mufna komentáře u knih
Forsyth je prostě mistr vypravěč. Na pozadí válečného konfliktu se odehrává drama jednotlivých lidských osudů a rozhodnutí, kde nakonec všechno souvisí se vším. Jeho informovanost problematiky jednotlivých témat, která jsou nosným prvkem jeho knih, je úžasná, proto má většina z nás problém rozeznat kdy už autor popustil uzdu fantazii. Je to jedna z jeho nejlepšíh knih.
Ciwe bomba. Jak huzyťy doěli na balt, býlá hora plejoff, (na netu -jak to bilo se švarcmbrekama (vifič do rakouz a vimři!!!)).... prostě národní poklad!
Kromě Pastýře jsem od Forsytha přečetla úplně všechno, ale speciálně tuhle jsem četla několikrát. Mistrně popsaný svět tajných služeb a špionů, svět stínů, lží a podvodů, nemilosrdná hra o vlastní i cizí životy.
No pro mě je to takový křížený the Running Man a japonský Battle Royal pro náctileté samozřejmě s ženskou hrdinkou. Musím souhlasit s Amadys33, že je to dost vykrádačka toho japonského filmu (i když autorka tvrdí, že to nikdy neviděla, ale těm podobností je tam tolik, že jí moc nejde věřit). Nu což. Jinak ten prvníl se dal ještě přečíst, i když děj i postavy byly dost předvídatelné. A právě tahle předvídatelnost byla důvodem, proč jsem to definitivně zapíchla v půlce druhého dílu. Už to byla celkem nuda a pro mě ztráta času. Tak jsem to darovala jednomu náctiletému a ukázalo se, že to je ta správná cílová skupina. Knih o temné budoucnosti jsem přečetla celkem hodně a tahle v ničem zásadním nevybočuje a ani není ničím zvláště překvapivá - tedy pro mě. Ale pokud to přitáhne ke knižkám i ty mladší, tak díky za to.
No recepty jsou asi dobré, ale u drtivé většiny mi tam chybí jedna hodně důležitá věc a to velikost dortové formy nebo pekáčku. Kdybych to věděla předem, knihu si nekoupím. Cukráři všude dokola opakují, jaká je cukrařina alchymie, jak je opravdu nutné přesně dodržovat gramáž jednotlivých surovin a pracovní postup a pak dostanu recepty bez základní informace. Za mě zklamání.
Četla jsem to jako ranný puberťák a musím uznat, že většinou to bylo hodně depresivní čtení, nicnémě příběhy měly neodolatelné kouzlo, byly dost temné , naturalistické a melancholické, přesto a možná právě proto jsem to dohltala až do konce - vícekrát. Pro nás je celkem těžké pochopit severskou duši. Dnes bych to spíš zařadila do žánru fantasy než do pohádek.
Naprosto úchvatná série, kde je úplně všechno- láska, zrada, pomsta, přátelství, touha po moci, vůle žít, strach, sobectví, čest až za hrob, vypočítavost, naděje, zoufalství....a hlavně nikdy nikdo neví, kdo je zrovna na řadě, kosí to tam ve velkém - dobré, zlé, malé, velké, ženy, muže i děti, není místo pro slitování. Děj je naprosto nevyzpytatelný a nepředvídatelný, má velice mnoho rovin a postav a všechny jsou strhující. Moje zkušenost je ta, že když někdo začne, tak to ho už nepustí. Jen moc moc doufám, že to stihne celé DOPSAT!
Ale jo, dobrý. Mám rozečtenou Charkanaskou trilogii a tohle bylo oproti Pádu světla celkem osvěžující čtení bez zbytečných filozofických úvah, které jsou u Eriksona někdy celkem ubíjející. Ráda se vracím do Malazu.
Je to opravdu strhující fantasy série, která je neskutečně bohatá jak počtem postav, tak počtem celých světů. A opravdu žádné oddechové čteníčko na wc. Úplně mi to neuvěřitelné množstvé všeho motalo hlavu - musela jsem se vracet jak v jednotlivých knihách tak i o celé díly dozadu, abych si něco připomněla nebo oživila, dost velká rozcvička pro pamatováka. Ale všechno to stálo za to. Kdysi se říkalo, že nejde zfilmovat Pán prstenů a jaké to bylo hezké pokoukání. Ale tohle si fakt nedovedu přestavit.
Naprostý klenot. Tuto knihu jsem přečetla zatím 7x a stále mě to baví a budu se k ní vracet. Kniha má napětí a spád, žádná slabá místa, všechno do sebe zapadá, věříte celému ději, nic není stupidní ani přitažené za vlasy nebo nelogické. A to je naprosto ojedinělý jev. Dala bych těch hvězd klidně sto.