Mumin48 komentáře u knih
Kniha Život v obecenství vznikla na podkladě života ve společenství křesťanů v době, kdy v Německu vládli nacisté. Ti se také snažili zglajchšaltovat, podmanit si i církev. Dietrich Bonhoeffer byl vedením části církve - tzv. Vyznávající církve, která odmítala zásahy státu a jeho diktát, pověřen vést pololegální kazatelský seminář v tehdejším německém Pomořansku v Zingst a Finkenwalde. Semináře byly nakonec gestapem zavřeny. Principy života v křesťanské komunitě jsou obsaženy právě v této útlé, zato hutné knížce, která je v mnoha ohledech nadčasová. Orientuje čtenáře na pravdy Bible, na Krista jako Prostředníka a garanta biblického obecenství. Knížka není na jedno přečtení a pokud je čtenář křesťan, může se k ní zase vrátit.
Skvěle napsaná kniha. Mnohé se mi ukázalo v novém, hlubším světle - doba, vlivy, rozhodování... Alespoň jednu myšlenku zmíním: člověk by se měl poctivě ptát a zkoumat, čemu věří a neměl by přejímat koncepty a vzorce myšlení jen proto, že je ta nebo ona skupina, anebo ta či ona církevní nebo světská (politická) "autorita" hlásá a věří jim. Bonhoeffer je právě příkladem toho, jak nepodlehnout ideologickým konceptům zleva či zprava - a zachovat si vlastní integritu a nezávislost, i když při tom riskoval osamění, odsouzení a zavržení. V dnešní postmoderní době, plné hoaxů a fake news, zpráv působících spíš na naše emoce než rozum, je toto velmi důležité.
Možná by to bylo poutavé čtení, nebýt té krkolomné ne/češtiny. Překlad je hrůzostrašný, plný prohřešků vůči české gramatice, stylistice i syntaxi. Přitom tři lidé pod tím podepsaní, dva překladatelé a jeden korektor, mají titul Mgr. Při čtení si připadáte jako Izraelci, kteří místo s modlářskými národy bojují s textem. Divím se, protože přeci existuje pc textový korektor. Také nevím, ze kterých překladů Bible jsou jednotlivé citáty. Slušnost je vždy uvést zdroj, např. ČEP, KB, ČSP, B 21. S tím se ovšem nikdo neobtěžoval. Lituju, že jsem si knihu koupil!
PS. Např. stvořený na to - místo stvořený k tomu, děti Izraele šli - místo šly, "toto je určeno k tomu"... nadměrné používání zájmen osobních, přivlastňovacích, ukazovacích a naprostá ignorance vůči zájmenu svůj. Takové překlady by vůbec neměly vycházet!
Není určena jen kazatelům, farářům a kněžím. Je určena všem, kdo chtějí nahlédnout pod pokličku. Kazatel, farář, kněz nebo církevní vedoucí je jen člověk jako každý. Není to duchovní superman. Má své zápasy, slabiny, nezdary... Možná to nám, laikům v církvi, často nedochází. Kéž bychom uměli více se za svého kazatele modlit a podporovat ho, než ho jen kriticky posuzovat.
Chcete-li srozumitelně pochopit základní otázky křesťanské víry, pak doporučuju.
Chagall píše tak, jak maluje. Všechno se vznáší, létá, pluje. Děda, který vyleze na střechu - předobraz Houslisty na střeše. Poetické, snivé, teskné.... Málokdo ví, že Chagall psal i básně.
V dnešní záplavě bestsellerových lesklých "tlustoknih" se člověk snadno ztratí. Občas je dobré sáhnout do vlastní knihovny a vrátit se k něčemu, co jste četli před 20 lety. Pak oceníte obraznost, jazyk, atmosféru knihy i překladatele, kteří kdysi uměli výborně česky, protože byli sami spisovatelé nebo vyrostli s Čapkem, Jiráskem, Němcovou, což se dnes v době internetu a informační záplavě všeho možného opouští a ztrácí.
Náboženská mlha opředla osobnost Ježíše mýty, které neodpovídají evangeliu. Autor nás chce pozvat k osobnímu setkání s tímto nádherným psancem. Čili ten, o koho jde, je Ježíš. Setkání s Ježíšem všechno změní. Nejde o vědomosti, o znalosti. Křesťanství není AZ kvíz ani Kde domov můj. Není to vědomostní soutěž. Je to vztah s Kristem. Setkání s ním. Můžete toho vědět hodně, a přesto mít v srdci prázdno.
Křesťanství není náboženství, není to dodržování pravidel a předpisů. Křesťanství je Ježíš.