Nedávno jsem přečetla Müllerovo Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení. Müller a Venezia se ocitli na stejném místě a ve stejnou dobu a to včetně pochodu smrti po evakuaci Osvětimi. Vyprávění Müllera je obsáhlejší a konkrétnější, rozhodně to ale nijak neovlivnilo můj dojem z výpovědi Shloma Venezia. Ačkoli jsem nikdy nepochybovala o pravdivosti zvěrstev, jež se tam děly, dvojí potvrzení faktu, že je to vážně pravda pravdoucí až do těch nejhrůznějších detailů, mě vážně dostalo.
Ač smyšlený, tak fascinující příběh odehrávající se v tehdy skutečném světě za účasti skutečných osob té doby. Tentokrát netradičně z pohledu těch "zlých" s myšlenkou, že ani v nacistickém režimu nebyl Němec jako Němec. Za mě rozhodně plný počet.
Kniha na obálce slibuje " náležitě stupňované napětí ". Určité napětí jsem ale pocítila až někde v polovině knihy. Spíš než detektivní příběh samotný mě jako už po několikáté zasáhl popis stalinistického života jako takového. A ano souhlasím, že Lev Děmidov rozhodně vede.
Jackie Collins jsem začala číst hned po té, co jsem si připadala na Stanislava Rudolfa "moc velká". Pohltilo mě to a přečetla jsem téměř všechna díla autorky a všechna se mi tehdy líbila, ale protože k Šanci jsem se několikrát vrátila i v dospělosti a nikdy jsem nebyla zklamaná, Šance má mých pět hvězdiček a ostatní ve srovnání s ní jen čtyři.
Další skvělá kniha na téma Osvětim... Možná ne tak šokující jako Müllerovo " zvláštní zacházení " (Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení) ani tak strhující jako Vrbův " útěk z Osvětimi " ( Utekl jsem z Osvětimi ), ale rozhodně ne horší.
Opět čtivé a napětí nepostrádající , ale ...
... vyšší zvláštní agentka Sayer Altairová pravděpodobně v prvním díle zapomněla svou intuici a do druhého dílu si nepřinesla ani zrnko ponaučení. Nikdy se přehnaně nesnažím odhalit pachatele v průběhu četby, ale tady jsem se o to ani snažit nemusela. Zřejmě proto, že první dvě knihy autorky si byly v mnohém zbytečně podobné, bohužel.
Dlouho jsem byla přesvědčená,že tohle bude na pět hvězdiček. Moje nadšení ale vzalo za své současně s historickou linkou vyprávění. Samotný Juliin příběh hodící se spíš do kategorie románů pro ženy mě popravdě nebavil a nespravilo to už ani pátrání po Sáře. Škoda.